Mé notebooky II. – Siemens-Nixdorf PCD-4ND (1993)

Uplynuly dva měsíce od doby, kdy jsem tu popsal nejstarší NB, co mi prošel domem a nějaký ten čas sloužil. V závěru jsem psal, že vlastnit Apple v tehdejší době byl dost velký problém z důvodu absolutní nekompatibility. Je tak jasné, že všechny ostatní notebooky tohoto seriálu budou jen a jen „PC-compatible“.

Siemens-Nixdorf PCD-4ND

Plnohodnotný PC notebook od německých Siemens-Nixdorf. Poctivý německý kousek, který se taktéž dokázal velmi rozšířit v našich končinách a ještě po hodně letech se na něj lze narazit. Dnes už teda spíš v nějakých měřících a diagnostických pracovištích. Ještě si vzpomínám na reklamy v časopise CHIP, kde byl nabízen v základní konfiguraci za cenu kolem 60 000,- Kč s 9.5“ černobílým (můj případ) pasivním displejem s 16ti stupni šedi. Za příplatek dalších 30 000,- Kč byl velmi pěkný 10.5“ aktivní TFT displej s glare povrchovou úpravou, kterou můžeme znát z dnešních notebooků. Já jsem ho měl v konfiguraci s mobilním Intel 486DX2 procesorem – 50MHz na performance mód; při low power módu se snížil násobič na 1x, takže byla rychlost 25MHz (stejné jako u dnešních procesorů). Ten měl, pokud si dobře pamatuji, plnou spotřebu někde pod 5W. S tou spotřebou je to spíš pro zajímavost, že nějaké Centrino prostě hadra :-).

verze s barevným displejem

Další vnitřnosti se skládaly z 4MB RAM integrovaných na desce (s možností rozšíření pomocí karet, které jsou nápadně podobné Compact Flash), 2.5“ 320MB pevného disku Samsung, který byl bezmála dvakrát vyšší než ty dnešní (ale už měl stejný konektor PATA), disketové mechaniky (3.5“) a grafické karty Western Digital WD90C24A2 se 768kB paměti, která stačila přesně pro 640×480 (nativní rozlišení obou displejů) při 16bit barevné hloubce (kdo z vás měl na Windows 3.1 víc jak 256 barev? :-)). Na svou dobu byla grafika mezi notebooky nadprůměrná a podtrhovala celkový vysoký výkon. To vše v notebooku velikosti dnešních širokoúhlých 12.1“ strojů a při hmotnosti bohužel přesahující 3kg. O rok později vyšla verze s integrovanými 8MB RAM, zvukovou kartou (vstup i výstup) a infra-portem.

Notebook disponoval už tehdy rozšířeným Phoenix BIOSem. Ten dříve obsahoval geniální funkce řízení spotřeby. Mimo klasického stand-by, kdy se vypne všechno až na paměť RAM, bylo možné použít i funkci suspend. Ta umožňovala o mnoho let dříve to, co operační systém nabídl až u Windows 2000. Obsah RAM se uložil na disk a notebook se úplně vypnul. Tato funkce byla čistě řízena BIOSem a vyžadovala, aby na pevném disku byl primární oddíl typu FAT16. Pokud byla tato podmínka dodržena, tak bylo možné „hibernovat“ z jakéhokoli operačního systému (třeba i DOS). Dokud jsem měl jen 4MB RAM, tak to bylo velmi rychlé. S 20MB to ale bylo přesně 5x pomalejší.

krytky portů už byste se dneska taky nedohledali

Důvod vysokého výkonu

Vysoký výkon vycházel z konstrukce základní desky založené na VL-BUS sběrnici. Pamětníci jistě vědí, že se jednalo o konkurenci PCI, která byla dokonce rychlejší, ale měla nevýhodu v omezených možnostech rozšíření a závislosti na procesoru (čím rychlejší FSB, tím méně zařízení snesla). Byla to lokální sběrnice. To znamená, že všechna VL-BUS zařízení byla připojena přímo k procesoru (proto ta rychlost). Zde byla takto připojena právě grafická karta, která předčila své kolegyně, které tou dobou ještě používaly starou ISA. Díky tomu, že grafická karta měla i základní akceleraci, značně ulehčovala procesoru. Díky tomu byl znát vyšší výkon prakticky ve všech programech (mimo těch v textovém režimu).

Ke grafické kartě byl dodáván speciální ovladač, který po zavedení v config.sys umožňoval zvýšit obnovovací kmitočet. V textovém režimu pak bylo 88Hz a v rozlišení 800×600 75Hz.

