Právě jsem si jen tak z nudy na přednášce dal na MacBooku vyhledat ostatní BT zařízení a byl jsem překvapen, kolik lidí ho má zapnuté. Pochybuji, že všichni ho zrovna potřebují. Jak je to na telefonech, to nevím, na noteboocích je však BT díky nešikovnému připojení na USB v podstatě vždy žrout energie (už jen kvůli tomu, že procesor se nemůže přepnout do nejúspornějších stavů).

Já teda nechávám BT na svých zařízeních vypnuté a zapínám ho jen, když ho zrovna potřebuji (i když je to třeba 10x za den). Jak jste na tom vy?

Dlouhou dobu jsem se těšil, až se mi do ruky dostane na recenzi nějaký ten notebook Apple. Dříve jsem už nějaký notebook od nich používal (i když to teda bylo hodně dávno) a dokonce i s verzí X jejich operačního systému jsem přišel do styku, ač to nebylo na přenosném počítači. Vzhledem k tomu, že jsem velmi otevřený alternativním platformám (pracoval jsem delší dobu s různými Linuxy, Solarisem, BeOS,…), tak jsem si myslel, že MacOS X by mohl být přesně tím, co by mě mohlo nadchnout. Mýlil jsem se.

MacOS X proti konkurenci

Zatímco u Linuxu jsem přesvědčen, že se přesunul z fáze „hračky“ do použitelné podoby. U MacOS X mám pocit, že se povedl přesný opak. Z dříve velmi použitelného systému, který měl značný náskok nad Windows (zejména v dobách kolem Windows 95), se najednou stalo cosi, co nebylo schopné podřídit se novým technologiím.

GUI

Menu lišta společná pro všechny programy je perfektním příkladem. Na počítači s rozlišením 800×600 to bylo velmi pohodlné. Při 1680×1050 a pár spuštěných programech je to však peklo neustále přejíždět nahoru a dolů. Nedej bože, pokud máte připojeno více velkých monitorů. To pak kvůli menu musíte jezdit neustále mezi obrazovkami.

Stejně tak správa oken programů se mi zdá velmi nešikovná. Při minimalizaci v doku sice vidím náhled okna, jenže všechny programy vypadají strašně podobně a ikonka, která je symbolizuje je u náhledu velmi malá (a popisek se objeví jen po najetí myši). Nejhorší je mít třeba otevřeno několik oken stejné aplikace (žádné minimalizované).

(pokračování článku)

Asi jste si všimli, že tento týden se tu toho moc neobjevilo. Má to jednoduchou příčinu – byla půlka semestru, takže se psalo „pár“ testů. Bylo toho tentokrát tak moc, že jsem neměl ani moc čas nahodit něco z už napsaných článků.

Měl bych tedy pro vás malou hádanku – uhádněte, které notebooky se mi tu nyní válí na stole (stačí značka a model – třeba: „FS Amilo Pro V3205“). Prostor k tomu máte v komentářích, tak s chutí do toho ;-).

Na našem trhu je velmi málo notebooků s možností zakoupení ve variantě s transreflexním displejem. Momentálně asi nejdiskutovanějším notebookem s tímto displejem je jednoznačně Toshiba Portégé R500, která se snad ani v jiné variantě nenabízí.

Co obnáší práce s takovým displejem? Stejně jako skoro všechno je to o kompromisech. Pokud si myslíte, že najdete notebook se super kvalitním displejem pro všechny podmínky provozu, tak vás zklamu. O ničem takovém zatím nevím.

