Během 15 let recenzování a stovek zrecenzovaných notebooků jsem měl vždy slabost pro low-cost modely. Právě u nich se poznala kreativita výrobce a priority, jaké parametry a funkce zachovat a které se ve jménu snižování nákladů musejí oříznout. MacBook Neo je zajímavý právě tím, že zásadně otáčí pohled na to, co by levný notebook měl umět dobře a co by zákazník mohl oželet.

Výběr mezi notebooky okolo 15 tisíc korun je dnes velmi zajímavý. Hardwarové specifikace v PC světě vypadají slušně – klidně i dedikovaná grafika (RTX 3050), Core i5, 16 GB RAM a 512 až 1024 GB. Displeje jsou většinově full-HD (1920×1080), případně WUXGA (1920×1200) – primárně IPS (výjimečně dokonce 144Hz). Až při bližším zkoumání si člověk všimne, že ty dobře vybavené notebooky mají už několik generací staré procesory z doby třeba před 3-4 roky a jsou to ležáky. Když se objeví něco s úplně aktuálním procesorem, už je to většinou bez dedikované grafiky a s horšími ostatními parametry. V extrému pak s licencí na Windows 11 Pro může jít i o stroje, kde je pouze TN displej (zdravím DELL). Jsem fascinován, že se něco takového dnes ještě někdo odváží kupovat, ale asi tu jsou pořád lidé, kteří se nechají nachytat.

Apple už tak před 15 roky úplně vyklidil školní/výukový segment trhu v USA, když neměl žádný vhodný model pro takové nasazení. Ve školách se postupně nasadily ve velkém levné Chromebooky. Nyní má Apple snahu si z tohoto trhu zas něco vzít… a šel na to typicky Applovským způsobem.

Notebook z mobilu

Že se vzal procesor Apple A18 Pro, který se dříve nacházel v mobilu, byť relativně hi-end modelu iPhone 16 Pro (Max), je známá věc. Spekulovalo se, že Apple zde používá čipy, které neprošly plným testem kvůli závadě grafiky, což vychází z toho, že v Neo je jedno z GPU jader vypnuté, ale nutně bych si na tento důvod nutně nevsadil.

Co je ovšem za mě zajímavé, je chlazení. Použít již dříve vyvinutý mobilní procesor s malou plochou (kterého se na wafer vejde mnohem víc než klasických Apple M) je určitě způsob, jak zlevnit platformu. Apple na tento procesor mohl hodit notebookový chladič a vytlačit z něj znatelně víc výkonu, než kolik měl v mobilu, ale neudělal to. Protože chladiče taky stojí peníze. Ve výsledku je tu chlazení stejně primitivní jako v tom mobilu (a tedy i výkon je stejný), tedy v podstatě žádné. Žádná sofistikovaná vapor chamber jak v pasivně chlazeném MacBooku Air.

Říct, že Neo je mobil s klávesnicí a velkým displejem je blízko pravdě. Samozřejmě základní deska (opravdu maličká) není stejná s iPhonem, protože z ní vyházely všechny ty modemy a další zbytečnosti pro notebookové použití.

Použití procesoru z mobilu přineslo i specifická omezení – v mobilu nebyl důvod mít více než jedno rychlé USB, natož vyvedenou PCIe sběrnici (Thunderbolt), takže když nepočítám audio konektor, jsou tu jen dvě USB-C, kdy jedno je USB-C 3.1 Gen2 (10 Gb/s) a druhé jen 2.0 (480 Mb/s). Z obou se umí notebook napájet, ale obraz funguje jen z toho rychlého (maximálně 4K v 60 Hz).

8GB RAM a 256GB disk

Tyhle specifikace zní spíše jako z roku 2013 a ne 2026. Tohle je jeden ze způsobů, jak srazit cenu. Zde je to navíc podpořené tím, že paměť je součástí procesoru a víc mobily s ním ani mít nemohly. Co v mobilu stačí, ale nemusí nutně stačit pro nasazení v notebooku.

Já měl už předem dobrou představu, jak dobře macOS v takové konfiguraci poběží s kancelářskými aplikacemi typu MS Office, Outlook, Teams, otevřeným prohlížečem a podobně, protože mám jeden MacBook Air M2 právě pro tyto pracovní účely (kde jsou navíc i různé korporátní šmírovací aplikace vytěžující CPU i RAM). Ono to kupodivu jde docela dobře používat i přes všechny ty ZScalery a CloudStrike Falcony, ale člověk se musí smířit s tím, že jede pořád tak 6-8 GB ve swapu. Počítač to na sobě nedá nijak znát a je stále responzivní, ale realitou je, že ta paměť mu sama o sobě nestačí. Hlavní pracovní počítač mám HP ZBook 14 G10 s nejsilnější Core i7 a 32GB RAM, a přesto s Windows 11 je ten počítač na stejnou práci méně responzivní než ta základní verze MacBooku Air M2, který jsem původně měl původně sice jen kvůli pracovním cestám (je rozdíl, jestli to vydrží 3 hodiny reálné práce, anebo 8), ale pracuju na něm radši i v kanceláři.

