Zdá se, že už je to nějaký pátek, co mi HP přímo z Číny (dle odesílatele na krabici) poslalo svůj tehdy nový model HP Pavilion dv7 v kdysi nejvýkonnější dostupné české konfiguraci. Půl roku je dlouhá doba, během které jsem tento počítač (nejen já) používal, a nyní je načase zjistit, jak se mu dařilo a jak moc se stihl opotřebovat. (kdo by chtěl kratší, ucelenější report, najde ho v článku na notebook.cz)
V prvním dílem jsem řešil, že zkouším hledat možného následovníka mého ThinkPadu. Teda ne, že bych hledal nějak usilovně, ale nikdy není špatné ověřit si možnosti různých cest. Tentokrát je to cesta jablečná.
Tak přesně tuhle otázku jsem si položil někdy na začátku prosince, když jsem přemýšlel na životností svého ThinkPadu (bylo to v souvislosti se studiem RoHS a měřením vlastností bezolovnatých pájek). Můj ThinkPad R61 mi dělá společnost ji čtvrtým rokem a stal se tak mnou nejdéle používaným přenosným počítačem. Jenže navždy tu se mnou nebude…
Máme tu svátky klidu, lásky a pohody. Nepochybuji o tom, že si je všichni náramně užíváme v teple domova se svými rodinami. Pokud byste si je chtěli zpestřit kreativní činností, můžete se zúčastnit naší velké novoroční soutěže! Uděláte tím něco dobrého pro svět a ještě můžete vyhrát.
Chtěl bych popřát všem čtenářům mého skromného elektronického plátku šťastný Nový rok. Přeju vám, abyste byli v roce 2012 šťastní. Ono s tím štěstím je to strašné klišé a používá se to tak nějak automaticky, ale není to můj případ. Štěstí je v životě opravdu to nejdůležitější. Ať už v životě děláme cokoli, vždy bychom měli přemýšlet, zda nás to naplňuje a zda jsme opravdu šťastní.
Štěstí se neukrývá ani v pracovních úspěších, ani v materiálních hodnotách a není snadné ho najít. Člověk se k němu musí dopracovat, až když pochopí smysl svého života. Před měsíci jsem se dozvěděl jednu nemilou informaci od doktorů, což mě donutilo přemýšlet o životě, vesmíru a vůbec… a došel jsem k závěru, že jsem spokojený, jak jsem svůj život doposud prožil. Přál bych každému, aby to mohl říct také.
Na závěr si neodpustím volný překlad věty, kterou před mnoha lety řekl Steve Jobs v jednom svém projevu: „Váš čas je omezený, takže jej neplýtvejte žitím života někoho jiného.“
Již dříve jsem se tu rozčiloval, jak moc dokáže Toshiba narvat své notebooky zbytečným balastem. Jelikož se často setkávám s tím, že bezradní uživatelé takový notebook dostanou, jsou nespokojení s jeho rychlostí, ale nevědí, co mohou smazat, rozhodl jsem se, že udělám jednoduchý návod.
Nemám rád PR články, co se tváří jako nezávislá autorská tvorba. Proto zde také nic podobného nenajdete, přestože nabídek je od firem stále dost. Dnes udělám výjimku a trochu toho „PR“ se objeví i zde. Většina mě zná jako specialistu přes notebooky, ale pravda je taková, že mám spoustu zájmů a konkrétně notebooky nejspíš ani nejsou tím časově nejnáročnějším.
Občas ten dotaz někdo vznese. Typický případ vypadá následovně: někdo zajde do obchodu a koupí si notebook, ale doma zjistí, že mu na jeho sdílené grafice v procesoru neběží jeho oblíbené hry. Na internetu najde stejný notebook s grafickým čipem AMD, či NVIDIA a zaraduje se, že existuje řešení a bude stačit grafiku jen přidat. Je tomu tak? Asi ne, když se takhle ptám.
Nedá mi nereagovať na uvedenie Ultrabooku (TM) U300s od Lenova, ktorého oranžovú verziu by vlastník tohto blogu swarm veľmi rád videl v domácej zbierke. Nielen on sa totiž venoval tomuto Ultrabooku, všimli si ho viaceré média. (pokračování článku)
O UltraBoocích se teď hodně mluví a mluví se o nich asi mnohem víc, než jak se prodávají. Jelikož můj zájem o lehké a tenké notebooky je již dlouhé roky konstantní, rozhodl jsem se, že se k nim vrátím v dalším zápisku, přestože mě za to Intel neplatí – ne, to 300GB SSD nepočítám… ;-)
Ale vážně. Přestože si stále stojím zatím, že pod slovem UltraBook zde nepřichází po technické stránce nic revolučního, neboť jde v podstatě o to samé, co už tu je dlouhé roky, notebooky, které pod tímto názvem přichází na trh, jistě stojí za pozornost. (pokračování článku)
