Intel by chtěl s novou generací procesorů dotlačit čtyři jádra jako základ většiny notebooků. Bude to mít velký přínos pro uživatele? Má smysl počkat na nové notebooky? Tohle se teď možná honí hlavou nejednomu člověku uvažujícímu v blízké době nad nákupem. Jeden notebook s novými procesory jsem už měl možnost otestovat, takže zápisek můžete brát jako stručné shrnutí zkušeností.

Po letech nečinnosti to vypadá, že se uživatelé konečně dočkají nějakých změn na poli mobilních procesorů. Jestli je to náhoda, že se tak děje zrovna poté, co AMD dlouhé době předvedlo konkurenceschopné procesory, to je otázkou. S novými procesory od AMD to nicméně po letech vypadá slibně nejen v consumer, ale i v enterprise sektoru, kde s nimi mají mnohé firmy velké plány a postupně představují zajímavé produkty (takže by snad AMD mohlo i vydělat nějaký peníze mimo herní konzole). Kromě toho jsem už pod NDA viděl i prototypy dvouprocesorových systémů postavených na platformě ARM, schopných spustit Windows Server (každý výrobce používal svůj vlastní návrh procesoru s licencovanou instrukční sadou). Celkově to tedy vypadá na docela veselé vyhlídky v následujících letech.

Intel se určitě nerozhodne jen tak vyklidit pozice, které léta tak dobře obsazoval. I kdyby se nakonec konkurenci tak moc nezadařilo, musí nabídnout s předstihem produkty, kterými se ji pokusí zašlapat do země. Pro zákazníky to má zásadní dopad v tom, že se Intelovská nabídka konečně posune, a v případě notebooků je první vlaštovkou právě objevení čtyřjádrových procesorů Core v nízkonapěťové variantě (U) s mezním tepelným výkonem 15 wattů.

Čtyřjádra Core tu máme už delší dobu. Svůj první notebook s čtyřjádrovým Core i7 jsem si domů přitáhl v roce 2010. Současný počítač koupený v roce 2014 má také i7, jen místo první generace jde o generaci čtvrtou. Problém je, že tyto procesory standardně pracují s mezním tepelným výkonem 45 wattů, takže nejsou vhodné do těch nejtenčích notebooků.

Během posledních let se už dávno stalo patnáct wattů výchozím mezním tepelným výkonem pro procesory v noteboocích. Výrobcům méně vyzářeného vyhovuje, protože to znamená menší a jednodušší chladiče. Pak je možné buďto zmenšit notebook, nebo aspoň něco ušetřit na výrobě. Není tedy divu, že drtivá většina dnešních notebooků používá úspornější variantu procesorů. Právě z toho důvodu je cenově dostupná úsporná varianta čtyřjádrových procesorů tak zásadní – jde o produkt určený pro mainstreamové notebooky.

Výkon a teploty

Na test jsem dostal slabší z nových procesorů – konkrétně Core i5-8250U, který se kromě čtyř výpočetních jader chlubí výchozím taktem 1,6 GHz a režimem TurboBoost do 3,4 GHz. Hned jsem samozřejmě vyzkoušel dlouhodobé zátěžové testy, abych zjistil, jaká je realita na skutečném notebooku (konkrétně Acer Swift 3).

V případě zátěže jednoho jádra se turbo skutečně neomezeně dlouho drželo na plných 3,4 GHz a průměrná teplota procesoru u relativně tiše chlazeného notebooku byla pod 70°C. V plné zátěži všech jader se naštěstí takt nesnižuje na základní hodnotu – dlouhodobě se ustálí mezi 2,4 a 2,5 GHz. Průměrná teplota zůstala stejná a hlučnost se zvýšila pouze mírně, takže notebook nebyl ani v této chvíli hlučný.

