Linuxový desktop je sice stále mrtvý, ale Linus je borec

Koncem 90. let se čekalo, že Linux je budoucností běžných stolních počítačů, protože nebude dávat smysl platit za Windows, když už zde existuje alternativa zdarma. V jednu dobu se bublina výrazně nafoukla a pak zas splaskla, aby se ještě v několika etapách tato myšlenka zkusila vrátit – jednou přes levné „netbooky“, jindy přes nahrazení stolních počítačů a notebooků tablety s kompletně jiným ekosystémem. Realitou je, že notebooky se s příchodem tabletů a mobilů nestaly zbytečné, a Windows je na nich stále nejrozšířenější.

debian-01

Jakožto technický člověk zaměřený na počítače jsem se s Linuxem seznámil už v 90. letech. První krůčky začínaly s distribucemi Slackware a SuSE. Slackware zavítal na notebook s procesorem 486DX2 a 20 MB operační paměti, zatímco SuSE jsem měl svého času na stolním počítači s Pentiem II (266 MHz), 256 MB operační paměti a 3D akcelerátorem od NVIDIE. Linux mě fascinoval tím, že pro mě odkojeného na DOSu a Windows byl úplně odlišným světem, kde neplatilo skoro nic z toho, co jsem ohledně ovládání počítačů znal.

Bylo to jako řešit hlavolamy a stačil k tomu počítač, několik CD (nebo disket) s balíčky Linuxové distribuce a hromada textových souborů HOWTO, které byly součástí. K vyřešení mnoha problémů nebyl potřeba ani Internet (který jsem s ohledem na telefonní poplatky za modemové spojení neměl neustále přístupný). Stačilo mít jenom dost času, pozorně číst přiloženou dokumentaci a hrát si s konfigurací systému. A protože jsem tou dobou byl ještě na základní škole, měl jsem času dost a problémů málo, takže Linux vypadal jako skvělé řešení, jak nepoměr těchto dvou parametrů trochu eliminovat.

Já snad u všech svých počítačů postupně dokázal všechny problémy zdolat. Jednu dobu (15 let zpátky) jsem dokonce Linux používal jako svůj primární operační systém (stejně tak jsem jistou delší dobu používal jako hlavní operační systém Mac OS X). Na druhou stranu pro majoritu uživatelů počítačů zůstal Linux přehlíženou alternativou. Běžní uživatelé se do něj nehrnuli, výrobci počítačů se do něj nehrnuli (tam si dal práci i Microsoft, aby tomu tak bylo) a komerční výrobci programů z Linuxu také zrovna dvakrát nešíleli.

Proč už všichni nepoužívají na počítačích Linux?

Kdysi někde na nějakém zahraničním diskuzním serveru byla otázka, proč vlastně už dávno všichni nepoužívají Linux, když je zadarmo a dá se nastavit, aby vypadal jako Windows. Odpovědí byla celá řada, ale nejčastěji zazněla kombinace: (1) marketing, (2) lidi už jsou na Windows zvyklí a (3) Microsoft dnes dává na low-end zařízení Windows také prakticky zadarmo.

Dále se nabízí také celkem jednoduchý důvod, že Linux není na počítačích předinstalovaný (kdo si dnes chce z běžných lidí sám instalovat operační systém do nějakého zařízení?). Výjimkou jsou prakticky jen nějaké business notebooky (a stolní počítače), když jsou konfigurovány na míru. V posledních letech jsem viděl nějakou serióznější aktivitu snad jen u DELLu, který nabízel svoje XPS15 ve verzi Precission v jedné konfiguraci s Linuxem a bez dedikovaného grafického čipu. Bylo tam Ubuntu, které bylo dokonce doplněno o několik programů pro obsluhu hardware.

Do té diskuze jsem si tehdy dovolil přidat ještě několik problémů, které sám vnímám jako zásadní:

(1) API (application programming interface) jsou často měněna velmi rychle a bez snahy držet zpětnou kompatibilitu, takže pro komerční výrobce programů a hardware je těžké dodávat plnou oficiální podporu. Po dobu života produktu je podpora Linuxu dražší než podpora Windows. Příkladů je celá řada – ze světa notebooků je můj oblíbený, když se Lenovo rozhodlo, že do Linuxu naportuje většinu svých obslužných programů ThinkPadů včetně Lenovo Power Manageru. Výsledkem bylo, že to fungovalo tak asi rok, než se změnily zásadní komponenty systému a program by vyžadoval větší zásah, aby mohl i nadále fungovat s novějšími verzemi systému. V tomto bodě si někdo v Lenovu spočítal, že jim to za to nestojí, a z podpory Linuxu pak dál nic nebylo (a udělali dobře, pak se to změnilo ještě několikrát). Takových příkladů je docela dost a neustále přibývají.

Vím, kolik stojí velkého výrobce serverů udělat plnou podporu produktu pro jednu Linuxovou distribuci (včetně ovladačů). Číslo bohužel nemohu sdělit kvůli NDA, ale je to dost (a asi víc, než by si běžně člověk tipnul), takže se nedivím, že výrobce nakonec podporuje jen to nejmenší množství distribucí a jejich verzí, aby to ještě bylo únosné. U distribucí jako Ubuntu je pak vše ještě o něco horší, že na straně výrobce distribuce chybí nějaký jasný certifikační program, který by spolupráci usnadnil. Každá implementace jediné verze jedné Linuxové distribuce stojí víc než jedna verze Windows, a to má ještě mnoho distribucí poměrně krátkou dobu podpory od svého tvůrce.

