Fotka po pravé straně je takovou malou vsuvkou ohledně vzhledu business notebooků, o kterém jsem povídal v minulém díle. Já prostě nechápu, že krásné ženy jsou focené vždycky jen s nějakým MacBookem od Apple. Vždyť už to působí spíš jako klišé. Za fotku děkuji svému kamarádovi Jakubovi Střihavkovi (tj. autorovi). Konec srandy – pozornost už jsem přitáhl, tak teď zas trochu zvážním :-).

Na rozdíl od prvního dílu se budu věnovat vlastnostem, které si u svého notebooku velmi pochvaluji. On je svým způsobem tak trochu výjimečný, protože kdybych si stál za všemi jeho přednostmi, tak bych na trhu nenašel asi vůbec nic. Takže vlastně už teď je mi jasné, že nákup nového notebooku bude o kompromisech bez ohledu na to, co nakonec vyberu.

Malý napájecí adaptér s dvou-kolíkovou koncovkou

Tohle zní možná trochu jako blbost, jenže adaptér s notebookem většina lidí tahá prakticky neustále. Já si s sebou beru notebook prakticky každý den (když jdu mimo domov) a adaptér jsem si nevzal tak možná v 5% případů.

Všichni dnes hledí na velikost notebooku, ale o adaptér se zas tolik nikdo nezajímá. Takový adaptér ale u dnešních notebooků zpravidla váží skoro půl kila (u výkonných herních strojů klidně kilo). Mé FSC Amilo Pro V3205 má miniaturní 65W adaptér (patří k těm nejmenším plnohodnotným adaptérům pro notebooky), který je ještě podpořen dvoužilovou přívodní šňůrou s placatou koncovkou. Vlastně vůbec nechápu, proč už jsou tyto koncovky tak ojedinělé. Ty dnešní macaté s uzemněním totiž nepřinášejí žádné výhody. Samotná přívodní šňůra je nezanedbatelně těžká a neskladná a koncovka se může v brašně promáčknout skrz víko, při nešikovném umístění (a zmáčknutí).

Taková 750 g těžká Toshiba R500 mě svým půlkulovým 80W adaptérem velmi rozesmála. To někdo evidentně při návrhu moc nepřemýšlel. Škoda, že to není ojedinělost (napříč celým trhem s notebooky).

Dobře navržená základní deska s úspornými komponentami

Je to až k nevíře, že můj notebook s klasickým procesorem Core Duo T2050 a standardním i945GM čipsetem zvládne provoz i se zapnutým displejem se spotřebou 7 Wattů. Díky tomu dokáže ve spotřebě porazit některé notebooky s ULV procesory a dokonce i některá UMPC.

Výhoda takového návrhu spočívá v lepší výdrži při provozu na baterie a také menších nárocích na chlazení (zjednodušeně: menší spotřeba = méně tepla).

Tichý chod

Ten závisí částečně na předchozím bodu, ale svou roli hraje také nastavení logiky ventilátoru. Vyrůstal jsem ještě v době, kdy v sobě notebooky ventilátory žádné neměly. To už je ale dávná minulost a posledních deset let může být člověk rád, když v notebooku najde větrák jen jeden :-). Provozní hlučnost jsem řešil asi úplně vždycky. Nejvíc mi to přerostlo přes hlavu v půlce roku 2006, kdy jsem si koupil notebook ASUS, u kterého jsem ze zoufalosti přistoupil i k mechanickým úpravám. Ještě téhož roku šel ASUS z domu pryč (zde vznikl důvod, proč ASUS nepatří mezi mnou preferované výrobce) a koupil jsem si své aktuální V3205.

Můj stávající notebook se vyznačuje při kancelářské práci pasivním chlazením. Kdo nepoznal, jaké to je svůj notebook „prostě neslyšet“, mě nemůže pochopit. Na hluk jsem velmi citlivý a zjistil jsem, že když nejsem kontinuálně rušen hlukem různých zařízení, mnohem lépe se soustředím (dneska produkuje rušivé zvuky skoro všechno: bezdrátové myši, poosvětlení LCD panelů, ventilátory, disky,…).

Částečně za nevýhodu mohu považovat vyšší teploty (které však jsou u malých notebooků obecně častější). Ty mi ovšem nijak výrazně nevadí. Radši budu mít ticho, než abych si mohl na notebooku chladit pivo. Popravdě jsem nikdy s popáleninami problém neměl a to notebook docela často používám i v leže v posteli a po cestách vlakem na klíně.

