Zkoumání starých mikropočítačů – (1) ZX Spectrum+
Nevím, jestli se tomu říká štěstí, ale když jsem se doma dostal poprvé k počítačům na přelomu 80. a 90. let, šlo rovnou o 16bit PC s procesorem 286. Objevilo se doma kvůli otci, který na něm programoval do práce. Přeskočil jsem tak celou éru osmibitů, a protože mi to později bylo líto, rozhodl jsem se to napravit a zpětně se na některé podívat…
Pokud jde o různé PC-kompatibilní stroje (a Apple Mac), řekl bych, že mám docela dobrý přehled, a to nejen v noteboocích. Zajímal jsem se o historii tak nějak celkově u všech možných komponent (grafiky, disky,…). Že existují nějaké Amigy, ZX Spectra a podobné, to jsem samozřejmě taky věděl a z dětství si i pamatuju kontakt s některými exempláři. Vedle specifikací a obecných znalostí jsem však do jejich poznání nikdy hlouběji nepronikl. Snad jen takové Spectrum jsem nepřímo kvůli Logoutovi zkoumal víc, abych si vyzkoušel programování v jeho Basicu a jak se pracuje s nahráváním dat na kazety. Jenže všechno to bylo v emulátoru pár let zpátky.
Ke zkoušení reálného 8bitového hardware mě trochu začalo lákat chození na každoroční akci Bytefest, kde je samozřejmě 8bitů hromada – stejně jako lidí, co se kolem nich mnoho let motají a něco o nich ví. Ani to by mě však nepřesvědčilo, abych začal utrácet za další počítače do domu, kde už jich tak je hodně.
Za to, že se mi doma postupně spousta starých platforem protočila, může až Pavel Tronner, kterého můžete znát z historických článků na Živě.cz. Dva roky zpátky jsem jej zkontaktoval úplně z jiného důvodu, ale po větším množství kilometrových mailů mi bylo nabídnuto, že bych si jedno ZX Spectrum měl vyzkoušet v reálné podobě. Ze všeho možného vybavení, které mi Pavel nabídnul, jsem si nakonec odvezl jen ZX Spectrum+ a různé rozšiřující karty (byla to chyba, měl jsem vzít model +2). Z další komunikace postupně vyplynulo, že bych neměl hned vynášet soudy, dokud nevyzkouším i další platformy, takže po tři čtvrtě roce byly doma najednou i Commodore 128 a Atari 130XE (a málem taky BBC Micro – to mě nejspíš časem nemine).
No a teď už je zas všechno pryč a místo toho mám doma rovnou tři Amigy a rozšíření od turbokaret s výkonnějšími procesory až po samostatné grafické karty a hardwarové PC emulátory. To všechno je ale ještě přede mnou.
Zpátky k 8bitům. Měl jsem je teď doma postupně skoro dva roky a ne zcela náhodou jsou všechny z podobné doby –1984 (ZX Spectrum+) a 1985 (Commodore 128 a Atari 130XE). Ani jeden však není čistě novou platformou – všechny jsou větší, či menší evolucí něčeho, co vzniklo o pár let dříve, se zachovanou kompatibilitou pro nepřeberné množství programů a her.
Jednotlivé počítače nejsou přímou konkurencí, protože se lišily výbavou i cenou, a já ani nemám v plánu pouštět se do nějakého sofistikovaného srovnání, ze kterého vyleze, co bylo vlastně nejlepší. Nemám větší ambice než předat nějaké krátké postřehy člověka, co nemá z dětství vypěstovanou náklonnost ani k jedné z platforem. Třeba to poslouží někomu podobně nepolíbenému, když si bude chtít některý sehnat na aukci.
V první části – ať nejsou zápisky zbytečně dlouhé – se podívám na ZX Spectrum+…
Sinclair ZX Spectrum+
Spectrum+ je ze všech tří pokračovatelů původních platforem nejméně inovující. Od dva roky starého původního Spectra se totiž liší jen obalem a klávesnicí. Sinclair chtěl, aby měly jeho počítače konzistentní vzhled a Spectrum+ si jej přebralo z nového, schopnějšího počítače Sinclair QL.