(2) Pokaždé, když je něco konečně hotové, tak se to obvykle zahodí a začne se od začátku. Desktopový Linux je tím proslulý. Stačí se podívat jen na hlavní okenní rozhraní KDE a Gnome, kde k tomuto jevu došlo za jejich života už několikrát. Když všechno začalo tak nějak rozumně fungovat, někdo došel k závěru, že bude nejlepší udělat něco naprogramovaného úplně jinak. Nová verze pak obvykle roky skoro nic neumí, nebo je plná chyb (ideálně oboje), a protože je potřeba, aby se to všechno odladilo, rovnou se nacpe taková nová verze do všech distribucí… a z uživatelů se udělají beta testeři.

(3) Balíčkovací systémy dobře fungují, dokud z nich nevykročíte příliš daleko instalací dalších programů a knihoven ze zdrojových kódů (což se snadno stane, když potřebujete něco v nejnovější verzi), nebo dokud při aktualizacích systému nepotřebujete udržovat naopak některé programy a knihovny ve starších verzích.

(4) V porovnání s Windows ani nutně neplatí, že by byl Linux méně náročný na hardware. V době Windows 8.1 to třeba rozhodně neplatilo, a to díky snaze Microsoftu přizpůsobit systém na hardware úrovně mobilních telefonů a tabletů. S Windows 10 už to zas nejde tak snadno říct, protože zejména na levných noteboocích umí Windows Update prakticky zničit použitelnost zařízení (zejména je-li uvnitř počítače eMMC úložiště, máte velkou šanci, že každého čtvrt roku bude zařízení úplně nepoužitelné). Pokud však jde o rychlost okenního rozhraní, je na tom Windows lépe v porovnání s aktuálním KDE i Gnome. Rozdíl je pak ještě větší, pokud si třeba přehráváte video ve webovém prohlížeči a na Linuxu se nepoužije akcelerace přehrávání pomocí grafického čipu.

Linus Torvalds

O osobu Linuse Torvaldse – člověka, který vytvořil první verze Linuxového jádra a dodnes dohlíží na vývoj – jsem se nikdy až zas tolik nezajímal. Poznal jsem ho na fotce, věděl jsem, že je trochu obtloustlý a sociálně neomalený… a že jednou NVIDII veřejně vzkázal, ať si trhne nohou (a že je to nejhorší společnost, s jakou kdy spolupracovali).

Nicméně nedávno na mě vyskočilo starší video z konference, kde odpovídal na dotazy publika, a tak jsem si řekl, že bych se vlastně mohl dovzdělat. Ten člověk mě velmi mile překvapil – o tom, že bude inteligentní, jsem nijak nepochyboval, nicméně on i velmi dobře mluvil a měl velmi rozumné názory kolem počítačů celkově. Zaujalo mě, že na problémy Linuxu na desktopech pohlíží velmi podobně.

Při popisu problémů se hodně točil právě na tom, jak často se v Linuxu mění API knihoven, takže s novou verzí knihovny přestanou programy fungovat. Vadilo mu, s jakou lehkostí a jak často se to děje, a vysvětloval, že uvnitř jádra se tomuto vždycky bránil (a nebyl to prý snadný boj). Samotné distribuce však celou tuto snahu dokonale zničily. Problém je pak už přímo v knihovnách jako glibc (GNU C library – tj. asi nejkritičtější knihovně systému), kde se ničí kompatibilita prakticky na denním pořádku.

K tomu ještě přidal, že prostě není možné pro složitější programy udělat jednu verzi (binárku) „pro Linux“. Místo toho je nutné udělat oddělené verze pro různé distribuce a jejich verze. A tohle nikdo komerčně v desktopovém světě podstupovat nebude. Pokud někdy má být Linux plně použitelný na desktopu, bude muset mít jednotnou distribuci vyřešenou. Anebo musí počkat, až bude většině lidí stačit dělat všechno ve webovém prohlížeči. Je pak jen otázkou, zda má potom nějaký hlubší význam přecházet zrovna na Linux.

V rozhovorech je Linus opakovaně konfrontován, zda komunitě neškodí, když ji vede někdo, kdo dokáže být v diskuzích tak hrubý a neomalený jako on. Jeho postoj, že na to sice není hrdý, ale zároveň že takový je a že na některé lidi to je někdy potřeba, stojí za pozornost.

Je mi jasné, že to schytám, ale vlastně s ním souhlasím. Sám určitě nejsem na lidi, se kterými spolupracuji, takhle drsný. Zvládám být podstatně diplomatičtější, když je to potřeba. Na druhou stranu existují lidé, kteří umí být neuvěřitelně natvrdlí (a přesvědčení o své jediné pravdě), a nejsou schopní pochopit, že něco dělají špatně, dokud se jim to „nevpálí“ dostatečně drsným způsobem. Takové ty učebnicové povídačky, jak je potřeba lidi chválit a kritizovat jedině v poměru 4:1 nebo něco podobného, jsou v těchto situacích k ničemu a jen ničí skutečnou zpětnou vazbu. Když pracujete v nějaké větší skupině, je jasné, že dříve nebo později na někoho takového určitě narazíte. Takoví lidé bez vhodného usměrnění umí být docela solidní brzdou, případně i důvodem rozkladu týmu, pokud nejsou podchyceni včas.

Nejspíš i proto je podobná „neomalenost“ poměrně typická pro různé leadery a vizionáře – Gates, Jobs (ok, tady je to trochu extrém) a Musk poslouží jako příklady známých osobností. Většinou to pomůže odfiltrovat větší množství těch neschopných než těch schopných, takže v konečném důsledku to může být dobrá strategie. V dnešním světě, který mnohem víc než dříve přeje ublíženým a neschopným, to platí dvojnásob.

Historická odbočka

Pro osvěžení paměti jsem vytáhl jeden starší notebook Toshiba Tecra 8000 (1999), který jsem kdysi dostal od laskavého čtenáře, a nainstaloval na něj Linuxovou distribuci Debian Woody z roku 2002. Šlo o verzi „stable“, tedy takovou, která preferuje ověřené verze programů před těmi moderními, takže požitek byl podobný spíše experimentálním distribucím z roku 2000.

