Na začátku této série jsem zběžně představil notebooky dodané do testu a hned v dalším článku jsem stanovil kritéria hodnocení jejich hardware. Dnes se konečně dostávám k vlastnímu testování a srovnání, na která asi většina z vás těší nejvíc.

V rychlosti připomenu několik základních údajů. Do testu jsou zařazeny následující 13 a 14“ notebooky:

1. 14“ Acer TravelMate 8473TG (S)
2. 13“ DELL Latitude E6320 (V)
3. 14“ Lenovo ThinkPad L420 (S)
4. 14“ Lenovo ThinkPad T420 (V)
5. 13“ HP ProBook 6360b (S)
6. 14“ HP EliteBook 8460p (V)

Jde o business notebooky střední a vyšší třídy, mezi nimiž je hlavní rozdíl v podpoře pokročilých korporátních technologií (např. Intel vPro) a odlišných možnostech výbavy.

Notebooky jsou hodnoceny v 17 kategoriích, které nyní postupně projdu. U každé kategorie bude uvedena tabulka s dosaženými známkami a slovní porovnání. Každý notebook je v rámci kategorie ohodnocen jednou z následujících známek:

• Výborné (1,0) vynikající ve všech ohledech
• Velmi dobré (0,75) splňuje všechna základní kritéria a nabízí výrazné výhody
• Dobré (0,625) splňuje základní kritéria a nabízí něco navíc
• Uspokojivé (0,5) splňuje základní kritéria
• Špatné (0,25) nesplňuje některá základní kritéria
• Nepřijatelné (0,0) nesplňuje ani minimální standardy, nebo funkce úplně chybí

(1) Rychlost při pracovním nasazení

Pro běžnou kancelářskou práci jsou dle očekávání všechny notebooky dostatečně výkonné. V podstatě na spoustu základních programů dnes s přehledem stačí i několik let staré procesory. Kvůli novým programům je rozumné minimum 4 GB RAM, což je zároveň hodnota, kterou velká část uživatelů nepřekročí. Někdo potřebuje víc, ale jde pak spíše o specifické případy – i na sobě jsem si vyzkoušel, že 3 GB RAM (které mám v pracovním notebooku) mě nijak neomezují v běžných případech a rozdíl proti mým dalším dvěma notebookům (6 GB a 8 GB RAM) v podstatě necítím.

Pokud nepočítám výpočetně náročné aplikace, největší rozdíl ve výkonu způsobuje přítomnost SSD. Rozdíl mezi SSD a plotnovým diskem je řádově větší než mezi plotnovými disky s 5400 a 7200 rpm. Kdo chce maximální výkon, měl by určitě jít cestou SSD. Kdo už je na SSD zvyklý, pravděpodobně rozdíl mezi 5400 a 7200 rpm ani nepozná.

Bez šifrování na procesoru příliš nezáleží. Chcete-li ovšem mít vaše data v bezpečí, je šifrování nutnou (nikoli postačující) podmínkou. Zde z dvoujádrových jasně vedou procesory Core i5 od řady 25xxM a Core i7 2620M, které mají akceleraci AES-NI. S minimálním výkonovým zatížením pak může běžet šifrování celého disku výrazně rychleji a bezpečnost zvyšuje fakt, že šifrovací klíč je uložen přímo v registru procesoru (místo snáze napadnutelné RAM). Pokud plánujete šifrovat celý disk například TrueCryptem, důrazně pro náročnější nasazení nedoporučuji kombinovat procesor bez AES-NI a plotnový disk (kvůli velkému seeku).

Hodnocení notebooků proběhlo podle nejlepších u nás dostupných konfigurací. Lenovo i Acer mají řady od sebe jasně oddělené a nechtějí si jednou kanibalizovat druhou, takže jakékoli lepší konfigurace v levnějším základu neexistují. Acer pak má pro oba modely pouze jedinou konfiguraci, což je způsobeno nižší penetrací trhu (v tomto sektoru). HP je situace trochu jiná – i levnější ProBook je u nás dostupný s lepším procesorem (s AES-NI) a SSD, čímž je z pohledu výkonu/ceny velmi zajímavý.

