Ano. Dokud se posouvá, žije.

Samozřejmě funkce Wordu 6 v mnohém stačí i dnes a převyšují potřeby většiny. Na druhou stranu, moderní Word může využít větší výkon počítače k real-time kontrole gramatiky, která není úplně nenáročná. Stejně tak dokáže sázet v okně fonty podstatně přesněji, než to dělaly staré Wordy. Je to něco za něco. Každopádně Word není ten důvod, proč jsou dneska „klientské“ počítače rychlejší. Celé je to jen o tom, že díky vyššímu výkonu můžeme všechno prasit ve webových technologiích, což třeba mně se moc nelíbí… ale zároveň občas naplno využívám výhod, že firma využívá exchange server, sharepointy, teams, yammer a office 365, díky kterým můžu doma pokračovat tam, kde jsem v práci přestal, prakticky z libovolného zařízení, které má připojení k internetu a moderní webový prohlížeč.

—

V začátcích měly počítače sotva výkon i na jednoduché kancelářské činnosti. Dneska už to tak sice není, ale nemění to nic na faktu, že někde jinde jsou pořád odvětví, kde je výkon počítače zoufale nedostatečný, a pro taková nasazení výrobci stále hledají způsoby, jak svůj hardware optimalizovat a zrychlit.

Můj vlastní notebook už je pět let starý a pořád si nemohu stěžovat na jeho výkon. V práci nicméně funguju se zařízeními, kde jsou stovky procesorových jader v jediném počítači, grafické karty spolu komunikují napřímo mimo PCIe, porty na síťových kartách podporují 100, nebo i 200Gb/s (takový port potřebuje pro plnou rychlost 32 linek PCIe 3.0, nebo teď nově „jen“ 16 linek PCIe 4.0) a disková pole připojená optickými kabely jsou narvána SSDčkama, kdy každé jedno stojí jako docela dobrý notebook. V tomhle odvětví je pořád zájem o výkonnější a výkonnější stroje a je jedno, jestli na tom běží simulace proudění vzduchu, nebo se na tom trénuje neuronová síť.

Klientské počítače jsou dnes dávno vyřešená věc a mění se jen pozvolna. Ta radost, co byla v jejich začátcích, už asi nepřijde. Nové generace je berou jako samozřejmost a jejich ochota jim porozumět už jenom klesá. Na druhou stranu tu jsou s počítači stále spjaty i mnohé obory, které se teprve rozjíždějí a tam je té „radosti“ tolik, co bylo u počítačů v jejich začátcích.

Kdo chce ten pocit znovu zažít, musí se sám posunout někam jinam…

Blbec nepřestane být blbcem, jestliže dostane počítač a Internet. Jen se zvýší jeho akční rádius.

S neblahými důsledky toho se setkáváme každý den. Co všechno z toho čím jsme trápeni, co ztěžuje náš všední život, by nebylo možné v době „předpočítačové“. Vzpomínám na své nadšení v roce 1997 když se mi podařilo poprvé napsat na ixtéčku v T602. Když jsem se naučil nastavit config.sys a autoexec.bat, nastavit tiskárnu. Vytisknout. Na potěšení z každé novinky usnadňující práci. I další užitek. Fotografie, hudbu, informace z Internetu. Inspirující setkávání s príma lidmi. Děkuju za tenhle kouzelný šroubovák. Který, bohužel, se dostává do rukou i těch, kteří místo aby s ním dělali něco užitečného, snaží se jiným vypíchnout oči.

Při pohledu na ony staré krásné stroje na mě padá splín. Staré užitečné stroje.

Zpracování textu zdaleka nedosahuje možností Word 6. Napsat, vytisknout. Na to stačil 486 a W 3.11. Případně nějaké pentium a NT. Nynější výkonné počítače slouží převážně jako náhrada psacího stroje. Pamatuji dobu, kdy, a ne, že by to do dnes nebylo, že počítač byl statusotvorným fetišem. S monitorem sloužícím jako podstavec pro dečku a vázičku. Nebyly takové případy časté, ale byly. Využívání počítače se stalo nutnou gramotností, třebaže jsou i výjimečné případy i po dvaceti letech využívající „babosed“, tedy diktování písařce.

Erární počítač jsem dostal asi v roce 2005, do té doby pro práci používal vlastní, s vlastní tiskárnou. Notebook, abych si mohl pořizovat si zápisy při jednání a pro práci i doma. U notebooku jsem tak zůstal. Ne protože tehdy byl výjimečný, ale proto že svojí přenositelností byl a je pro mě užitečný. Pro mě je standardním nástrojem. Jistěže, také proto, že jsem hračička.

Počítače zprvu byly nasazeny jako náhrada psacích strojů a později pro informační databázi nahrazující papírové knihy. Klíčová je kapacita a rychlost úložišť a rychlost sítě. Možnost snadného zpracování dokumentů a jejich tisku postupně vedla k nárůstu vnitřní neproduktivní agendy, k větší spotřebě zdrojů, která dále narůstá. Vnitřní komunikace stále převážně probíhá papírovým způsobem jako před desítkami let. Roste množství neproduktivních dat, informací jen pro informace. Současně se zkracuje délka cyklu pro obnovu technologie, od pracovních stanic po servery a datová úložiště. Tím stoupají náklady na jeden zpracovaný případ.