I tady teď na MacBooku Neo, kde mi běží Spotify, Notes (do kterých píšu tyto řádky), Firefox (pár tabů) a Edge (taky pár tabů) jsem 3 GB ve swapu. Všechno běží rychle (rychleji, než jsem zvyklý u 8GB strojů s Windows 10/11), ale nejsem si jistý, jak by to fungovalo u lidí, kteří mají neustále otevřený prohlížeč se 100+ taby.

Řekl bych, že právě velikost operační paměti je ve výsledku největším omezením, protože procesor je sice z mobilu, ale svým výkonem vůbec neurazí. Na jedno jádro je někde na úrovni Apple M2, tedy není pomalejší než pár let staré notebooku s procesory od Intelu a AMD. Výkon přes všechny jádra je v podstatě limitován jen tím, že zde jsou pouze dvě silná jádra (a čtyři úsporná), ale při takových těch běžných činnostech se nikdy nestalo, že by mě procesor jakkoli brzdil. Je fascinující, jak silné procesory Apple dává do vyšších řad svých mobilů, a není lepší způsob, jak to ukázat, než spustit na nich plnohodnotný desktopový operační systém.

Je dobrý jako notebook?

Tady je odpověď jednoduchá – rozhodně ano. Je mnohem lepší, než jsem u levných notebooků zvyklý, a to právě v takových těch vlastnostech, které nejsou vidět v tabulkách e-shopů, ale zásadně ovlivňují, jak dobře se s počítačem pracuje.

Levné PC notebooky, i když se chlubí, že jsou do nějaké míry kovové, bývají daleko pružnější a poddajnější a působí leckdy velmi chatrně. Ono ostatně nejde jenom o levné notebooky – i ThinkPady za 50 tisíc korun (jako třeba P14s) umí být po třech letech intenzivního používání v polorozpadlém stavu s klávesnicí vydřenou hluboko do povrchu displeje. Celkově MacBook Neo působí extrémně pevně, i když ho zkusíte kroutit za rohy. Pevností je z mého pohledu na úrovni dražších modelů výrobce a adekvátní by byla i u hi-end stroje za 100 000 Kč.

Nejde jenom o odolnost proti kroucení, ale i o pevné ukotvení klávesnice s nulovým prohýbáním pod tíhou rukou, anebo touchpad, který při mačkání nevykazuje žádné nežádoucí vůle v mechanismu tlačítka. Zatímco vyšší modely u Applu mají touchpad ve formě mírně odpružené podložky a vibračních prvků, které evokují haptiku tlačítka (včetně vícestavového podle síly), zde je skutečně uvnitř mechanický spínač. Oproti PC notebookům, kde je touchpad uchycený u horní hrany fixně, a tlačítko jde proto lehce mačkat jen u spodní hrany, je zde potřebná síla stisku stejná po celé ploše. Funguje to skvěle (proti dražším modelům je jen hlučnější), je to příjemné na dotyk a absolutně ani trochu nechápu, proč Apple to dokáže mít na nejlevnějším modelu a v PC světě to nikdo neumí vyrobit za celé ty roky, kdy nám sebrali u touchpadů mechanická tlačítka. Je to fakt velká ostuda. Třeba se teď z konkurence někdo chytne za nos.

Klávesnice má příjemnou mechaniku a je vhodná i pro lidi jako já, kteří píší opravdu hodně a rychle. Nadstandardní dojem vedle dobrých vstupních zařízení umocňuje i 13,0“ displej s výbornou vysoce nadstandardní maximální svítivostí v této cenové relaci (500 nitů), pěknými barvami (téměř neutrální bílá) a vyšším rozlišením 2408×1506, které už je tak jemné, aby nebyly vidět z pracovní vzdálenosti jednotlivé pixely. Levné PC notebooky se stále drží rozlišení full-HD (1920×1080) i u 15,6“ modelů.