(2) Rychlost v grafických aplikacích

Notebooky v úhlopříčkách 13 a 14“ na intenzivní grafické orgie jednoduše nejsou. U 13“ strojů je situace jednoduchá, neboť zde se používá pouze grafické jádro integrované v procesoru (Intel GMA HD3000). U notebooků, které nenabízejí konfiguraci s dedikovanou grafikou je hodnocení uspokojivé. Na všechnu základní práci stačí a většinou platí, že pokud člověk neví, že potřebuje kvůli konkrétní aplikaci dedikovanou grafiku, pravděpodobně ji nepotřebuje. Samozřejmě mluvím o práci – hraní her je jiná kapitola (která do tohoto testu nepatří). Akceleraci rozhraní operačního systému, efekty v PowerPointu 2010 a přehrávání HD videa zvládne v 99,5% GMA HD3000 stejně dobře jako dedikované čipy – ovšem při nižší spotřebě.

GMA představuje maximum také pro 14“ Lenovo ThinkPad L420. V řadě ThinkPad L Lenovo odpískalo možnost dedikovaného grafického čipu (ačkoli jej původně mělo v materiálech). Podobný případ ze střední třídy je i 14“ verze HP ProBook 6460b (větší varianta od modelu v testu). Recenzovaný 13“ DELL sice má jen GMA, ale jeho 14“ ekvivalent je dostupný i s dedikovaným čipem (podobně jako ostatní modely ve vyšší třídě).

14“ zástupci vyšší třídy (ThinkPad T420 a EliteBook 8460b) mají business varianty low-endových dedikovaných čipů. Lenovo a DELL v této generaci sahají po NVIDIA Quadro NVS4200M a HP má AMD Radeon HD6470. Velikost paměti se sice ve všech případech pochybuje v řádu gigabajtů, ale jde jen o 64bit GDDR3. Výkon obou čipů proti GMA není zas tak super (ani ne dvojnásobek), ale výhodou může být vyšší kompatibilita zejména profesionálních grafických aplikací (OpenGL). Jen z tohoto důvodu jsou notebooky s podobnými grafikami hodnoceny jako dobré.

Zajímavou výjimku tvoří Acer TravelMate. Ač jde o model střední třídy, je vybaven na poměry 14“ business strojů výkonnou grafikou NVIDIA GeForce GT540M se 128bit pamětí. Díky tomu má hodnocení velmi dobré.

K dedikovaným čipům se vážou další možnosti, které s výkonem přímo nesouvisí. Všechny ThinkPady T a Latitude vyšší třídy vybavené dedikovaným čipem NVIDIA mají grafiky automaticky přepínatelné. K výstupům je však připojena integrovaná i dedikovaná, což při obsluze dvou nezávislých výstupů na čip dává možnost rozšířené plochy přes čtyři displeje.

Notebooky HP s dedikovaným čipem mají GMA odpojenou a vypnutou, takže standardně podporují jen dva nezávislé výstupy. Výjimkou jsou monitory vybavené nativním vstupem DisplayPort, kterých je možné připojit více „zřetězením“. Vzhledem k ceně a rozšíření takových monitorů zatím nejde o tak zajímavou volbu. Nemožnost přepínat grafiku navíc vede k vyšší spotřebě.

(3) Hmotnost

Zatímco procesor a grafika jsou komponenty více méně standardní a velmi podobné napříč celou nabídkou, hmotnost je parametr, kterým se výrobce může „vytáhnout“. Na nejvyšší pozici nedosáhl žádný notebook. Přiblížil se jí ovšem 13“ DELL Latitude E6320 s 1,92 kg a 14“ Lenovo ThinkPad T420 s 2,21 kg. Za to obdržely hodnocení velmi dobré. U DELLu si značně vypomohli slabou baterií (3 články) a v konfiguraci s 6článkovou by byla hmotnost aspoň o 200 g vyšší (tedy na úrovni ThinkPadu). U ThinkPadu může být zajímavá varianta T420s, což je fakticky velmi podobný, ale jiný 14“ notebook s omezenými možnostmi baterií a menším počtem rozhraní, avšak výrazně nižší hmotností pod 2 kg. Něco podobného konkurence nenabízí.