Chtěl jsem si vyzkoušet, jak velký kus cesty ušel desktopový Linux za těch téměř 20 let. Dnes je situace poměrně jednoduchá. Běžný moderní kancelářský notebook má skoro všechno integrované v procesoru od Intelu (u některých možná AMD), takže rozdílů na straně hardware mezi jednotlivými stroji je nepoměrně méně než kdysi. Moderní Linuxové distribuce většinu hardwaru bez problému rozpoznají – rovnou v nich funguje 3D akcelerace, zvuk i připojení k Wi-Fi sítím. Rozlišení obrazovky je detekováno automaticky pro každý připojený monitor a stejně tak i USB vstupní zařízení jsou konfigurována automaticky při připojení (a pokud si to chcete zkomplikovat, musíte se ideálně poohlédnout po nějakém zařízení s procesorem ARM nebo POWER).

Dříve to tak vůbec nebylo. Rozchodit veškerý hardware byla kolikrát otázka dnů i týdnů – zejména v případě notebooků. V mém případě to znamenalo ručně nastavit grafický server (X server), aby použil ovladač pro mou grafiku od NeoMagic (ano, to byl jeden z tehdejších výrobců grafických čipů) a zvolil plné rozlišení displeje. Zvolit bylo nutné i takové věci jako třeba, jak mám připojenou myš. Pokud systém neměl v definičním souboru nakonfigurovanou USB myš, po jejím připojení k notebooku se nestalo vůbec nic.

Systém jsem nainstaloval z prvního instalačního CD Debianu v minimální podobě a následně jsem všechny ostatní komponenty nechal instalovat rovnou z internetu přes PCMCIA síťovou kartu 3com Etherlink III 589C (výborná karta s integrovanou podporou ve velkém množství starých operačních systémů a ovladači pro všechno možné DOSu přes Amigu až po Windows CE). Systém již v základu detekoval většinu hardware (PS/2 myš, klávesnice, grafika, PCMCIA, síť), ale podpora zvuku v Debianovské konfiguraci jádra 2.2 chyběla. Zkusil jsem tedy přes balíčkovací systém nainstalovat Kernel 2.4 spolu s tehdy novými (experimentálními) zvukovými knihovnami ALSA. Kromě toho, že automatizovaný instalátor nakonec skončil systémem neschopným nastartovat (vyřešeno bootem z CD a ruční úpravou konfigurace), zvuk jsem stejně nebyl schopný rozchodit. Navíc mi přestala jít síť, protože Kernel 2.4 měl podporu PCMCIA na rozdíl od výchozího 2.2 oddělenou do samostatných balíčků (což jsem si zprvu neuvědomil).

debian-04

Konfigurace zvukové karty – jeden z asi deseti parametrů, které musí uživatel specifikovat

Kromě toho, že jsem si opět rychle připomněl, že sice v Linuxu tehdy byly různé konfigurační utility (některé dokonce klikací, nebo aspoň menu-driven pomocí ncurses), ale cokoli složitější vás donutí sáhnout přímo do konfiguračních souborů, došel jsem i k názoru, že odkládat vlastní konfiguraci a kompilaci Linuxového jádra by bylo kontraproduktivní. Rozhodl jsem se zůstat u staršího jádra 2.2, do kterého jsem asi na čtvrté, nebo páté zkompilování dokázal dostat zvuk, PCMCIA, vysoké rozlišení v terminálu, síť i rozšířené nastavení pro notebooky Toshiba. Dokonce jsem zprovoznil i přehrávání MIDI souborů na integrované FM syntéze zvukového čipu, což jsem asi nikdy předtím nezkusil.

S plně nakonfigurovaným hardwarem včetně schopností jako uspávání do RAM, přidávání a odebírání PCMCIA karet bez restartu a nastavení jasu displeje / výkonu procesoru / režimu chlazení přímo z grafické utility jsem došel k závěru, že už je čas na plnohodnotné desktopové rozhraní (místo mého oblíbeného fvwm). V Linuxu je na výběr odjakživa celá řada okenních rozhraní od nejprimitivnějších až po poměrně komplexní, které se snaží nabídnout plný komfort Windows/Macu. Těmi nejkomplexnějšími je KDE a Gnome. V Debianu Woody je konkrétně KDE2 a Gnome 1.4. Gnome jsem musel rychle zavrhnout, protože bylo nesnesitelně pomalé už tehdy a překreslování integrovaných aplikací bylo opravdovým utrpením navzdory extrémně rychlému procesoru, jakým bylo Pentium II na 366 MHz. Navíc byl problém s konfigurací Gnome, kdy vývojáři tehdy asi nezvolili ty nejodladěnější verze balíčků.

S KDE jsem byl podstatně úspěšnější. Rozchodil jsem ho prakticky hned v plné podobě. Během nastavování vzhledu se mi po nějakém restartu povedlo zničit veškerá písma a získat jen jedno pro zobrazení ve všech programech (navíc ještě fakt odporné). Ukázala se tím záludnost zaškrtávátka pro „vyhlazení ikon a písem“, které po aktivaci schovalo všechny fonty, které nebyly vektorové. A tehdy v Linuxu v základu téměř žádná vektorová písma pro X server nebyla (dlužno dodat, že při tisku to tolik netrápilo, protože na to tu byl TeX+Ghostscript a ten měl písma odděleně).

debian-02

Disertační práce vysázená v TeXu a uložená ve formě Postscriptu je při zobrazení nezávislá na písmech grafického (X) serveru

Když jsem vrátil nastavení a získal zpět všechny fonty, rozhodl jsem se pro finální krok – nastavit českou klávesnici a zobrazení českých znaků. Pro české znaky byl v Debianu balíček. Problém je, že se s ním nainstalovala česká verze jen dvou nepoužitelných písem (jedno z nich to zmíněné odporné). Naštěstí české univerzity na svých zapomenutých stránkách v polovině 90. let nabízely ke stažení celé balíky českých písem pro libovolný UNIX s X serverem, takže jsem jeden takový dohledal a přidal jej do konfigurace systému.

