Mám nebo nemám rád… (na lidech)
Karle, pořád ses ptal, kdy napíšu zas něco ze života. Dočkal ses. Řídím se heslem, že když nemám o čem psát, tak prostě nepíšu, a tak tu vznikla víc jak týdenní pauza (kecám, mám rozepsaný články o dokovacích stanicích, Apple, mobilech a podobně, ale není aktuálně síla to dopsat). Taková dlouhá pauza je přímo ideální pro nějaký můj netechnický výlev.
Dnešní zápisek bude tak netechnický, jak jen to je možné. Týká se totiž lidí. Jde o moje malé zamyšlení nad vlastnostmi lidí, kterými se obklopuji (tak nějak nevědomky) a kteří jsou pro mě v nějakém významu nakonec přínosem. Hodně věcí cítím už nějak sám od sebe, ale dlouho jsem hledal, jak je všechny pojmenovat.
Jaké vlastnosti tedy na lidech oceňuji? Mám rád lidi, kteří:
- umí kritizovat (vyblít se do diskuze umí každý, ale opravdová, přínosná kritika je výsadou jen hrstky vyvolených)
- jsou v něčem úspěšní (může to být jakákoli smysluplná činnost, ale něco to chce)
- umí si užívat života (hledání štěstí v cizích lidech nemá smysl, začít se musí u vlastního myšlení)
- jsou upřímní (i negativní věci si raději vyslechnu přímo; odlišné názory mi mohou umožnit lepší náhled na situaci a zpětná vazba se vždycky hodí)
- jsou schopni slušně požádat a poděkovat (to je základ, není potřeba nic dodávat)
- dokáží pomoct nezištně a z vlastní iniciativy
- umí říct NE (když nesouhlasím, tak to musím říct – i názorová konfrontace může být přátelská)
- umí si dělat legraci i ze sebe (silná osobnost s něčím takovým nemůže mít problém)
- mají v životě širší rozhled (není potřeba všechno dokonale ovládat, ale vyzkoušet by se toho mělo co nejvíce)
- respektují názory druhých (objektivní realita neexistuje, to jako vysvětlení musí stačit)
- jsou otevřeni novému (ti, co nejsou, se záhy stávají brzdou i pro vás)
S tím také souvisí vlastnosti, které na lidech nemůžu vystát, nebo které způsobí, že si k nim cestu nedovedu najít. V mé blízkosti jsou samozřejmě lidé, kteří některou z těch „negativních“ vlastností mají. Pak záleží, které vlastnosti převažují. Dokonalý beztak není nikdo.
Neocením u lidí, když:
- nedbají na základní hygienu (snesu hodně, ale když se při rozhovoru musím vždy odvrátit, abych se nadechl, tak takového člověka dvakrát vidět nepotřebuji)
- dělají z každého problému konec světa (když pak přijde problém, tak s takovými se nikdy nedá jednat o jeho řešení)
- se cítí ukřivděně za své neúspěchy (takoví nemají snahu se svým neúspěchem něco dělat)
- nejsou schopni srozumitelně se vyjadřovat (týká se psaného i mluveného projevu)
- neumí přiznat chybu (silná osobnost s něčím takovým nemůže mít problém)
Někdo by teď možná mohl nabrat dojem, že sám sebe třeba vidím jako dokonalého (i když nevím z čeho). Ne. Ani náhodou takový nejsem. Mám tolik chyb, že by to vydalo možná i na sérii článků. Jen můj názor na to je velmi jednoduchý – who cares… Sérii článků, ať si radši sepíše někdo jiný. Je na ostatních, zda se mnou chtějí být přátelé a zda mě snesou. Nekecám jim do toho.
Řekl bych, že se snažím často obklopovat lidmi, kteří jsou úspěšnější než já (hehe, to zas takový problém taky není). Chci mít motivaci ke zlepšení (v čemkoli). Není nic horšího, než když se sejde parta loserů, aby se plácali po rameni, jak jim život strašně ublížil (nebo se scházet v diskuzích a nadávat na všechny okolo – to je novější verze).
NoteBookBlog.cz
Retrocomputing
1. Chrasty 30.5.2009 19:32:04
Pod tohle se můžu jen a jen podepsat, 100% souhlas.
2. War 30.5.2009 21:00:31
Ještě znám jeden typ lidí kteří umí kritizovat, ale neumí snést kritiku… Jinak souhlasím…
3. qedisk 30.5.2009 23:38:29
Len škoda, že sa v škole neučí, ako to (pozitívne) dosiahnuť. Čo s takým človekom, ktorý sa cíti ukrivdený za svoje neúspechy – veď to sa tak môže cítiť aj oprávnene. Odpisuješ takých, lebo by si si na ich mieste s tým sám nevedel rady?
LM
4. swarm 30.5.2009 23:50:20
[3] Tak to pozor. Já nikoho neodsuzuju. řekl bych totiž, že kdysi dávno jsem byl přesně takový. A opravdu – škola tohle vůbec nenaučí. Vlastně bych řekl, že kdo bere školu jako ten hlavní výchovný prvek, dojde přesně k opačnému výsledku, než jaký tu „požaduju“. Jak jsem ale psal, hlavní je změnit své vlastní myšlení. Na to není potřeba žádného externího vlivu. Stačí chtít a jde to. Pak se najednou změní přístup ke všemu (i ke škole, ale to teda zrovna v negativním významu).
5. trubus 31.5.2009 2:05:24
Moc pěkný článek – vidím to vesměs podobně… Nejhorší je teď to, že jsem si zase připomněl, že bych vlastními kritérii sám ještě úplně hladce neprošel :(
Holt život je boj :)
6. mobilcarl 31.5.2009 14:33:24
Díky Jirko. Konečně jsem článku rozuměl. :D
Ale musím říct, že když jsem zašel na tvůj blog a jako první si přečetl moje jméno, tak jsem se docela zarazil.
Jinak článek je výstižný, ačkoli zatím moc úspěšný nejsem.:D Což mě kdesi vnitru tělo hrozně s*re.
7. Crestwood 31.5.2009 16:20:30
swarm:
Zabudol si jednu vlastnost v tych pozitivnych:
„Nekecaju, ale robia (a robia to dobre).“
8. Martin 31.5.2009 20:15:40
Souhlasím víceméně se vším, a bez mučení přiznávám že několika „parametry“ bych možná neprolezl :)
Tendence „obklopovat se úspěšnějšími, zkušenějšími..“ je samozřejmě velice přínosné a také to rád provozuji, na druhou stranu, je to také trochu sobecké – za někým běhat a tahat z něho rozumy, jak k tomu přijde on? Ze role toho „úspěšnějšího a zkušenějšího“ takové lidi moc rád nemám, i když se snažím být tolerantní, protože na jejich místě jsem také přecejen velmi často :)
Jinak pěkný článek, co mě donutil k zamyšlení, děkuji ;)
9. POLO 31.5.2009 21:11:10
Clanok je to pekny.Ale pritelku by som podla toho nevyberal.
10. Zemlak 1.6.2009 0:20:51
Pod tohle se taky musím podepsat. Krásně jsi to vystihl, se vším souhlasím :-)
11. Šéf 1.6.2009 10:13:21
Jěště jedna poznámka.
Ne každý šéf je schopen si nechat podřízeného který je lepší než on, pro se řada šéfů obklopuje jen takovými, kteří ho nemohou potenciálně ohrozit.
Za druhé nikdo už v práci nechce zaučovat nové, důvod je stejný.