Jako dobré byly hodnoceny notebooky Lenovo ThinkPad L420 a HP ProBook 6360b s hmotností 2,36 a 2,17 kg. V rámci úhlopříčky představují takový optimální váhový střed. Hodnocení uspokojivé pak vyšlo na Acer TravelMate a HP EliteBook. Hmotnost 2,44 a 2,45 kg už je o chlup víc, než by bylo nutné a v ruce je to znát. V této hmotnosti totiž začínají ty nejlehčí notebooky s 15,6“ obrazovkou. Acer nedostatek vyvažuje lepší grafikou a HP zas tlustým hliníkovým šasi.

(4) Odolnost a zpracování

Co se týká odolnosti, ve vyšší třídě jsou všechny testované notebooky hodnoceny jako výborné. Nikde se nic nekroutí, nikde se nic neprohýbá. Displej je chráněn z vnější strany dostatečně a klávesnice je dobře ukotvená. Celkový dojem byl proto dobrý u všech tří kusů. Nejlépe však dopadl EliteBook od HP. Jako tlustý hliníkový blok je jednoduše pevný jako kámen. Latitude E6320 a ThinkPad T jsou těsně za ním přibližně na stejné úrovni. U obou by se daly najít nějaké drobné nedostatky, ale celkově stále patří ke špičce a troufám si tvrdit, že jsou na tom lépe než dřívější generace.

Malým překvapením byl ProBook 6360b, který sice patří do střední třídy, ale kvalitativně si nezadá s třídou vyšší. Tuhost konstrukce opět zajišťuje tlusté z části kovové tělo. Acer dopadl také nad očekávání dobře – tuhost základny je srovnatelná s výše zmíněnými Latitude a ThinkPadem a snížená známka (velmi dobré) je jen kvůli měkčímu víku a méně elegantnímu uchycení plastového rámečku vnitřní strany víka. Stále však nejde o notebook, u kterého byste se měli bát ho používat.

Nejhůře v této části vyšel ThinkPad L420, což je jediný celoplastový notebook v testu (lidově řečeno „plasťák“). Základna je na poměry plastových notebooků pevná, ale je jasné, že odolnost je nižší než u ostatních testovaných kusů. Také víko je měkčí a poddajnější. Klávesnici měl testovaný kus vyboulenou v pravé polovině. Způsobil to příliš utažený šroub na spodku. Po jeho vhodném povolení se klávesnice vyrovnala. ThinkPad L420 částečně omlouvá nízká cena (nejlevnější notebook v testu) a fakt, že většina stejně drahých notebooků má zpracování horší. Z tohoto důvodu je hodnocení dobré.

(5) Výdrž baterie

Výdrž na baterie je důležitý parametr hlavně pro ty, kteří plánují s notebookem hodně cestovat. Těší mě, že se situace v posledních letech zase zlepšuje a notebooky jsou proti předchozím generacím o kousek úspornější. Všechny počítače byly vybaveny základní baterií, která nepřesahuje z těla notebooku. Ve všech případech šlo o 6článkovou variantu s výjimkou Latitude E6320, kam se do malého těla vejdou maximálně 3 články.

DELL také kvůli tomu dopadl v testu nejhůř s maximální výdrží pouhých 3 hodin a 54 minut (reálně 3 hodiny on-line kancelařiny). Z notebooků s 6článkem měly nejkratší výdrž EliteBook 8460p a ThinkPad L420. První měl maximum 4:41 (reálně 3:40) a druhý 5:35 (reálně 4:00), což už běžně postačuje, ale stále nejde o hodnotu, abyste se celý den nemuseli starat o napájení. EliteBook by mohl být úsporný (a dosáhnout na výsledek levnějšího ProBooku), ale trpí již zmíněnou absencí přepínání grafik. Neustále běžící dedikovaný čip dokáže srazit výdrž o třetinu.

Výborný výsledek podala trojice TravelMate (7:44 maximálně, 7:00 reálně), ThinkPad T420 (7:54 maximálně, 6:10 reálně) a ProBook 6360b (8:28 maximálně, 5:40 reálně). Kolem 6 hodin běžné on-line kancelářské práce s Wifi/WWAN a vyšším jasem LCD už je hodnota, se kterou v mnoha případech na cestách stačí notebook nabíjet jen přes noc.

