Stejně tak TFT a DSTN byl zas rozdíl v tom, že na jednom ti nezmizel kurzor při pohybu kvůli pomalému překreslování. Musíme se smířit s tím, že displeje hodně pokročily a tak se i ty špatné dostali mimo rozlišovací schopnost průměrného kupujícího s nulovým zájmem.

Jinak souhlas, že je to často loterie. Ale zas u specifických modelů je kolikrát jen jeden typ displeje. Koukni třeba na Acer Swift 5 – ten má vždy jeden konkrétní velmi nadprůměrný displej. A není to jediný model, kde to tak je. Fakticky se to ovšem netýká běžných business modelů – tam se bere kde co.

Výběr modelové řady ani konkrétního modelu, není zárukou, že bude osazený displej požadované kvality. Nákup i dobře recenzovaného notebooku jinak než přes pult je jako ruská ruleta. Stačí navštívit hypersuper či „show room“, rozhlédnout se po vystavených, kolik odstínů může mít „bílá“.

Je několik světových výrobců. Tahle řada táhne do žluta, tahle do růžova, tahle má nízké pokrytí… zatím co jiná má všechno dobré. I v podobných cenách. Jaké je pro to technické a obchodní vysvětlení?

Obchodně se mi jeví tak, že je to důsledek dostupnosti, rozšířenosti, masové produkce.
Ale technicky, nevím čím je způsoben takový rozptyl parametrů.

Jinak ano, tehdy byla vůle vyrobit i dobré TN. Zprvu ještě FHD TN panely byly prakticky všechny obrazově velmi dobré. Před 10+ lety byly zas obrazovky 15,4″ 1680×1050 obvykle s velmi širokými úhly a širším pokrytím barev aspoň na úrovni základních IPS dnes. Asi jako největší anomálie se mi ovšem vybavují notebooky Sony VAIO ve verzi s „dual lamp“ displeji. Ty měly obvykle dost nadstandardní kontrast i barvy. Ač to bylo jen TN, vyrovnalo se to některým stolním IPS.

—

Spousta lidí nepozná rozdíl kvality displeje na první pohled někde v krámě (ač to může znít neuvěřitelně). Ti lidé, co si omylem koupili notebook s dobrým displejem si to kolikrát uvědomí až docela se zpožděním po několika dnech provozu, když mají vedle sebe starý a nový notebook. Že se někdo žene za lepšíma televizema je podle mě je důsledek marketingu. Ne toho, že by tam průměrný konzument vyžadoval víc.

Na druhou stranu jsou na odbyt notebooky s takovouhle hrůzou. Přitom jak víme, cenový rozdíl mezi mizerným a dobrým displejem je zlomkem ceny celku. Chápu, že to bylo účelné při firemním využití, když notebook většinou byl dokovaný s externím monitorem. Jenže to bylo ještě když tyhle věci byly dražší než dnes, TN displeje byly lepší než TN dnešní. Máme jedno Lenovo SL 510, na TN má pěkné úhly a syté barvy, daleko lepší než nynější vyblitiny ze superhyper.

Když jsem se pídil po lepším displeji, dověděl se, že poptávka po náhradách za rozbité displeje značí, že korporát přechází z notebooků na tablety, po kterých je všeobecně vysoká poptávka. Kdežto objednávat pro notebooky se nevyplatí, poptávka po náhradních displejích klesá.

Proč při té honbě za parametry právě u notebooků kvalita zobrazení nepaří mezi nynější priority, je mi záhadou. Nedává mi to logiku, přesto je to jaké je. Je jasné, že ve svých úvahách mám chybu. Něco jsem přehlédl. Třeba to, že notebooky jsou vyráběné ve velkých sériích pro celý svět, že jsou oblasti, ve kterých cena je kritická, stejně jako vybrané vlastnosti, například odolnost proti otřesům, proto například SSD, naproti tomu kvalita zobrazení, je-li v přijatelných mezích s ohledem na účel použití, není významná. My jsme jen malou součástí globálního trhu a navíc ne prioritní, ani béčkový, ale spíš céčkový, s nabídkou, o kterou by Japonec koutkem oka nezavadil. To asi platí o všem zboží. Jak se liší a na čem je založená nabídka na áčkovém trhu, třeba v Japonsku? Mohlo by být odpovědí tohle?

Podobně mobilní telefony. Skleněný, protože to funkčně jinak nejde, má být jedině displej. Skleněná záda jsou nesmysl. Zajímavé, že u notebooku to nikdo nezkusil. No vždyť, také se pořád neukazuje. Profi mají účelný vzhled. Až na typy „vhodné pro poradu vedení.“

Obdobně v interiéru auta. Abych si rejpnul. Matné tmavé plasty.
Především v zorném poli řidiče, na palubní desce, na volantu, rušící leské prvky, příkladmo chromování, nemají co dělat.

Můj pohled je pohledem ze strany uživatele. Ne ze strany obchodníka, u kterého chápu snahu o zvýšení prodejnosti naleštěnými prdy.