Usnadnění zpracování a přenosu dat se projevuje v usnadnění normotvorby ve všech oblastech a tím k jejímu růstu. IT se stává mocným byrokratickým nástrojem a důvodem normotvorby v oblasti IT a administrativy. Norem regulačních, bezpečnostních. S odpovídajícími standardy vyžadujících novou tecnologii. Pro její používání další normy. A tak dále. S tím spojené zasložiťování řídících a normotvorných procesů. S vyššími nároky na IT. A tak dále. Bohužel s důsledky spočívajícími v komplikacích všednodenního života, které by v době psacích strojů nebyly možné. Tvorba dokumentů byla náročná. To samo o sobě bylo omezujícím filtrem.

Mám několik pracovních stanic Silicon Graphics, které jsou nepoměrně vzácnější než běžné notebooky a stolní počítače, ale reálně je jejich cena stejně 5-10 tisíc korun za funkční kus. Když se počká dalších deset let, tak cena třeba ještě vzroste, ale dost možná už běžná populace vůbec nebude vědět, že to existovalo (natož, aby o to měla zájem), a bude problém to po tu dobu udržet v provozu – náhradní díly docházejí, NVRAM čipy jsou vybité a musí se vybrousit, aby se dal udělat battery mod, obsah EEPROM čipů se s časem neustále vybíjí, kondenzátory degradují atd.

—

Ono je to jako s automobilovými veterány. Pokud si je chceš skladovat jako investici, musíš tomu buď rozumnět a mít na to čas, nebo za to někomu budeš muset platit… jinak se to dlouho nedožije.

[3] Ano, ty baterky jsou problém. Jak moc velký, záleží na typu, počtu článků atd., nicméně to, co v tom odkazu autor ukazuje, je naprosto běžný jev, kterému se schopní sběratelé snaží včas předejít. Tyhle „barely“ na starých základních deskách se musí co nejrychleji odstraňovat. Jakmile se jeden z článků vybije a jiný se začne vlivem toho „nabíjet“ obrácenou polaritou, vznikne tato korozivní chemická reakce, která poškozuje jak kovové části šasi, tak přímo plošné spoje. Od baterky se jednotlivými spoji v desce šíří „nákaza“ a tyto dráhy se postupně úplně zničí. Oprava znamená tohle svinstvo všude perfektně očistit (aby se to nešířilo dál) a opravit dráhy, což je poměrně zdlouhavá činnost s nejistým výsledkem – po těch spojích se to může dostat do čipů a ty to zničí uvnitř. U starých počítačů, které mají jen jednoduše dostupné obvody to ještě není takový problém, ale jakmile dojde na specializované obvody (typické pro notebooky), tak je to konečná.

Mám pár takových strojů, které tímto způsobem umřely. V případě notebooků se lze s tímto setkat u hlavních baterií typicky u typu NiCd (386/486). U těch pozdějších s Li-Ion spíš hrozí to nafouknutí – byť sám mám s nafouknutými baterky zkušenost spíš až u mnohem modernějších strojů. Ty staré, co mám (Pentium I/II/III), obvykle jen kapacitně chcíply, ale tvar si zachovaly. Je nicméně lepší je před dlouhodobým skladováním vyjmout.

Mnohem nenápadnější, ale o to vážnější, zabiják notebooků jsou záložní malé baterky, které nejsou snadno uživatelsky přístupné. Řada notebooků zejména v 90. letech měla uvnitř vedle hlavní baterie ještě dvě další – jednu pro obvod hodin a uložení parametrů BIOsu a druhou pro napájení operační paměti v době režimu spánku. Tuhle druhou baterii výrobci používali, aby mohl uživatel u uspaného notebooku vyměnit hlavní baterii a následně notebook probudit. Asi se počítalo, že profíci mají s sebou baterek několik a na cestách je často mění. Později se od toho ustoupilo a dnes už v noteboocích tato chybí. I notebooky z roku 2000, pokud dlouho ležely vypnuté, uvnitř pravděpodobně budou mít počínající korozi právě od těchto baterek. Případně už budou uvnitř úplně zelené, i kdyby ještě šly zapnout. Většina lidí na to kašle, a pokud doma takový stroj ponechávají někde ve skříni, až ho za deset let vytáhnou, nejen že to bude mrtvé, ale bude to ve stavu, že jakákoli oprava bude naprosto nemožná.

Na otázku, zda má smysl starý počítač nebo notebook jako investice, bych odpověděl, že ne. Vedle baterek mohou být problém i kondenzátory, u kterých mohou některé typy také vytéct a ničit všechno okolo (nebo vyschnou a sice nezničí vše okolo, ale bude je potřeba později vyměnit). Dále je problém prach, který chytá vlhkost a při změnách teplot vytváří další korozivní prostředí. Pokud si chceš udržet nějaký počítač dlouhodobě funkční pro příští generace, chce to mít určité znalosti a schopnosti údržby. Ideálně pak všechno zabalit vyčištěné a ošetřené a držet to v místnosti s konstantní (ale nižší) teplotou.

Oplatí se starý počítač anebo notebook jako investice?

Díky za odpoved