Neodvratně se blíží konec roku. Konec roku bude ve světě notebooků znamenat novou platformu Intelu. Co tradičně souvisí s vydáním nových čipových sad tohoto výrobce? Přece nové modely notebooků od většiny výrobců (každý chce nabídnout novou technologii nejlépe dříve než konkurence).

Podle mnoha informací to vypadá, že výrobci displejů donutí výrobce notebooků k přechodu na 16:9 již během příštího roku a vůbec nejde o nějaké pohodlí uživatele, nebo snad nějaké výhody pro něj. Hlavním důvodem je cena. Použitím stejného rozměru, jako je u televizí se dosáhne efektivnějšího využití výroby. Při stejné úhlopříčce má navíc displej menší plochu, což je další výhoda. Někdo si možná myslí, že přechodem z 15,4″ (16:10) na 15,6 (16:9) získá větší displej, ale opak je pravdou. (pokračování článku)

Nový „průzkumnický“ model ThinkPad T400s přišel s obměněným dokovacím konektorem. Včera byl tento model oficiálně představen a s ním také 3 nové dokovací stanice. Stávající dokovací řešení už jsou na trhu delší dobu a pokrývají několik generací ThinkPadů všeho druhu. Zpětná kompatibilita je samozřejmě pěkná věc, ale stávající konektor neumožňoval implementaci některých nových rozhraní a zároveň svou konstrukcí nebyl vhodný pro použití v tenkých noteboocích. Ten nový řeší oba problémy.

(pokračování článku)

Nevím, proč se všichni lokální prodejci přenálepkovaných notebooků ohánějí větou: „Stejně se všechno dělá v Číne“. Jeden takový český prodejce se například ohání větou: „Notebooky se vyrabi v drtive vetsine v Asii a pouze hrstka je poskladana v americe. Zrovna *** je poskladany technikem v Kanade a to ze HP nebo nekdo jiny koupi cely cinsky notebook to nikdo nevidi“ při argumentaci o kvalitě notebooků nebo „Tyhle stroje jsou vyrobeny v asii narozdil od *** (a spousty dalších), ktery kupuje pouze sasi a zbytek dela TECHNIK V *** viz samotné značení na notebooku.“ Jenže…

(pokračování článku)

Když se mi před rokem a půl dostal do ruky poprvé ASUS EeePC 701, vadilo mi u něj především nízké rozlišení displeje. Netrpělivě jsem proto očekával, až se objeví druhá generace těchto zařízení, která nabídne vyšší rozlišení.

Do této doby nejčastější rozlišení 9 a 10″ displejů, tedy 1024×600, nelze brát jako ideální, ale lze ho považovat za použitelné minimum (naprosté minimum). U miniaturních notebooků je problém v tom, že větší úhlopříčka displeje je zvětšuje nejen do šířky ale také do hloubky, což je svým způsobem nežádoucí. (pokračování článku)

…nebudu s ním totiž nikde mlátit. Přesně tuhle už jsem slyšel mockrát. Lidé se s ní vlastně na fórech ohánějí celkem pravidelně. Nepatřím mezi ty, kteří vnucují každému nějaký business model, ale stejně je dobré se zamyslet, kde jsou výhody pevného notebooku.

Modely pro domácí použití jsou vždy levnější i přes vyšší výkon a platí zde (stejně jako u všeho), že se muselo šetřit na něčem jiném. V nejprodávanějším cenovém segmentu jsou dnes marže minimální a představa o placení „za značku“ je už mimo realitu. (pokračování článku)

Situace kolem mini-notebooků mi v poslední době připadá přinejmenším zabrzděná. Výrobci stále recyklují identické vnitřnosti v různě přebarvených šasi a inovace evidentně vzala za své.

hudba budoucnosti? kdepak – skoro 10 let zpět

Za zmínku v podstatě stojí jen nedávno propíraná informace o novém ARM procesoru, který by se mohl stát konkurencí Atomu. Udělat konkurenci řešení s Atomem ostatně nemůže být až zas tak těžké. Vyniká totiž opravdu jen svou cenou a spotřeba se kolikrát neliší od klasických procesorů (a čipových sad) pro „dospělé“ notebooky. Modely s výdrží „něco málo přes 2 hodiny“ nelze považovat za mobilní. Nový ARM Cortex-A8 útočí na Atom právě svou malou spotřebou, což je mimochodem vlastnost pro ARM dlouhodobě typická. (pokračování článku)

Do notebooků se nám konečně více tlačí konektory jako HDMI a eSATA, z čehož mám velkou radost (oba jsou velmi užitečné a měly tu být už dávno). Není to ovšem úplně zadarmo. Součástí procesu obměny je i odstranění některých „méně používaných“ konektorů a určitý menší problém spatřuju v tom, že i ty, co se vypouští, mají v dnešní době stále své místo.

