V minulém zápisku jsem psal o problémech s reklamací notebooku VBI v případě poničení nálepky se sériovým číslem na spodku šasi. O tom, jak moc si musel stát na vedení člověk, který rozhodl umístit sériové číslo pouze na toto místo, asi nemá ani cenu polemizovat. Pokud už si ale koupíte nějaký podobný notebook, tak by bylo dobré o nálepky co nejvíce pečovat (u normálního notebooku to řešit nemusíte, tam mají většinou jen informační charakter). V případě běžného používání se totiž můžete dočkat takového výsledku:

ta dlouhá nálepka vpravo původně nesla čárový kód a sériové číslo

Zde mám několik účinných rad, jak předejít opotřebení těchto nálepek:

notebook nezapínat
uložit notebook do větraného chladného prostoru bez přístupu světla (v případě, že dorazil v krabici, tak jej vůbec nevybalovat)

(pokračování článku)

O garážovém prodeji těchto notebooků jsem nikdy neměl velké mínění. I tak mě ovšem dokážou některé (negativní) zkušenosti uživatelů opravdu překvapit. Tentokrát jsem si však na fóru přečetl takovou „libovku“, že se o ni prostě musím podělit. Objevil se tam jeden uživatel ze Slovenska, který si ve velkoobchodě Asbis(.sk) zakoupil notebook VBI FL90. Ten při nižší ceně proti konkurenci nabízel kdysi výbornou grafiku GeForce 8600M GT, čím se stal pro mnoho lidí zajímavým.

Technik při práci? (zdroj vbi.sk)

Jenže výkon procesoru a grafická karta nejsou všechno. Zmíněnému uživateli přestal na jeho VBI FL90 fungovat audio výstup, a tak se v létě rozhodl pro reklamaci. Během školy se mu do toho nechtělo, protože proklamované 3 dny reklamaci jsou nejspíše z říše pohádek a na fórech píše většina lidí zkušenosti spíše s reklamací trvající téměř měsíc. Nikdo nechce být během školy měsíc bez notebooku.

Knihy, školní pomůcky a servis VBI notebooků

Na Slovensku funguje jeden autorizovaný servis provádějící záruční opravy VBI notebooků – společnost Daniel NETRI. Jde o malé knižní vydavatelství, které zároveň před pár lety začalo fušovat i do notebooků. Nemohu si pomoct, ale servis notebooků bych si sám představoval trochu jinak. Určitě ne jen jako nějakou činnost bokem. Náš uživatel sem byl odkázán z velkoobchodu, který se tak chová v případě všech zařízení s vlastním autorizovaným servisem.

(pokračování článku)

V minulém díle jsem mluvil o lesklé klávesnici, což asi většina lidí uzná, že je úlet první kategorie. Tentokrát se podívám na podstatně rozšířenější nešvar – konektory zvukové karty umístěné na čelním panelu. Vlastně jsem ještě neviděl člověka, který by vyžadoval takto umístěné konektory. Za to lidí, kteří to vyloženě nesnáší, lze najít na fórech celé řady. Sám patřím mezi ně, ačkoli mám už třetí notebook, kde se při umisťování těchto konektorů nepřemýšlelo.

Většina sluchátek má zahnutý konektor. V případě konektorů vpředu je podobné zahnutí kontraproduktivní, neboť kabel musí vést k uživateli od konce konektoru kolmo. Kabel se v některých případech i víc namáhá. V případě připojení externích reproduktorů je konektor často podstatně masivnější a není zahnutý. Jenže na rozdíl od sluchátek zde nikdo nechce, aby kabel vedl dopředu. Kabel je tak nejčastěji nutné ohnout na nějakou stranu, kde se pak perfektně plete pod rukama. Úplně největší specialitkou pak jsou některé notebooky, které nabízí 5.1 výstup analogem a všechny tři potřebné konektory mají umístěné také na předku. Zkuste si takto vést 3 tlusté kvalitní kabely do vaší repro-soustavy. Já to zkusil a nic moc.

