Na sociálních sítích na mě pravidelně vyskakuje reklama na web projektu Apple Museum, což není nic jiného než muzeum produktů značky Apple a Jobsovských odboček (NeXT a trochu Pixar), když byl zrovna vyhozen. Sám sice nejsem velkým příznivcem klasických muzeí, pokud jde o počítače, protože si všechno raději vyzkouším zapnuté a rozeberu, abych zjistil na vlastní kůži, jak se to tehdy vlastně používalo. Na druhou stranu kamarád se tam chtěl podívat a já měl zrovna v sobotu volno…

Vyrazili jsme nakonec rovnou ve čtyřech, každý na jiné úrovni znalostí počítačů a historie produktů značky Apple (od „nic už mě nemůže překvapit“ až po „chtěla bych si koupit iPad“). Už umístění v centru dává najevo, že turisté budou hlavní cílovou skupinou. Ostatně i hostesky lákající s košem jablek automaticky na každého začínaly mluvit anglicky a recepční z přízvuku evidentně native speaker také nebyla. Ale to celkem chápu.

Hned na začátku jsme trochu bojovali se vstupem, kdy byl problém naskenovat elektronické vstupenky (QR kódy) z lesklého displeje mobilu. Nakonec se zadařilo a dostali jsme se dovnitř s informací, že na mobilu se máme přihlásit na wifi, kde bude „digitální“ průvodce. Kamarádovi se to na mobilu nějak nechtělo načíst (asi to chce vypnout mobilní data), já byl nakonec úspěšnější, ale v integrovaném prohlížeči Androidu 4.2.(něco) se webové stránky průvodce načítaly rozpadlé a evidentně to nikdo na trochu starších telefonech netestoval.

U jednotlivých stanovišť muzea byla čísla a v průvodci byl rozcestník, kde stačilo kliknout na stejné číslo pro zobrazení informací. Bohužel stránku z nepochopitelného důvodu nebylo možné posouvat, takže z rozcestníku bych se dál než na číslo 18 nedostal (snad z 50… už nevím přesně). Vyřešilo to nakonec klikání na „další“ v jednotlivých stránkách, ale stejně byla grafika rozpadlá a možná, že se mi něco ani nenačetlo. Z toho, co jsem viděl, však stejně nebylo, o co stát. Často jsem se o počítačích spíš dozvěděl, že byly následovníky nějakého jiného počítače a co v sobě měli za procesor a množství RAM (jinde zas, jak byl Jobs úžasný). Našim dvěma méně počítačů znalým přátelům ze skupiny by to stejně nic neřeklo a pro mě to bylo dobré jen v tom, když jsme se zrovna nerdsky hádali se třetím členem skupiny, zda už v daném stroji byla 68040, nebo ještě Apple použil 68030…

Kdyby byly u exponátů klasické natištěné popisky v nějakých hezkých skleněných tabulkách, věřím, že by to čistotě vzhledu prostor nijak neublížilo a bylo by to mnohem praktičtější. Navíc okolo se ploužící lidé koukající se na malá písmenka ve svých mobilech působili trochu komicky.

Pokud jde o design, prostory jsou udělané moc pěkně. Jen jsem trochu nepochopil nápis THINK (ve vitrínce s Jobsovým oblíbeným oblečením), který bych čekal spíš v muzeu IBM, jak ostatně potvrdil i kamarád ze skupiny, který v hlavním vývojovém centru velké modré v USA pracoval a nápisy THINK tam potkával všude. Přece jen Apple právě v rámci boje proti IBM vzal jejich motto Think a na základě toho vznikla kampaň Think Different…

Obtížné zacílení

Nakonec jsme na digitálního průvodce rezignovali a jeho roli jsem zastoupil já s lehce znepokojujícím zjištěním, že dokážu mluvit skoro o všech produktech, které jsme potkali. Něco takového bylo stejně v plánu, neboť nám bylo jasné, že bude potřeba napravovat, co se Jobsovi přivlastňuje neprávem, a co se vlastně v reálu ukázalo jako neúspěch.

