Uvažoval jsem s ním jen jako „infekční“ pro internet, ale využiju i pro nějaké domácí běžnosti. Ostatní počítadla provozuju v izolovaném režimu, k síti připojuju převážně jen když potřebuju update.

Po více než půl roce používání Mint Mate na T460 místo W7 přicházím Linuxu na chuť.

Z windows mám v provozu W8.1. Windows se zatím nezbavuju, ale jak to jde, snažím se používat Linux.

V mém případě je to ale hlavně o tom, že mě na Win10 strašně vytáčí, když mi třeba zahodí rozdělanou práci, protože si probudí uspaný počítač jen kvůli tomu, aby vykonal nevyžádaný update a restartoval se. Potřebuju 100% stabilní počítač, takže Win10 pro mě moc dobře nefunguje.

Full-screen start obrazovka mi nevadí. Prakticky tam nelezu. Pořád je lepší než ty UWP dialogová okna, co ve Win10 nahradila ovládací panely. Už jen to, že nemůžu mít otevřené okno s probíhajícím updatem a zároveň okno třeba pro nastavení klávesnice (protože Win10 dovolí jen jedno jediné okno z nastavení na celý počítač), mi přijde trestuhodné.

Myslím, že se kdysi diskutovalo o tom, že by Windows mohly umět update jádra za běhu, snad to bylo i v plánu. Jenže pak do toho MS hodil vidle a při dnešní volatilní security je to pak opravdu šílená otrava jednou měsíčně shazovat a znovuspouštět VMky a všechny nástroje kolem.

Co se týče těch ovladačů, dokáže to být více než otravné, ale dá se kompletně vypnout. Případně jen pro dané zařízení či driver, ale to už není úplně jednoduché a intuitivní.

—

K té Toshibě. Pro mě je Tecra 8000 zajímavá tím, že jsem ji používal koncem roku 2006 jako svůj hlavní notebook, když jsem se snažil odstoupit od smlouvy a vrátit Alze notebook ASUS A6Km, a měsíc jsem byl bez moderního stroje. Měl jsem jednu, kde byla ještě plně funkční baterie, Wi-Fi jsem přidal do PCMCIA (ale moc dobře v univerzitní síti nefungovala, byla to jen nějaká 802.11b, co dala přednost vždy všem ostatním). Pamatuju si, jak jsem na tom ve vlaku v něčem navrhoval plošňáky do nějakého předmětu :). Tehdy to mělo ještě dostatečný výkon na to, aby se s tím dalo lézt na internet. To už je dneska nepředstavitelné.

Nakonec jsem si pak koupil jiný notebook a nasranost z toho, že jsem si přečetl několik českých recenzí a ani jedna neupozornila na velké nedostatky toho ASUSu, mě dovedla o pár měsíců později k dráze redaktora notebook.cz :)

Ohledně komerční podpory Linuxu, je paradoxem, že jedním z největších komerčních propagátorů je dnes Microsoft. Zrovna vyšel nový Windows Subsystem for Linux (viz třeba https://arstechnica.com/gadgets/2020/06/whats-new-in-windows-10-build-2004/ i s podrobným a funkčním návodem instalace). Ach, jak se situace za těch 15 let změnila :) A i další firmy udělaly velké posuny, např. Autodesk dává Linuxovou verzi Mayi normálně ke stažení i v rámci Education Community, což dřív prostě neexistovalo. Pro Windows byla ořezaná PLE verze, vše ostatní za těžké (jakože nová Fabia těžké) peníze s HW klíčem.

[10] Do určité míry je problém ve všech z nás, člověk časem přestane mít chuť a čas učit se novým věcem, aby dosáhl stále stejného výsledku. Na druhou stranu firmy „musejí“ pořád „inovovat“, aby měly v nějakém nesmyslném parametru náskok před konkurencí a aby hromada lidí v korporátech obhájila svoji existenci. A tak se mi desítky (no, on i ten QNAS) pořád mění pod rukama a nevzpomenu si na update, kde bych si řekl: „Wow, to jsem přesně potřeboval.“ To je BTW odpověď na otázku, proč má Notepad ve W10 2004 podporu emoji (viz recenze na Ars linkovaná výše). Každý z nás má tu hranici někde jinde a smysl mu dávají jiné věci – já například držím při životě desetiletou ThinkPadí zombii, protože mi vyhovuje velikost notebooku a rozložení klávesnice. Ale až doslouží, určitě nebudu ohýbat Linux do podoby W7, to spíš koupim nový stroj, na něj ty W10 Pro a pojedu dál. Mimo jiné kvůli koupeným licencím na spoustu programů.

Linux mi funguje, programy také, mám to přehledně nastavené, i vypadá jako nějaká verze Windows. Jenže zapnu Sedmičky, a ách, ta úleva, jako když se nazuju do vyšlapaných bot. Jako když přijdu domů. Sice tu a tam bordýlek, ale ten domácký pocit.

Kdybych si nekomplikoval život, a tak jako všichni z microsoftové církve přešel na W10, koupil si verzi profi s možností zakázat apdejty, asi bych ušetřil hodně času. Jenže, nedá mi to, co když příčina, že v tom vidím problém je ve mně?