Právě jsem si jel tramvají číslo 24 z Karlova náměstí do Vršovic a vyslechl jsem si krásný monolog jednoho dědka, který se nasral, když začal v soupravě jeden mladší pán telefonovat. Nevmluvil nijak výrazně nahlas, ale dědka to tak popudilo, že na něj začal křičet (přes půl soupravy), zvedl se a běžel k němu, že mu jako ten telefonát bude rušit, stejně jako on je rušen při čtení svých novin.

Otázka je, kdo je vlastně v právu. Zaznělo tam v diskuzi něco o svobodě a o tom, že svoboda končí tam, kde člověk omezuje svobodu druhých. Jenže kdo tu vlastně koho omezoval? Dědek říkal, že byl omezován pánovým rozhovorem. Na druhou stranu přece dědek omezoval ostatní cestující tím, že vyžadoval ticho (které v přeplněné soupravě logicky stejně nebylo). V pokynech k přepravě nic není o tom, že v soupravě se nesmí mluvit, takže se lidé musí řídit svým nejlepším vědomím a svědomím.

(pokračování článku)

Zítra to odnesu do reklamace. Důvod: Jeden kloub už je asi špatný (je to tam úplně měkké) a pak taky kvůli světlým šmouhám na displeji (ty jsou velmi podivné a trpí jimi nemalé množství notebooků stejného typu) a pochybné detekci stavu baterie, která ukazuje špatné hodnoty i při výměně za baterii novou. Hlavně s tim kloubem mě teda pěkně vytočili, protože to bylo už podobně špatné od března a technik to označil za běžné opotřebení a jen nějak poladil to utažení (přinesl jsem to tam hlavně proto, že to praskalo při otevírání). Teď nedávno jsem si udělal trochu času a když se na ten notebook podívám, tak je to smutné. Takhle nemá vypadat po roce úplně běžného používání. Možná, že někde ve FS holt moc šetřili, nebo nevím.

Jakožto recenzenta mě nijak netrápí, že nebudu mít notebook opravený do druhého dne. Na druhou stranu jsem až teď po dvou hodinách konečně zkopíroval všechny programy a nastavení do jiného notebooku, který budu používat po tu dobu – tomu teprv říkám pořádný „vopruz“. Svůj notebook ponesu to do GCC Services. To znamená, že zkusim jiný servis, než kde jsem byl předtím. Třeba tam budou schopní a vlídní lidé. Určitě brzy poreferuju. Beru to jako takový malý průzkum ochoty servisů. Nezřídka reklamuji i za přátele, takže by se z toho možná i mohl stát i takový malý seriál.

Tak jsem dnes v redakci dostal další notebook na recenzi. Jde o jeden FS Lifebook. Výrobce se u něj vůbec chlubil, že má dobrý power management, který je schopen dobře šetřit spotřebu. Musím říct, že jsem byl velmi mile překvapen. Takovou výdrž, jakou mi Visty ukázaly jsem fakt nečekal. Ale ruku na srdce – kdo by takovou nechtěl :-).

Jak jsem slíbil, tak v tomto díle se konečně budu věnovat srovnání kvality některý častých výstupů z grafických karet notebooků (ale platí to i obecně). Konkrétně jsem se vrhnul na srovnání kvality výstupu do televize a srovnání digitálního proti analogovému výstupu na monitor.

Čím připojit televizi?

Tento problém se řeší na forech poměrně často. Ne každý do problematiky vidí, a tak i to, co počítačově gramotnějším lidem přijde jako samozřejmost, může být pro někoho zapeklitou otázkou. Protože dnes není televize jako televize, budu se zabývat několika modelovými situacemi.

(pokračování článku)

Jednou z věcí, které mě ve škole opravdu baví, jsou prezentace. Člověk si jde obhájit svůj postup, své řešení, či jen nápad před větší skupinou lidí. Většina lidí okolo mě tyto situace nesnáší. Prezentaci (resp. obhajobu) berou skoro jako něco za trest. Když pak stojí před (pod) plátnem, na které se promítá obraz projektoru, tak se krčí v koutě, něco si kuňkají pod nosem a většinou jsou ještě otočeni zády k publiku, aby si to z těch slajdů mohli po sobě rovnou číst.

Ano, takový produkt nezřídka vyleze z mnoha vysokých škol technického charakteru. Je to v podstatě o tom samém, jako jsem tu povídal v souvislosti s komunikací. Umět prezentovat sebe a svou práci patří k tomu nejdůležitějšímu, pokud chce být člověk úspěšný. Když se podíváte do historie, tak zjistíte, že ti nejúspěšnější např. v softwarovém průmyslu ani nemusí být nějací super geniální programátoři. Příkladem za všechny budiž Bill Gates, když šel prodat „svůj“ OS do IBM. Někteří ho za to haní – já ho naopak obdivuji.

(pokračování článku)

Mám jednu takovou malou zásadu. Nekomunikuji s blbci. Prostě je ignoruji. Takový blbec se v reálném životě pozná poměrně snadno. Neumí totiž komunikovat. Bude hlučný (většinou čím hloupější člověk, tím hlasitější je jeho projev), bude špatně artikulovat a bude mít problém složit smysluplnou větu. Ještě používám pojem poloblbec – to je ten typ člověka, který splňuje alespoň poslední podmínku.

