* Prohlížíte kategorii ‘Postřehy’
Dřív jsem si myslel, že dávám notebookům pořádně zabrat. Ale ne. Vůbec to není pravda. Když vidím, kolik si toho takový notebook vytrpí u běžných uživatelů, nevycházím z úžasu. Občas se u mě zastaví jeden kamarád, který si na mé doporučení před rokem koupil výhodně nový 14“ ThinkPad T61 (náhrada za 15“ HP Compaq nx6125). Posledně mi svůj notebook nadšeně podal, jestli přijdu na to, co se mu povedlo udělat s víkem:
Lenovo před časem rozšířilo řadu ThinkPadů o modely Edge. Ty jsou zaměřeny na nenáročné uživatele, kteří od notebooku čekají jen, že bude tenký a chvíli vydrží na baterii. Slůvko ThinkPad zde znamená v zásadě tyto věci: lepší softwarovou výbavu, trackpoint, možnosti rozšíření záruky a stejný konektor napájení. Mám teď možnost pracovat s ThinkPad Edge 13, což mě donutilo k sepsání několika naprosto subjektivních postřehů, které bych si v této podobě do normální recenze nedovolil (protože se týkají pohledu čistě z pozice mého způsobu používání notebooku). (pokračování článku)
Většina dnes dodávaných PC notebooků má na disku v základní instalaci s operačním systémem i nějaký antivirový program ve zkušební verzi. Setkal se s tím už asi každý. Společnosti vyrábějící antiviry se snaží získat další duše a používají k tomu různé více, či méně etické metody. Norton Internet Security řadím mezi ty úplně nejotravnější. Teď v Nortonu ještě přitvrdili, takže jsem se odhodlal napsat tento článek.
Včera měl Intel takové malé představení svých procesorů, kde se naskytl pohled na mnoho notebooků, které v následujících týdnech a měsících půjdou na trh. Mezi vystavovanými kusy nechyběl ani tolik diskutovaný 14“ ThinkPad T410, takže jsem se na něj vrhl a trochu ho tam před ostatními potrápil.
Je to tak 15 let, co jsem viděl první barevný TFT displej. Měl rozlišení jen 640×480, úhlopříčku kolem 9“ a jeho odezva byla mírně pomalejší, než mají dnešní displeje (ale nebyla to žádná tragédie, při hraní Dooma to nevadilo). Pominu-li však podsvícení, tak to jsou tak jediné rozdíly proti tomu, co je v noteboocích dnes. Také uměl zobrazit 262 tisíc barev (18bit připojení ke grafické kartě), také měl TN matici se slabým vertikálním pozorovacím úhlem a když na to přijde, už tenkrát se dalo občas narazit na lesklou povrchovou úpravu zajišťující dojem sytějších barev.
Příchod displejů s filmovým poměrem 16:9 už asi nikdo nezastaví. V Asii si takových displejů dokážou vyřezat víc z jednoho plátu a my ostatní si můžeme trhnout nohou (uživatelé i výrobci notebooků). Sám sice beru 16:10 jako lepší, ale přechod na 16:9 určitě přežiju. Přesto mě fascinuje, jak někteří výrobci systém pro širokoúhlé displeje přizpůsobili. Konkrétně Sony mě vážně pobavilo:
Tento obrázek jsem nijak neupravoval, takto vypadá výchozí nastavení Internet Exploreru na notebooku Sony VAIO NW. Pánové ze Sony měli možná pocit, že na výšku je stále zbytečně mnoho pixelů (při rozlišení 1366×768), tak to patřičně vylepšili. Ve výsledku pro zobrazovanou stránku zůstalo na výšku jen 488 pixelů.
Zdejším čtenářům to možná připadá jako pitomost, ale obyčejný uživatel kolikrát ani netuší, že se ty toolbary dají schovat a s omezeným prostorem se prostě smíří.
A je to tu! Lenovo nám nedávno aktualizovalo původní ThinkPady SL. Pokud si někdo pamatuje, když jsem psal o těch prvních (konkrétně SL500), nedopadlo to moc dobře. Dokonce jsem tehda natočil to srovnávací video s mým starým ThinkPadem R61, které slavilo velký úspěch a dodnes jsou kvůli němu na můj blog odkazy z různých (nejen českých) stránek.
Je to skoro tři čtvrtě roku, co jsem ten článek psal, a dnes můžu popsat, co se s novými modely změnilo. Jako vždy to zároveň znamená, že se brzy můžete těšit na velkou recenzi na NOTEBOOK.cz (tento článek je jen malé srovnání). Konkrétně se mi do rukou dostal model ThinkPad SL410, a to rovnou v té nejvyšší konfiguraci s Radeonem HD4500 a WWAN modulem. 14“ variantu jsem volil zcela záměrně, protože je o něco tenčí a ten větší model nenabízí vůbec nic navíc (zejména, když nemá v nabídce vyšší rozlišení displeje). (pokračování článku)
S příchodem konzumního způsobu života dnes frčí nakupování levných věcí. U notebooků už se tomu ani nedivím. Na co bych si kupoval notebook za 60 tisíc, když stroj za 20 poskytne pro jednotlivce v mnohém stejné pohodlí. Možná bude jeho životnost kratší, ale nejspíš nebude kratší třikrát, takže stále ušetřím.
Přemýšlím, jestli něco podobného jde aplikovat i na nákup obrazovek. Vyplatí se vůbec častý nákup levných LCD třeba za 4 tisíce proti nákupu kvalitnějšího LCD za 12 tisíc s očekáváním třikrát delší doby použití? (pokračování článku)
Už je to mnoho let, kdy se objevilo Sony VAIO s tzv. chicklet klávesnicí, která na první pohled evokovala spíše dojem starých počítačů ZX Spektrum. Ve stejném roce zkusil něco podobného také Apple na prvním 13″ MacBooku (tj. jeho prvním consumer notebooku s procesorem od Intelu). Dlouhou dobu to byli jen tito dva hráči, kteří tento typ klávesnice používali. Během posledního roku se ovšem situace mění a člověk aby hledal, pokud chce něco s klávesnicí normální.
Svátek Back to School nám právě finišuje a obchodníci z lidí tahají peníze, co to jde, takže by se hodilo, abych také přihodil nějaký tip. Většina rodičů teď svým dětem honem rychle kupuje notebooky v domnění, že jsou ke studiu nezbytně nutné (zejména na ZŠ a SŠ). Buďte originálnější. Vaše děti to určitě ocení ;-).
Elektronická násobilka je šikovná pomůcka pro všechny snaživé děti a jejich zodpovědné rodiče. Umožňuje efektivně procvičit matematickou látku, která se v běžném životě hodí přece jen trochu víc než třeba sdružené charakteristiky náhodného vektoru nebo řešení nehomogenních diferenciálních rovnic metodou variace konstant. (pokračování článku)
