Lenovo představilo nový ThinkPad X13s s procesorem na architektuře ARM. Měl by se dostat i do ČR někdy v létě a jeho cena bude startovat na 40 tisících korun včetně DPH. Jde tedy o zařízení, které míří do hi-end segmentu, a ne jenom o něco, co si lidi koupí v supermarketu, protože to bylo o tisícovku levnější než ostatní výrobky. Sám sebe se musím ptát, zda takové zařízení vůbec má nějakou šanci… a to i když sám už pět měsíců ARMový notebook používám a píšu na něm tyto řádky.

Před pěti lety jsem napsal článek Revoluce s Windows 10 a nová etapa pro procesory ARM, kde jsem rozebíral snahu Microsoftu podporovat alternativní procesorové platformy už od počátků Windows NT v první polovině devadesátých až po Windows RT, coby uměle ořezanou variantu Windows 8.1 čistě pro ARMová zařízení. Nastínil jsem v něm tehdy, že ještě žádná smysluplná ARMová jádra pro potřeby Windows na trhu nejsou, ale krok Microsoftu udělat plnohodnotný Windows 10 pro tuto procesorovou architekturu včetně emulace x86 je krokem k její legitimizaci na poli stolních počítačů a notebooků. Dodnes si za vším, co jsem v tom článku napsal, stojím.

Zařízení s ARMem nakonec přišla záhy, byť u nás obvykle ani nešla koupit. Většinou mířila do cenové relace 25-35 tisíc korun a potkal je stejný osud jako „luxusní“ 2-v-1 zařízení na prvních SoC variantách procesoru Intel Atom (ano, to fakt existovalo). Zájem byl jen velmi malý. Problém byl v exkluzivní dohodě Mirosoftu se společností Qualcomm, která zamezila ostatním výrobcům ARMových procesorů dodat na trh zařízení s Windows. Dohoda byla tajná a vybublala na povrch až loni s tím, že bude brzy končit. Ze strany Microsoftu asi mohla dávat smysl, protože takto se mohl soustředit na vyladění podpory s jedním procesorem, ale co za ní doopravdy stálo, to už se asi nedozvíme. Problém byl, že Qualcomm nedodal žádný procesor, který by byl svým výkonem opravdu zajímavý.

Výsledkem byla zařízení, která nabídla sice lepší výdrž na baterii, ale bylo to za cenu velkých kompromisů ve výkonu, které celé zařízení srazily na úroveň levných supermarketových počítačů. Zatímco Apple měl jasnou, a především jasně komunikovanou představu přechodu od Intelu k ARMu, Microsoft jen zkouší, co se kde chytne. Odchod od platformy x86 na pořadu dne nebyl tehdy a není ani dnes. Ochota výrobců programů udělat ARMovou variantu je logicky velmi malá. Jasně, s tím se počítalo. Jenže rozhodnutí umožnit emulaci jen 32bitových x86 programů v době, kdy výrobci konečně začali houfněji přecházet na 64bitovou architekturu (x86-64), bylo strategickou chybou. Když se k tomu přidal nízký výkon a zprvu ne úplně optimalizovaná emulace, nešlo o moc perspektivní zařízení pro zákazníky.

Dnes si notebooky a konvertibilní zařízení s ARMem můžete skutečně koupit i v českém obchodě. Mimozemšťan jich inzeruje 24, kdy nejdražší jsou tablety od Microsoft Surface Pro X za 40 tisíc, zatímco nejlevnější je notebook od Aceru za necelých sedm tisíc. Ty nejlevnější stroje jsou nicméně ChromeBooky. V případě Chromebooků žádná exkluzivní dohoda neexistuje, takže se tam nachází procesory od Qualcomu i MediaTeku. Jde o čtyři a více let stará výpočetní jádra s velmi nízkým výkonem a nízkou cenou. Jediný levný stroj s Windows (10 S) je Acer Aspire 1 za devět tisíc, všechno dál už jsou jen drahá zařízení od Microsoftu. Zmíněný Acer však má dostupnou jen jedinou konfiguraci s 4GB RAM a pomalým 64GB úložištěm ve formě eMMC. Přes takovou kategorii počítačů k výraznému rozšíření platformy nedojde.

Že by něco s výkonem?

ThinkPad X13s a další notebooky, které se chystají u konkurence taktéž jako letošní novinky, by s výše zmíněnými procesory nikoho nezajímaly. Sebevědomý příchod do dražších segmentů je spojený s novým procesorem Qualcomm Snapdragon 8cx Gen3. S ním půjdou párovat rychlá NVMe SSD a údajně až 32 GB RAM. Tato zařízení budou mít předinstalovaný Windows 11, který již má podporu emulace x86 pro 32 i 64 bitů. V ideálním případě by tedy mohly fungovat všechny programy tak jako na strojích s procesory od Intelu a AMD.

Výkon zatím prosákl na veřejnost jen částečně. Vypadá to, že na jedno jádro je srovnatelný s 15W Intel Core i5 před 3-4 roky. Výkonem všech jader jde na úroveň 28W čtyřjádrového Intel Core i7 s tím, že Qualcomm k dosažení výsledku kombinuje čtyři rychlá a čtyři pomalá jádra.

