Chrome Canary 46
Špatný neni, je fakt rychlej, mnohem rychlejší než Safari nebo další prohlížeče.

V kombinaci s Ghostery je rychlost ještě vyšší a rychlý načítání efektivnější.

Nefunguje mi překládání z angličtiny, a nejde ani nastavit, což je daný nejspíš tím, že mám jako systémový jazyk US English a Chrome se podle toho nastavuje, ruční změna v Chromu možná není a RTFM googlu říká, že lze provést jen přes systémovou změnu v OS X preferences. Tomuhle přístupu programátorů opravdu nerozumím.

Větráky se mi roztočit nepovedlo, ale nijak zvlášť zátěžově jsem ho netestoval.

Firefox 39.0.3 mi běží v češtině. Překládání jsem vyřešil pluginem. Tak rychlý jako Chrome ale neni.

Pořád platí, že na baterii je nejšetrnější asi nejvíc Cruz (téměř o hodinu víc než vydrží Safari) https://itunes.apple.com/us/app/cruz/id402357089?mt=12

Opruzující ikony google drive, youtube a gmail lze snadno odstranit pomocí Cleanmymac.

A ještě jeden detail po instalaci zabere 196MB.

Každopádně Chrome nechávám na strojích s Windows, tam asi nemá konkurenci. Na Macu zůstávám u Firefoxu, na kterej jsem zvyklej už od dob Netscape a první Mozilly.

IE mi nikdy nesedl, je nejvic zabugovanej a nejmíň bezpečnej.

Safari je zase moc pomalé (ve srovnání s Firefoxem, Operou i Googlem), a to i když je user friendly a má spoustu užitečných funkci jako readmode, ukládání offline článků… (ne že by to ostatní prohlížeče neuměly, ale Safari to zvládá s jednoduchostí a přívětivostí jedním klikem, u všech ostatních prohlížečů vždy musíte kliknout alespoň dvakrát).

Největší mínus bych dal Chromu asi za šmírování, nevěřím, že v něm není přítomný spyware, a to i za předpokladu, že ručně povypínáte všechny reporty…

Komu na soukromí, služebních dokumentech, obchodním tajemství apod. nezáleží, tak v kombinaci s Ghostery je to momentálně nejvýkonnější browser.

Informace o Chromu se vztahují k poslední verzi Canary 46, která měla projít velkou revizí kódu a optimalizací pro OS X.
https://www.google.com/chrome/browser/canary.html

Pravidelně používám výše zmíněný Firefox, aktuálně ve verzi 39.0.3 s pluginy AdBlock Plus. Google translator. Adblock for Youtube a VideoDownloadHelper.

On PB 165c má jiný grafický obvod a neliší se jen osazeným displejem. Řekl bych, že to byl možná první PowerBook s možností nastavení video režimu na interním displeji.

—

[2] Ve školním prostředí měly sítě ještě starší kořeny. Někde se ostatně k podobným řešením došlo od minipočítače s terminály, takže to byl přirozený vývoj.

Tou dobou sériových portů a později koaxiální sítí jsem si taky prošel. 10MB/s hub byl docela drahá záležitost, a tak jsme měli doma koax ještě někdy v roce 2000 natažený po celém domě a všechny počítače měly fixní IP adresu. Pro přetahování dat z notebooku jsem ale stejně používal paralelní port (moje 50MHz 486DX2 naštěstí měla už moderní ECP/EPP port, u kterého jsem měl pocit, že běží rychleji než kopírování přes síť).

Target Display Mode asi neznám. Předpokládal jsem, že buď se připojim formou Target Disk Mode a jeden Mac provozuju z harddisku druhého, nebo si můžu na iMacu maximálně přepnout TB/DisplayPort přepnout z výstupu na vstup, ale pokud něco neumí 5K@60Hz, tak to na 5K Macu prostě nepojede.

Ad ZIP mechaniky: Myslim, že na psaní o storage jsou povolanější. Je pravda, že doma se ZIP mechaniky používaly (jak ty přes paralelní port, tak později interní na ATA), ale skončilo se u ZIP 100, protože u větších už pak byl problém mezi mechanikami, a tak se nikdy neměly šanci uchytit.

Co mě spíš zaujalo, měl jsem dlouho i disketovku LS-120, která má hlavu naváděnou laserem. Na speciální diskety šlo zapsat až 120 MB, bohužel se ukázalo, že na rozdíl od ZIPky to bylo spolehlivé jen jako klasické 3,5″ diskety, takže to zas tak skvělé nebylo. Spíš až poměrně nedávno jsem se dozvěděl, že i na klasické disketě bylo možné LS-120 mechanikou zapsat snad 16 MB. Já nakonec ze všech možných funkcí u této mechaniky využil snad jen schopnost vysunout disketu příkazem z počítače (i ve Windows 95 stačilo dát pravé tlačítko na ikonu diskety a zvolit „vysunout“).

