Jinak rozchození Linuxu na Androidu viz Google, ale protože i samotný Android Desktop Mode musí fungovat na jedničku, tak se doporučuje už podle toho vybírat telefon (ale brácha má konkrétně Huawei a desktop mode tam funguje ok).

To už je dávno. Když připojíš Android telefon k USB-C monitoru nebo docku (a k němu obyčejný monitor), klávesnici, myš, repráky…, tak se přepne do desktopového prostředí. Tam můžeš pustit plný desktopový OS (Linux), tzn. např. desktopový webový prohlížeč (s vývojářskými nástroji), Visual Studio a MS SQL Server. Něco podobného měl i Microsoft se svými mobily (Continuum), ale celou svojí mobilní platformu zařízl dříve, než tam přidal x86 emulátor pro běh nepřeportovaných aplikací (mimochodem hackeři dokázali pustit Windows 10 on ARM na těchto telefonech, a ten už obsahuje x86 emulátor). Podobně lze tušit, že Apple nabídne desktopový mód s macOS minimálně na iPad Pro (z marketingových důvodů pravděpodobně ne na non-Pro a iPhone).

Procesory, jeví se mi tak, že je jedno jací skřeti nosí data, hlavně, aby je nosili jak je třeba.. Samozřejmě, že u notebooku je rozdíl mezi TDP 15W a 45W, hlavně když 15W procesor je i výkonnější než žravější. Pro výrazně nižší spotřebu oželím i trochu výkonu, když se neprojeví v praxi. Dejme tomu, jestli většinou využívám výkon procesoru hluboce pod maximem, benchmarkově vyšší výkon bych nepoznal. S ohledem na rychlost inovací a fyzickou životnost se nevyplatí kupovat výkon do zásoby.

Intel, AMD, ARM… a operační systémy…
Jeví se mi tak, že je to jen záležitost dostatečného výkonu pro to aby na jakémkoli procesoru běžel jakýkoli systém buď přímo, anebo prostřednictvím mezivrstvy, která je skutečným systémem. Nynější „systém“ je prakticky spíše aplikací než jen holým operačním systémem pro chod programů.

Je startupový projekt „stavebnicového“ „dlouhodobě udržitelného“ a uživatelsky servisovaného notebooku. Snad běží na ARM s taktem 1,6GHz. Bez klasické baterky, ale se sloty pro jednotlivé válcové články. Kdysi zajímavé. Jenže krabice je neforemná, tlustá jako z doby před pětadvaceti lety, ošklivá, klávesnice atypická, výdrž pět hodin, a cena taková, že za nižší lze koupit tenčí, lehčí, výkonnější, pěknější a levnější a za několik let koupit nový. Zapomeňme na představu Thinkpadu snů za konkurenční cenu. Stejné je to s „fair“ mobily. Horší zato dražší.

Jiný je pohled IT či IT fandy či dokonce IT kutila, jiný je pohled většinového zákazníka, kterému je lhostejné co je pod kapotou, ale požaduje nějaké užitné vlastnosti, tak jako u auta. Komfort náklad, provozní vlastnosti a náklady. Vozit se a jen do toho lít palivo, či strkat do zásuvky. Tak jako je pryč doba, kdy jsme se v autoškole učili jak se u Š-105 seřizuje spojka.

Pro čím dál větší většinu jsou to magické krabičky s neznámým a nepochopitelným vnitřkem, fungující na základě obřadu dotýkání. Anebo nefungující, což vyžaduje pomoc šamana.

Uvítal bych, kdyby na „mobilu“ běžel „standardní operační systém“. Windows, Linux. Výkon je pro to dostatečný. „Smartphone“ je z mého pohledu plnohodnotný mikropočítač. Ne telefon s některými možnosti počítače. Překážkou není procesor, architektura, ale obchodní politika s navázáním na „nesvobodné“ služby. Není technický důvod aby na stejném zařízení běžel systém nejen pro obvyklé činnosti, které BFU požaduje, ale i „standardní“ systém s možností připojení periferií. Monitoru, klávesnice, úložiště. Plnohodnotný počítač v malém. Uvnitř nemusí být Intel ani AMD.

Apple…těží z toho, že jakákoli věc od Apple pro plné a snažší využití nutí pořízení další věci od Apple a s tím spojených služeb Apple. Že platíte, že Apple vyřeší vše za vás. Za předpokladu, že infrastrukturu od Apple udržujete na aktuální úrovni. Tenhle obchodní model má logiku, protože čas jsou peníze, a že z toho pohledu levnější či „zdarma“ řešení se časovými náklady může prodražit i mnohonásobně. Rozhoduje efektivita. Proto největší obliba Apple byla a je v USA. Tak jako auto s automatickou převodovkou. Protože, „chceš jezdit, anebo řadit?“ Jako automatická pračka, mikrovlnka, instatní a drive-in cokoli.

Buď zaplatit za něco dokonalého s kvalitní podporou a nebo mít levnou náhradu spojenou s mnoha bezesnými nocemi a rozčilováním, místo efektivního využití. Jenže ono to už tak dokonale neplatí ani pro jednu stranu.

Z mého pohledu, Apple, a nejen Apple, chybí schopní vizionáři. Kromě toho, po uspokojení základních potřeb je čím dál obtížnější vymyslet novou, která by zvedla masovou poptávku. Pozorujeme to obecně. Pamatujeme dobu snahy o každou vteřinu rychlejšího načítání, o každý kilobajt a později megabajt paměti, o velikost disku, o úsporu datového prostoru problematickými programy jako DblSpace či Stacker. Dobu, kdy na 1,44 Mb disketu se vešlo strašně moc. Každé vylepšení mělo velký přínos. Jenže, záleží na oboru, praktický přínos se zmenšoval. Až k tomu, že někde, pro „zdeúřední“ činnost byl za dvacet let obměněn hardware aby na něm byla vykonávána prakticky stejná činnost jako před dvaceti a více lety. Napsat, uložit, vytisknout, rozeslat. Word6 na 486. Ani moc nepřeháním. Jen, pravda, zobrazení a periferie jsou lepší. Celková efektivita se snižuje. Spousta dat se vytváří, zpracovává, tiskne, jen proto, že na rozdíl od dřívějška je to technicky možné, že proces někoho živí. Splněno, vytištěno, zasláno, odškrtnuto, ve lhůtě skartováno. A brzy zase přijede kamion, vyloží nové krabice, naloží staré krabice pro recyklaci. Ne, že by nefungovaly, ne, že práce s novými by byla snazší, rychlejší, příjemnější. Ale protože na starých už nebude fungovat nějaký vymyšlený nepotřebný certifikát zajišťující implementaci směrnice o…. A po čase znovu.

Kvalita konečných výstupů, pro které to slouží…kde a jak moc… se naopak snižuje, protože je limitována kvalitou toho co je mezi židlí a klávesnicí. To žádná procesorová architektura nevyřeší.

Děkuji za trpělivost každému, kdo se mým nesourodým textem přecházejícím od jednoho ke druhému prokousal až sem. Ale bylo to ve mně jako v koze.