Poslední dobou se nějak roztrhl pytel s výrobci, kteří implementují do svých notebooků osekanou linuxovou distribuci, která se spustí místo Windows při stisku nějakého speciálního tlačítka. Nejčastěji jde o Slashtop Linux (případně Phoenix HyperSpace). Většinou to jsou takové jednoduché distribuce, kde (v závislosti na libovůli výrobce notebooku) najdete programy od webového prohlížeče až třeba po Skype nebo prohlížeč fotek uložených na pevném disku.

Myšlenka je to pěkná, ale má hned několik úskalí, která celé řešení ubíjejí. Současná podoba je tak podle mého názoru vhodná spíše pro technické nadšence. Rozepsal jsem několik vlastností, které považuji za nedostatky. (pokračování článku)

Ono je to s těmi bity takové těžké. Průměrný uživatel naprosto netuší, o co vlastně jde, a rádoby-pokročilí zas mají pocit, že „čím víc bitů, tím víc Adidas.“ První 32bit procesor na platformě PC vznikl někdy v polovině 80. let minulého století a šlo o Intel 80386. Platforma PC však šla vždy cestou velké kompatibility, takže reakce softwaru byla pomalejší. V podstatě ještě Windows Millenium (nástupce Windows 98) z roku 2000 je z části 16bit.

Prvním 64bit procesorem (v podobě, která se dnes používá) kompatibilním s instrukční sadou x86 byl Athlon 64, se kterým přišlo AMD někdy v roce 2003. Vývoj počítačů je dnes rychlejší, takže nehrozí, že by se plně 64bit operační systém pro běžné lidi objevil až za 15 let. Dlouhou dobu bylo 64 bitů otázkou spíše pro serverové nasazení, ale doba pokročila, tak zkusím rozebrat, jak se dnes vlastně věci mají. (pokračování článku)

Je mi jasné, že teď se bude na většinu čtenářů valit téma Windows 7 ze všech stran, ale ani tento blog si nějaký článek o Windows 7 neodpustí. Microsoft svůj systém potřebuje prodat, a tak se teď všude budeme dozvídat, jak je nová verze daleko lepší než všechny předchozí ve všech ohledech – jak je rychlejší, stabilnější, lépe ovladatelná a já nevím, co ještě.

Podobným způsobem tu psát nebudu. Nikdo mě z MS neplatí, tak bych z toho ani nic neměl. Spíše se na nový OS podívám z pohledu uživatele, který nevyžaduje mít za každou cenu to nejnovější a reklamní kampaně výrobců SW a HW už ho taky tolik neovlivní. Přecházel jsem na svém notebooku z Windows XP Professional (32bit) na Windows 7 Professional (64bit) a v tomto zápisku rozeberu těch několik změn, které nejvíce ovlivnily mou práci s počítačem. To znamená, že budu řešit jen to, co se mě jako uživatele přímo týká, a ne věci typu velikost kernelu, práce s grafickým ovladačem a podobně. (pokračování článku)

K notebookům se už fasují kupóny na bezplatný upgrade na Windows 7, a tak je skoro nejvyšší čas, abych se ohlédl, co z mého pohledu Windows Vista přinesly užitečného. Tento článek berte jako ryze subjektivní, neboť je odvíjen čistě od mých potřeb tentokrát jakožto běžného uživatele.

Takového běžného uživatele například vůbec nezajímá, jaké věci se pozměnily v jádře a jaké nové názvy „technologií“ za ty roky vývoje vymyslelo marketingové oddělení, aby bylo čím zaplácnout letáky. Běžného uživatele zajímá jen, jak se v systému pracuje a jak rychle reagují programy. Zde tedy vypíšu seznam věcí, které jsem ve Windows Vista doopravdy ocenil: (pokračování článku)

Začátkem měsíce jsem psal o výhodné koupi notebooku Apple iBook G4, určeného pro bratra na práci v terénu. Jelikož jsem mu tento notebook zprovoznil a nainstaloval, měl jsem ho možnost delší dobu používat (vlastně ho mám stále u sebe). S Mac OS (X) už jsem se setkal mockrát, ale tentokrát jsem měl možnost a čas s notebookem hodně experimentovat, tak jsem se rozhodl, že konečně něco napíšu.

(pokračování článku)

Linux na specifické účely používám už od dob, kdy tu většina lidí vůbec netušila, o co vlastně jde. Začínal jsem s ním ještě v době, kdy můj notebook měl procesor 486 a 4 MB RAM (co si pamatuju, tak šlo o Slackware s upraveným kernelem). Tenkrát na podobné konfiguraci ještě bylo možné v Linuxu pracovat i v grafickém prostředí (u mě 640×480 při 256 barvách).

Časy se mění a později přišla po roce 2000 první vlna popularizace. Věřím, že Linuxu tenkrát hodně prospěla. Těšilo mě sledovat ten vývoj. Není to zas tolik let zpátky, kdy se ještě muselo každé hardwarové zařízení konfigurovat manuálně. Vzpomínám si, jak mě potěšilo, když mi SuSE poprvé dokázalo detekovat samo zvukovou a televizní kartu, nebo později, když se mi podařilo dostat do systému ACPI moduly s podporou mého notebooku Toshiba. (pokračování článku)

Dnes se budu věnovat vlastnosti, která mě na Vistě štve úplně nejvíce a byla také možná tím úplně hlavním důvodem, proč jsem tento systém na svém vlastním notebooku relativně rychle zavrhl. Nedávno jsem tu psal o důležitosti hibernace a režimu spánku pro uživatele, kteří svůj notebook využívají opravdu naplno. Jenže k čemu je hibernace, když v součtu trvá pomalu tak dlouho jako čistý start systému? Ano, přesně to je jedním z problémů posledního vydaného OS od Microsoftu.