Kam tedy s nimi?

Nejlepší místo je asi na levém boku prakticky v libovolném místě (klidně blízko uživatele). Případně se mi také líbilo umístění na pravém boku dále od uživatele. Na pravém boku blízko uživatele už jsem audio konektory měl také a tolik to nevadí. V případě použití zahnuté redukce pak kabel nepřekáží ani myši. V případě umístění konektoru na čelní panel by takové redukce byly nejspíš potřeba dvě.

Snad každé místo je lepší, než to rvát na předek. Proč to tam tedy výrobci tak často a rádi dávají, mi hlava nebere.

Někdy si z redakce odnáším místo notebooku (nebo k němu) nějaké příslušenství. Takovým příslušenstvím může být cokoli od TV karty, přes modemy až po různé konvertory a externí grafiky. Zatímco u notebooku se málokdy stane, že by s ním přišel nějaký zásadní problém, který by mi nutnou dobu k testování značně prodloužil, u příslušenství je to jiné. Dělají ho často menší firmy, neřeší se to tak moc jako notebooky a někdy to jsou vyloženě cajkové výrobky, které se ve výsledku ukáží jako nepoužitelné, a není je tak vlastně ani možné zrecenzovat.

pěkné, jenže ten sample výrobek na sobě nemá ani štítek s názvem :)

Bezkonkurenčně nejvíc času jsem strávil asi s ASUS XG Station, který jsem přitom ani neměl možnost pořádně otestovat. Ztroskotalo to totiž na problému najít 100% kompatibilní notebook. Teď jsem dostal nějaké bezdrátové modemy (v jednom případě celou sadu i s notebookem jako bundle) a všeho všudy můžu říct, že bez vlastního připojení k internetu bych asi ani jednu z těch věcí neměl možnost rozběhat. U T-Mobile pro jistotu na přibaleném čistě nainstalovaném (od nich) notebooku nejdou stahovat aktualizace z Windows Update (přes Wifi) a karta s už nahranými ovladači se nechce připojit. U U:fona mi tam zas radši nepřibalili ani instalační CD (to není ani u T-Mobile) a USB modem se nehlásí i jako flashdisk, na kterém by byly ovladače, jak to občas bývá.

UPDATE: Oni mi u T-Mobile navíc dali neaktivní SIMku, boha jeho…

Poslední dobou vždycky chytnu nějaký haluzní problém, který si moc neumím vysvětlit. Před pár dny to byl můj notebook, když mu přestal hrát levý reprák. Nic nepomáhalo (z výstupu hrálo na sluchátka všechno správně, ale když jsem vytáhl kabel sluchátek, tak zas hrál jen jeden reproduktor, a tak jsem si rovnou našel, kde se telefonicky řeší objednání technika na on-site opravu. Před tím jsem ovšem zkusil nabootovat nainstalovaný Linux, abych měl jistotu. Hle – reproduktory hrály oba. Následoval tedy reboot do Windows, kde už bylo také všechno v pořádku. Některé problémy si holt neumím vysvětlit.

Další z nich přišel včera večer. Výrazně se zpomalilo připojení k internetu. Protože doma na té lince nejsem sám, tak jsem to nechal být (navíc teď mám doma mimo své PCMCIA karty s Vodafone EDGE i růžovou PCMCIA „4Gay-kartu“ T-Mobile a Ufounův USB modem). Dnes ráno ovšem bylo všechno úplně stejně zasekané (ani video z Youtube nešlo pořádně přehrát), tak mi to nedalo a začal jsem hledat příčinu. Na routeru v obýváku blikala jedna dioda jako o život. Ta, která vede na switch na druhém konci baráku – když jsem přišel do místnosti se switchem, tak jsem nechápal, kde se může tvořit přenos, když jeden počítač tam byl vypnutý, druhý úplně odpojený a po třetím tam zůstala jen dokovací stanice (asi si ho bratr vzal do práce). Switch jsem odpojil a internet začal běhat, jak má. Zkusil jsem místo něj dát jiný switch a zapojil jsem jen kabel z hlavního routeru. Zas bylo vše zpomalené. Ještě jsem vyzkoušel notebook, abych se ujistil, že problém hledám ve špatné místnosti.