Princip

Nevýhodou klasických displejů při použití pod poledním slunečním zářením je nepoměrně slabší podsvětlovací lampa/LEDky (proti slunci). Na klasické obrazovce uvidíte jen jakési šedočerné šmouhy a máte smůlu. Transreflexní vrstva umožňuje (stejně jako je to třeba na kalkulačkách a podobných blbůstkách, co podsvícení ani nemají) využít dopadajícího světla na displej a zpětně ho „znásilnit“ na podsvícení jako podporu. Toshiba už došla tak daleko, že nad klávesnici dokonce umístila tlačítko, které interní podsvícení úplně vypne. Takové pražící slunce zastane stejně drtivou většinou práce a ještě se dá ušetřit baterie.

jízda vlakem - displej je stále čitelný i přes vypnuté podsvícení

(pokračování článku)

Microsoft dost zapracoval na správě sítí a musím říct, že na některé věci, které nyní nabízí, jsem čekal jako na smilování. Bohužel to všechno asi není tak dokonale odladěné, jak by si všichni přáli. Pokud náhodou se svým notebookem cestujete mezi mnoha rozmanitými Wifi sítěmi, tak se vám občas může stát, že ikonka sítě u hodin nereaguje. Člověk pak zběsile kliká a jen vidí, jak systém cosi „timeoutuje“. Bohužel se mi už osvědčilo radši systém rovnou v podobných problémech restartovat, než čekat, až se s tím systém nějak vypořádá.

ale no tak - jako byste si ty Windows už tak nevyvíjeli dlouho a pořád takový boty ;-)

Nejčastěji se problém objevuje v místech, kde je slabý signál. Když se chce uživatel znovu připojit manuálně, tak pak musí vyčkat, než se Vista uráčí zpřístupnit potřebné dialogy. Do té doby bude moct jen koukat na prázdný obdélník.

Stihl jsem dnes zaskočit do Alza.cz a hodit jim ten externí box na reklamaci. Technikovi se nakonec nerozběhl na dva kabely ani s jeho diskem (80GB Fujitsu). Nebylo tím pádem vůbec co řešit. Nepotěšil mě jen fakt, že výměna nepřichází v úvahu – disk holt musí na reklamaci.

Asi už jsem u Alzy dlouho nebyl nic reklamovat, nebo se jim tam změnil personál k horšímu. Technik, který mou reklamaci vyřizoval, na mou otázku, za jak dlouho to bude spravené, odpověděl, že to bude za 30 dní, pokud jsem fyzická osoba. Po chvíli ťukání do počítače pronesl s uštěpačným úsměvem, že fyzická osoba nejsem. Nějak jsem to chování vůbec nepochopil, anebo on nepochopil, že to jsou maximální zákonem dané lhůty a ne doporučená doba opravy.

Uvidíme, za jak dlouho bude box opraven. Už teď je ale můj pocit z reklamace negativní. Když se vám někde jako klientovi vysmívají a krmí vás, tak to dobře nepůsobí nikdy. Pár takových situací pro mě už může být důvodem jít příště nakupovat ke konkurenci. „Nepřátelský“ přístup nemám rád nikde a už vůbec ne tam, kde nechávám celkem vysoké sumy peněz. Škoda jen, že ten eshop mají stále nejlepší.

Kdysi dávno jsem se věnoval tomu, na kterých noteboocích lze rozlišovat pouhým stiskem Fn, zda se mají psát klasicky písmena (bez Fn), nebo čísla (s Fn). Ve zmíněném článku si můžete všimnout, že je dost notebooků, co tuto funkci nepodporují. V druhém díle jsem zmínil, že v Linuxu lze tento problém snadno obejít. Na Windows však měli uživatelé smůlu – doteď.

Funkce NumPadu

Už od dřívějších dob se definovaly čtyři funkce zástupného numerického bloku. Na starých noteboocích lze dokonce najít dvě tlačítka – NumLock a PadLock. V rámci vývoje a šetření se jedno tlačítko na mnoha noteboocích vypustilo (dvě jsou dnes v podstatě snad už jen na Toshibě). Jejích původní funkcí je:

NumLock – přepínání NumPadu mezi psaním číslic a posunem kurzoru (šipky a klávesy PgUp/PgDn/…).