U programů pracujících v jednom výpočetním vlákně je výkon nižší jen o 12 % ve srovnání s 45W Core i7 generace Kaby Lake. Výkon při využití všech jader je přibližně na úrovni čtyřjádrového 45W Core i5 generace Skylake. Vzhledem k tomu, že i notebooky s (45W) i7 dnes obvykle kvůli chlazení nenabídnou maximum výkonu procesoru v plné zátěži, je zde výkon nižší jen o 13 %.

Jen tak pro představu, ThinkPad 470s s procesorem Core i5-7300U má výkon na jedno jádro o 10 % nižší a výkon všech jader rovnou poloviční.

Spotřeba při běhu na baterii

Notebook, který jsem s tímto procesorem používal, měl v klidovém stavu se zapnutým displejem spotřebu jen 3,5 W. Při kancelářské práci nebyl problém udržet spotřebu pod 5 W, což je sympatická hodnota dávající s průměrnou baterií vyhlídku alespoň na osm hodin provozu.

Na svém starším čtyřjádrovém notebooku Acer Aspire V15 Nitro (i7 Haswell) se naopak se spotřebou prakticky nikdy nedostanu pod 10 W (při kancelářské práci je reálnějších 13 W), takže určitý pokrok za ty roky znát je. Hodí se ovšem dodat, že existují i úsporné čtyřjádrové notebooky navzdory použití 45W procesorů – jedním takovým je například DELL Latitude 5480, který má reálnou spotřebu okolo 5 W. Rozhodně tedy neplatí, že by se z TDP měla jakkoli usuzovat průměrná spotřeba v nízkém zatížení.

Změny v grafickém jádře?

Nacpat do 15 W čtyřjádro takového výkonu je samo o sobě už poměrně velký krok pro uživatele. Ne, že by něco takového už předtím nemělo AMD, ale výkon jeho dobíhající generace čtyřjádrových čipů s TDP 15 W je jen na úrovni dvoujádrových i5 (taktéž 15 W) čtyři roky starých notebooků.

V případě grafiky se ale praktický žádné změny architektury 3D jádra neodehrály. Ostatně i název zůstal téměř beze změny – místo Intel HD620 se nyní grafika jmenuje Intel UHD620. Nicméně právě to U je docela příjemnou změnou – znamená totiž podporu HDMI 2.0, tedy možnost konečně z libovolného nového notebooku dostat přes HDMI rozlišení 3840×2160 při plných 60 Hz. To doteď nešlo a notebooky, které HDMI 2.0 podporovaly, jej musely mít připojený na dedikovaný grafický čip (což se v praxi týkalo jen hi-end herních modelů a třídy mobilních workstation).

Závěrem

Věděl jsem, že už bych se nechtěl vracet zpět k úsporným dvoujádrům, takže tyto nové procesory jsou pro mě velmi příjemnou změnou. Pro člověka, který potřebuje počítač jen na kancelářské úlohy, bude změna jen malá, ale jakmile pracujete s 3D rendery, střiháte na notebooku video, nebo potřebujete na cestách vyvolat RAW fotky ze zrcadlovky, budete mít konečně na výběr mnohem větší množství použitelných notebooků.

Acer Swift 3 je poměrně tenký stroj. Přesto se dokáže chladit tiše a s přijatelnými teplotami i během největší zátěže. Bude tak záležet jen na tom, zda výrobci dají notebookům s těmito procesory přiměřeně kvalitní chlazení. Jsem si jistý, že to nebude pravidlem, ale minimálně na tomto stroji mám vyzkoušeno, že toho jde reálně dosáhnout.

Je tedy nová generace úsporných čtyřjader od Intelu něco, co stojí za pozornost? Za mě ano. Lidé, kteří si kupují notebooky někde do 25 tisíc (tedy drtivá většina) a nestojí o tlustější herní modely, budou konečně moci okusit výkonné čtyřjádrové procesory nabízející v určitých situacích až dvojnásobek výkonu, aniž by se museli omezit v hmotnosti a výdrži na baterii. Právě to je z mého pohledu velký krok. Ten by nejspíš přišel i bez konkurence, ale takto může proběhnout dříve a rychleji.