Poslední zádrhel byla klávesnice, která po přepnutí rozložení sice psala z 99% správně, ale nefungovala v ní „mrtvá klávesa“ pro háček, takže cokoli, co nebylo v horní řadě, s háčkem napsat nešlo. To se vyřešilo vhodným nastavením lokalizace v souboru /etc/environment, kde jeden z parametrů pomáhá definovat, co se považuje za platný znak.

Zbyly nakonec pouze tři problémy. Počítač se občas docela zajímavě zasekl takovým způsobem, že grafický čip neuměl přejít do plné grafiky (X server) ani po restartu a musel se úplně vypnout (ovladač evidentně nezkontroloval stav všech registrů čipu při inicializaci). Ukázalo se, že problému lze předejít, když se procesoru zakáže dynamická změna taktu (primitivní předchůdce SpeedStep). Další dva už jsem nevyřešil – při některých činnostech se umí zacyklit jedna z komponent KDE, která obsluhuje integrovaný webový prohlížeč, plochu i správce souborů (obdoba explorer.exe z Windows) – jejich okna se pak v nekonečném čekání zaseknou. Evidentně jde o softwarový problém a nějaká jinak verze KDE2 by to asi vyřešila. Poslední problém je minoritní – při startu KDE je potřeba nemít klonování obrazu mezi displejem notebooku a externím monitorem, protože to jinak nenávratně rozbije obraz na notebooku. Jakmile je KDE nastartované, lze už přepínat výstup grafiky libovolně.

debian-03

Nakonec mi všechny tyto nástrahy nezabránily počítač nakonfigurovat a použít pro napsání tohoto zápisku. Celkem dobře jsem si ale ověřil, že instalace a konfigurace Linuxu nebyla pro každého. Troufám si tvrdit, že i instalace balíčků z repozitářů distribuce nebyla bezpečná pro běžné netechnické uživatele, neboť instalací něčeho dalšího občas došlo k poškození/přepsání nějakého již existujícího konfiguračního souboru. Pokud však zrovna všechno běželo dobře a běžný uživatel neměl na počítači žádná speciální oprávnění (tj. mohl si akorát chodit na web a používat předinstalované programy), nebylo používání Linuxového počítače s KDE2 o nic složitější než používání počítače s Windows. Jenže i ti běžní uživatelé si často chtěli instalovat programy a to už tak snadné a bezproblémové nebylo.

Dneska je Linux někde jinde a většina podobných problémů úplně zmizela. Jsou místo toho zas nové vztažené k vlastnostem a komponentám, které dříve ani neexistovaly. Taková instalace a konfigurace vývojového prostředí pro deep learning pomocí grafických karet NVIDIA Tesla na serveru s moderním Linuxem také není zrovna čajíček a zapotil jsem se u toho víc než při zprovozňování tohoto notebooku.

Měl bych dodat, že nechci tehdejší Linux nějak hanět. Ač podle mě fakt nebyl připravený pro majoritní uživatele, pro technika se zálibou v počítačích byl úžasnou cestou k poznání a jsem rád, že jsem Linux v takové době měl možnost poznávat.

Ještě větší odbočka

Když jsem tak procházel videa, narazil jsem i na jedno velmi dobré se Stevem Jobsem v době, kdy byl vychozen z Applu a pracoval pro NeXT. Je dobré ho slyšet i mimo standardní naučené prezentace. Jeho odpovědi na dotazy z publika na akademické půdě jsou skvělým pohledem do jeho uvažování. Za mě je to asi nejlepší video, které jsem s ním kdy viděl.

Komentáře k článku

  1. 1. nula  18.6.2020  10:56:45

    Jo, zvuk a čeština – to mi začalo fungovat cca v Red Hat 6.0. S 6.1 jsem pak vydržel řadu let, protože mi v něm prostě fungovalo vše, co jsem tehdy měl v PC (včetně českého tisku na různých tiskárnách). V té době jsem neměl hardware, na kterém by jelo GNOME nebo KDE snesitelně, takže mě minuly problémy s jejich prvními verzemi.

    Donedávna, dokud se nerozpadl (2004-2015), jsem měl fukční notebook Toshiba Satellite 110CT (Pentium 90MHz, 24 MB RAM) se Slackware 8-9 (původně 8, pak jsem ho částečně upgradoval). U toho jsem nerozhodil zvuk (vlastně ani nevím, zda nějaký měl) a USB ani nemá, ale hodně dlouho jsem ho používal na práci (LaTeX, programování, promítání prezentací…, i na WWW a e-mail s Lynx/Links2 a Mutt). Určitě nějakých 5-6 let jsem ho používal hodně intenzivně, pak ještě občas. Dával jsem mu (přes hmotnost a špatnou baterii) přednost před modernějšími notebooky, protože tohle po prvním nastavení fugovalo naprosto stabilně a předvídatelně.

    Pokud jde o použitelnost: při rozumných komponentách se ten Red Hat kolem verze 6 dal nainstalovat skoro sám (s Debianem té doby se mi nikdy tolik nedařilo). Slackware sice tak klikací, ale když něco nefungovalo, tak jsem vždycky otevřel SlackBook, našel příslušnou kapitolu a podle toho zeditoval soubory a bylo hotovo (včetně zvuku na desktopu a síťové karty aj.).