V internetových diskuzích nejspíš blbce od poloblbce moc nepoznáte, když na něj nevidíte. Pak nevíte, jestli při komunikaci s vámi i prská a slintá,… Že půjde o jednoho z nich ale poznáte naprosto bezpečně. I z psaného projevu se toho dá hodně vyčíst a i po několika řádcích někde na foru se člověk může pro ostatní bezpečně a jasně definovat.

Stejně, jako činím v reálném životě, tak činím i v internetových diskuzích. Na forech vystupuji téměř vždy jako rádce, takže v podstatě prokazuji určitou službu, která mi není nijak „oplácena“. Nikdo mi tedy nemůže nutit komu radit a pomáhat. Protože si svého času velmi cením, tak už samozřejmě nemůžu číst každý dotaz. Hromadně si většinou otevřu tak 80% threadů s novými příspěvky (těch zbylých 20% má většinou úplně dementní název, případně divné téma). Polovinu z těch, co otevřu, pak většinou záhy zase zavřu po přečtení dotazu. Důvod? Naprostá neschopnost sdělit svůj problém, velmi nesrozumitelné věty odporující zásadám našeho jazyka a nevhodné chování (mnoho otazníků a vykřičníků za každou větou).

(pokračování článku)

V minulém díle jsme si vysvětlili, jak to je s plně sdílenou pamětí, která se výborně ukazuje právě na grafikách Intelu, který s tím vším přišel. Tentokrát bych se rád zaměřil na polosdílenou paměť, kterou určitě znáte z dedikovaný grafických karet NVIDIA a ATI. Podívejme se tedy jaké výhody a nevýhody tato technologie přináší.

Předchůdce: AGP

S příchodem AGP se u grafických karet objevila možnost využívat pro textury ve hrách systémovou paměť počítače. Tato paměť výtečně posloužila, když došla vlastní paměť grafické karty. Omezení bylo v tom, že nebylo možné nahrát do AGP vlastní buffery obrazu. V překladu jde o to, že vlastní obraz (část paměti, na kterou se sahá neustále) musí zůstat v hlavní paměti, takže pokud karta měla například 4MB, tak nemohla využívat ve hrách větší rozlišení jak 960×720x16bpp (=3,96MB).

Velikost paměti, kterou si mohla grafika vzít, se definovala v BIOSu. Tato paměť se použila až ve chvíli, kdy byla potřeba (do specifikací se ale nikdy neuváděla). Pro plné použití samozřejmě bylo potřeba, aby grafická karta podporovala DIME (Direct Memory Execute). Reálně ho podporovala téměř každá karta (s výjimkou především 3dfx karet). U notebooků se tato paměť osvědčila více než na stolních počítačích. Pak vznikaly podobné karty, jako jsem měl třeba já ve svém Toshiba Satellite 1410 – GeForce 4Go 420 16MB (DDR, 64bit). Onehda to byla ta jediná dedikovaná grafika, která se dala sehnat do notebooku za cenu do 40 tisíc. Na této kartě v notebooku z roku 2003 bylo možné plynule dohrát hry jako Half-life 2, NFS Underground 1 i 2, GTA:Vice City, SWAT 4 a mnoho dalších, které vyšly ještě po tom. Je jasné, že u této grafiky při hraní v rozlišení 1024×768x32bpp (=10MB) bylo nutné většinu textur tahat přes AGP a i přes to běžely hry plynule.

(pokračování článku)

Tak už mi ta recenze konečně vyšla, takže si ji můžete přečíst zde:

http://notebook.cz/clanky/recenze-notebook…asus-eee-pc-701

Sešlo se mi teď doma pár notebooků, tak jsem udělal takové malé reálné srovnání velikosti. Největším kouskem je 17″ ASUS F7Sr (3,5kg). Proti němu je téměř poloviční 12″ FS Amilo Pro V3205 (1,8kg). 7“ (i když s velkým rámem kolem displeje) ASUS Eee PC je zas poloviční (0,9kg). Pro srovnání jsem ještě přidal Psion Series 5MX (0,3kg), který má 6″ displej (ale 8:3 a do krajů). Dalo by se říct, že rozměrově to sedí i k váze.

Jak jste si mohli přečíst na notebook.cz, do redakce se dostal ukázkový kus intenzivně diskutovaného mininotebooku ASUS Eee PC. Rozhodně je o co stát a tak se můžete těšit na další vyčerpávající recenzi, kterou teď právě intenzivně připravuju. Mno a nějaké první dojmy? Je to menší než jsem myslel. V podstatě poloviční jak můj 12″ FS V3205. Dále určitě musim vyzdvihnout Linuxový operační systém, díky kterému mi pro své primární účely přijde celé zařízení o dost lepší, než kdyby bylo s Windows. Tady je jednoznačně výhoda bleskového startu, okamžité odezvy programů a kompletního vybavení, kdy stačí jen spustit a lze rovnou používat.