(6) Rozšiřitelnost výdrže na baterie

Za normálních okolností uživatelé nechtějí tahat notebook ověšený bateriemi. Někdy dojde na případy, kdy je dlouhá výdrž na prvním místě a nějaká kila navíc nehrají roli. Typickým případem jsou cesty letadlem nebo vlakem, případně práce v místech, kam se elektřina nedostala (resp. není snadno dostupná zásuvka). Možnosti rozšíření se dělí do tří kategorií – větší 9článková primární baterie, přídavná baterie místo optické mechaniky a přídavná plochá baterie na spodek notebooku. Za každou dostupnou možnost se známka zvyšuje z uspokojivé o jeden stupeň.

Hodnocení dobré dosáhly ThinkPad L420 (možnost 9článkové primární baterie) a Acer TravelMate (baterie místo optické mechaniky). Velmi dobrá je situace u ThinkPadu T420 a obou modelů od HP (9článek primárně a baterka na spodek). Nejlépe dopadl DELL, který má ve všech úhlopříčkách možnost připojit až tři baterie (větší primární, další na spodek i místo mechaniky).

(7) Klávesnice

Klávesnice je bezpochyby jednou z nejdůležitějších součástí pracovního notebooku, tudíž zde byly v testu nastaveny přísné podmínky. První čtyři testované notebooky mají opravdu špičkové klávesnice, na kterých je radost psát. Hodnocení výborné obdržel pouze jediný notebook, a to ThinkPad T420. Společně s ThinkPadem L420 má nejlepší mechaniku kláves (hmatová odezva, hluk) v těsném závěsu DELLu a Aceru. Důvodem pro vyšší hodnocení je sedmiřadé rozložení kláves s velkými mezerami mezi jednotlivými bloky pro snadnou hmatovou orientaci. Spolu s trackpointem je klávesnice asi nejsilnější zbraň ThinkPadů.

Acer TravelMate používá společně s notebooky od HP rozložení s klávesami pro pohyb v dokumentech po pravé straně, zatímco DELL Latitude a ThinkPady L mají PgUp/PgDn nad kurzorovými šipkami a zbylé klávesy z bloku v pravém horním rohu. Vše je otázkou zvyku a sám ani nevím, který způsob mi vyhovuje víc. Nicméně znám mnoho lidí, kteří nechtějí mít vpravo od Enteru žádné další klávesy.

Notebooky HP mají jako jediné klávesnice v provedení chiclet po vzoru multimediálních modelů. Klávesy jsou mělčí a jsou rovné. Celkově jsou všechny namačkané do jednoho bloku bez jakéhokoli hmatového oddělení. Pro mě nepochopitelné je zúžení klávesy Enter, když je okolo klávesnice tolik prostoru. Z tohoto důvodu má EliteBook pouze hodnocení dobré. ProBook proti němu nemá nasvícení lampičkou a hlavně mechanika kláves má méně jistý stisk, což jí neumožňuje dosáhnout vyššího hodnocení než uspokojivé.

Osvětlení klávesnice měly v testu pouze notebooky vyšší třídy – DELL Latitude, ThinkPad T a EliteBook. První jmenovaný má konfigurovatelnou klávesnici s LED podsvícením (manuální přepínání, více stupňů intenzity). Další dva mají ve víku lampičku. Řešení DELLu vypadá nejstylověji, ale praktičnosti se příliš neliší od výkonné diody v ThinkPadu. Dioda u HP je na tom hůř, neboť není tak silná a pod určitým úhlem může lehce svítit uživateli do očí.

(8) Touchpad

Touchpad představuje nejběžnější řešení po pohyb kurzoru po obrazovce. V pracovních noteboocích se lze setkat s touchpady Synaptics a Apls. Druhý jmenovaný je spíše minoritní záležitostí a z testovaných strojů jej má pouze DELL. Celkově touchpady Synaptics považuji za to nejlepší díky minimálnímu zpoždění snímání, plynulosti pohybu kurzoru a absenci jakýchkoli akceleračních „zlepšováků“.

Notebooky s těmito touchpady, které měly velkou zapuštěnou a hladkou dotykovou plochu dostaly hodnocení výborné (Acer a obě HP). DELL má kvůli jiné elektronice o stupeň snížené hodnocení, neboť kurzor má pohyb má podivnou akcelerační křivku, kterou není možné vypnout. Oproti dřívějším notebookům Latitude však nemá výrazné zpoždění a na odlišnosti pohybu se dá zvyknout.