    Připouštím, že jsem časem přešel na Ubuntu…

  2. 2. pol128  18.6.2020  21:42:03

    preto free software, lebo make. propiertarne „veci“, no co uz ;-)

  3. 3. Pavel Jaroš  19.6.2020  12:23:16

    Krátce k tomu Jobsovi. Jeho rétorika je naprosto podmanivá. Nejde ani tolik o to, co říká, ale jak to říká. Svou řečí v podstatě hypnotizuje obecenstvo. Za zmínku stojí například to, jak elegantě se dokáže vypořádat s otázkou na konkurenci NeXTu: Sun má zastaralý Solaris, Microsoft zase docela slušně použitelná Windows NT, ale s nejhoršími vývojářskými nástroji vůbec. A pak je tu ještě nějaká třetí společnost, o které sice nikdo nikdy neslyšel, ale kdyby ano, tak by možná mohla být jediným obstojným konkurentem. Když konkurenci tímto způsobem promění v myš, pak už ji snadno rozmázne svou podrážkou o zem :)

    Toto je rétorika toho nejvyššího levlu a divím se, že se dodnes někde za těžké peníze nevyučuje.

  4. 4. Kamil2  19.6.2020  13:54:22

    Thinkpad T460, i7 6500U, 8GB RAM, 1GB SSD Crucial.
    Původně W7 professional na SSD 260 GB.

    Nyní Linux Mint 19.2 Tina, rozšířený o Wine.
    Vzhled „Windows“ s použitím Windows-XP-master, Windows-XP-3.0., Windows7 icon theme.

    Hlavní software: Libre Office, Gimp 2.10, Darktable, Audacity, Rythmbox, VLC, Brasero, Firefox.

    Instalace bez zákysů. Využívám jako běžný uživatel. Horší správa spotřeby, v tom důsledku nižší výdrž než pod W7.

    Proč přizpůsobení vzhledu na Windows? Protože kromě toho používám XP, W7, W8.1. Graficky heterogenní prostředí zatěžuje.
    I když v nutnosti bych si zvyknul i na Ubuntu s Unity s možností nastavení na úrovni „nakrm opici a na nic nesahej“.

    Proč Linux? Je to stabilní bezpečnější systém, neotravující zbytečnostmi.

    Kdyby Dragon místo Linuxu měl Windows, letěl by v něm jen sebevrah. „Program oddělení prvního stupně provedl neplatnou operaci. Přejete si pokračovat Y/N….“

    Proč Linuxu je tak málo na uživatelských počítačích, jestliže je tak výhodný?

    Mimo argumenty v článku i marketing (IT gramotnost = Windows+MS Office). Windows a další produkty mají obchodní podporu a do publika jsou cpány horem dolem, o Linux je nutno se aktivně zajímat. Psychická závislost na Windows (pořád mám pocit nedostatečně vyšlápnutých bot a nutkání vrátit tam W7), menší podpora zábavy, zato vyšší nároky na hardware samotného uživatele.

    Pomalu dochází ke změně. Podpora Linuxu pod W10 (správně by to mělo být obráceně) ve snaze získat i zbývající kousek trhu „My to také umíme“, předinstalace linuxu na některé notebooky Lenovo.

  5. 5. Ronoath  21.6.2020  18:16:40

    Díky za zajímavý článek. Linux mě naprosto obešel v dobách, o kterých píšeš. Osobně jsem naskočil do tohodle vlaku v roce cca 2010, kdy jsem koupil nový disk do notebooku a provozoval Win Vista s Linux Mint. Druhému jmenovanému jsem zůstal věrný dodnes, Windows už musím používat jen na stolním PC v kanceláři, kde sedím cca 2 hodiny týdně. Těch pár her, co mám rád, jsem rozchodil, a na LibreOffice jsem si zvykl více než na Word.

