Ohledně Hombre – ten přístup s PA-RISC by nebyl špatný. Mimochodem na HP fx grafikách je ostatně PA-RISC taky přítomen (řízení, geometrie). S ohledem na dobu, kdy to vyvíjeli, by to byla asi docela loterie, jestli by výsledek stál za něco i v texturovaném 3D. Sony (PS1), který zmiňuje wikipedia pro srovnání, třeba mělo na textury dobrý výkon, ale perspective correction stála za prd a filtrace textur chyběla úplně. Aby se textury na polygonech při pohybu nevlnily, tak se musely dělat ve hrách šílené hacky – to všechno proto, že v té době udělat hardwarovou akceleraci textur bylo dost tranzistorově náročné, i se všemožnými usnadněními na úkor kvality.

Fill-rate 30 Mpix podle mě mohl být realistický (SGI Indy, který by byl možná ve stejné ceně, dával 50 Mpix/s) – jen to určitě bude hodnota pro netexturované polygony.

[4] Těžko říct, co to bylo. Přechod od EGA k VGA byl plynulý, takže existovaly SuperEGA karty, které fungovaly jen jako EGA, ale uměly také pár vyšších rozlišení, pokud se připojil MultiSync monitor (typicky 640×480, 800×560, ale i další). Pak byly různé hybridy, které si také poradily s 16barevnými VGA rozlišeními, pokud byly řízeny voláním BIOSu a ne přes registry (protože fakticky šlo stále spíše o EGA).

Monitory byly drahé, takže pak byly karty, které nabízely oba typy konektoru – digitální 9pin „EGA“ i 15pin analogový VGA. Podle nastavení jumperů na kartě byl vybrán aktivní výstup. Teoreticky je tedy možné mít i VGA kartu, ke které jdou připojit EGA monitory (resp. kompatibilní MultiSync).

Stejně tak monitory mnohdy měly vzadu přepínač na různé typy vstupů, takže tam byly analogové, digitální a někdy i kompozitní signály na výběr.

—

Ano, IBM PGC i ten Matrox mají analogový 9pin konektor. Analogový signál byl nutný, protože digitální EGA monitory uměly zobrazit maximálně 64 barev, zatímco tady bylo potřeba, aby monitor rozlišil 12bitů barev (=4096). Relativně snadno jde překonvertovat tento analogový 9pin na standardní VGA konektor a pak už je jen potřeba, aby připojený monitor chápal synchronizační signály z karty. Nicméně v tom videu s PGC je to vidět – autor tam připojil přes pasivní redukci běžný VGA monitor.

Spominam, ze moje prve pc malo zvlastnu graficku kartu a este zvlastnejsi monitor. Bolo to z nejakeho Svajciarskeho ustavu, uz v 93 beznadejne zastarale.

Graficka karta bola 8 bit SVGA s 256 kB RAM, co bolo zaujimave, ze mala aj podporu pre ega monitory. Mala 9pin Canon aj 15pin Canon konektory.

K tomu som mal Monitor ktory ma Canon 9 vedel bezat ako EGA monitor a aj nejaky zvlastny standard – PGA, PGW alebo take nieco.

Dlho som bezal v rezime cez 9 Pin, ako EGA monitor. Ta graficka karta dokazala zobrazovat cez to aj VGA rezimy. (tusim aj 800x600x16 farieb) Problem boli 256 farebne rezimy. Farby boli uplne uletene, akokeby invertovane, nahodne, hrozne. Potom som ako student priemyslovky zletoval konvertor z 15 pin Canon VGA na ten analogovy rezim monitora (ten PGW, PGA alebo take nieco) a fungovalo to, sice to bolo velmi tmave ale slo to! Pinout toho analogoveho rezimu som nasiel v navode k tomu monitoru a spojil som co mi pripadalo podobne/take iste :) Konecne doom vyzeral ako mal. Aj ked na tej 8 bit VGA siel par fps :)

IBM PGC monitor pouzival 9 pin canon analog? Mohlo sa jednat o monitor pre tuto IBM graficku kartu alebo to bola nejaka specialita?

Video SGI 2400 je velmi zajímavý materiál. Zazněly tam i nějaké parametry:

70,000 coordinates per second
22,000 depth-cues lines per second
32bit Z-Buffer and color buffers
fill rate up to 44 Mpixels/second

Předpokládám, že podle nastavení to bude umět kreslit tak 10-15 tisíc trojúhelníků za sekundu (aspoň ve formě triangle-stripů), což je tedy asi 10x méně než zvládla o deset let později 3Dfx Voodoo Graphics na Pentiu 166MHz (resp. necelá polovina ATI Rage II na stejném procesoru), ale třeba pixel fill-rate 44 miliónů pixelů za sekundu (rychlost vykreslovat pixely ve 3D) odpovídá přímo hodnotě té 3Dfx Voodoo Graphics (a dvojnásobku Rage II). Je teda pravda, že u těch karet ze začátku druhé poloviny 90. let už šlo o vykreslování texturovaných polygonů (resp. pixelů), ale tady to pro změnu bylo v 32bit barevné hloubce místo 16bit.

Vysoký fill-rate samozřejmě není náhoda. První Voodoo jelo obvykle v 640×480 a Rage II klidně i v nižších rozlišeních. Naopak SGI 2400 bylo spíš o ~1024×768 a 1280×1024.

—

Jestli jim něco budeš povídat dříve, než stihnu napsat druhý díl (ještě jsem nezačal), tak se podívej na tu SGI IrisVision grafiku, která pro PC vyšla roku 1991. Je to přepracovaná grafika z SGI Personal Iris a po tom, co jsem si pročetl stovky stránek vývojové dokumentace této grafiky, jsem se rozhodl, že něco chci sepsat na blog. Bohužel při prohledávání všech zdrojů jsem zjistil, že jestli to vezmu úplně od začátku, tak se v prvním díle k IrisVision ani nedostanu. A stalo se.