PS/2 porty se u běžných počítačů objevily až o několik let později

Baterie

Baterie i disketová mechanika byly umístěny na přední straně notebooku v hot-plug šachtách. Obě šachty byly stejně velké. V obou byly konektory pro připojení baterie, ale jen v jednom pro připojení disketové mechaniky. V praxi to znamenalo možnost vyndat disketovou mechaniku a nahradit jí druhou plnohodnotnou baterií. Baterie (Ni-MH) měly kapacitu pouhých 1800mAh. Při napětí 14.4V nám to dává ubohých 26Wh. Na jednu takovou baterii dokázal notebook běžet pěkné 3 hodiny. S dvěma bateriemi dal logicky dvojnásobek. Mnoho lidí má pocit, že až díky platformě Centrino jsme se dočkali použitelné výdrže – není to pravda (už i některé starší notebooky byly schopny na baterii pracovat až 10 hodin).

Možnosti dalšího rozšíření

K notebooku také existovala dokovací stanice, která z něj dokázala udělat plnohodnotný počítač. Ostatně tak také vypadala. Měla krom běžných věcí pro dokovací stanice i integrovaný SCSI řadič, dvě pozice na 5.25“ disketové a optické mechaniky (nebo pevné disky) a tři ISA sloty. No prostě něco pro fajnšmekry. S něčím takovým už mohl notebook směle konkurovat tehdejším počítačům. Sám jsem ji nikdy neměl, ale ve svém okolí znám jednoho člověka, co má tu novější verzi i s dokovačkou a má to všechno v plně funkčním stavu.

Historie mého kusu

Za dobu používání, která byla jedna z těch delších, jsem přidal 16MB RAM (maximum) a vyměnil disk za 1GB IBM. Disk jsem vyměňoval kvůli vlastní blbosti; ubastlil jsem si malou redukci na připojení 2.5“ disku do normálního počítače. Bohužel jsem to neměl moc dobře odizolované a při jednom připojování se dotkl napájecí pin z redukce disku na nesprávném místě. Zasmradilo to celou místnost a z disku se stalo efektní těžítko. Na disku byl původně Windows 3.1, který byl později nahrazen Windows 95 duálně se Slackware Linuxem.

Tento notebook je jeden z mála těch, co zůstaly doma. V krabici od základní desky je schován pro případné záchvěvy nostalgické nálady. Jeho použitelnost je však limitovaná nefunkčním trackballem (to je místo touchpadu pro ty, co to neznají) a některými funkčními klávesami (za všechno může poškozený slídový kabel). Mimo jiné je notebook od intenzivního používaní celý rozlámaný (vyřešila izolepa) a než se zahřeje podsvětlovací lampa, tak obraz prvních 5 minut mírně bliká. Baterie však po nabití dala ještě v roce 2003 přes hodinu.

Závěr

Přiznám se, že kvalita už rozhodně nebyla tak vysoká jako u PowerBooku. Po rozebrání zjistíte, že je tam skoro všechno plastové. Plasty jsou sice pružné prvních pár let, jenže pak začnou tvrdnout. Jednou jsem udělal tu chybu, že jsem po letech notebook rozebral a ztvrdlé, křehké plasy popraskaly. Samotnému notebooku to nijak výrazně nevadilo, ale musel jsem mu pomoct trochou izolepy :-). Napsal jsem na něm obrovské množství textu, za což se mi odvděčil ztuhnutím klávesnice, která se tak najednou velmi špatně mačkala, pokud jsem se prsty netrefoval přesně na prostředek kláves. Nakonec z toho vzniklo docela drsné posilování, a tak jsem s dlouhým psaním na notebooku radši přestal. Na druhou stranu musím říct, že třeba takové klouby víka displeje jsou stále pěkně tuhé a nevykazují žádnou volnost.

Celkově bych řekl, že kvalita byla na úrovni dnešních notebooků za 30 tisíc. Není to špatné, ale nic super to většinou taky není. Další notebooky v seriálu budou ovšem zas na vyšší úrovni :-).

Další fotky

rozsáhlá nastavení řízení spotřeby

pohled na černobílý displej, nastavení grafické karty

malý informační proužek zobrazoval všechno potřebné

klonování obrazu, na internet připojen PCMCIA wifi kartou

při zobrazování jen na externím monitoru je možné dosáhnout až rozlišení 1024x768 při 256 barvách

Komentáře k článku

  1. 1. zemlak  25.2.2008  12:00:04

    Hezké, těším se na další díl.:-)

  2. 2. swarm  25.2.2008  12:38:00

    [1] Příště bude tušim HP Omnibook (to už dnes taky snad úplně zaniklo) – Hi-end subnotebook s rozsáhlou výbavou a geniálním a jedinečným způsobem polohování.

    No ale zase nemá se cenu zatim moc těšit. Mezi prvním a druhým dílem uplynuly 2 měsíce :-).

