Stane se vám občas, že si zapomenete napájecí adaptér doma, místo abyste si jej přibalili do batohu (brašny) s notebookem? Mně se to povedlo zrovna dnes ráno. Protože mám v X200 zatím stále pouze slabou 28Wh baterii, už cesta do Prahy znamenala skoro 50% kapacity dolů (maximální jas, přehrávání videa, aktivní WWAN… nenapadlo mě, že nemám adaptér).

Když víte, že už vám při vašem použití vydrží notebook maximálně další hodinu a domů se nevrátíte dříve než za pět, tak je to nepříjemné. Naštěstí jsem si do batohu včera přihodil ještě jeden notebook (s taktéž slabou výdrží), takže se to dalo přežít, ale donutilo mě to k přemýšlení nad problémem baterií, které se nevtěsnají celé do notebooku. (pokračování článku)

V minulém měsíci jsem se tu na blogu ptal vás, čtenářů, jak používáte svůj notebook a jaké nároky na něj máte. Za ten měsíc se v diskuzi objevilo nějakých 40 příspěvků a některé byly obzvláště zajímavé. Po jeho zveřejnění jsem si také začal psát poznámky, co vlastně od notebooku očekávám já. Teď už se poznámek nahromadilo víc a nebyl bych to já, kdybych se s nimi hned nešel podělit sem na blog. Vlastně je jich možná až příliš mnoho, takže je zpracuju formou seriálu. Zde je první díl. (pokračování článku)

Většina lidí sice ve svém počítači víc jak jednu grafickou kartu nikdy  neměla, ale více grafických karet není nic nového. Je to řešení, které provází počítače PC už od jejich vzniku, a tak nebude na škodu, když mu věnuji jeden článek tady na blogu. U zrodu platformy PC přišlo IBM s grafickými kartami CGA a MDA. První měla nižší rozlišení, grafické režimy a pár barev. Druhá měla barvy pouze dvě, vyšší rozlišení, ale zobrazovala jen text. Byl tu však jeden zásadní rozdíl v práci s nimi – každá měla mapovanou paměť do jiného adresního prostoru.

(pokračování článku)

V současné nabídce mini-notebooků (resp. netbooků) stále nevidím nic, co bych si byl ochoten koupit. Většina dnešních zařízení v této kategorii má kolem 1,5 kg, klasický pevný disk a výdrž do 6 hodin s 6cell baterií. Takové zařízení pro mě nemá absolutně žádný smysl, když už mám normální notebook (kterého bych se nevzdal z mnoha důvodů).

Stále čekám na něco, co se bude podobat dřívějším handheldům, ale bude to odpovídat dnešním nárokům (LAN místo modemu, Wifi, BT, WWAN). Bratr domů přinesl starší NEC Mobile Pro 900 a teď už přesně vím, jaké rozměry bych si u vysněného zařízení představoval. NEC má 8“ displej, plnohodnotnou klávesnici pro psaní hmatovou metodou a hmotnost 0,8 kg. Před pěti lety do něj neměli problém nacpat také výstup na monitor, USB port pro připojení různých periferií (klávesnice, myš, flashdisk) a sloty pro CF a PC karty. (pokračování článku)

Notebook již dnes není jen záležitost manažerů na cestách. Naopak jej běžně mají i důchodci a děti na základní škole. Jsou už součástí našeho života, bereme je jako něco naprosto běžného, ale každý ten svůj používáme často úplně jinak. Notebooky jsem měl jako koníček už kdysi a několik posledních let je také v hojném počtu recenzuji. Ačkoli mám znalosti kolem notebooků jako málokdo tady v ČR (trocha Kalužovské skromnosti), stejně se zajímám o názory lidí okolo sebe. (pokračování článku)

Často v diskuzích slýchám, že Apple s něčím přišel a všichni to od něj okopírovali. Neřekl bych, že je to vždy tak zlé, jak někteří fanoušci této značky říkají, ale ta zjevná inspirace tu byla, je a pravděpodobně i bude. Apple v některých segmentech „přinesl“ do PC světa příjemné změny, za které jsem rád, ale není zrovna málo těch prvků, které bych na PC noteboocích nejraději vůbec neviděl. Zejména pokud se zkopírují špatně. (pokračování článku)

Jak nám ty notebooky stále zlevňují, tak už si nezřídka na fórech vybírají notebooky děti pod 10 let (ani nemá smysl řešit, jak to hnulo s úrovní diskuze). V tomto období je to ještě častěji, protože jsou vánoce a děcka si samozřejmě notebooky přejí a jejich nízká cena je zpřístupňuje i rodinám s nízkými příjmy… a kdo na ně nemá, pro toho tu je hromada společností nabízející půjčky (poslední týdny snad ani neběžely reklamy v TV na nic jiného).

Notebook možná dítěti udělá radost, ale není to ten nejvhodnější dárek. Odjakživa to byl totiž kompromis, pokud jde o ergonomii. Super; stěžujeme si, že děti sedí hodně u počítače a jak se to projeví na jejich zdraví a fyzické kondici, ale u počítače je aspoň možné dodržet nějaké zásady ergonomie. U notebooku to nejde. (pokračování článku)

Občas jsem nucen pracovat s myší a můj milovaný MS IntelliMouse Explorer 2.0 se před pár měsíci odporoučel. Zkoušel jsem ho ještě rozebrat a opravit, ale spíš jsem mu přitížil, takže už jsem nad ním zlomil hůl. Dlouho jsem situaci neřešil, ale myš je někdy potřeba a ta malá k notebooku je ergonomicky úplně mimo. Protože se mi zrovna nechce procházet nabídky všemožných výrobců, hledal jsem něco doma a nakonec taky našel – MS IntelliMouse 1.1A (snad první myš s kolečkem od MS). Má sice jen rozhraní PS/2 a uvnitř kuličku, ale je zahnutá a to je teď pro mé zápěstí daleko důležitější. (pokračování článku)

Co je to CULV? To jsou ultra-low voltage procesory pro consumer segment. V překladu to jsou tedy procesory s nízkou spotřebou, které jsou levné. Za ULV se totiž ještě před nedávnem platil větší obnos než za klasický procesor. S CULV to roztočil jako první Acer, který přišel s modelovou řadou TimeLine, a po něm se ozvali i další výrobci.

Nedávno jsem na trhu hledal nějaký malý notebook, který by nabízel rozumnou výdrž (~5 hodin) a měl plnotučný procesor, tedy nějaké Core2 Duo s frekvencí 2,0-2,4 GHz. Ještě před rokem byl na trhu dostatek malých notebooků s klasickým procesorem, ale s příchodem CULV se nabídka značně omezila. (pokračování článku)

Poslední generace business notebooků DELL (Latitude E) je v mnoha ohledech velmi povedená. Elegantní černý design se velmi povedl a hranaté tvary si dokáží získat i konzervativnější uživatele. Nedávno jsem však zjistil, že DELLu v rámci snahy vyházet pár kláves z klávesnice, trochu ujela ruka.

(pokračování článku)