Bohuzel kdyz dnes udelate program, ktery bude vyzadovat si na zacatku precist byt jen desetistrankovy manual (a pak uz vam vse pujde hladce) tak ho neprodate.

Lidi ocekavaji, ze uplne na zacatku te ucici krivky neni zadny schod. Manual (help) ctou az kdyz neco nefunguje a to jen nekteri. A jen aby nasli odpoved na otazku co nefunguje, talze help musi byt napsan stylem `nic mi nevysvetluj chci vedet na co mam kliknout‘.

Asi jsme jako lidstvo prilis zleniveli a mysleni se podstupne stane luxusem.

nie, dalej to obvykle nepokracuje :-) este nikdy som sa nedozvedel, v com :-) ale ja viem, je to manipulativna otazka :-)

Jsem BFU, samouk, znám v podstatě jen základy, ale některé projevy se kterými se setkávám jsou děsivé.
„Jájsemněcozmáčklaaonomitozmizelo“
Aha. Kde jste to měla uložené?
„Já nevím“
Aha, měla jste to uložené?
„Já nevím.“
Co to bylo za soubor, jak jste ho měla pojmenovaný?
„???? já nevím“
Aha. Tak se podíváme….Kam si to obvykle ukládáte?
„Já nevím, to se ukládá samo.“
Aha, zadávám hledání souboru ve složce dokumenty podle klíčového slova….
„Jakdlouhotobudetrvatjámám spoustupráce…“
Tady to máme. No jo, ale to co hledáte máte v úplně jiném souboru.
„???“
Proč ten dokument nemáte jako samostatný soubor?
„????“ „Játotampíšuvždyckyjakjsemzvyklá“
Aha, co se naučíš v T602 (mastili to do jednoho souboru, pak se to pravidelně někde na straně 60 kouslo a odešlo do pryč), ve Wordu jak když najdeš…. Tak proto máte problém. Vysvětluju.
„Alejájsemzvyklá atakhlejsemtodělalapořádafungovaloto tojetímžemámestarépočítače“
Vysvětluju. Jeden dokumet, jedensoubor. Vypadá, že chápe. Príma.
„Adojakéhosouborumámtensouboruložit?“
Už mi to dochází. Základ problému je, že neví, co je soubor a co je adresář. Snažím se vysvětlit.
„Alejánechcipřednáškujámám spoustupráceapotřebujuabytofungovalojaksemzvyklá jásezeptámněkohojiného…“

Nebo:
„Dostalajsemmailemfotkuanevímjakjiuložit.“
Aha. Kam uložit?
„Asidonějakéhosouboru“.
Do jakého souboru, vložit do nějakého dokumentu?
„Nejásijipotřebujuuložit“
Aha, tak ne do souboru, ale do nějaké složky.
„Notojemnějednojestlidosouborunebosložky potřebujujíuložit.“
A kde máte fotky?
„Jájemělatámhleaužjetamnemám.“
Co jste s nimi dělala?
„Jájemělanaplošeadalajinamatamnejsou“
Hledám. Aha. Nojo, ale to jste přesunula jenom zástupce.
„???“ „Nejátammělatyfotkyaužtamnejsou tenpočítačjeklump.“
Aha, problém je v tomhle. Snažím se vysvětlit co je to soubor a co složka. Trpně poslouchá a pokyvuje. Snad chápe.
Uplyne nějaká doba.
„Jájsemněcozmáčklaaonomitozmizelo….“

Sam jsem se zarekl, ze nebudu nikdy dite nutit do matematiky, fyziky nebo chemie, ale budu dusledne dbat na rozvoj logickeho mysleni a dedukce, protoze ten potencial logickeho mysleni deti maji. Zatim zkousime detske bludiste, cestu k lahvy a podobne hry pro mrnouse. Je uzasne pozorovat, jak si kecne na zade a premysli, kudy vede cesta do cile. Jak rychle pochopila, ze ctverecek do kulateho otvoru neprijde, kdyz je vetsi nebo ma jinou barvu. Uzasne. Nechci mit z dcery programatora, ale chci aby nechapala logicke mysleni jako sveho nepritele. Stejne tak vymyslim ruzne hry, aby si odmalicka vytrenovala sve motoricke schopnosti. My tricatnici casto zasneme, jak jsme ty nase detske roky vlastne prezili. Zadna hriste, kde padaji zaloby kdyz si natluce zadek. My zname stromy, lavky, spalene telo od kopriv, … a jak chutna pisek, kdyz bourame na kole. To posledni co bych chtel, aby byla jako ty soucasne nemotorne nemehla. Budu stastny, kdyz se stane samostatnou a silnou osobnosti, ktera si jde za svym cilem a tom ji budu vzdycky podporovat.