(pokračování článku)

Připadá mi až neuvěřitelně otravné, co všechno jsou výrobci schopni nacpat do standardní instalace notebooku. Specialistou na podobné úchylnosti bývá Toshiba (Sony a Acer jsou v těsném závěsu), která vám notebook naplní bloatwarem až po okraj takovým způsobem, že už po prvním spuštění máte pocit, že systém by si zasloužil přeinstalovat.

první spuštění notebooku po vybalení z krabice

Výrobci za tento způsob reklamy dostávají dobře zaplaceno a uživatel často vůbec nemá na výběr, zda tyto věci nějakým způsobem při instalačním procesu vynechat. Výsledkem je tedy nutnost všechno smazat ručně, což je otázkou aspoň půl hodiny i pro zkušeného člověka. Některé programy (typicky poslední verze různých antivirů) se navíc dokáží obstojně bránit a uživatele terorizují do smazání posledního bajtu z disku.

Já „předinstalované reklamy“ vyloženě neodsuzuji. Nic by se však nemělo přehánět. Pokud vám ještě 5 minut po zapnutí vyskakují okna všemožných nechtěných programů a disk jede naplno, tak je holt někde asi něco špatně. O tom, že práce je proti čisté instalaci citelně pomalejší, ani nemá cenu diskutovat.

Většinou nové platformy Intelu přijímám s rozpakem, protože už dávno nejde o takovou revoluci, jak nám Intel vždy ve svých prospektech tvrdí. Tentokrát jsem však mile překvapen. Během recenzování nových modelů notebooků všemožných značek zjišťuji téměř všude lepší výdrž na baterie. Výrobci se také chytají nové „Péčkové“ řady procesorů, které se chlubí sníženým TDP na 25 W. Kupodivu šla tedy nahoru i výdrž multimediálních modelů, u kterých se na nic podobného nikdy moc nehrálo, a lze se proto setkat i s modely s výdrží kolem 4 hodin.

I teď mám doma jedno 16,4“ (1600×900px) Sony VAIO s obyčejnou 52Wh baterií (6cell) vybavené (relativně žravým) dvoulampovým displejem a lowend dedikovanou grafikou – výdrž je kolem 3 hodin a 40 minut při kancelářské práci, což je více než slušné.

Závěrem

Intel mi teď dělá radost a nové notebooky vypadají velmi dobře. Nakonec ani ceny nejsou nijak vysoké a proti současným dobíhajícím modelům nejdou moc nahoru. Ještě jsem neměl možnost zkusit žádný ostrý kus na AMD Puma platformě, ale co jsem měl možnost přečíst jinde, tak bohužel nejde o nic oslnivého. Pevně doufám, že AMD nabídne také něco dobrého, protože konkurence je potřeba a momentálně není AMD v notebooku žádná velká výhra.

Nedávno jsem se v jednom zápisku zmiňoval o politém 15,4“ Lenovo ThinkPad R61, který reagoval na zásah limonádou vypnutím. V souvislosti s tím mi přišel jeden zajímavý mail, který mě vedl k zamyšlení. Nevím, proč autor nevyužil cesty komentáře, ale jeho mail mi přišel natolik zajímavý, že jej zde celý „přetisknu“:
Zdravim

Narazil jsem ve vasem blogu na zminku o politem Lenovu.

Taky jsem s tim mel zkusenost – nicmene nelil jsem nic primo dovnitr jen se me nad klavesnici rozstriknula naplynovana mineralka.

