Možná jsem se už v minulosti okrajově věnoval tomuto tématu. Teď se k němu vracím z jednoho důvodu – procházím si diskuze a až příliš často vidím, že někdo řeší problém s notebookem po aktualizaci („flashování“) BIOSu. Dnešní zápisek bude mířit spíše na ty, kteří se méně orientují v prostředí počítačů. Popíšu několik zásad, kterými se řídím sám, a nastíním několik řešení, když se něco pokazí. (pokračování článku)
Stane se vám občas, že si zapomenete napájecí adaptér doma, místo abyste si jej přibalili do batohu (brašny) s notebookem? Mně se to povedlo zrovna dnes ráno. Protože mám v X200 zatím stále pouze slabou 28Wh baterii, už cesta do Prahy znamenala skoro 50% kapacity dolů (maximální jas, přehrávání videa, aktivní WWAN… nenapadlo mě, že nemám adaptér).
Když víte, že už vám při vašem použití vydrží notebook maximálně další hodinu a domů se nevrátíte dříve než za pět, tak je to nepříjemné. Naštěstí jsem si do batohu včera přihodil ještě jeden notebook (s taktéž slabou výdrží), takže se to dalo přežít, ale donutilo mě to k přemýšlení nad problémem baterií, které se nevtěsnají celé do notebooku. (pokračování článku)
Za týden (případně dva) testování se sice dá o notebooku zjistit mnoho, ale stále ještě zbývá obrovské množství vlastností, které během takto krátké doby nelze odhalit. Jsem si toho vědom a při psaní recenzí nevynáším v některých parametrech velké soudy. Například takové klouby víka – mohou se zdát vetché, ale nezjistím z toho, zda se po čtvrt roce rozpadnou. Podobné je to třeba i s náchylností kláves k ošoupání. Proto jsem se rozhodl zkusit takový experiment…
Chtěl bych si zkusit nějaký notebook na delší dobu (půl roku, rok?) a občas jsem tuto myšlenku někde nadhodil. Před nějakou dobou jsem byl na jedné tiskovce Lenova (uvedení ThinkPadů Edge), kde se tato myšlenka setkala s kladnou odezvou. Slovo dalo slovo a já si najednou mohl vybrat nějaký model z jejich nabídky (takový, který už neběhá po redakcích). (pokračování článku)
V minulém měsíci jsem se tu na blogu ptal vás, čtenářů, jak používáte svůj notebook a jaké nároky na něj máte. Za ten měsíc se v diskuzi objevilo nějakých 40 příspěvků a některé byly obzvláště zajímavé. Po jeho zveřejnění jsem si také začal psát poznámky, co vlastně od notebooku očekávám já. Teď už se poznámek nahromadilo víc a nebyl bych to já, kdybych se s nimi hned nešel podělit sem na blog. Vlastně je jich možná až příliš mnoho, takže je zpracuju formou seriálu. Zde je první díl. (pokračování článku)
Většina lidí sice ve svém počítači víc jak jednu grafickou kartu nikdy neměla, ale více grafických karet není nic nového. Je to řešení, které provází počítače PC už od jejich vzniku, a tak nebude na škodu, když mu věnuji jeden článek tady na blogu. U zrodu platformy PC přišlo IBM s grafickými kartami CGA a MDA. První měla nižší rozlišení, grafické režimy a pár barev. Druhá měla barvy pouze dvě, vyšší rozlišení, ale zobrazovala jen text. Byl tu však jeden zásadní rozdíl v práci s nimi – každá měla mapovanou paměť do jiného adresního prostoru.
Pořád se tu bavíme jen o noteboocích, ale ne všude jde nutně o nejvhodnější řešení. Spousta lidí si notebooky pořizuje domů a nikdy je neodnese ze stolu. Občas pokukuji po různých počítačích „vše v jednom“. Nedávno jsem se dal do řeči s člověkem od MSI a na měsíc si jeden takový počítač půjčil. Cílem bylo zjistit, jak jsou na tom tyto počítače s použitelností. Zde jsou moje postřehy.
Od společnosti MSI jsem měl zapůjčený největší model WindTopu s úhlopříčkou 22“, rozlišením full-HD (1920×1080), Pentium Dual-Core procesorem, 4GB RAM a 640GB diskem. Jednou z předností tohoto počítače je implementace „dotykové“ vrstvy. Právě dotykové ovládání mi v kombinaci s all-in-one počítači připadá velmi zajímavé. (pokračování článku)
V současné nabídce mini-notebooků (resp. netbooků) stále nevidím nic, co bych si byl ochoten koupit. Většina dnešních zařízení v této kategorii má kolem 1,5 kg, klasický pevný disk a výdrž do 6 hodin s 6cell baterií. Takové zařízení pro mě nemá absolutně žádný smysl, když už mám normální notebook (kterého bych se nevzdal z mnoha důvodů).
Stále čekám na něco, co se bude podobat dřívějším handheldům, ale bude to odpovídat dnešním nárokům (LAN místo modemu, Wifi, BT, WWAN). Bratr domů přinesl starší NEC Mobile Pro 900 a teď už přesně vím, jaké rozměry bych si u vysněného zařízení představoval. NEC má 8“ displej, plnohodnotnou klávesnici pro psaní hmatovou metodou a hmotnost 0,8 kg. Před pěti lety do něj neměli problém nacpat také výstup na monitor, USB port pro připojení různých periferií (klávesnice, myš, flashdisk) a sloty pro CF a PC karty. (pokračování článku)
Včera měl Intel takové malé představení svých procesorů, kde se naskytl pohled na mnoho notebooků, které v následujících týdnech a měsících půjdou na trh. Mezi vystavovanými kusy nechyběl ani tolik diskutovaný 14“ ThinkPad T410, takže jsem se na něj vrhl a trochu ho tam před ostatními potrápil.
Notebook již dnes není jen záležitost manažerů na cestách. Naopak jej běžně mají i důchodci a děti na základní škole. Jsou už součástí našeho života, bereme je jako něco naprosto běžného, ale každý ten svůj používáme často úplně jinak. Notebooky jsem měl jako koníček už kdysi a několik posledních let je také v hojném počtu recenzuji. Ačkoli mám znalosti kolem notebooků jako málokdo tady v ČR (trocha Kalužovské skromnosti), stejně se zajímám o názory lidí okolo sebe. (pokračování článku)
Často v diskuzích slýchám, že Apple s něčím přišel a všichni to od něj okopírovali. Neřekl bych, že je to vždy tak zlé, jak někteří fanoušci této značky říkají, ale ta zjevná inspirace tu byla, je a pravděpodobně i bude. Apple v některých segmentech „přinesl“ do PC světa příjemné změny, za které jsem rád, ale není zrovna málo těch prvků, které bych na PC noteboocích nejraději vůbec neviděl. Zejména pokud se zkopírují špatně. (pokračování článku)