DVI, VGA i S-Video bez nutnosti dokování

Dokovací stanice je super věc, ale na cestách ji s sebou určitě tahat nikdo nebude. Na V3205 stačí jedna malá redukce (DVI-VGA) za 100,- Kč a můžete připojit prakticky cokoli. Takové DVI nepoužívám jen doma. Když jsem v laboratořích, tak tam se také často připojím na externí periferie a ruku na srdce – dneska už najít někde LCD připojené přes VGA není zas tak jednoduché (v prostorách ČVUT teda rozhodně) – to snad abych si s sebou začal nosit i VGA kabel u (příštího notebooku).

S-Video TV výstup je ještě větší raritou na malých noteboocích. Donedávna jsem ho používal velmi často. Teď už není čas dívat se na filmy jinak než po cestách vlakem, takže mě to zas tolik netrápí. Doma mám ale stále kvalitní CRT televizi, která vyhovuje naprosto ve všem. Jen nemá HD vstupy. U své milé žádné HD ready zařízení taky nenajdu. Bohužel jsem z nutnosti tohoto výstupu nucen ustoupit. Omezilo by to výběr tak moc, že bych se možná dočkal prázdné množiny. Řešením by nakonec mohl být nějaký malý VGA konvertor napájení přes USB. Ten bych ale asi začal řešit až ve chvíli, kdy S-Video zas budu potřebovat.

Hodně USB

Teď mám na notebooku 4 USB. Dva na pravém boku, jeden na levém boku a jeden vzadu. Rozložení a počet mi úplně maximálně vyhovují. Jde vlastně o nadstandard. U nového budu muset aspoň jedno USB určitě oželet. Přítomnost pouze dvou portů už ale beru jako nedostatek. Zvláště pokud jsou oba na stejném boku.

Displej

Nynější displej s tlumenými odlesky mi velmi vyhovuje. Má příjemné barvy, dobrou věrnost černé barvy a lze ho použít i ve venkovních prostorách. Sice je pak obraz mírně „do zelena“ (zásluha reflexní vstvy), ale zatím jsem se nesetkal se situací, kdy bych neměl šanci něco přečíst. Určitě bych nechtěl úplně lesklý displej. Nakonec budu muset vzít asi nějaký matný za cenu menší čitelnosti na slunci, ale to se nedá nic dělat. Lepší než riskovat, že dostanu nějaké zrcadlo.

Příjemné barvy zmiňuji zejména proto, že některé business notebooky mají displeje opravdu mizerné, pokud jde o barevné podání. Nečekám od notebooku kalibrovaně přesné podání barev, jaké mám například na svém stolním S-PVA LCD panelu. Grafiku na interním displeji nedělám. Doma ale často nejsem a dívat se celý den do zašedlého displeje není nic extra příjemného.

Čtečka paměťových karet

Někteří výrobci si nechtějí přiznat, že by čtečku paměťových karet měly mít i notebooky pro business segment. Používám téměř výhradně SD/MMC karty, mám je ve fotoaparátu, PDA, mobilu a dalších menších zařízení. Mimo to používám jednu kartu pro přenos dat mezi notebooky. Kromě vlastní přítomnosti tedy ocením i implementaci tak, aby zasunutá karta z notebooku výrazně nepřesahovala (abych ji tam mohl nechat).

Dostatečně rychlý pevný disk

Momentálně mám rychlý disk Seagate Momentus 7200.2, který se pyšní 7200 rpm a kolmým zápisem (zvýšení kapacity i rychlosti). K jeho rychlosti nemám nejmenší výhrady. Dnešní 5400rpm velké pevné disky už mají rychlost čtení také dostatečně vysokou (pouze přístupová doba pokulhává), takže i s takovým bych se dokázal spokojit. Děsí mě pouze miniaturní 1,8“ disky, které zpravidla mají jen 4200 rpm (na takovém notebooku by šly používat jedině Windows XP).

Závěrem

Tímto dílem tedy zakončuji rozpravu o svém aktuálním notebooku. Podobný „rozbor“ při výběru není na škodu. Jsem přesvědčen, že člověk by se měl podobným způsobem zamyslet před každou obměnou notebooku. V dalším díle bodově shrnu své priority, budu se věnovat svému názoru na úhlopříčku notebooku a především zkusím vybrat několik zajímavých modelů z toho, co tu máme u nás v ČR na trhu (dovoz z USA nepřichází v úvahu).