Rozhodl jsem se po roce a půl obměnit svůj stávající notebook za něco novějšího. V několika následujících dílech tohoto skoro seriálu se pokusím popsat všechno, co mě k tomu vede, co mi nabízí současný notebook a co naopak čekám od toho nového. Ačkoli jsem měl možnost intenzivně testovat jen za poslední rok desítky notebooku, při výběru svého vlastního nejsem o nic rozhodnější než takový ten běžný model člověka, co si chce koupit svůj první přenosný počítač a přijde s tím na fórum.

Záměrně jsem začal rovnou zápornými vlastnostmi. Nakonec totiž sami uvidíte, že u nového notebooku je podstatně jednodušší předejít nějakým záporům, než předčít nějaké opravdu vychytané vlastnosti.

Reprezentativní design

Pod tím si asi každý představí něco jiného. Vzhledem k tomu, v jaké společnosti se vyskytuji, za reprezentativní vzhled nepovažuji žádné oválné lesklé blbiny. Sám jsem v otázkách vzhledu velmi konzervativní (ač v recenzích se umím vžít i do role cílového zákazníka a hodnotit vzhled z tohoto pohledu). Nějaká černá hranatá krabice tak vlastně vůbec není záporem. Je to naopak přednost. Za jedny z nejhezčích business notebooků považuji „grafitové“ HP Compaq (vyjma všech modelů končících písmenem S).

Moje stávající FSC Amilo V3205 se vzhledem řadí spíše do home segmentu. Tomu odpovídají různé lesklé části. V kombinaci s nepříliš kvalitní povrchovou úpravou se tak notebook snadno upatlá. Teď po roce a půl už jsou plasty i mírně vyleštěné a vyšisované. Rád bych zvolil pro příště něco, co dbá i na tento parametr (ačkoli jde čistě jen o čistě estetický prvek).

Vyztužené víko displeje

Moje V3205 má krásně pevnou základnu, která snese neskutečné věci. Nějaké nošení v otevřeném stavu dvěma prsty za roh? Žádný problém. Horší je to ale s víkem. Celá série trpí světlými fleky na displeji, které vznikají pravděpodobně mechanickým poškozením povrchu za tekutými krystaly tlakem z vnější strany víka. Mám nový displej a zase tam pár flíčků je (i když jsou vidět jen z větších úhlů, a normálně tak nevadí) a musím si dávat velký pozor, abych si nějak notebook nezmáčkl.

Kvalitní klávesnice

Stávající klávesnice nemá moc šikovné rozložení. Oba Shifty jsou velké jen jako klasické klávesy a klávesnice je hlučnější a tužší. Celkově prostě nepatří mezi ty nej. Na obranu musím říct, že pro lidi píšící rychle je vhodná díky velmi jistému stisku, který ovšem souvisí s negativními vlastnostmi – takže holt něco za něco.

Paradoxně mi vyhovuje způsob řešení kláves PgUp/PgDn/Home/End. Jsou umístěny sice na šipkách, ale díky pravé Fn klávese lze tyto funkce obsluhovat jednou rukou. Tento způsob je sice mírně netradiční, ale ukázal se mi jako neobyčejně efektivní, protože jsou tyto klávesy rychle přístupné. Je mi ale jasné, že tohle asi na žádném jiném notebooku čekat nemůžu. Líbí se mi ještě způsob řešení na HP. Tam jsou na to samostatné klávesy, ale navíc ještě funguje Fn se šipkami.

Nová klávesnice by měla mít prostě tichý, jistý chod. Nerad bych rušil při psaní ve vlaku několik lidí okolo jako právě teď (ta stará paní se na mě zrovna znovu vyčítavě ohlédla :-)).

Vysoký výkon procesoru a nízká hmotnost

Je to skoro hřích, dát tyto body vedle sebe. Navzájem se totiž vylučují. Nižší hmotnost (momentálně 1,8 kg) by se určitě i v batohu příjemně projevila. Jenže výpočty (nejen) v MATLABu by s výkonnějším procesorem nebyly tak zdlouhavé a práce by byla celkově příjemnější. Teď mám Core Duo T2050 (1,6 GHz, 2MB L2). Na veškerou běžnou práci je to výborný procesor, který nikde nezahálí. Ke studiu a nějaké pokročilejší činnosti by to chtělo i něco výkonnějšího. Tam pro mě není problém opravdu vytížit téměř libovolný počet jader v některých výpočetních úlohách.

Verdikt je takový zvláštní. Pro nízkou váhu bych asi byl schopen obětovat hodně výkonu. Zároveň pro vyšší výkon bych klidně šel s vahou i kousek nahoru. Znamená to tedy jen jediné. Slabý procesor jedině do lehkého notebooku a do těžkého notebooku zas jedině silný.

Dotykový displej

Měl jsem možnost pracovat hned na několika „Convertible laptops“. Tedy Tablet PC s klávesnicí a otočným kloubem displeje. Možnost ovládat kurzor myši prstíky přímo na obrazovce je neuvěřitelně pohodlná a efektivní. Stejně tak i možnost snímat magnetické pero má obrovské výhody. Není sice tak pohotová, ale při kreslení náčrtků nebo přímo nějaké grafiky nabízí větší komfort než standardní tablet (který také vlastním) díky možnosti vidět pod perem rovnou výsledek tak jako při práci s papírem, a proti předchozí metodě zas umí snímat pozici pera, i když se ještě nedotklo obrazovky, a pracovat s dalšími vlastnostmi, jako je například intenzita přítlaku.

Tento bod neberu jako nutnost, ale je to určitě pro mě obrovská přednost.

Závěrem

Tím jsem tak asi probral většinu toho, co mi u stávajícího notebooku chybí. Když vynechám dotykový displej, tak je celkem dost notebooků na trhu, které by zmíněným bodům odpovídaly. V dalším díle se ovšem zaměřím na několik parametrů, ve kterých můj stávající notebook (pro moje potřeby) vyniká. Právě ty omezí množinu možných kandidátů podstatně více.