Vestavěné reproduktory sice nenabízejí takovou kvalitu jako u vyšších modelů Air a Pro, ale hrají pořád mnohem lépe než naprostá většina reproduktorů v pracovních řadách PC notebooků. „Pročka“ hrají úplně brutálně, že to s nimi vůbec nemá cenu srovnávat, ale srovnání s Airem se určitě hodí. Za mě hraje první Air M1 o kousek lépe než Air M2-M5, ale ten rozdíl není zas tak velký. Proti Airům zaostává Neo v tom, že zvuk nezní tak „plně“. Výšky jsou dobré a o bassy se taky snaží, ale mezi tím něco chybí a kvůli tomu nezní reprodukce hlasu tak věrně. Také zde chybí jakákoli snaha o prostorový efekt zvuku. Kdo bude přecházet z PC světa, anebo ještě z Intelovských 13“ MacBooků Air a Pro, ten bude spokojený. Kdo už má zkušenost s novějšími Macy, ten ví, že to může být ještě lepší.

Ideální na cesty i přes malou baterku

MacBook Neo je menší než MacBook Air a má i o kousek menší displej. Je ale také lehčí (1,23 kg) – mírně proti moderním a celkem znatelně proti M1. Snížení hmotnosti (a také výrobních nákladů) se dosáhlo použitím menší baterie – 37 vs. 53 Wh. Na Facebooku a Messengeru při psaní a odpovídání měl Neo spotřebu jen 3,3 wattu při 50% jasu, což je výborná hodnota. Tímto způsobem může zvládnout i přes deset hodin na jedno nabití. Plný jas takto hodně svítivého displeje zvedne celkovou spotřebu na 6,2 wattu.

Při maximálním jasu, skupinovém video hovoru přes Teams a současné práci v několika webových aplikacích jsem se dostal nejvíc na 10 wattů, což beru jako takové maximum, ke kterému se člověk občas přiblíží. Stačilo trochu ubrat jas a nechat jen ten hovor a rázem to kleslo ke 3-5 wattům. Displej se rozhodně projevuje ve spotřebě hodně, ale stačí si dát třeba 75% místo 100% a rázem je možné při pouhém psaní textu (jako právě teď) klesnout spotřebou na 3,7 wattu. Úplně největší spotřebu jsem zažil 18 wattů při plném vytížení grafických jader.

Závěrem: skvělý startovní notebook

Za mě je tohle ideální cestovní počítač na kancelářské aplikace, přístup k internetu a podobné činnosti. Je odolný, kvalitně zpracovaný a má touchpad, klávesnici i displej značně nadprůměrné. Tak, jak jsem ho používal, jsem neměl problém v průměru s výdrží minimálně 5-8 hodin na jedno nabití. Když si vezmu, že na člověka s ISICem jde o stroj za nějakých 14 tisíc korun, přišlo by mi to jako luxusní nabídka, i kdyby šlo o PC notebook.

Čekám, že se z MacBooku Neo stane prodejní trhák na delší dobu než jen po uvedení a nejeden rodič jej pořídí jako první notebook pro své dítko. Tam omezená paměť a úložiště nebudou takový problém, stejně tak nepodsvícená klávesnice, anebo malá konektorová výbava. Bude spíše klíčové, že snese i nějaké méně šetrné zacházení a hned se nerozpadne.

Přijde mi, že takovouto kombinaci vlastností, kterou má MacBook Neo, žádný levný PC notebook nemá. Je tu možnost, že prostě o takovou kombinaci zákazníci moc nestojí, ale spíše tipuju, že jen Apple má tu velkou výhodu, že může k zákazníkům „prodat“ produkt, který v těch nejzákladnějších číslech v tabulkách specifikací vypadá zaostale. Ostatní volí spíše cestu vylevnění všech komponent, aby uvnitř mohl být vyšší model procesoru, anebo větší SSD.

Pod čarou: Adobe Premiere

Schválně jsem si na chvíli nainstaloval Adobe Creative Cloud a vyzkoušel střihový program Premiere i na MacBooku Neo, a to rovnou na stejném projektu jako v minulém zápisku s ASUSem postaveným na ARM čipu od Qualcommu. MacBook Air M1 zvládl projekt vyrenderovat za 9 minut, Qualcomm SnapdragonX nemá podporovaný hardwarový enkodér, takže mu to trvalo 17 minut a ještě u toho běžel ventilátor jak o život. MacBooku Neo s procesorem Apple A18 Pro to trvalo stejně jako M1 – přesně 9 minut.

Co je ovšem zajímavé – spotřeba při 60% jasu byla při exportu jen 10-11 wattů, takže zátěž exportu by baterka zvládla 3,5 hodiny. Export tohoto projektu sebral z baterie pouhých 5 %.

Zkoušel jsem také editaci a díky vyššímu výkonu na jedno jádro působí editace v projektu během přehrávání náhledu přinejmenším stejně responzivně jako na M1 (někde na úrovni M2). To mě jen utvrdilo v tom, že výkon tohoto procesoru minimálně pro mě problém není.