Tento článek jsem měl v úmyslu napsat už dávno, ale nějak jsem to odkládal. Startem pro mě byla až nedávná diskuze na serveru NOTEBOOK.cz, kde se někdo pozastavoval nad tím, že jeho nový notebook hibernuje moc dlouho. Rozhodl jsem se proti sobě postavit dva podobné notebooky, nasimulovat podobnou situaci a změřit, jak jim bude hibernace dlouho trvat. (pokračování článku)

S problémem, který se mi teď právě děje na recenzovaném HP jsem se setkal už u více notebooků různých výrobců. Jako výchozí nastavení je většinou vybrána automatická aktualizace, takže uživatel nijak nesleduje, co ten systém vlastně potřebuje stáhnout. U Windows Vista se záplaty nahrávají při vypínání a restartu notebooku. V praxi to vypadá tak, že chcete vypnout rychle notebook a systém po odhlášení uživatele začne instalovat aktualizace (což mu může trvat několik minut). To by se ještě dalo (podobně je to i v XP), ale když se rozhodnete potom spustit notebook, tak před přihlášením uživatele opět probíhá nějaký instalační proces, který nelze nijak obejít. Ten může opět trvat klidně 5 minut, během kterých nelze nic dělat. Když už Microsoft neumí nějak rozumně optimalizovat systém aktualizací, tak by měl aspoň nabídnout možnost obejít aktualizace, když na ně zrovna nemá čas.

jedna z aktualizací se ne a ne nainstalovat

(pokračování článku)

Mezi důvody, proč nejlevnější Vistu nekupovat, se často zmiňuje absence grafického rozhraní Aero. Jenže, kdo z vás si Home Basic opravdu vyzkoušel? Jak víte, že by to vůbec mohl být takový problém? Teď jsem dostal do rukou nějaký levný notebook od HP, který je vybaven nejlevnější edicí Visty, a zjišťuju, že Aero v něm je a je zapnuté rovnou po nainstalovaní.

Celé mi to připomíná situaci, kdy spousta lidí si myslela, že Windows XP Home Edition mají proti verzi Profesional úplně jiné jádro, které je mimo jiné také méně stabilní. To byl tenkrát taky nehorázný (ačkoli velmi rozšířený) nesmysl. Jádro bylo stejné a omezení funkčnosti byla vytvořena jen uměle. Zde je to podobné.

Proč MS tvrdí, že tam není?

Nejdříve je potřeba si vysvětlit, co ono Aero vlastně je. Je to systém akcelerace grafického rozhraní pomocí grafické karty, nový způsob práce jejího ovladače (přinášející výhody v podobě přidávání a odebírání grafických karet za chodu), nový systém správy grafických dat (klonování z video paměti do té systémové atd) a spoustu dalších vlastností s tím, že až někde na konci je schopnost zobrazovat veselá okýnka s poloprůhlednými rámečky a jednoduchými animacemi.

V edici Vista Home Basic je funkční rozhraní Aero jen s uměle omezenými některými grafickými prvky, aby MS mohl lépe propagovat rozdíly mezi jednotlivými verzemi Visty, běžní lidé to neprokoukli, ale zároveň nebyl systém nijak výrazně uvnitř ochuzen. To se Microsoftu povedlo dobře. I spousta „odborníků“ totiž po roce a půl stále tvrdí, že tam Aero není. (pokračování článku)

Mini-notebooky jsou momentálně v kurzu, a dokud tato bublina nesplaskne, tak se výrobci budou předhánět, kdo nabídne zajímavější malý levný počítač. Vzhledem k tomu, že už se některé dostávají i u nás na trh, nebylo by špatné se trochu ohlédnout, čím že to vlastně jsou vybaveny ty nejlevnější verze. Jednoduchá odpověď je: Linuxem. To je pravda. Jenže na rozdíl od Windows není Linux jako Linux a ty rozdíly jsou obrovské. Samotné notebooky už jsou rozebírány v mnoha článcích, a tak se dnes zaměřím čistě na Linuxové distribuce, které na nich běží.

ASUS Eee PC (Xandros Linux)

ASUS ukázal ostatním cestu se svým malým počinem. Dokázal zjednodušenou Linuxovou distribuci protlačit mezi obrovské množství běžných uživatelů, což je výborný počin. Ostatně nikdo nečekal, že bude Eee slavit takový úspěch a že kolem něj bude taková mánie. Nakonec se zalekl dokonce i „ó velký“ Microsoft :-).

Troufám si tvrdit, že ASUS si dal s Linuxovou distribucí (založené na Xandros Linuxu) hodně práce. Na první pohled sice graficky moc nezaujme, ale musím uznat, že všechno je účelné a funguje jak má. Nikde žádné nedodělky a nepadá to. Jako mobilní kancelář je to tedy ideální.

(pokračování článku)