Dal bych vám zde pro pobavení (zděšení) fotku mé původní membrány zmasakrované na maximum, ale bohužel na Imageshack již není (nic na internetu není věčné), tak až ji vydoluji z archivních DVD doma…

Nahrávání z kazet byla další tragédie. Hlavně pokud byly kazety od někoho jiného, a tudíž nahrány na jiném magnetofonu. V tomhle byl Commodore 64 opět podstatně spolehlivější – měl dedikovaný dataset. Každopádně standardní nahrávání pokud se použil jeden magnetofon bylo OK a hlavně s příjemným zvukem (na rozdíl od Commodore, Atari) a v drtivé většině s líbivými obrázky při nahrávání.

Je určitě velká škoda, že se v 80. letech nepodařilo na ZX Spektru vybudovat standard pro disketové jednotky jako je tomu v případě 1541 pro C64. Kapacitně a spolehlivostí naprosto nedostatečný Microdrive byl další Sinclairův velký omyl. Zrovna tak ZX Spectrum 128k mělo podle mně vypadat podstatně jinak: zejména mělo obsahovat vylepšenou verzi obrazového obvodu ULA s vylepšenou barevnou hlubkou a pokud možno funkcní „blitter“ pro zrychlení práce s grafikou zejména ve hrách. Zrovna tak vestavěný magnetofon, a navíc bez počitadla (!), nebyl šťastný krok a to už od Amstrad. Naopak musím pochválit profesionální klávesnici o modelu +2, o němž je řeč.

Buď jak buď, ZX Spectrum byl svým způsobem revoluční flexibilní počítač, jež nabízel to, co jiné platformy ne: plnohodnotnou obrazovku v bitmapě s velmi dobrými možnostmi použití v základu sytých RGB barev v kombinaci s relativně rychlým CPU, který byl sto i řadu náročných operací s obrazem utáhnout. To, že programátory omezující speciální čipy s limitovanými hardwarovými sprajty, grafice nevhodnými textovými módy byly slepou uličkou vývoje dokazuje fakt, že nakonec všichni (Playstation, Nintendo, Xbox) skončili zase u bitmap (a framebufferu)… Ať žije jedna z neprogresivnějších platforem domácí elektroniky 80. let!

Pro mě jsou mnohem hodnotnější akce jako Bytefest, kde je to všechno zapnuté, nebo vám to vhodný nadšenec na požádání zapne. Tohle vlastně nemám jen u počítačů. Když jsem byl nedávno na Slovensku, byl jsem se podívat na jeskynní komplex a hrozně mě štvalo, že ta paní, co nás prováděla, v podstatě končila u toho, kolik nám ještě zbývá schodů a jak se která místnost jmenovala. Když to srovnám se zážitkem, kdy jsem v jiné jeskyni byl pomoct při hloubení chodby a mohl si vyslechnout povídání lidí, co tam tráví roky pomalu každý víkend, je to asi takové srovnání jako muzeum počítačů ve srovnání s akcí typu Bytefest :)

[4] „To jen pro ilustraci, jaky pokrok udelala technika za 30 let. A jak smesne jsou i veskere predikce vyvoje zalozene na soucasnych poznatcich.“

— Naprostý souhlas. V rámci svojí práce se dostávám i k NDA materiálům, co se chystá v enterprise segmentu za x let a je už v nějakém pokročilejším stádiu vývoje. Spousta toho by mě samotného na základě současného vývoje asi ani nenapadla, i když se docela zajímám.

[6] Díky za doplnění.

Pak se tu zacla objevovat v obchodech podivna kazeta odnekud z Iraku. Na hudbu byla priserna, ale na data kupodivu vynikajici a za ceny podobne tem hroznym smirglum Emgeton.

Dalsi zabava byla cesta tramvaji, zrovna se tehdy zavadela pokusne tyristorova regulace v nekterych vozech a tradovalo se, ze kdyz stojite na spatnem miste, obcas data z kazety zmizi :-)

To jen pro ilustraci, jaky pokrok udelala technika za 30 let. A jak smesne jsou i veskere predikce vyvoje zalozene na soucasnych poznatcich.

Osobně za posledních deset let kromě své +2 používám právě plusko, možná dokonce víc než +2, mám totiž kompozit video vytažené přímo zevnitř a ne až ze sběrnice, kde cestou přes čtvrt krabice pochytá rušení a rozhodně pro mě není problém na tom psát, zrovna mám rozepsaný poměrně dlouhý text v Desktopu.

[2] Poznámka na okraj, PIKASM má 64 znaků na řádek, 80 čitelných znaků se na Spectru na řádek nevejde.