Klávesnice sice vypadá jako posun k lepšímu, ale pro mě to po vyzkoušení obou nakonec nebyl tak velký rozdíl, jak bych z fotek čekal (vlastně si nejsem jistý, jestli jde vůbec o posun k lepšímu). Větší klávesy mají totiž pořád velmi měkkou mechaniku a takový nejistý stisk. Klávesnice z QL sice vypadá stejně, ale přišla mi na psaní mnohem lepší (nebo jsem srovnával hodně špatný kus s hodně dobrým).
Pro psaní v 48K BASICu je nová klávesnice matoucí. Na původních Sinclairech se totiž špatná klávesnice kompenzovala (dle mého názoru velmi šikovně) vyvoláváním celých příkazů stiskem jedné klávesy. Podle toho, co jste zrovna psali uměl BASIC vyhodnotit, kterou z více funkcí klávesy chcete (např. stisk F na začátku řádku napíše rovnou FOR). Na zbytek byly přepínače a v tom je problém „pluska“. Nejsou už totiž barevně rozlišené, a než se je všechny příkazy na klávesách naučíte vyvolávat správným přepínačem, budete se motat v tom, co zrovna stisknout, abyste získali konkrétní funkci klávesy. Možná i proto byl v další verzi (Spectrum 128) nový BASIC, kde se podobné ulehčení nepoužívalo a psalo se jen po znacích. Poslední modely už původní příkazy ani neměly na klávesnici natištěny.
Když už nic jiného, oceňuju, že Spectrum+ má kurzorové šipky a Mezerník je konečně ve spodní řadě uprostřed, kde ho uživatelé obvykle čekali už tehdy. Rozložení je i tak v mnohém jiné a vyžaduje ze všech tří exemplářů bezkonkurenčně nejvíc času na přeučení. Tehdy byli lidé možná odolnější, ale na tomto počítači bych jakýkoli delší text opravdu psát nechtěl – cokoli napsat mi trvalo strašně dlouho (z větší části kvůli zmíněné mechanice). Ke Spectrům se ne bezdůvodně dělaly od různé alternativní externí klávesnice (ale netuším, jestli se to dočkalo masovějšího zájmu).
ZX Spectrum bylo dělané s ohledem na co nejmenší cenu spíše jako startovací platforma pro naučení. Je tak k němu potřeba i přistupovat. Je malý a omezený v rozhraních. Na druhou stranu má dostatek paměti (48 kB) a relativně výkonný procesor (3,5MHz Zilog Z80), takže texty na něm sice možná pohodlně nenapíšete, ale můžete na něm použít třeba tabulkový kalkulátor nebo jeho BASICem algoritmizovat nějaký problém. Hlavně poslední mělo tehdy velký význam. Na řešení mnoha výpočtů takový hardware v pohodě stačí a Spectrum byla skvělá cesta, jak se k němu dostat levně.
Ostatně u Spectra musím hodně vyzdvihnout manuál. Ten když otevřete, budete mít extrémní chuť na počítači něco naprogramovat. Celkem svižně a efektivně vás rychle provede základy počítače a postupně projde různé možnosti při programování včetně příkladů a jejich vysvětlení. Kdybych začínal na Spectru, nejspíš bych se naučil programovat mnohem dřív, protože s takovou příručkou by byl skoro hřích nezačít.
Pokud jde o hry, je toho na tuto platformu víc než dost. Z větší části je všechno typicky osmibitově primitivní, ale najdou se i výjimky. Co mě zaujalo, v jedné věci se Spectrum podobá PC – nemá různé grafické vymoženosti a spoléhá spíše na hrubou sílu procesoru. Výsledkem je, že byli programátoři tak nějak kreativnější a hry jsou zpracováním rozmanitější než třeba na Atari a Commodore.