Že jde něco snadno rozbít lze taky přeložit jako „jsem lempl a nezají mě elementární pravidla používání dané věci..“ Je chyba výrobce, že se Windows „snadno rozbijou“ pravidelným vypínáním držením PWR spínače? Asi těžko, žejo.
—
Jistá automobilka má teď například v řešení „problém“, kdy u turbobenzínovch motorů odchází turbodmychadlo, protože ho lidé po dlouhé jízdě v zátěži nenechájí pár sec. dochladit. V nové generaci se to řeší nuceným dochlazováním turba vodou z chladícího okruhu motoru – za cenu zvyšování komplexnosti celé té srandy. Může za to zlá automobilka, nebo polodementní uživatel, co v duchu „stroj se nepřizpůsobil člověku“ od téhož požaduje výhody, ale hřeší na jeho provozní specifika?
—
Takový gramotnosti přizpůsobený SW je největší peklo na zemi. Gaussova křivka totiž platí neúprosně i pro rozdělení IQ v populaci a když mám jako pokročilý užvatel používat něco pro „Johna Doe“ optimalizovaného, seru ježky. Například Ovi Suite /Ex Nokia Suite/ – nepoužitelný bázmeg, který obětoval kalendář (moc čísel, moc nepřehledné) ve prospěch snažšího sdílení videí z telefonu…
Až bude mít poslední „commonpeople“, jak se říká v pražských reklamkách, inteligentní PC s něčím jako Siri, která k dotazu „Bílá Orchidej“ automaticky nabídne možnost formátování tisku akordů či textu této těžce udegroundové písně, pak budiž. Ale tahle doba je ještě vzdálená a do té doby musíme umět ovládat stroje a rozumět tomu, jak fungují. A pak nezbývá, než uživatele těchto strojů vychovávat. A i pak mi můj Windows Commader vezmete – řečeno s Charlotnem Hestnem – jen z mých chladnoucích rukou :)

Ty názory bych nebral jako programátorské. Podle mě si málokdo myslí, že by dneska měli všichni umět programovat, nebo rozumnět počítači do posledního detailu (nemyslim si třeba, že je nutné umět si přeinstalovat OS). Jediné, v čem se tvůj názor liší, že očekáváš nulové úsilí ze strany uživatele. Možná, že časem budou počítače tak dobré, že bude stačit opravdu nulové úsilí, ale ta doba tu ještě dlouho nebude, a až nastane (jako že jednou nastane), stejně to nevyřeší širší problém – neschopnost lidí vyvinout úsilí k řešení problému i mimo počítače. Do té doby se s tím musíme umět vypořádat.

V žádném případě nemůžu souhlasit s: „(…) to jsou všechno symptomy toho, že počítače neslouží nám, ale my jim.“

– Abych hrál na hudební nástroj, tak se na něj musím naučit (tj. vyvinout úsilí), ale pořád ten nástroj pouze slouží mně a ne já jemu (i kdybych si chtěl doma jen zahrát pro radost). Pokud budu chtít skládat hudbu, budu se muset naučit všechny souvislosti, jak skládat akordy atd, ale pořád ty souvislosti slouží nám (to my chceme skládat). Když chci řezat s motorovou pilou, taky se to musim naučit. Nebo matematické a fyzikální zákonitosti… sloužíme jim, když je potřebujeme?

Počítač je pořád jenom nástroj. Proč vyhledávač nepochopil dotaz? Protože třeba osoba ani nevěděla, že se dá nějakého vyhledávače zeptat, nebo nepochopila, jak svůj dotaz vůbec formulovat.

Spousta webového obsahu není tvořena UI experty, ale obyčejnými lidmi. Když si někde chci stáhnout text písně, nebo akordy, je klidně možné, že někdo jiný si zrovna večer sedl, odposlouchal to a někam to přepsal. On mi nijak není zavázán, aby mi ještě musel vytvářet různé verze k tisku a řešit interface stránky. Sám používám řadu programů, kdy někdo řešil problém a jeho řešení (ve formě programu) publikoval na webu bez větších ambicí…

—

V podstatě vždycky to dopadne tak, že jak chceš něco víc než základ, musíš vyvinout úsilí. Proč moje přítelkyně chápe IP adresu? Protože byla několikrát konfrontována s restrikcí v rámci sítě, kdy běžní uživatelé měli omezený přístup. Pro plný přístup si člověk musel nastavit správnou adresu. Admin to tak měl z nějakého důvodu – pokud se ona chtěla připojit mimo ten čas, musela vyvinout úsilí pro pochopení, co je potřeba. Neznamená to, že by kvůli tomu sloužila počítači. Stejně tak mohla složit ruce a prostě počkat na čas, kdy mohou v síti pracovat i obyčejní uživatelé – tím, že něco pochopila, si usnadnila život. Takových příkladů je spousta – počítač nikdy nebude vědět, jestli má připojený monitor zobrazovat stejný obraz jako interní displej, nebo ho rozšířit… tedy aspoň dokud se mu nebude umět připojit k mozku a i pak je potřeba, aby mozek věděl, že něco takového musí chtít.

Vždy budeme konfrontování s problémy, které je potřeba řešit. Ruku na srdce, chápat, jak zadat text do vyhledávače a něco zkopírovat z jednoho okna do druhého je jedna z těch jednodušších věcí v životě.