Nejhůře dopadly oba ThinkPady. Mají nezapuštěné touchpady s vroubkovaným povrchem. Neznám vlastně nikoho, kdo by podobnému povrchu holdoval – prst je na něm méně citlivý a při rychlém přejíždění je jeho obrušování nepříjemné. Lenovo navíc v základním nastavení má zapnutých několik „podpůrných“ funkcí, které značně znepříjemňují úkony jako scrollování jedním prstem po pravé straně (to má aspoň řešení).

(9) Trackpoint

Byly časy, kdy v business sektoru byl touchpad minoritní záležitostí a používala se především páčková řešení. Vlastně ještě donedávna si nikdo nedovolil udělat notebook vyšší business třídy, kde by páčkové polohování kurzoru chybělo. Výhody trackpointu a jeho obdob jsou jasné. Při posunu kurzoru se nemusí zvedat prsty z psací části klávesnice a při práci s notebookem na klíně (například v autobuse nebo letadle) nemusí uživatel zbytečně ohýbat zápěstí.

Původní trackpoint je dílem IBM a dostal jej první „netabletový“ ThinkPad v době, kdy ještě nebyl běžností ani otočený snímač s kuličkou myši nazývaný trackball. Není proto překvapením, že ThinkPady jej mají stále nejlepší, a to výrazně. Pohyb kurzoru je díky vychytané zpětné vazbě korigující zpoždění mezi okem a rukou a rozsáhlým možnostem nastavení rychlosti nezávisle na ostatních zařízeních jednoduše výbornou náhradou myši a není divu, že mnoho uživatelů ThinkPadů si jej oblíbí tak, že touchpad přestane úplně používat.

U DELLu a HP jsou alternativní řešení (AccuPoint, TouchStyk), které kvalit originálu nedosahují. HP je na tom lépe – je sice znát mírně zpoždění a pohyb nejde nastavit na vyšší rychlosti, ale akcelerace (která je u páčkových zařízení ve většině případů nežádoucí) je jen mírná. U DELLu zpoždění není žádné, ale pohyb je velmi neskutečně pomalý a nastavení rychlosti mění jen akceleraci, se kterou je problém se na cokoli rychle trefit.

Ve střední třídě už nabízí páčkové ovládání pouze Lenovo (ThinkPad L420), pro které je trackpoint otázkou identity jeho pracovních notebooků.

(10) Displej

U displejů je situace podobná jako s procesory a grafickými kartami, a rozdíly jsou minimální. Hodnocení uspokojivé dostaly 14“ notebooky bez možnosti konfigurace displeje s vyšším rozlišením. Rozlišení je otázkou preferencí a používaných aplikací (sám mám raději v této úhlopříčce nižší rozlišení), ale 14“ displeje se základním rozlišením mají v drtivé většině případů nižší kvalitu zobrazení (méně syté barvy, nižší kontrast, horší pozorovací úhly).

Hodnocení dobré dostaly 14“ notebooky, které lze konfigurovat s rozlišením HD+ (1600×900), kde jsou displeje chtě nechtě kvalitnější. Ne o moc, ale rozdíl je znát. Stejné hodnocení dostaly také 13“ notebooky (kde se běžně nic jiného než HD nepoužívá), kde je kvalita na úrovni 14“ HD+. Přímé srovnání kvality displejů testovaných kusů nemá smysl. Výrobci berou displeje z těch samých několika továren (některé testované kusy měly displeje naprosto identické).

Z 14“ modelů nemá vyšší rozlišení v žádné konfiguraci pouze ThinkPad L420 a Acer TravelMate. Přitom konkurence střední třídy (například HP ProBook 6460b) jej nabízí. U Lenova je nutné sáhnout aspoň po T420i. U Aceru je situace trochu zvláštní, neboť vyšší rozlišení nemají ani nejvyšší modely v úhlopříčce 14, ale i 15,6“ – Acer se vyšších rozlišení asi bojí.

Příště

V příští části seriálu projdu zbylé (a zajímavější) parametry a shrnu celkové dojmy z hardware. Článek jsem rozdělil na dva kvůli jeho délce a kvůli faktu, že jsem se už delší dobu neukázal doma a tam, kde jsem, není na psaní čas. Postupné dávkování bude šikovnější, než dlouhé mezery mezi články.

V dalších dílech pak přejdu k otázkám zabezpečení, servisu a příslušenství.