Pro hraní her zamrzí, že Spectrum+ spoléhá jen na původní „pípák“ integrovaný v útrobách počítače. Obvod AY pro generování hudby je až v novějších modelech od Spectrum 128. Jak Spectrum vypadá omezeně, pořád má vzadu vyvedenou sběrnici od procesoru, takže jde v podstatě rozšířit stejně jako profesionální počítače – jen to není tak „elegantní“. Originální rozšíření byla vyrobená pěkně v krabičce, ale pozdější neoriginální kousky všeho druhu už jsou mnohdy jen desky s čipy a konektory. Některé jsou průchozí a počítají s napojením navěšením více upgradů na sběrnici. Ty, co nejsou, je možné řešit pasivními rozbočovači. Sběrnice je paralelní a počet připojených rozšíření je omezen spíše tím, co ještě elektricky utáhne.
Sám jsem používal tři rozšíření. I/O modul, do kterého jsem měl zapojený kompozitní TV vstup monitoru (přímo na počítači je jen výstup pro RF modulátor televizoru), zvukový modul s čipem AY a modul s CompactFlash kartou nahrazující původní kazeťák.
Pokud si vyvedete kompozitní obrazový výstup ze sběrnice počítače, budete nejspíš zklamání jeho nekvalitou. V tomto ohledu je lepší vzít nějaký novější typ, kde už jsou obrazové výstupy řešeny jinak (RGB). Přidaný AY čip je super a dělá hry na Spectru zajímavější (hudby jsou občas dobré a z trojice platforem hraje Spectrum pro moje uši asi nejpříjemněji), ale z hlediska plné kompatibility je lepší mít nějaký model, co jej už má v sobě, protože takový je vybaven i větší pamětí, kterou některé hry s lepší hudbou mohou vyžadovat.
Moduly pro paměťové karty s nahranými obrazy kazet jsou obvykle dělané tak, že počítají jen s nahráváním obrazů čistě pro účely hraní her. Ten můj měl ovládací program dostupný stiskem tlačítka na modulu – tam si uživatel vybere vhodný obraz a zavede jej. Ukládání však nemusí být implementováno. Naštěstí jsou i projekty, co neberou Spectrum jen jako platfrmu pro hraní primitivních her, a tam lze využívat plné práce s obrazy úložných zařízení. Já si k tomuto účelu musel jeden z modulů přeflashovat.
Spectrum+ není počítač, na kterém bych chtěl dělat cokoli pokročilejšího, ale jako nástroj na naučení s počítači mi přijde neuvěřitelně geniální. Je jednoduchý, snadno se ovládá a s jeho BASICem se dá rychle sžít. Pro mě jako člověka zmlsaného moderními profesionálnějšími starými počítači je samozřejmě největší překážkou klávesnice a pouhých 32 znaků na řádek (to je zas problém v kombinaci s mou špatnou krátkodobou pamětí, protože na obrazovku se toho moc nevejde).
Pokud byste si nějaké Spectrum chtěli koupit, jako ideální se mi jeví model Spectrum 128. Ten je však méně často k dostání. Pak bych se rozhodoval asi mezi +2 a původním Spectrem „gumákem“ – ten je stejný jako Spectrum+, ale má mnohem osobitější design.
Příště
Atari 130XE a Commodore 128 budou až v dalším zápisku…
NoteBookBlog.cz
Retrocomputing
1. nevim jak se jmenuju 10.3.2016 9:33:30
Ty jo možná byste měli s klukama založit muzeum.
2. Puppy 10.3.2016 10:32:15
Nadhera … gumaka tu mam stale schovaneho, v te dobe (80. leta) to tu bylo neco neuveritelneho. Prvni propasovane kusy prodavane na inzerat v Amaterskem Radiu za cenu 38000 Kcs, tolik stala Skodovka. Pak cena klesla na cca 5000 Kcs, zhruba tri az ctyri mesicni platy, cimz se to stalo vice dostupne.
ZX Spectrum+ melo sice uz samostatne kurzorove klavesy, ale princip byl pomerne komicky, protoze to stale „mackalo“ Shift + cisla. Byla tam dvojita membrana a po case to prestalo fungovat, takze to obcas napsalo cislo. Oprava stribrenkou byla vcelku uspesna.
