Často na diskusních fórech vidím názor, že notebookové displeje jsou všechny TN panely, takže jsou všechny k ničemu. Často se pak lidé na tento názor odvolávají s tím, že kvalitu displeje na notebooku vůbec nemá cenu řešit.

Tento názor ani v nejmenším nesdílím. Ač bych si panel s TN maticí jako externí LCD nikdy nekoupil (platí pro primární monitor, u těch sekundárních většinou stačí, že dokáží zobrazit černou a bílou), u notebooků se nic jiného (v současné době) nepoužívá.

(pokračování článku)

Dnešní článek bude sloužit spíše méně počítačové zdatným jedincům a budu se na něj odkazovat při opakovaných dotazech od nováčků na fórech. Režim spánku (ve Windows XP: úsporný režim) a hibernace (ve Windows XP: režim spánku …za to může český MS) nejsou zdaleka vymoženosti nejmodernějších počítačů. Ačkoli mnoho lidí přesedlávajících ze stolních počítačů je objevilo až nyní, provází nás už přes 15 let a v dnešní době je podporuje každý notebook i stolní počítač. Jsou to velmi užitečné funkce, a tak není na škodu, podívat se, jak vlastně fungují, co přináší a taky trochu do historie, co provázelo jejich vznik. (pokračování článku)

Na stejnou úroveň, jako jsem řadil lesklou klávesnici, řadím i prohřešek v podobě implementace spousty nesmyslných diodek po těle notebooku. V posledních letech je u notebooků obrovský boom všemožných svítivých prvků. Hráčské notebooky mají svítící i úplně zbytečné části. Tady se hodí jako příklad Acer Gemstone Blue s modře podsvíceným válcovitým kloubem spojujícím základnu notebooku s víkem. Osvítí to půlku místnosti, nejde to vypnout a je to úplně k ničemu. U multimediálních notebooků také často svítí roztodivné panely na ovládání přehrávače a Windows Media Center (jen Toshiba má možnost podsvícení těchto částí vypnout).

Předpokládal bych, že do business notebooků se tyto móresy tahat nebudou, ale opak je pravdou. Stačí se podívat na poslední generaci HP Compaq notebooků. Původní normální tlačítka se nahradila svítícími symboly s kapacitními senzory. Ty jsou nepřesné (regulace hlasitosti), nemají žádnou hmatovou odezvu a navíc na sebe upozorňují intenzivním svícením. (pokračování článku)

Je to tak 5 let, co se někdo z výrobců rozhodl, že by se mohlo šetřit na dodávaných CD/DVD k notebooku. Plán byl jednoduchý. Recovery (obnova systému do továrního nastavení) se umístí na speciální oddíl někam na konec disku s tím, že uživatel si případně potřebná média vypálí z notebooku sám. Do této doby nebylo výjimkou dostat k notebooku klidně 5-10 placek s kdejakou blbostí.

V dnešní době se zas někteří výrobci rozhodli vrátit k dodávaným médiím, ale jiní naopak přitvrdili. Asi nejhůř je na tom momentálně HP. To totiž u svých notebooků HP Compaq nabízí recovery jen z disku a u nových notebooků zrušilo možnost vypálit si ho na DVD. Pouze v případě Windows Vista Business se přidávají média na obnovu Windows XP (downgrade). To ovšem znamená, že po nainstalování Windows XP už není možné přejít jednoduše zpět na Vistu. Stejně tak čachrování s oddíly znamená nemožnost vrátit systém do původního stavu. Nabízí se otázka, zda je to u HP záměr. Začínám mít pocit, že ano. (pokračování článku)

Češi jsou rasisti – aspoň se to tak obecně tvrdí. Jsem opačného názoru – řekl bych, že jde o jeden z nejtolerantnějších národů. Lépe by možná bylo říct, že jsme jeden z těch nejpřiposranějších národů, a tak čím je nějaká skupina lidí agresivnější, tím lépe se u nás může mít. Některé velmi agresivní skupiny lidí zneužívají právě toho, že patří do určité rasové menšiny a kdykoli je proti nim (jako osobám, ne menšině) vyřčeno křivého slova, ohání se slovy o rasismu. Sami jsou však neuvěřitelně silně rasisticky smýšlející a nějaké napadení člověka jen pro jinou barvu pleti není ničím neobvyklým. (pokračování článku)

