Den se dnem se sešly a hle, máme zase konec roku. Ale co, o tom psát nebudu – toho máte jistě ze všech stran více než dost. Navíc nejsem velkým zastáncem dnešní zkomercializované formy Vánočních svátků, které se zaměřují především na kupování dárků. Obchodníci v nás už konečně dokonale zakořenili pocit, že nekoupit někomu dárek (právě na Vánoce) je vlastně to samé, jakou dotyčnou osobu nemít rád.

Jenže o tom dnes psát nebudu. Ono už těch konců roku bylo nějak hodně a zjišťuji, že můj počítač už nepostačuje mým neustále se zvyšujícím nárokům na výkon. Část čtenářů se nejspíš podivila, že mám mimo notebooku i počítač. Ano je to tak. Jen od roku 2006 neslouží jen mě, ale trůní v obýváku pro potřeby celé rodiny. (pokračování článku)

S poslední generací multimediálních notebooků už se naštěstí rozšiřuje penetrace modelů s digitálním DVI/HDMI výstupem. Je však stále mnoho modelů, které nemají jinou možnost vyvést obraz než analogovým VGA výstupem. Někdo tvrdí, že rozdíl mezi DVI a VGA poznat nejde, někdo tvrdí, že přes VGA na dnešních velkých LCD panelech bude obraz úplně rozmazaný. Pravda je samozřejmě někde mezi a nejde to tak snadno rozsoudit. (pokračování článku)

Dnes se budu věnovat vlastnosti, která mě na Vistě štve úplně nejvíce a byla také možná tím úplně hlavním důvodem, proč jsem tento systém na svém vlastním notebooku relativně rychle zavrhl. Nedávno jsem tu psal o důležitosti hibernace a režimu spánku pro uživatele, kteří svůj notebook využívají opravdu naplno. Jenže k čemu je hibernace, když v součtu trvá pomalu tak dlouho jako čistý start systému? Ano, přesně to je jedním z problémů posledního vydaného OS od Microsoftu.

Tento článek jsem měl v úmyslu napsat už dávno, ale nějak jsem to odkládal. Startem pro mě byla až nedávná diskuze na serveru NOTEBOOK.cz, kde se někdo pozastavoval nad tím, že jeho nový notebook hibernuje moc dlouho. Rozhodl jsem se proti sobě postavit dva podobné notebooky, nasimulovat podobnou situaci a změřit, jak jim bude hibernace dlouho trvat. (pokračování článku)

Před pár dny jsem se podíval na novou nabídku notebooků řady FSC Esprimo Mobile. Jeden model z první generace doma ještě mám (14″ Esprimo M9400; bude nahrazeno MacBookem) a ačkoli to není špatný notebook, má dost nedostatků – nejzávažnějšími jsou brutálně hnusný design (asi měli snahu odlišit Lifebooky) a otřesná klávesnice.

Nová generace ovšem dost pokročila. Nový design se mi zdá velmi vkusný (v některých ohledech mnohem lepší než u mého ThinkPadu) a zpracování také značně pokročilo. Vyztužená konstrukce je velmi pevná a nová klávesnice nabízí nejen o něco lepší rozložení, ale hlavně má konečně příjemný a jistý stisk. Ve FSC se navíc rozhodli přidat k touchpadu i trackpoint (tedy jeho kopii TouchStyk), který sice na trackpoint z ThinkPadů nemá ani omylem, ale potěší. Všechno tohle je pro mě spolu s možností dokování základ pro solidní pracovní notebook. (pokračování článku)

Nedávno jsem se tu velmi vztekal nad trendem vývoje systému pro obnovu notebooku do továrního nastavení (konkrétně u společnosti HP). Situace je často slabší, ale rád bych ukázal, že ne všichni výrobci na uživatele kašlou stejným způsobem, jako bylo zmíněno v minulém článku.

Jednou z těch světlých výjimek je společnost Fujitsu-Siemens Computers (FSC), která přibaluje recovery DVD s přeinstalovaným systémem, DVD s ovladači pro podporovaná OS a v případě, že si kupujete notebook s Windows Vista Business (případně Ultimate), i TwinLoad DVD pro snadný downgrade na Windows XP Profesional. (pokračování článku)