Typickym problemem byl nekvalitni zdroj ktery nebyl stabilizovany, takze daval vetsi napeti nez bylo potreba a gumak se moc varil. Vzhledem k tomu jak drahe to tu cele bylo se obvykle jako prvni postavil kvalitnejsi zdroj, dokonce se dal nacpat do puvodni krabicky s chladicem venku.
Jeste neuveritelnejsi je z dnesniho pohledu I/O na mangetofonove kazety. Tehdy asi nejlepsi vyvojarsky nastroj PIKASM, ktery mel na tu dobu komfortni full screen editor, 80 znaku na radek (rozliseni znaku 8 x 4 pixely) a dokonce napovidal. Cele to zabralo 12 KB pameti. Pri kompilaci vetsiho zdrojaku se to uz ale do pameti neveslo, muselo se to rozlozit na bloky na kazetu a ty pak prekladat. Prekladac byl dvouprubehovy, jeden preklad tak trval i vice jak 30 minut ! A beda kdyz tam byla trivialni chyba nebo se pokazil magnetak, vse znova :-)
Stejne tak je uzasne, ze ty veci i po vice jak 30 letech stale funguji. Tehdy jeste nemeli narizeni EU o bezolovnatem pajeni :-/
3. Logout 10.3.2016 10:55:17
Rozhodně je zajímavé podívat se na to pohledem člověka, který se ke spectru dostal v roce 2015 – věci, které nám kdysi až tak nevadily teď vadí a naopak, s něčím nesouhlasím, něco nutí k zamyšlení.
Osobně za posledních deset let kromě své +2 používám právě plusko, možná dokonce víc než +2, mám totiž kompozit video vytažené přímo zevnitř a ne až ze sběrnice, kde cestou přes čtvrt krabice pochytá rušení a rozhodně pro mě není problém na tom psát, zrovna mám rozepsaný poměrně dlouhý text v Desktopu.
[2] Poznámka na okraj, PIKASM má 64 znaků na řádek, 80 čitelných znaků se na Spectru na řádek nevejde.
4. Puppy 10.3.2016 11:02:04
Jeste k tem kazetam. Sehnat tehdy kvalitni kazetu na ukladani dat, tedy aby nemela dropouty a nezasekavala se mechanicky nebylo snadne. Bezne dostupna Emgeton byla hruza, obcas se nasel v pasce zalisovany i kus zeleza, kolikrat se musela nejdriv rozebrat aby se vubec pasek tocil. Lepsi kazety bylo sice mozne koupit v Tuzexu, ale cena byla znacna a prece jen ve veku okolo 15 se nam moc nechtelo bavit s vekslaky, oni s nama taky ne :-)
Pak se tu zacla objevovat v obchodech podivna kazeta odnekud z Iraku. Na hudbu byla priserna, ale na data kupodivu vynikajici a za ceny podobne tem hroznym smirglum Emgeton.
Dalsi zabava byla cesta tramvaji, zrovna se tehdy zavadela pokusne tyristorova regulace v nekterych vozech a tradovalo se, ze kdyz stojite na spatnem miste, obcas data z kazety zmizi :-)
To jen pro ilustraci, jaky pokrok udelala technika za 30 let. A jak smesne jsou i veskere predikce vyvoje zalozene na soucasnych poznatcich.
5. Puppy 10.3.2016 11:03:07
[3] Aha, no prece uz je to par let :-)
6. dex 10.3.2016 19:02:20
Zrovna plusko byl spíš vedlejší produkt, než chtěný Sinclairův projekt.
Sinclair už měl nachystaný model ZX Spectrum 128 a gumák už přestal vyrábět. Dělal ve Švédsku case pro nový model, ale zrovna mu někdo (W.H. Smith?) výhodně nabídl odkoupit dosud neprodané desky ZX 48.
Sinclair proto dotyčné desky strčil do právě vyráběných case (stačilo jen odstranit z formy nápis „128k“) – proto je u pluska malá deska ve velké krabici, po pravé straně šrouby na chladič „toastrack“, který u pluska není osazen, nevybarvené nápisy tokenů na klávesnici (když na 128 se měl Basic vypisovat po písmenech…) atd.