Jeden z kamarádů, který chtěl muzeum navštívit čistě kvůli tomu, že četl knížku o Jobsovi, a chtěl by nějaké ty produkty vidět v reálné podobě, měl docela dobrou poznámku. Zaujalo ho, že v knize se psalo, jak si Jobs dal práci s vizuální stránkou Apple II, ale jemu to tam z pohledu na ten počítač nepřišlo. Mě by to vlastně ani nenapadlo, ale kdo nemá potuchy, jak tehdy mnohé počítače vypadaly (= jako nějaké nevzhledné laboratorní přípravky ve škole), ten nemůže ocenit posun, který s počítači jako Apple II přišel. Přitom by stačilo ukázat vedle exponátu pár dobových tištěných reklam na jiné počítače, kterým tento konkuroval.

Dobrou poznámku měla i kamarádka, která se u Apple II zeptala, k čemu vůbec tehdy počítače byly. Jasně, mně to nikdo vysvětlovat nemusí, ale pro mladší ročníky, které počítač chtěly na Skype a Facebook, je to validní dotaz, na který by zde měly dostat odpověď, pokud mají doopravdy pochopit, na co se to vlastně dívají. Nějaká obrazovka, na které by běžela třeba tříminutová sekvence z nějakého VisiCalc s popisem, jak se tehdy dala práce na týden udělat za pár hodin díky možnostem počítače… no nevím, mě by to určitě neurazilo. Ostatně v muzeu je spousta zajímavých a drahých exponátů – kdyby se koupil nějaký méně ceněný kus Maca a Apple II a někde byly zapnuté s automatickými skripty, aby je návštěvníci viděli v provozu, byl by celkový dojem určitě větší.

Pro mě jako znalejšího zas bylo trochu nepříjemné, že ty nejzajímavější exponáty většinou byly umístěny ve zdi a nebylo se na ně možné podívat zezadu. U původního Apple II to šlo a třeba způsob zapojení disketových mechanik plochým kabelem rovnou někam do útrob počítače jsem vůbec neznal (ano, to je ten úvodní obrázek), takže kdo ví, co bych se dozvěděl, když bych si obešel více počítačů.

Uvnitř prostor bylo i malé „kino“, kde bych čekal, že budou promítat nějaké zajímavé projevy (ten ke studentům, uvedení původního Maca,…), ale běželo tam nějaké ne moc akční (asi) školící video s Jobsem.

Na druhou stranu produkty tu jsou pěkné. Některé jsou v top stavu, u některých je naopak vidět, jak hnusné mohou být ty průhledné povrchy po letech, kdy zažloutnou. Na celkem malém prostoru je vidět celý vývoj designu zařízení, jak v počítačích, tak v mobilech i tabletech. Že existuje tak velké množství iPodů, jsem třeba vůbec netušil, dokud jsem je neviděl pohromadě rozmístěné v pěkném stromu, jak se postupně modely objevovaly. Taktéž některé příslušenství k Macům jsem viděl prvně v životě.

Závěrem

Nakonec prohlídky určitě nelituju a pro nadšence je určitě zajímavé expozici shlédnout. Ti, kteří se o historii Apple zajímají opravdu do hloubky (a knížku o Jobsovi tedy brali s nadhledem), si určitě budou moct trochu rýpat do digitálního průvodce v mobilu (někdo z party trefně poznamenal, že měli štěstí, že tu pro nás neměli nějakého živého průvodce…). Všechna čest tomu, kdo dokázal nasbírat všechny tyto produkty – jistě to dalo hodně práce a stálo spoustu peněz. Asi bych doporučil konzultovat texty průvodce ještě s někým, kdo by do toho dokázal doplnit nějaké zajímavé informace („fun facts“), stejně jako by podle mě nebylo potřeba ani tolik úsilí navíc, aby pro neznalé nebyl průchod muzeem spíš pohled na spoustu divných psacích strojů. Zatím podle mě potenciál projektu není úplně využit.

Na závěr se omlouvám Sáře, že jsme se zastavovali u každého exponátu a vášnivě o něm diskutovali vždy několik minut ;)