Není dne, abych neviděl na fóru někoho psát, že nepotřebuje odolný notebook, protože s ním neplánuje nikde házet a bude si ho nosit akorát do školy. Sám už na to ani nereaguju, ale pokaždé mě to pobaví -- ostatně není moc náročnějších nasazení než právě „studentský notebook“. IBM kdysi natočilo pěkné video, které ukazuje, jak může notebook trpět, i když se to na něm hned vizuálně neprojevuje. Matěj Gottwald toto video nedávno pro LenovoBlog otitulkoval a znovu jej vytáhl na světlo světa (za což mu dík):

(pokračování článku)

Semestr už je v podstatě za mnou a já si uvědomil, že jsem nic nenapsal o tom, jak to tu chodí v obchodech a jaké notebooky se tu dají nejčastěji potkat. Belgie od nás sice není tak daleko, ale trh s notebooky je tu segmentovaný úplně jinak.

(pokračování článku)

Občas se na fóru objeví nějaký chudák, který si koupil DELL Vostro 3500 a řeší nějaký problém. Zpravidla lidem vadí silné pískání od obvodů kolem procesoru a hlučný ventilátor – tedy něco, co lze v tomto případě klasifikovat spíše jako vlastnost než chybu. Pískání je problém, který se občas nevyhne žádnému výrobci (ano, ani Applu). Za hlučný ventilátor může jednoznačně odfláknuté chlazení. V 15,6“ nikdy nemůže být problém uchladit průměrný procesor s nejslabší současnou grafickou kartou NVIDIE (pro srovnání Acer Aspire 5943G s Core i7 a Radeonem HD5850 je výrazně tišší v zátěži i při nečinnosti).

Napravovat špatný návrh neustálým během ventilátoru na vyšší otáčky, to je postup využívaný u levných, multimediálních modelů. Jít s hlučným notebookem do business segmentu je prostě chyba. Zejména v cenovém segmentu, do kterého je Vostro 3500 umístěno. O těchto problémech si lze přečíst snad na každém fóru, a tak mě zajímalo, co přesto lidi vede ke koupi.

(pokračování článku)

Jednou za rok jezdím na Slovensko za kamarády. Zatímco minule vedla má cesta do Bratislavy, letos padla volba na končiny jménem Prievidza. Primární cíle těchto návštěv se většinou točí kolem alkoholu a dlouholetých sporů, který národ „pije“ víc, ale to ponechme stranou.

(pokračování článku)

Dřív jsem si myslel, že dávám notebookům pořádně zabrat. Ale ne. Vůbec to není pravda. Když vidím, kolik si toho takový notebook vytrpí u běžných uživatelů, nevycházím z úžasu. Občas se u mě zastaví jeden kamarád, který si na mé doporučení před rokem koupil výhodně nový 14“ ThinkPad T61 (náhrada za 15“ HP Compaq nx6125). Posledně mi svůj notebook nadšeně podal, jestli přijdu na to, co se mu povedlo udělat s víkem:

(pokračování článku)

Lenovo před časem rozšířilo řadu ThinkPadů o modely Edge. Ty jsou zaměřeny na nenáročné uživatele, kteří od notebooku čekají jen, že bude tenký a chvíli vydrží na baterii. Slůvko ThinkPad zde znamená v zásadě tyto věci: lepší softwarovou výbavu, trackpoint, možnosti rozšíření záruky a stejný konektor napájení. Mám teď možnost pracovat s ThinkPad Edge 13, což mě donutilo k sepsání několika naprosto subjektivních postřehů, které bych si v této podobě do normální recenze nedovolil (protože se týkají pohledu čistě z pozice mého způsobu používání notebooku). (pokračování článku)

Většina dnes dodávaných PC notebooků má na disku v základní instalaci s operačním systémem i nějaký antivirový program ve zkušební verzi. Setkal se s tím už asi každý. Společnosti vyrábějící antiviry se snaží získat další duše a používají k tomu různé více, či méně etické metody. Norton Internet Security řadím mezi ty úplně nejotravnější. Teď v Nortonu ještě přitvrdili, takže jsem se odhodlal napsat tento článek.

(pokračování článku)

Včera měl Intel takové malé představení svých procesorů, kde se naskytl pohled na mnoho notebooků, které v následujících týdnech a měsících půjdou na trh. Mezi vystavovanými kusy nechyběl ani tolik diskutovaný 14“ ThinkPad T410, takže jsem se na něj vrhl a trochu ho tam před ostatními potrápil.

(pokračování článku)

Je to tak 15 let, co jsem viděl první barevný TFT displej. Měl rozlišení jen 640×480, úhlopříčku kolem 9“ a jeho odezva byla mírně pomalejší, než mají dnešní displeje (ale nebyla to žádná tragédie, při hraní Dooma to nevadilo). Pominu-li však podsvícení, tak to jsou tak jediné rozdíly proti tomu, co je v noteboocích dnes. Také uměl zobrazit 262 tisíc barev (18bit připojení ke grafické kartě), také měl TN matici se slabým vertikálním pozorovacím úhlem a když na to přijde, už tenkrát se dalo občas narazit na lesklou povrchovou úpravu zajišťující dojem sytějších barev.

(pokračování článku)

Příchod displejů s filmovým poměrem 16:9 už asi nikdo nezastaví. V Asii si takových displejů dokážou vyřezat víc z jednoho plátu a my ostatní si můžeme trhnout nohou (uživatelé i výrobci notebooků). Sám sice beru 16:10 jako lepší, ale přechod na 16:9 určitě přežiju. Přesto mě fascinuje, jak někteří výrobci systém pro širokoúhlé displeje přizpůsobili. Konkrétně Sony mě vážně pobavilo:

Tento obrázek jsem nijak neupravoval, takto vypadá výchozí nastavení Internet Exploreru na notebooku Sony VAIO NW. Pánové ze Sony měli možná pocit, že na výšku je stále zbytečně mnoho pixelů (při rozlišení 1366×768), tak to patřičně vylepšili. Ve výsledku pro zobrazovanou stránku zůstalo na výšku jen 488 pixelů.

Zdejším čtenářům to možná připadá jako pitomost, ale obyčejný uživatel kolikrát ani netuší, že se ty toolbary dají schovat a s omezeným prostorem se prostě smíří.