Bohužel ta výhodná smlouva obsahovala klauzuli, podle které zahájení prodeje ZX Spectrum 128 bude odloženo, dokud se ty 48k desky nedoprodají… a tím se uvedení ZX 128 zdrželo o více než rok.
Jak do něčeho začnou zasahovat manažerská rozhodnutí, končí to většinou blbě…
7. swarm 26.3.2016 12:05:47
[1] Muzea jsou pro sběratele, ale my jsme uživatelé starých počítačů. Já mám vlastně trochu problém, že hrozně rád si všechno vyzkouším, takže samotná možnost zajít si někam a vidět tam hromadu vypnutých počítačů, mě vlastně vůbec neláká (zrovna nedávno jsme to řešili, protože by se kamarád rád podíval na tu sbírku Apple produktů, co je v Praze).
Pro mě jsou mnohem hodnotnější akce jako Bytefest, kde je to všechno zapnuté, nebo vám to vhodný nadšenec na požádání zapne. Tohle vlastně nemám jen u počítačů. Když jsem byl nedávno na Slovensku, byl jsem se podívat na jeskynní komplex a hrozně mě štvalo, že ta paní, co nás prováděla, v podstatě končila u toho, kolik nám ještě zbývá schodů a jak se která místnost jmenovala. Když to srovnám se zážitkem, kdy jsem v jiné jeskyni byl pomoct při hloubení chodby a mohl si vyslechnout povídání lidí, co tam tráví roky pomalu každý víkend, je to asi takové srovnání jako muzeum počítačů ve srovnání s akcí typu Bytefest :)
[4] „To jen pro ilustraci, jaky pokrok udelala technika za 30 let. A jak smesne jsou i veskere predikce vyvoje zalozene na soucasnych poznatcich.“
— Naprostý souhlas. V rámci svojí práce se dostávám i k NDA materiálům, co se chystá v enterprise segmentu za x let a je už v nějakém pokročilejším stádiu vývoje. Spousta toho by mě samotného na základě současného vývoje asi ani nenapadla, i když se docela zajímám.
[6] Díky za doplnění.
8. F6 7.5.2016 17:29:30
Tak mám zrovna rozepsaný na svém blogu článek o Spectru, koukám že ho ani nemusím vydávat :) Jen jak píše Logout, věci, které ti vadí, já beru za naprosto nepodstatné fičury, třeba mezerník na gumáku mi naprosto vůbec nevadí. Počet znaků na řadek také ne. Je to asi tím, že jsem na tomto počítači začínal a tak mi to přijde úplně normální a cokoliv lepšího jako zbytečný luxus. Ale co se týče psaní, gumácká klávesnice není úžasná, zato takový Timex 2048 (moje první Spectrum) jí má geniální a pěkně se na něm píše a má i velký mezerník. Plusková klávesnice mi subjektivně přijde lepší u pluska než u QL, ale asi záleží na opotřebovanosti membrány a toho měkkého plastového výlisku pod klávesami. S psaním tokenizovaných příkazů nemám vůbec žádný problém, příkazy si pamatuju téměř zpaměti, takže ani 48 Basic u +2 mi nečiní potíž. Naopak 128 BASIC nemám rád, je neohrabaný a pomalý.
9. Tomáš M. 8.5.2016 9:12:08
No fakt je, že můj gumák nevydržel, na rozdíl od Commodore 64, nikdy zapnutý celých 24 hodin. A asi to skutečně bylo trafem. Řešili jsme to s kamarády jeho strkáním na chladná místa, i do lednice. Kupodivu je funkční i dnes. Membrána byla tragická. Musel jsem ji neustále rozebírat a vytírat rádobyvodivými nátěry – tuším že to bylo lepidlo smíchané s tuhou, případně přímo drátky. V 90. letech jsem koupil konečně novou od Tesly – dají se koupit i dnes včetně nového plechu a dokonce gumové klávesnice!