My jsme běžně měli o pár let později sesíťovaná Pentia 75, 133 a jednu 486 přes síť BNC(tuším??) koax tipuju max 10MBit, když jsi někde povytáh kabel, síť vypadla :)

Pařili jsme na tom Duke3D multiplayer, taky Red Alert.

Já sám jsem takovou síť měl doma ještě o mnoho let později, abych neutrácel za switch, síťovky jsem měl zdarma a koax taky :)

Ve světě pc se sice diskety používaly hodně, ale laplink přes seriový kabel fungoval jednoduše na pcčkách i pod DOSem stačil Norton Commander a spojení se nastavilo během okamžiku, několikrát jsem to použil, dokonce tuším, že takhle šly spojit pc i přes pralelní port LPT jen to oproti sériovýmu byl o trochu pomalejší.

BTW dneska lze ve světě Apple obdobně jako kdysi laplink použít Firewire nebo ThunderBolt nejen k přenášení souborů, ale i TDM kdy lze přes ThunderBolt na 5K imacu pracovat z jiných maců v 5K@60Hz i u starších co nepodporují ve výstup 5K@60Hz na externí displej (v současnosti to umí jen 15″MBP 2015 s dedikovanou grafikou a 2013 Mac Pro s patchem).

Stejně tak by měl být ještě přítomen krom target display modu i target disk mode nebo tak něco, kdy se připojíš k ssd na macu z jinýho macu via thunderbolt, jen ho předtím musíš do toho módu restartovat.

Má to jednu chybu, kterou lze využít k hackování maca, i když oficiálně by mělo být už opraveno, tak patch má nainstalovanej málokdo. Těch využití ThunderBoltu je krom výše popsaného a displaye vícero, určitě jsem nevypsal vše.

Docela se těším, jestli swarm někdy udělá článek i o ZIP mechanikách, jestli se nepletu, tak existovala ještě jedna alternativa k ZIPkám, která dosahovala kapacity snad 1GB na nosič. Jen si nemůžu vzpomenou jestli to byly typově spíš diskety nebo magnetický pásky, protože u pásek existovaly i varianty s mnohem větší kapacitou, ale tohle bylo z dnešního pohledu relativně dostupný SOHO řešení. Pro srovnání můj tehdejší HDD v Pentiu Quantum měl kapacitu kolem 1GB :)) i tak byl skoro neustále zaplněnej a CD vypalovačky přišly mezi normální lidi o trochu později. První jsem měl v Celeronu 366MHz 8x a stala asi 8000Kč :).

Ten Celeron jsem pořídil asi rok potom, co spousta lidí kupovala předražený Pentia pro 160MHz. To chytřejší měli Pentium II 233 nebo 266MHz, ale i tak Celeron nabídnul vyšší výkon, zejména na hry. Někomu čistě na pracovní použití s W2000 mohlo Pentium II vyhovovat.

„V první půlce devadesátých let ještě nebylo běžné, že by se data přenášela pouze přes síť (resp. modemovým připojením).“

V PC světě to možná běžné nebylo, na Macu ale ano, jak dokládá třeba už dobová reklama na PowerBook z roku 1992: https://www.youtube.com/watch?v=PcpS2fL-ZSs
Ony totiž ty sériáky jsou funkční jako síť, stačí dva Macy propojit kabelem a ony si pak navzájem vidí disky, umí si z nich navzájem spouštět programy (připojím počítač který umí otevřít dokumenty, které já neumím a od té chvíle to umím taky) atd. Disketa se pro přenos Mac-Mac používala jen v krajní nouzi, tohle bylo rychlé a funkční.

„V druhé generaci (kam spadá i PB 160 a 165) však stejný displej dostal 4bit rozlišovací schopnost – tedy 16 různých odstínů šedé – a rázem nastaly problémy s některými staršími programy (hlavně hrami), neboť ty vyžadovaly 1bit barevnou hloubku a notebook nenabízel možnost do ní přepnout (kvůli fixnímu nastavení čipu).“

Tohle si musím na svém PowerBooku 165 vyzkoušet, popravdě jsem si absence změny režimu nevšiml, novější PB190 už to samozřejmě umí. Minimálně 165c na interním displeji měnit režimy umí, dají se i vygooglit dobové články, kde se doporučuje pro zrychlení práce ubrat počet barev na interním displeji a „plné“ barvy mít jen na externím.

A abych nezapomněl: díky za pěkný článek, můj PB165 by potřeboval nový disk, ale to má bohužel smůlu :)