  3. 3. zemlak  25.2.2008  15:53:17

    [2] To nevadí, pokud se ti to povede sepsat do dalších dvou měsíců ;-)

    A je zajímavý sledovat tyhle notebooky. Protože jediný co já jsem o notebookách v tý době věděl, bylo že něco takovýho existuje a je to hodně drahý.. :-)

  4. 4. Bananik  25.2.2008  20:28:09

    [2] "Příště bude tušim HP Omnibook (to už dnes taky snad úplně zaniklo)" Čoby zaniklo. :) Jeden mám doma na stole a ešte stále funguje, hlavne na pripojenie k netu. Až na to, že má zlomený pánt a nikde ho neviem zohnať tak to bol skvelý notebook s konštrukciou, ktorá sa dnes už snáď nikde nevidí.

  5. 5. Radek Hulán  25.2.2008  20:43:13

    Pěkný článek a popis :) Také se těším na pokračování. Na své notebooky bych si nevzpomněl, pamatuji si jen nesmrtelný Texas Instruments, to byly dokonalé stroje, ale nakonec je koupil … low-endový Acer :(

  6. 6. swarm  25.2.2008  21:16:07

    [5] Mezi dnešní a tehdejší dobou je jeden podstatný rozdíl. Tenkrát si kupovali notebooky jen ti, kteří je fakt potřebovali (ale to ty víš taky). Tím pádem se ty stroje navrhovaly se zaměřením na jejich primární účel. Když dneska někteří výrobci navrhují notebook s ohledem na to, že bude 95% času smrdět na stole, tak to je pak velmi těžké očekávat nějaké dokonalé stroje :-(.

  7. 7. swarm  26.2.2008  0:54:31

    Tak mě tak napadá, když vidim ty fotky, co jsem udělal. Tenhle notebook je 15 let starý, ale je založen na úplně stejných principech jako ty dnešní. Když tak nad tí přemýšlím, tak nevidím žádný pokrok. Notebooky se prostě plně definovaly hned na začátku 90. let a od té doby je to pořád o tom samém.

    První tablet pc jsem taky viděl tušim 14 let zpátky (vzpomínáte na OS Windows for Pen Computing*?) – snímaní pozice pera, rozpoznávání psaného písma, bezdrátové modemy a dokonce i lithiové baterie – to všechno už tady bylo tenkrát.

    *) http://www.winhistory.de/more/wfp.htm

  8. 8. tark  26.2.2008  18:27:19

    Docela drsná je ta wifi karta v takovém stroji :-D

  9. 9. swarm  26.2.2008  20:22:16

    [8] Na druhou stranu je jenom o 10 let novější ;-)

  10. 10. zemlak  26.2.2008  23:36:45

    [8] Tak ta mě taky trošku rozesmála, ale říkal jsem si jak je skvělý, když se něco řídí standardy, a díky tomu i deset let od sebe tyto zařízení spolupracují :)

  11. 11. Martin  26.10.2008  11:51:26

    Hezký stroj, trochi mi to připomíná můj první, notebook:
    AST Premium Exec s procesorem 386 20MHz, 2MB RAM, 40MB HDD, černobílym LCD, DOSem 6.22 a Windows 3.1. Dobrá byla výdrž Nicd baterky, která (což dodnes naprosto nechápu) vydržela ještě někdy v roce 2003 přes hodinu provozu, ač byla vyrobená r.1990 :D Škoda že nakonec zdechnul, ale přecejen měl na to po cca. 15 letech existence docela právo :))

    Zkrátka notebooky tehdy jsou uplně o něčem jiném, než dnešní spotřební odpad s životností cca. 2 roky

  12. 12. Roman  28.10.2009  20:44:35

    Dobry den jestli je moznost zehnat jeste na tento typ notebooku tak mi napistre prosim na email mam jeden a potrebuju nahradni dily dekuji predem

  13. 13. Honza  18.2.2012  14:57:14

    Dobrý den, prosím Vás o radu. Mám Siemens Nixdorf PCD-4ND (v konfiguraci 486 DX4 75MHz, 4+16MB ram, 768kB vga, 320MB disk a barevný displej)a chci na něm přeinstalovat dos ale nevím, jak je to s podporou ovladačů. Je v něm nativně podporován trackball a funkční klávesy (pro turbo, změnu jasu displeje, atd)?

  14. 14. swarm  18.2.2012  16:29:20

    [13] Funkce Fn jsou řízené BIOSem a ovladače nepotřebujou. Na trackball můžu poslat originál ovladač od Siemens-Nixdorf. Nicméně funguje i libovolný PS/2 mouse driver (a funguje stejně dobře).

    Pokud bys nahrával Windows 95, ten už má všechny ovladače v sobě. U Windows 3.1/3.11 je potřeba nahrát pouze ovladač pro grafiku a zvukovku. Na grafiku ho mám ještě někde zálohovaný (proti 640×480 256 barev obsaženému ve Win má BitBlt akceleraci a lze z něj vytáhnout až 32 tisíc barev). Na zvukovku jsem sehnal nějaký správný generický. Stačí se podívat, co je tam za zvukový čip (určitě něco od ESS)


Napsat komentář