Dal bych vám zde pro pobavení (zděšení) fotku mé původní membrány zmasakrované na maximum, ale bohužel na Imageshack již není (nic na internetu není věčné), tak až ji vydoluji z archivních DVD doma…
Nahrávání z kazet byla další tragédie. Hlavně pokud byly kazety od někoho jiného, a tudíž nahrány na jiném magnetofonu. V tomhle byl Commodore 64 opět podstatně spolehlivější – měl dedikovaný dataset. Každopádně standardní nahrávání pokud se použil jeden magnetofon bylo OK a hlavně s příjemným zvukem (na rozdíl od Commodore, Atari) a v drtivé většině s líbivými obrázky při nahrávání.
Je určitě velká škoda, že se v 80. letech nepodařilo na ZX Spektru vybudovat standard pro disketové jednotky jako je tomu v případě 1541 pro C64. Kapacitně a spolehlivostí naprosto nedostatečný Microdrive byl další Sinclairův velký omyl. Zrovna tak ZX Spectrum 128k mělo podle mně vypadat podstatně jinak: zejména mělo obsahovat vylepšenou verzi obrazového obvodu ULA s vylepšenou barevnou hlubkou a pokud možno funkcní „blitter“ pro zrychlení práce s grafikou zejména ve hrách. Zrovna tak vestavěný magnetofon, a navíc bez počitadla (!), nebyl šťastný krok a to už od Amstrad. Naopak musím pochválit profesionální klávesnici o modelu +2, o němž je řeč.
Buď jak buď, ZX Spectrum byl svým způsobem revoluční flexibilní počítač, jež nabízel to, co jiné platformy ne: plnohodnotnou obrazovku v bitmapě s velmi dobrými možnostmi použití v základu sytých RGB barev v kombinaci s relativně rychlým CPU, který byl sto i řadu náročných operací s obrazem utáhnout. To, že programátory omezující speciální čipy s limitovanými hardwarovými sprajty, grafice nevhodnými textovými módy byly slepou uličkou vývoje dokazuje fakt, že nakonec všichni (Playstation, Nintendo, Xbox) skončili zase u bitmap (a framebufferu)… Ať žije jedna z neprogresivnějších platforem domácí elektroniky 80. let!
10. Softhouse Ltd. 9.5.2016 8:00:48
Ďakujem za pekný a podnetný článok hoci s mnohými vecami ako spectrista nesúhlasím. ZX Spectrum+ bol totiž môj jediný ne PC. Možno preto väčšinu vecí, ktoré sú mu vytýkané považujem skôr za výhody. Som jednoducho Sinclair ZX Spectrum+ kompatibilný. Neviem posúdiť či som už vtedy túto kompatibilitu mal v sebe, alebo som ju nadobudol počas používania pluska, ale faktom je, že aj dnes ma zaujímajú otvorené produkty, ktoré ponúkajú funkčnosť a jednoduchosť v prvom rade. Naopak ma odradzujú uzavreté produkty, ktoré ponúkajú kopy rádoby výhod a kompatilných zariadení za premrštené ceny. Mimochodom na tej klávesnici som okrem programov napísal a hrby textov. :)
11. Tom301 1.12.2020 16:46:34
Ahoj, vevěděl by někdo, jaký náhradní šroubek pasuje do ZX Spectrum+ case zezadu cca uprostřed nahoře u expanzního portu? V mém case chybí a rád bych doplnil aby to nepovrzávalo, ale nechci to brát zkusmo a poškodit case… Díky přdem… Tom
12. Steve 3.5.2022 12:40:04
Ono mal sice ZX Spectrum rychlejsi takt CPU nez C64/Atari, ale MOS CPU boli lepsie navrhnute a pri nizsom takte boli rychlejsie. Grafika a zvuk ZX Spectra boli priserne. Najlepsi pocitac na hry a pracu bol jednoznacne C64. Fantasticky rychla grafika cipu VIC-II a vymakany zvuk zo SIDu, operacny system GEOS. Napr. hudba z Last Ninja II je taka dokonala, ze ked som ju nahral na kazetu, niektori ludia neverili ze je to z pocitaca. Sprity na C64 robili divy a vrchol boli dva prekryte sprity na postavicke Nebulusa -vznikla vlastne hires grafika.