  6. 6. elzet  23.6.2020  12:26:40

    Díky za super článek, jsem rád, že pořád píšeš a je to jedno z mála míst na webu, kde mají články hlavu, patu a popisuješ věci v souvislostech.
    Nicméně Linux. Frčel jsem na něm někdy kolem let 2004 – 2008, zrovna se rozjíždělo Ubuntu a bylo to celkem použitelné. Měl jsem tehdy notebook Siemens Mobile 510 s PII 333MHz a na psaní zápisků ve škole a další základní kancelářské věci to stačilo. Dělal jsem 3Dčko v Blenderu (ano, i na neoMagicMedia 256) a později, na desktopu rozchodil i studentskou licenci Photoshopu přes Wine, protože Gimp je hrůza a Krita tehdy teprve začínala. S odchodem z gymplu na VOŠ ale vznikla potřeba používat v odvětví běžné aplikace, které v Linuxu nemají alternativu. A hlavně tehdy vyšly Win 7, které byly (jsou) prakticky bez chyby, měly nativní 64 bit verzi a vlastně je na jednom ThinkPadu pořád mám. BTW, ještě před tím jsem měl na R61 krátkou epizodu se 64bit Win XP (rebrandovaný Server 2003) a to byl očistec srovnatelný s rozcházením Linuxu.
    Věrozvěsti konečného vítězství Linuxu ale nakonec měli svým způsobem pravdu, jen to není na desktopu (protože ten jako segment trhu v podstatě přestává existovat). Ale Android z Linuxu přímo vychází a dneska ho má hromada lidí doma a jsou tak vlastně větší linuxáci než ti, kteří pořád opakují na fórech, jak je Linux super a že Photoshop nikdo nepotřebuje, protože jsme ho stejně všichni ukradli. A když vidím Android, jsem vlastně rád, že se Linux nerozšířil, protože by stejně nebyl Ten Jediný Pravý, s centrálním Storem, kde by třeba Adobe mělo všechny svoje binárky, ale byla by to zase svobodná, otevřená a roztříštěná hromada vzájemně nekompatibilního hnoje, kterou by si každý bastlil po svém. Nedávno se tchyni rozbil takový ten fotorámeček, co do něj můžeš on-line poslat fotky. Ukázalo se, že je v tom nějaký custom Android a po výpadku napájení se zasekl v nekonečném rebootu (protože ta fotoaplikace nad tím je taky doprasená a spustí se správně, jen pokud rámeček provádí cold boot). Flashováním toho krámu jsem strávil dva večery a jen díky velmi dobré podpoře distributora se mi to povedlo dát do pořádku, jinak bych měl doma elektroodpad s Linuxem. Jo, jasně, měl jsem si zkompilovat vlastní kernel, tak jo.
    Krom Tebou zmíněných věcí bych Linuxákům vytkl ještě jednu vlastnost, a to opovržení až přezíravost vůči nováčkům a absenci elementární empatie a pokory pro potřeby ostatních (s tím souvisí i to, že se každou chvíli hotový projekt zahodí, aby se napsal znova – já mám pravdu, vím to nejlépe, tak já vám to teď tady ukážu. Že vám rok nepojede akcelerované video, to je collaterall damage). Reakce „RTFM, noob“ na běžný začátečnický dotaz byla tehdy tak častá, že se z ní stal meme. Je to taková jako církev a kdo nepřijímá všechna dogmata, jako že je úplně normální hlídat si verze všech knihoven a jejich kompatibilitu s balíčky třetích stran, a že pokud vám po updatu systému nejede vaše hlavní aplikace, tak si máte zkompilovat starší verzi knihovny, zkrátka každý, pro koho Linux není svatý Grál, ale jen pracovní prostředí, tak je v podstatě vyvrhel. Není to prostě skupina, kam bych nutně chtěl patřit, i když produkt je zajímavý – ten samý problém mám třeba s majiteli BMW, i když sám jsem měl dvě, s majiteli elektromobilů ;-) a podobně.
    A ač sám Linux pořád používám (QNAS na serveru, Pi-hole), a viděl jsem ho i v komerčním nasazení na desktopech (filmová studia), tak si myslím, že vývoj šel nakonec asi tou správnou cestou. A je dobře, že pořád existuje systém, ve které je možné, ba potřebné se vrtat, aby fungoval, a pochopit zákonitosti fungování moderního OS, takže kdo chce, může.
    A propos jedna věc, na kterou jsem si teď při vzpomínání na léta linuxová vybavil. Už tehdy mě hrozně štvalo, že co půl roku/rok byl nějaký velký update, vzhled a chování systému se měnilo spolu s defaultními aplikacemi atd. Utekl jsem k Windows i proto, že byly oproti tomu hrozně stabilní a velké změny se děly řádově jednou za pět let (XP – Vista – 7), plus mínus. Ale místo toho, aby se Linux – až na specifické případy – takhle ustálil, stal se vlastně pravý opak a Windows jsou dnes přesně tam, kde byl (je) Linux. Zrovna mi tu vyhrožuje Snipping Tool, že se bude měnit/stěhovat. A každý větší update je provázený strachem, co zase nebude fungovat, co se přestěhuje a tak dále. Počítač v představě technohipsterů už přestává sloužit mě, ale pozvolna začínám sloužit já jemu. Zlatý dvoulitry :-)
    P.S.: teď mi došlo, ta v článku zmíněná Tecra, není vlastně ode mě? :)

  7. 7. swarm  23.6.2020  21:33:43

    [3] Naprostý souhlas. Tohle taky neušlo mé pozornosti. Zároveň se mi ovšem líbilo, že jeho odpovědi (když vynecháme dupání po konkurenci) byly velmi kvalitní a technické.

  8. 8. swarm  23.6.2020  21:47:44

    [6] Ano, Tecra bude od tebe. Já už zapomněl, od koho jsem ty dva notebooky dostal, protože je to hodně let a moje paměť je v tomto oheldu příšerná :) (naopak si stále pamatuju, přesnou konfiguraci těch strojů i to, v jaké krabici jsem je dostal…)

    Já tehdy používal Linux na Toshibách, takže se na tenhle Debian perfektně hodila (navíc už tam byl jeho základ nahraný a CD ještě v mechanice od nějakého bytefestu). Před lety jsem ji musel pořádně vyčistit, protože uvnitř už byla vyteklá baterka pro stand-by, která se snažila zkorodovat všechno okolo. Bez otevřené a odstranění těchto baterek už je většina notebooků z 90. let odsouzená k nevratnému poškození (minimálně spousta Toshib, ThinkPadů a dalších, co měly vedle hlavní baterie ještě CMOS baterku a stand-by baterku)

    Jinak tvůj názor na Linux je o něco ostřejší, ale v podstatě pochopitelný. Stojí za pozornost, jak velká část Linuxové OSS komunity v 90. letech vystupovala tvrdě proti jakékoli snaze komerčních firem o podporu Linuxu a portaci svých closed-source programů. Tohle nepřátelské naladění asi taky ničemu nepomohlo a v určitých ohledech je zakořeněné v části Linuxáků i dnes.

  9. 9. r443  24.6.2020  22:44:01

    Popravdě, mně současná pozice linuxového desktopu mimo hlavní proud celkem vyhovuje, na rozdíl od jiných systémů tak nemusí cílit na masy a přizpůsobovat se těm technicky nejméně zdatným uživatelům. Jako správce linuxových serverů je pro mě Linux na desktopu přirozené prostředí a neumím si vůbec představit, že bych měl k práci používat cokoliv jiného. Já jsem s Linuxem začínal až okolo roku 2006 (Ubuntu 6.06, Debian Etch), kdy už byla realita podstatně méně krušná, než je ta popsaná v článku. I když i tehdy se s tím člověk při nedobré souhře okolností mohl hodně natrápit. Ale jinak.. pravda, byla zde za ta léta celá řada nešťastných rozhodnutí a slepých cest, třeba ten příklad se zahozením hotového a startem od nuly je u celé řady OSS projektů naprosto výstižný, ale přesto linuxový desktop ušel velký kus cesty. Taková out-of-box podpora různého HW je dnes podle mě na lepší úrovni, než u Windows.