PadLock – přepínání primární funkce kláves mezi psaním písmen a NumPadem (sekundární funkce je pak přístupná s držením klávesy Fn)

Stávající situace

Na mnoha dnešních noteboocích (Acer, Compal/VBI, Clevo/UMAX, Fujitsu-Siemens Amilo/Esprimo,…) se bohužel přepíná klávesou NumLock zároveň i funkce PadLock. V reálu to tedy znamená, že při vypnutém NumLocku se píší písmena a s Fn funguje pohyb kurzoru. Při zapnutém se píší číslice a s Fn písmena. Pokud však potřebujete v dokumentu hlavně psát a sem tam vyťukat nějaké číslice, tak musíte jedině přes horní blok kláves (pro mnoho lidí nepohodlné), nebo skončíte u neustálého přepínání NumLocku. Nedostatky při návrhu je tak potřeba nahradit softwarově…

(pokračování článku)

K vánocům jsem otci kupoval jako dárek přenosný 2,5“ disk. Do svého notebooku jsem si koupil rychlý disk Seagate Momentus 7200.2 (120GB) a on po mě dostal Seagate Momentus 5400.3 (80GB). Rychlý disk nemá při připojení přes USB žádný význam a 80 GB už není zas tak málo na zálohy práce a potřebu sem tam něco přetahovat mezi prací a domovem.

Někdy v Listopadu jsem si kupoval nový rámeček (Akasa Integral s podporou SATA/PATA disků a možností připojení přes eSATA), protože u toho starého jsem urval miniUSB. Ačkoli ten je po všech směrech výborný a mohu jen doporučit, pro otce jsem chtěl něco malého a lehkého.

IcyBox – IB-250STU-B

Volba tedy padla na výrobek značky IcyBox, kterou mám z okolí v povědomí, takže jsem předpokládal, že by mohlo být všechno v pořádku. Jenže nebylo a není. Zatímco Akasa rámeček utáhne zmíněný menší disk úplně bez problémů i na starších noteboocích z jednoho USB, IcyBox se často nechytne ani s dvěma USB :-(. Jak si poradí s rychlejším diskem radši ani nezmiňovat.

Díky mé vytíženosti jsem začal celý problém řešit až teď, kdy už se situace stala neúnosná (pravděpodobnost, že se rámeček chytne s oběma připojenými kabely je nižší než dříve). Na stolním počítači to otci nechodí skoro vůbec, na jeho notebooku DELL Latitude D600 to už je potřeba několikrát přemlouvat, v práci s tím má na stolním počítači taky problém a na mém FS Amilo Pro V3205 se to chytne jen na každý druhý pokus a to jen z vybraných portů.

Kde je problém?

Řekl bych, že už samotný rámeček bude mít nevhodně řešené napájení, protože se nechytne na jeden kabel ani z Power USB konektoru (který je napájení disků a dalších náročných zařízení přímo určen díky možnosti dodat větší proud než standardních 0,5 A).

Co teď s tím?

Situace je v podstatě taková, že rámeček funguje se zmíněnými disky pouze na těch nových noteboocích, co recenzuji, a to pouze při zapojených obou kabelech (jiné rámečky si vystačí i s jedním kabelem), takže dost ostuda. Když vezmu rok starý notebook, tak mám prostě smůlu, a tak by to být prostě nemělo.

Rámeček byl zakoupen v obchodě Alza.cz, kam ho také příští týden odnesu na reklamaci. Nakupuji tam už řadu let a utratil jsem tam v řádu stovek tisíc korun (jen za minulý týden asi 20 000,-), takže doufám, že se k tomu reklamační oddělení nějak rozumně postaví.

O průběhu reklamace (a případných dalších nutných krocích) budu již tradičně informovat :-).

Baterii bych označil v notebooku za součást s jednoznačně nejnižší životností, pokud tedy nemáte notebook trpící na panty. Ovšem u nových modelů si již výrobci dávají větší pozor a rozhodli se šetřit radši někde jinde, kde to není tak vidět. Zatímco dříve baterie vydržely i 4 roky, dnes se nezřídka stane, že po roce a půl je téměř nepoužitelná.

