Před nedávnem se začal do nejnižšího segmentu notebooků prodírat procesor s názvem Pentium Dual-Core. Protože na internetových diskuzích mnoho lidí tápe, tak nebude od věci se podívat, co je tento procesor vlastně zač.

Ve stojatých vodách low-endu odjakživa kralovaly Celerony. Ty se vyznačovaly menší vyrovnávací pamětí (cache) a absencí změny násobiče (resp. frekvence) a napětí. Kvůli tomu měly nižší výkon a vyšší spotřebu. V době Pentia 4 byl výkonový rozdíl obrovský (tehdejší mobilní Celerony překonala leckterá z posledních P3), jenže s příchodem Pentium-M se všechno změnilo. To totiž mělo takové množství vyrovnávací paměti (především úroveň L2), že i po odseknutí půlky výkon ve většině aplikací klesl jen minimálně. Tím pádem už zůstala jen druhá nevýhoda.

V posledních letech se ovšem začala řešit výdrž na baterie a spotřeba mnohem více, než tomu u low-endu bylo dříve. Do toho se přidala i zdatná konkurence v podobě Sempronů od AMD, které zpravidla za podobnou cenu nabídly nejen vyšší výkon, ale také pokročilé řízení spotřeby. Zažilo se tak do podvědomí, že cokoli je lepší než Celeron, protože řízení spotřeby k procesoru v notebooku prostě patří.

Ne, že by pozice AMD nějak výrazněji mohla Intel ohrozit, ale protože má AMD potíže ve stolních procesorech, začal na něj Intel tlačit ve všech možných segmentech, aby mu ještě přitížil. Řekl bych, že Pentium DC je jedním z prostředků tohoto útoku. Nabízí totiž do low-endu přesně to, co uživatelé chtějí: lepší správu napájení a nově dvě jádra.

Proč je Pentium Dual-Core tak levné

Je to jednoduché. Využívá staršího jádra a má velmi nízké frekvence. Nekonkuruje tak plnohodnotným Core 2 Duo, která jsou výkonem zas trochu někde jinde. Technicky jde o dvě slepená jádra Celeronu s nižší frekvencí a aktivovanou podporou SpeedStep. Díky podpoře změny násobiče a napětí Intel zacelil díru, kterou v nabídce měl a ze které Semprony těžily, a nabídl ještě i něco navíc. Pokud bych se tak měl rozhodovat mezi Sempronem a Pentium DC, je moje volba jasná.

Na co si dát pozor

Všechno má nějaký háček a u Pentium DC je to stejné. Narozdíl od plnohodnotných Core procesorů ho lze osadit i do levného a pomalého čipsetu Intel GL960. Jeho největší nevýhodou je jednoznačně pomalé integrované grafické jádro. Už se také začali objevovat uživatelé stěžující si na poloviční výkon grafiky v porovnání s testy, které viděli na internetu (jenže s GM965). Na této osekané verzi se vám bude sekat i leckterá postarší hra, která na jiných sdílených grafikách šlape plynule (3000 bodů v 3D Mark 2001 místo 6000).

Dokud je čipset Intel, tak to ještě jde. Jenže s tímto procesorem se často osazují i notebooky s alternativními čipsety VIA a SiS. S těmi mám velmi špatné zkušenosti. Jejich grafiky mají problémy s kompatibilitou ve hrách a často i v jednoduchých 3D programech. Spotřeba samotného čipsetu bývá velmi vysoká a výdrž na baterie minimální.

Závěrem

Pentium DC není špatný procesor. Pokud bych si měl vybírat levný notebook, mé rozhodování by vedlo přímo k němu. Když ale Intel, tak nejlépe na Intelu (z výrobců čipsetů uznávám u notebooků pouze Intel, NVIDIA a AMD/ATI). Kdo má v plánu na odreagování sem tam spustit nějakou, tak by měl hledat notebook s GM965. Kdo má notebook jen na psaní, web, poštu a IM, tak ten bude spokojený i s GL960.

Pokud hledáte výkonný notebook, tak bych Pentium DC asi úplně vynechal. V případě, že využíváte především výpočetně náročné aplikace nepřipravené na více jader (velké množství), tak bude i Celeron-M lepší volbou a rozdíl může být i v řádu desítek procent.