Jednou za rok jezdím na Slovensko za kamarády. Zatímco minule vedla má cesta do Bratislavy, letos padla volba na končiny jménem Prievidza. Primární cíle těchto návštěv se většinou točí kolem alkoholu a dlouholetých sporů, který národ „pije“ víc, ale to ponechme stranou.
Od prvního dílu uteklo trochu více času, než jsem čekal, ale nedá se nic dělat. Málokdo chce léto trávit ťukáním do počítače a segment workstation počítačů naštěstí nestárne tak rychle jako consumer modely.
V minulém díle jsem se podíval na jednu entry-level workstation v podobě Lenovo ThinkStation E20. S výkonovými testy jsem počkal až do tohoto dílu. Vzhledem k rozsáhlosti článků zde budu řešit pouze výkon v CAD aplikacích, který jsem srovnal s různými notebooky – v podobné ceně, i dražšími, které se již řadí mezi mobile workstation. Do testu jsem přidal i výsledky drahé pracovní stanice Lenovo ThinkStation C20*, kterou jsem měl na krátký čas také zapůjčenou. Cílem je vytvořit ve čtenáři určité povědomí o rozdílech ve výkonu napříč notebooky i ve srovnání se stolními počítači. Může jít o cenné informace, pokud hledáte stroj zaměřený na CAD/CAM aplikace, nebo potřebujete počítač k náročným výpočtům. (pokračování článku)
Už je to nějaký ten pátek, co jsem si půjčil od Lenova 12“ notebook ThinkPad X200. Ten mi záhy nahradil můj původní stroj ThinkPad R61 a stal se mou hlavní stanicí doma i na cestách. Za ten půlrok používání jsem jej téměř každý den nosil s sebou v batohu. Používal jsem jej ve škole, cestou vlakem (sem tam i busem, tramvají a metrem), u své milé a vlastně kdekoli, kde se mi zrovna zachtělo a byl tam signál mobilních operátorů.
Nebudu tvrdit, že jsem s notebookem zacházel v rukavičkách, protože by mi to stejně nikdo neuvěřil. Naopak jsem jej moc nešetřil a dával jsem mu pěkně zabrat. Nošení otevřeného notebooku za roh základny, nebo displeje bylo naprostou samozřejmostí, víko jsem snad nikdy neotevíral oběma rukama a jen málokdy jsem při otevírání s víkem manipuloval za střed horní hrany. Teď je čas se podívat, co to s notebookem udělalo. (pokračování článku)
Už to budou skoro tři roky, co jsem zde psal o starém PowerBooku, který jsem kdysi měl. Jenže, jak jsem se dozvěděl, ten už asi dávno skončil někde v popelnici. Chtěl jsem si zas pohrát s nějakým starým Macem, tak jsem si jednoho půjčil od logouta. Člověk si často věci z dětství idealizuje a já jsem měl starý MacOS v hlavě hodně zidealizovaný, takže jsem si ho chtěl znovu vyzkoušet a udělat si tak v hlavě lepší srovnání s dobovými Windows 95. A když už k tomu došlo, není důvod se s vámi nepodělit.
Kdo sleduje můj twitter, ten už to asi dávno ví. Rozhodl jsem se udělat druhý dlouhodobý „zátěžový“ test notebooku. Na začátku roku jsem si bral od Lenova ThinkPad X200 s dokovací stanicí, ke kterému jsem později dokoupil ještě neoriginální 9článkovou baterii.
Na jedné konferenci Aceru mi byl tak trochu náhodou nabídnut notebook Acer řady TimeLineX, který považuju v současnosti za takřka bezkonkurenční stroj ve své kategorii. Jenže když už TimeLine, tak jedině v sympatické 13“ verzi a ten by se mi zas kryl s ThinkPadem… a na co bych měl doma dva notebooky na stejnou činnost? (pokračování článku)
Když je venku vedro a člověk má chuť se celý den flákat, začne dělat nepochopitelné věci. Chtěl jsem najít 8“ diskety značky Verbatim, které jsem si v dětství zcela jistě někam ulil, když jsem jich doma našel hned několik balíčků. Bohužel diskety jsem nenašel. Tedy ne ty 8“ (5,25“ a 3,5“ disket je doma stále hromada). Místo toho jsem našel jinačí skvost.
Začínají se objevovat notebooky s novými AMD procesory a jeden takový dorazil i ke mně na stůl. Že mají procesory AMD nižší výkon než ty od Intelu, je v mobilním segmentu jednoznačně pravda už delší dobu. Zajímalo mě, zda se na tom něco změnilo, takže jsem letmo otestoval čtyřjádrový AMD Phenom II X920 s frekvencí 2,3 GHz.
Pro srovnání jsem vybral dva procesory Intelu. Prvním je nejslabší čtyřjádrové Core i7 720QM 1,6 GHz a druhým celkem běžné dvoujádro Core i5 520M 2,4 GHz. Všechny tři procesory se dají sehnat v noteboocích s cenou 20-30 tisíc s DPH. (pokračování článku)
Na mém postarším (už ho mám dva roky) notebooku Lenovo ThinkPad R61 jsem řešil problém s viklajícím se víkem. Jde o vadu pantů, která je u těchto ThinkPadů (a mnoha dalších notebooků) naprosto typická. Projevuje se tak, že panty mají stále normální tuhost, ale kolem své aktuální polohy v malém rozmezí nekladou žádný odpor.
Když už jsem u těch návodů, přihodím ještě jeden k problému, na který se v diskuzích lidé také ptají. Tentokrát jde o touchpady Synaptics. V poslední době bývá na mnoha strojích z výroby nastavena ochrana proti náhodnému dotyku při psaní na klávesnici. Myšlenka je samozřejmě dobrá, ale realizace trochu pokulhává, takže ve výsledku pokročilý uživatel musí po každém použití klávesnice počkat několik sekund, než se odblokuje touchpad. (pokračování článku)
Pokud nebudu brát v potaz notebooky na recenzi, je to snad poprvé, co jsem si domů přitáhl pro své potřeby notebook s grafickou kartou ATI Radeon. V segmentu mobilních grafických karet se mi tato společnost dlouho vyhýbala a v dřívějších dobách jsem používal spíše notebooky s grafikou od NVIDIE nebo Intelu. Jenže ATI má dle mého názoru teď trochu navrch, takže jsem udělal změnu… (pokračování článku)