Notebooku jsem chtel sam okamzite rychle vypnout – nicmene ten se vypnul sam jeste drive nez jsem se rukou dostal k vypinaci.

V ‘tezke depresi’ jsem ho rozebral a nechal vysusit – rano nesel zapnout – spasnou myslenkou bylo odpojeni interni baterie schovane pod klavesnici -  odpojeni a zapojeni a notebooku zase najel.

Takze IMHO Thinkpady maji nejakou kontrolu na vlhkost s snazi se okamzite pri detekci celou desku odpojit od napeti a je pak otazkou, jestli je rychlejsi voda a neco vyzkratuje a nebo je dostatecne rychla detekce vody (jsou videt kolem touchpadu a jinde vodici pasky, ktere zrejme na vlhkost reaguji)

V mem pripade, kdy se voda snad opravdu nikam hluboko nedostala stacilo jen vypnout napajeni BIOSu.

Tak treba se to bude hodit jako rada priste ;)….

Z.
(pokračování článku)

Ačkoli to moc často nedělám, dnes jsem se rozhodl odkázat mimo tento blog. Na serveru abxlinuxu.cz jsem narazil na zajímavý článek Kamila Práhala, který se věnuje vrácení licence Windows u Lenovo ČR. Je mi líto, že jsem na něco podobného nenarazil už dříve. Mám několik zkušeností s vedením podobných pří (ještě před založením tohoto blogu). Některé z nich trvaly podobný čas a věnovaly se mnohem větším finančním obnosům (možná, že se v příhodnou chvíli k tomu vrátím v nějakém zápisku).

Kdybych si koupil svůj notebook dnes, pravděpodobně bych se zkusil domáhat vrácení na základě:
„Použitím softwaru přijímáte tyto podmínky. Pokud je nepřijímáte, software nepoužívejte. Místo toho se obraťte na prodejce nebo instalátora a zjistěte jeho zásady náhrad ve formě peněz či zboží.“
Něco na té větičce bude a přiznám se, že ze zvědavosti bych asi zkusil i ten soud. Mám pocit, že jeho výhra by nebyla až tak nemyslitelná.

Proč mě to zaujalo?

Notebooky střídám častěji a licence se na software, který používám, mám. Když se tak nad tím zamyslím, tak jsem si Windows zaplatil už několikrát zbytečně. I minulý notebook jsem si musel tou dobou koupit s Windows XP Home (ačkoli jsem pak provozoval své Windows XP Professional). Teď mám ThinkPad, ke kterému jsem opět zaplatil licenci Windows Vista Business, přestože používám zas Windows XP Professional. S licencí jsem ale souhlasil, takže mám smůlu. Uvidíme, jaká situace přijde s mým dalším notebookem. Možná si to příště zkusím víc ohlídat a něco s tím udělám (je ale možné, že příští notebook už budu chtít s novými Windows; to jen tu Vistu jsem se rozhodl nějak přeskočit).

Každý, kdo se trochu vyzná, by asi řekl: „no, jsou tam nějaké odtokové kanálky a výrobce se tím chlubí, takže asi nic“. Rád bych souhlasil, ale musím vás zklamat. Odpověď na otázku je – chcípne.

Notebooky nejsou vodotěsné a podobné technologie jako „spill-resistant keyboard“ nejsou všespásné. Pouze je vyšší šance, že notebook přežije. Já už jsem viděl hodně notebooků, co přežilo, a žádné podobné věci neměly. Zároveň teď ale k dobrému kamarádovi, který dělá „ajtíka“ v jedné firmě, přinesl zaměstnanec 15,4“ ThinkPad R61, do kterého se vylila limonáda a je úplně zdechlý.

Je to holt vždycky o náhodě a o štěstí. Pokud budete chtít zamachrovat před kamarády, co váš nový ThinkPad umí, tak praktickou ukázku s políváním tekutinou si raději rozmyslete :-).