Můj notebook FS Amilo Pro V3205 byl zakoupen v prosinci roku 2006 a z výrobní kapacity 52Wh mi aktuálně zbylo 24 Wh. To už je sakra málo. Jediné štěstí, že V3205 je velmi nenáročný notebook, takže i s něčím takovým vydrží 2 hodiny a 20 minut. Při přehrávání hudby, displeji na maximální jas a přes Bluetooth připojeném mobilu (pro mě nejčastější stav) je to ovšem už jen 1 hodina a 40 minut a to je pro člověka, který hodně cestuje, velmi malá hodnota. To mě vede k jedinému možnému řešení. Budu muset koupit baterii novou.

Bezproblémová nebyla nikdy

Už když jsem notebook zakoupil, tak jsem si všiml, že baterie ukazuje pouze hodnotu 46 Wh. Tenkrát jsem to přisoudil tomu, že jen není správě kalibrovaná, protože jsem notebook nejdřív vybil bez prvotního nabití (ačkoli to by baterii nemělo nijak výrazně uškodit). Volal jsem tehda do servisu a bylo mi řečeno, že by mi baterii vyměnili, jenže jak jsem po měsíci reklamací měl konečně nový notebook, tak jsem nebyl ochoten hned zas něco řešit. Byla to chyba. Servis FS není tak problémový a pomalý, jako ten ASUSu a pravděpodobně by se to vyřešilo promptně.

Závěrem

S přibývajícím věkem se kapacita baterie dále snižovala a v posledních dnech poskočila z 30 Wh na zmíněné 24 Wh, jež předurčují brzký zánik. Pokud při nákupu notebooku objevíte nějaké nesrovnalosti u baterie, ihned problém řešte. Když se ozvete ještě do týdne od nákupu, tak bude servis výrazně vstřícnější než po měsíci, kdy už je velká pravděpodobnost, že se jen odvolá na standardní proces stárnutí.

Při nákupu se může zdát rozdíl kapacity zanedbatelný a v podstatě i je. Jenže ten malý rozdíl může být jediný způsob, jak poznáte, že baterie není zcela v pořádku.

Tak už to máme celý měsíc od minulého dílu, takže nastal ten pravý čas se posunout zase o kousek dále v historii a uronit nějakou tu slzu nostalgie. První polovina 90. let byla pro notebooky klíčová a definovala mnoho prvků, které se jich drží do dneška. Kolem poloviny tohoto rušného desetiletí se začíná hromadně nasazovat TFT technologie barevných displejů a přicházejí první Li-Ion baterie. Dnešní notebook bude takovou malou lahůdkou v přehledu tehdejších technologií. HP samo o něm prohlašovalo: „The smallest, lightest color notebook with desktop performance for the professional on the go.“

HP Omnibook 600CT

Tenhle sub-notebook s 9.5“ barevným TFT displejem (dělala se i pasivní verze) s rozlišením 640×480 a vahou 1.72 kg patřil k tomu nemenšímu, co se u nás dalo sehnat. Nikdy mi neříkal přímo pane, ale užil jsem si s ním v jeden čas taky spoustu srandy. Byl úplně perfektní na psaní a proti tehdejším jiným notebookům to byl prostě prcek. Díky integrované zvukové kartě a aktivnímu displeji se na něm výborně hrály tehdejší dobové hry.

Byl založen na Intel 486DX4 procesoru s frekvencí 75MHz, 8MB RAM a 260MB disku. Grafická karta podporovala ve Windows 16bit barevnou hloubku (tedy 65k barev z celkových 262K, které byl tehdy pokrokový TN panel schopen zobrazit). Windows 95 na tom kupodivu docela šlapaly. Té RAMky ale byla škoda. Sehnat jí byl ovšem nadlidský úkol. Dokonce jsme na tom později zkoušeli i StarCraft a světe div se – běželo to. Když už byla hra ale hodně rozehraná a na obrazovce moc jednotek, tak se to trhalo. Dle neustále svítící kontrolky disku bych řekl, že byl opět problém v nedostatku RAM. Napájecí adaptér měl výkon 40W. Baterie byla již nově typu Li-Ion a notebook na ni vydržel něco přes 3 hodiny provozu.

(pokračování článku)