Omlouvám se, jsem příliš normální (návrat)
Původně jsem si říkal, že bych něco psal i v době mé nepřítomnosti, ale nakonec jsem se na to vykašlal. Důvod? Asi jsem příliš normální, než abych i jako návštěva/vedoucí na táboře měl potřebu psát nějaké zápisky na blog. Tam jsem vlastně vůbec neměl nutkání si k počítači sednout a pouštěl jsem ho jen velmi omezeně. Takže jsem se vlastně ani nijak nerozhodoval o tom, zda psát, či ne. Prostě jsem jenom nepsal :-).
Musel jsem změnit několik plánů (nedobrovolně), takže jsem se vrátil o něco dříve (což si vynahradím ještě v pozdějších letních týdnech). Díky tomu se teď můžete těšit na několik zápisků, které byly ponechány v rozepsané podobě během mého odjezdu.
Jak bylo na jihu Čech
Tímto zdravím Kubu, oba Jardy, Marťase, Vorlíka a kopec dalších lidí, se kterýma jsem strávil těch několik posledních dní. Je příjemné vypadnout z toho typického stereotypu běžného života. Byl jsem na táboře www.centrumdeti.cz – ten je tak trochu odlišný, takže to není takové to, co si možná někteří pamatují ze svého mládí. Dle slov hlavy vedení nejde ani tolik o nějaké vštěpování ideálů a hodnot, jako spíš zažít spoustu zábavy a zkusit si aktivity, na které běžně nejsou podmínky a zázemí.
Se svým notebookem jsem si také zakoupil záruku s opravou u zákazníka následující pracovní den. Ačkoli jsem tu kdysi řekl, že takové věci díky své práci nepotřebuju, tentokrát jsem chtěl mít správný pracovní notebook se vším všudy. Málokdo ví, jak vlastně takové rozšíření záruky vypadá a popravdě – já to také nevěděl. Sice už jsem nějaké notebooky s podobným typem záruky měl (nebo dokonce i lepším), ale většinou to bylo rovnou v základu.