Přišlo léto a s ním i parné dny, kdy lidé raději vylezou ven, než aby seděli u počítače a četli blogy (podíl návštěvnosti z tabletů/mobilů stoupl z 5% na 10). Kromě toho novinářské akce teď nemají příliš informativní charakter (tedy pokud vás nezajímá, že v závodě jachet se naše posádka umístila na čtvrtém místě z devíti). Z nudy jsem tedy sáhl do svých tajných skrýší a z vitrínky vytáhl další skvělý kousek do virtuálního muzea. Tento můj oblíbenec spatřil světlo světa v roce 1994 a pohání jej procesor třídy 486.

(pokračování článku)

Jeden ze způsobů, jak odlišit střední pracovní třídu od nižší je po generace možnost dokování – tedy snadného připojení notebooku ke všem externím periferiím. Univerzální USB doky jsem už testoval mockrát, a ač jde o zajímavé řešení, nikdy to nebude praktičností a použitelností dostatečnou náhradou. To, co Lenovo předvedlo u nových Edge, by ovšem mohlo.

(pokračování článku)

Dotykové obrazovky jsou stále častější i v levných noteboocích. Microsoft i Intel na výrobce tlačí a snaží se vyvolat pocit, že bez matlání prsty se dnes nikdo neobejde. O tomhle typu dotykových obrazovek dnes mluvit nebudu. Zaměřím se na snímací vrstvy reagující na speciální pero a na možné komplikace, pokud chcete nějaký moderní přístroj použít pro práci grafika.

(pokračování článku)

Tento přírůstek do virtuálního muzea je zástupcem tvrdé pracovní třídy z doby, kdy se notebooky po stránce ergonomie dostávaly možná ke svému maximu. Byla to doba, kdy pracovní notebook stál nepoměrně více než dnes, ale současně právě tato třída představovala technologickou špičku využívající nejmodernější technologie.

(pokračování článku)

Čas od času se nějakému výrobci podaří udělat chybu v návrhu notebooku, která vede k vyšší poruchovosti. Stát se to může a od toho je tu pak servis. Co ovšem dělat v případě, že vám pouze vymění vadnou komponentu za jinou vadnou, u které se ještě vada pouze neprojevila?

(pokračování článku)