Minulý týden jsem zakoupil na inzerát starší (~3 roky) notebook HP Compaq nx6110. Kdo se v noteboocích trochu vyzná, tak je mu jasné, že šlo kdysi o SMB lowend a jeden z nejlevnějších notebooků na trhu (cena za nejlevnější konfigurace začínala tuším někde u 13 tisíc s DPH). Jeho nevýhody byly především ve slabší výbavě. Pro změnu však nabízel dobré mechanické provedení a odolnou šasi. To je také důvodem, proč jsem ho zvolil, protože výkon se po čase smázne (hry už na tom nikdo hrát nebude tak jako tak), ale chatrný notebook kupovat ojetý je většinou velký hazard.

Potřeboval jsem notebook pro bratra s aspoň základním výkonem na základní kancelářskou činnost, maily a grabování z videokamery. Vyžadoval jsem jen minimální výbavu – USB2.0, firewire, Wifi 802.11g, ale chtěl jsem funkční baterii schopnou dát aspoň 2 hodiny normálního provozu. (pokračování článku)

Je to tak, nejen prací je člověk živ a někdy přijde chuť se nějak pobavit. Pokud se člověk jen potřebuje rozptýlit při záseku u řešení nějakého problému a nemá čas vyrazit někam pryč, internet je vděčnou studnicí humoru. Mám rád trochu drsnější humor, a tak je mi celkem líto, že některé zábavné projekty českého internetu jsou už dnes mrtvé. Rád jsem chodíval třeba na kompost.cz a (později) kartinki.cz (ilustrace v úvodu).

Nikdy jsem nebyl aktivním členem těchto (dejme tomu) „komunit“, takže mi celkem dlouho trvalo, než jsem objevil, kam všechny ty zrůdičky vlastně zalezly. S blogováním a jistou spojitostí s osobou Radka Hulána (na jehož serveru můj blog ještě donedávna běžel) se mi kdysi dostalo odpovědi. Stačilo se podívat, odkud mi lidé na blog lezou. Magické slůvko Okoun se opakovalo podivně často, takže mi to jednou nedalo a podíval jsem se, o co vlastně jde. (pokračování článku)

Několik lidí mě kontaktovalo přes email, SZ a zdejší komentáře, že by je zajímalo, jak je to s tím špatným displejem na ThinkPadu T400. Bohužel jsem neměl s sebou nikde žádný foťák, takže jsem udělal jen jednoduchou fotečku pomocí telefonu. Kvalita je tedy rozhodně slabší, ale pro ilustraci by to mohlo postačovat.

Vlevo je displej mého notebooku ThinkPad R61. Jeho displej určitě nepatří mezi špičku, ale mezi WXGA panely nabízí takové průměrné vlastnosti zobrazení. Ačkoli mají oba panely nastavenou maximální svítivost a notebooky jsou připojeny k napájení, panel z T400 (vpravo) svítí méně a navíc jeho „bílá barva“ (ano na tom obrázku to je bílá) má značný nádech do zelena. Takový nádech působí neuvěřitelně odpudivě a nechápu, jak v dnešní době někdo může něco takového ještě vyrábět. (pokračování článku)

Posledních několik dní řeším nepříjemný problém. Všechny maily mi chodí se zničenou diakritikou. Před mnoha a mnoha lety jsem ještě míval mail na IOL, který je (nebo tenkrát aspoň byl) také pod O2 stejně jako nynější adresa Quick (s tím, že ten je zadarmo). Později jsem přecházel a tuto adresu (@quick.cz) jsem si vybral už kdysi dávno, kdy jsem měl pocit, že je to dobrá volba.

(pokračování článku)