4pinová verze Firewire byla ještě nedávno běžnou součástí většiny notebooků

(pokračování článku)

Nedávno jsem měl tu čest s notebookem Toshiba Satellite A300, když jsem ho v redakci fotil. Zaujala mě jedna vlastnost – ačkoli šlo o velmi levný notebook, je možné ho osadit dvěma pevnými disky. Na spodku jsou snadno přístupné dvě kapsičky na SATA disky a jedna z nich je mimo nejdražších konfigurací prázdná.

Co jsem se tak dozvěděl, tak podobně na tom byl už minulý model A200 a snad i několik dalších Toshiba notebooků. Normálně by mě to teda nechalo chladným, ale když jde o notebooky, které atakují ty nejnižší cenové příčky, tak to beru jako velké plus. Nevyužije to samozřejmě každý, ale v 15,4“ šasi už je místa dost, aby se tam ty dva disky s přehledem vešly – když pak chce člověk na notebooku dělat i nějakou náročnější práci (za předpokladu, že vyžaduje notebook), tak je dobré mít systémový disk oddělený. Zároveň někdy je potřeba extra úložný prostor a připojení disku na interní SATA port nabízí podstatně vyšší rychlost než USB.

(pokračování článku)

Lenovo nedávno uvedlo na trh novou řadu notebooků Lenovo ThinkPad SL a spustilo tím vlnu debat o upadající dobré značce a o tom, že už vlastně nejde o ThinkPad. ThinkPad SL je levnou variantou pro SMB (small-business) uživatele. Není tedy tolik zaměřen na nějaké komplexní nástroje pro správu, maximální pevnost mechanické konstrukce a různé vychytávky vychytávky. Místo toho nabízí vlastnosti, které ani některé dražší ThinkPady nemají – BluRay, HDMI a dedikovaná grafika. Přitom jde o notebook s cenou okolo 20 tisíc. Tyto multimediální vymoženosti vychází z předpokladu, že cílová skupina nebude mít notebook jen jako pracovní nástroj, ale i jako zdroj zábavy.

Zlí jazykové říkají, že jde vlastně jen o pokračování Lenovo 3000 série se snahou o lepší prodeje. Něco na tom možná bude, ale jsem přesvědčen, že nový ThinkPad SL si své jméno může zasloužit. Dobře, je to jen obyčejný plasťák bez kovové konstrukce. Sám ale dobře vím, že opravdu dobrý plasťák přežije i náročné používání po dobu několika let. Cílová skupina ovšem pravděpodobně bude notebook přenášet jen minimálně a to jen mezi stoly. V takovém případě prostě není důvod, aby byla uvnitř nějaká tlustá kovová konstrukce. Lesklé víko je trochu úlet, ale lze ho pochopit. Ač se to nám pokročilým moc nelíbí, běžným uživatelům se to prostě líbí a my s tím nic neuděláme. Absence dokovacího konektoru je taktéž pochopitelná. Jedinou vlastností, kterou nějak nemohu přenést přes srdce, je to příšerné rozložení klávesnice z Lenovo 3000. Nemyslím si, že by dobrou klávesnici chtěli jen profesionálové a že ve small-business sektoru je to jedno. Skoro mám pocit, že je podobná klávesnice zvolena pro záměrné odlišení těchto modelů.

(pokračování článku)

V dnešním díle se zaměřím na docela nepříjemný problém, který překvapivě také není ojedinělý. Nejde o nic moc komplikovaného – některé notebooky mají velmi ostrou hranu přesně v místech, kde se při psaní pokládají zápěstí. Při delším používání tak zápěstí může být odřené a práce na notebooku je méně příjemná.

HP Compaq 6710b má dokonce v místech zápěstí i malý výstupek

Lenovo ThinkPad R61 sice není velký krasavec, ale oni vědí, proč tam to zkosení mají

Tento prohřešek dotáhl k „dokonalosti“ Apple MacBook Air. Hrana jeho hliníkového těla je totiž tak ostrá, že po dopsání recenze jsem měl tenkrát na zápěstích takové modřiny, že jsem vypadal jak magor, co si neumí pro sebevraždu najít ostrou žiletku ;-). U HP mě to však překvapuje. Čekal bych, že řada Compaq bude navrhována především s ohledem na maximální pohodlí uživatele. Hranaté notebooky mám sice rád, ale nesmí se to zas moc přehánět.