  10. 10. Kamil2  26.6.2020  15:32:57

    [6] Linuxáci, technohipsteři….ano. Narazit Linuxáka, který by BFU empaticky vyložil jak Linux funguje, porovnal s Windows, vysvětlil rozdíly, výhody, nevýhody, praktickou použitelnost, je jako v lednu v lese najít čerstvé jahody. Technohipsteři připomínají mnichy pro které služba počítačovému božstvu je smyslem života. Ostatní se plácáme mezi tím a jak to jde.

    Linux mi funguje, programy také, mám to přehledně nastavené, i vypadá jako nějaká verze Windows. Jenže zapnu Sedmičky, a ách, ta úleva, jako když se nazuju do vyšlapaných bot. Jako když přijdu domů. Sice tu a tam bordýlek, ale ten domácký pocit.

    Kdybych si nekomplikoval život, a tak jako všichni z microsoftové církve přešel na W10, koupil si verzi profi s možností zakázat apdejty, asi bych ušetřil hodně času. Jenže, nedá mi to, co když příčina, že v tom vidím problém je ve mně?

  11. 11. elzet  28.6.2020  11:33:01

    [8] jsem rád, že Tecra ještě posloužila. Mám na ni taky hezký vzpomínky. Byla základem mnoha školních LAN zápasů v DOOMu. V těch pár týdnech mezi uzavřením známek a vysvědčením jsem do školy přinesl 10/100 switch (22″ rack verze perfektně pasuje do těch košíků pod lavicí ;) ), 40 m kabelu, nahodili jsme LAN a jelo se. To bylo někdy v době, kdy se díky Centrinu masivně začínaly rozšiřovat notebooky s WiFi, ale ty samozřejmě nikdo z nás neměl.

    Ohledně komerční podpory Linuxu, je paradoxem, že jedním z největších komerčních propagátorů je dnes Microsoft. Zrovna vyšel nový Windows Subsystem for Linux (viz třeba https://arstechnica.com/gadgets/2020/06/whats-new-in-windows-10-build-2004/ i s podrobným a funkčním návodem instalace). Ach, jak se situace za těch 15 let změnila :) A i další firmy udělaly velké posuny, např. Autodesk dává Linuxovou verzi Mayi normálně ke stažení i v rámci Education Community, což dřív prostě neexistovalo. Pro Windows byla ořezaná PLE verze, vše ostatní za těžké (jakože nová Fabia těžké) peníze s HW klíčem.

    [10] Do určité míry je problém ve všech z nás, člověk časem přestane mít chuť a čas učit se novým věcem, aby dosáhl stále stejného výsledku. Na druhou stranu firmy „musejí“ pořád „inovovat“, aby měly v nějakém nesmyslném parametru náskok před konkurencí a aby hromada lidí v korporátech obhájila svoji existenci. A tak se mi desítky (no, on i ten QNAS) pořád mění pod rukama a nevzpomenu si na update, kde bych si řekl: „Wow, to jsem přesně potřeboval.“ To je BTW odpověď na otázku, proč má Notepad ve W10 2004 podporu emoji (viz recenze na Ars linkovaná výše). Každý z nás má tu hranici někde jinde a smysl mu dávají jiné věci – já například držím při životě desetiletou ThinkPadí zombii, protože mi vyhovuje velikost notebooku a rozložení klávesnice. Ale až doslouží, určitě nebudu ohýbat Linux do podoby W7, to spíš koupim nový stroj, na něj ty W10 Pro a pojedu dál. Mimo jiné kvůli koupeným licencím na spoustu programů.

  12. 12. swarm  28.6.2020  11:57:58

    [11] „člověk časem přestane mít chuť a čas učit se novým věcem, aby dosáhl stále stejného výsledku“ – Pod to (a vlastně celou tu myšlenku) bych se klidně podepsal. Vidím to úplně stejně. V podstatě sám jedu na Windows 8.1, ale až nebude zbytí, tak se nebudu na novém počítači snažit něco ohnout, ale prostě si zvyknu na nový OS. Už jen kvůli tomu, že vývoj se nezastaví, a jen bych se tím víc izoloval.

    K té Toshibě. Pro mě je Tecra 8000 zajímavá tím, že jsem ji používal koncem roku 2006 jako svůj hlavní notebook, když jsem se snažil odstoupit od smlouvy a vrátit Alze notebook ASUS A6Km, a měsíc jsem byl bez moderního stroje. Měl jsem jednu, kde byla ještě plně funkční baterie, Wi-Fi jsem přidal do PCMCIA (ale moc dobře v univerzitní síti nefungovala, byla to jen nějaká 802.11b, co dala přednost vždy všem ostatním). Pamatuju si, jak jsem na tom ve vlaku v něčem navrhoval plošňáky do nějakého předmětu :). Tehdy to mělo ještě dostatečný výkon na to, aby se s tím dalo lézt na internet. To už je dneska nepředstavitelné.

    Nakonec jsem si pak koupil jiný notebook a nasranost z toho, že jsem si přečetl několik českých recenzí a ani jedna neupozornila na velké nedostatky toho ASUSu, mě dovedla o pár měsíců později k dráze redaktora notebook.cz :)

  13. 13. dvfdabhae  29.6.2020  23:40:09

    [12] „V podstatě sám jedu na Windows 8.1″
    No ne, a já že jsem jediný exot:) 7 jsou super, ale ve spoustě věcí za zenitem – XHCI, NVME, UEFI, EOL… 10 jsou… 10. Bez znásilnění si dělají co chtějí, vklidu se v noci při kopírování dat zresetují, zahazují nastavení, několik verzí podělávají asociace souborů, donekonečna aktualizijí funkční ovladač na novou podělanou verzi… Masochismus. 8.1.1 mají kromě startu všechno jako 7 ale faceliftovaná střeva, pořád ještě plně pod kontrolou:)

  14. 14. slowan  1.7.2020  11:25:01

    [13] Když tak nad tím přemýšlím, tak je to docela přesný popis W10. Dokáže to solidně zaměstnat IT a občas někomu snížit produktivitu na nulu…
    Zničehonic restart a password prompt na zašifrovaný disk… To se přes Remote Desktop obchází více než obtížně :D. Pak se třeba vymyslí proces, že se napíše na IT, ti seběhnou k počítači a zadají heslo (TPM je mimo z různých důvodů). Vítejte v roce 2020 – údržba na úrovni sálových počítačů :D

    Myslím, že se kdysi diskutovalo o tom, že by Windows mohly umět update jádra za běhu, snad to bylo i v plánu. Jenže pak do toho MS hodil vidle a při dnešní volatilní security je to pak opravdu šílená otrava jednou měsíčně shazovat a znovuspouštět VMky a všechny nástroje kolem.

    Co se týče těch ovladačů, dokáže to být více než otravné, ale dá se kompletně vypnout. Případně jen pro dané zařízení či driver, ale to už není úplně jednoduché a intuitivní.

  15. 15. dvfdabhae  3.7.2020  20:26:28

    [14] Vzhledem ke kvalitě testování v MS (=vyhodíme oddělení a pustíme to do éteru) bych měl z update jádra za běhu docela strach…
    S TPM teda máte dobré procesy, hurá na stromy:)
    Když o tom tak přemýšlím, tak k W8.1 jsem se dostal až díky W10. S W7 jsem byl plně spokojený a první verze W8 byly taky docela běs, takže je všichni houfně zavrhli a byly u ledu. Když se zjevily W10, tak jsem na ně zkoušel přejít, nějakou dobu se s tím pral, ale vzdal jsem to. Znásilňovat systém, aby se choval normálně a čekat, co z toho se za půl roku podělá – na to nemám čas ani nervy. Kalkulačka přes půl monitoru, prohlížeč obrázků naprd, úchylná frekvence CPU v task manageru (to i 8…co je sakra 0.76 a 0.83GHz, když je FSB100 (99.9) a násobič celočíselný?!), vyskakující „asociace soborů obnovena“ při kopírování souborů, stejně polofunkční HiRES jako dříve… Ale HW mezitím pokročil a vracet se na 7 neylo ono – mizející EHCI, převažující XHCI, příchod NVME, Bitlocker apod… A v ten moment jsem přišel na W8, které už byly zkrocené v 8.1 a pak ještě dalším updatem 1, takže bez porodních nesmyslů, většinově přizpůsobené desktopu, plně pod kontrolou, upgradovanými vnitřnostmi a po problémech s W10 je ten fullscreen start taková drobnost, že je mi úplně ukradený:) Navíc mají i W8 plně dostačující START nabídku při pravém myšítku na START, že mi naopak chybí ve W7. Na novějším železe bohužel nic jinýho než 10 nejede (ano, wufuc, ale zase to je znásilňování), tak to řeším alespoň přes LTSC + Old Classic Sticky Notes + ImageGlass apod…

  16. 16. swarm  4.7.2020  8:07:46

    [13] Jo jo, používám stále Windows 8.1. Podle mě je to nejrychlejší Windows, co dokázali vyrobit. Jak ho udělali, aby běžel i na mobilových ARMech s jejich primitivníma grafikama, je třeba jeho vykreslování nedostižné jak s win7, tak s win10. Dobře je to vidět na těch prvních SoC Atomech, když se upgradují z Win8.1 na Win10 – to je pak i scrollování v programech viditelně trhanější.

    V mém případě je to ale hlavně o tom, že mě na Win10 strašně vytáčí, když mi třeba zahodí rozdělanou práci, protože si probudí uspaný počítač jen kvůli tomu, aby vykonal nevyžádaný update a restartoval se. Potřebuju 100% stabilní počítač, takže Win10 pro mě moc dobře nefunguje.

    Full-screen start obrazovka mi nevadí. Prakticky tam nelezu. Pořád je lepší než ty UWP dialogová okna, co ve Win10 nahradila ovládací panely. Už jen to, že nemůžu mít otevřené okno s probíhajícím updatem a zároveň okno třeba pro nastavení klávesnice (protože Win10 dovolí jen jedno jediné okno z nastavení na celý počítač), mi přijde trestuhodné.

  17. 17. Kamil2  19.9.2020  21:37:23

    Právě zkouším Mate xfce na PS Amilo Pro V3205, T5500, ram 2GB, SSD 250GB. Zatím funguje všechno vyjma tlačítka ovládání chlazení, ale to není třeba, systém chladí automaticky dobře, a nastavení podsvícení podle senzoru. To je výhoda, protože chyba v ovladači pro windows ztěžovala nastavit podsvícení na maximum. Celková reakce mi připadá svižnější než s hdd, XP a antivirem od avastu.

    Uvažoval jsem s ním jen jako „infekční“ pro internet, ale využiju i pro nějaké domácí běžnosti. Ostatní počítadla provozuju v izolovaném režimu, k síti připojuju převážně jen když potřebuju update.

    Po více než půl roce používání Mint Mate na T460 místo W7 přicházím Linuxu na chuť.

    Z windows mám v provozu W8.1. Windows se zatím nezbavuju, ale jak to jde, snažím se používat Linux.

  18. 18. Kamil2  19.9.2020  21:38:02

    Oprava Mint xfce.


Napsat komentář