Revoluce ve výkonu se tedy nekoná a dle očekávání nebyl dotažen ani výkon loňského Apple M1. V ceně, kam ThinkPad X13s míří, jsou typicky počítače s vyššími modely úsporných procesorů, takže co do výkonu nebude zajímavý. Aby to vyvážil, bude muset nabídnout něco extra. To něco extra jsou pohledem marketingu tři věci:

• Dlouhá výdrž na baterie
• 5G modem
• Neustálé připojení k síti i v režimu spánku

A tady by mohlo dojít k nepříjemnému kontaktu marketingu s realitou. Dlouhá výdrž je bezpochyby fajn, ale pro většinu lidí je cokoli nad nějakých 8-10 hodin už poměrně nezajímavé. Notebooky s dobrou výdrží už na trhu jsou i s procesory x86. Určitě jsou lidé, kteří ocení 15 hodin místo osmi na jedno nabití (výměnou třeba za nižší výkon), ale obávám se, že jich nebude zas tolik. Vidím to u sebe na MacBooku Air M1 – ten má výdrž tuším až 15 hodin, ale jen výjimečně jej vybiju pod 60 %. Evidentně by tedy moje potřeby saturoval i stroj s výdrží osmi hodin. Qualcomm se k výdrži vyjádřil tak, že by mohla být až o 30 % lepší než u konkurenčních řešení, což nezní příliš oslnivě.

Integrovaný modem byl dříve naprosto super a ještě dnes jsou lidi, kteří jsou prakticky neustále v terénu a potřebují svůj stroj stále on-line. U běžných lidí však vidím odchod od bezdrátových modemů alespoň 5-8 let s tím, že si jen vytvoří Wi-Fi hotspot na svém mobilu. To je vlastně i můj případ. U mě se to ukázalo jako výhodnější i z toho důvodu, že notebooků střídám více a mít ve všech SIMku a modem by nedávalo smysl.

„Connected stand-by“, tedy stav, kdy je uspaný počítač neustále aktivní a připojený k internetu, jsem nikdy za výhodu nepovažoval. Mně osobně to nikdy nic užitečného nepřinášelo a akorát to žralo baterii. Nejsem si jistý, že ta skupina lidí, co po této funkci prahne, je tak velká, ale klidně mi to někdo v komentářích vysvětlete. Když to jde, snažím se tuto funkci spíše vypnout. Uspané zařízení bych chtěl mít opravdu uspané – tedy nic nedělající a spotřebovávající naprosté minimum energie… ale zároveň připravené být po otevření během jediné sekundy opět v provozu.

Ať se na to dívám jakkoli, vychází mi z toho, že ta ARMová zařízení v tomto podání prostě nebudou zajímavá pro dostatečně velkou skupinu lidí. Zejména ve chvíli, kdy se ani neočekává, že by měla být levnější než jejich x86 alternativy. Možná to bude naopak a bude se přítomnost ARMu propagovat sama o sobě jako výhoda, za kterou má zákazník připlatit – to ale podle mě fungovat nebude. Pravdou je, že předchozí generace čipu od Qualcommu zrovna levné nebyly.

Žít mimo mainstream

Používání technologií, které jsou mimo mainstream, vyžaduje speciální typ lidí, kteří jsou benevolentní k některým neduhům a specifikům. Platí to nejen pro počítače a v případě počítačů to platí ze všech možných úhlů pohledu. Stačí si koupit ultra-wide monitor, anebo dříve monitor s podporou 3D – to pak najednou zjistí, že leckterý herní vývojář se vůbec nezamyslel nad tím, co se stane, až jeho dílo někdo na takovém monitoru spustí. Někdy by se i zamyslel, ale když takový hardware sám nemá, rozhodně to na něm neodladí. Dříve byl tohle problém u výrobců grafických karet – hry nejlépe běžely na tom, co používali sami vývojáři, takže když chtěl nějaký nový výrobce udělat vlastní kartu, měl neskutečný problém vytvořit ovladače, na kterých poběží většina her v pořádku. Nebylo to nutně o tom, že by měl ovladače horší než zavedená konkurence. Někdy prostě herní vývojář použil postup, který sice nebyl správný, ale na běžně používaných kartách fungoval. Nový výrobce hrál nerovný boj, kdy musel všechny hry zkoumat a ve větší míře podle nich modifikovat výjimky ve vlastních ovladačích.

Nedávno jsem řešil problém, který vznikl něčím tak banálním jako příliš velkým množství procesorových jader. Na naší laboratorní stanici s čtyřmi 26jádrovými Xeony je možné programy paralelizovat na 208 výpočetních vláken. Jenže špatně napsaný program (anebo přímo knihovna v OS) může způsobit, že při ani ne polovině už dochází k pádu. Ostatně několik let zpátky byl problém s celými operačními systémy, když servery s AMD začaly mít 256 výpočetních vláken (dva 64jádrové AMD EPYC).

Alternativní procesorové platformy jsou speciální kategorií. Windows 10 on ARM mám hardwarově virtualizovaný a jde o verzi Insider Preview, která má plnou emulaci 64bitových x86 programů (což je jinak až ve Windows 11). Funguje to většinou dobře, ale někdy nějaký program nejde nainstalovat ani v 32, ani v 64bitové verzi. Typicky jsem měl problém s VPN klientem, který nejspíš přidával do systému nějaký driver. Asi bych se docela natrápil, kdybych počítač s takovým systémem chtěl používat pro pracovní účely, a stačil by k tomu jen jediný takový problém. Ono je pak jedno, že 95 % programů funguje v pohodě, pokud zrovna ten pro vás důležitý nejde.

Občas se trochu natrápím i s Macem. Posledně to byla potřeba spustit nějaký výzkumný simulační program. Jenže ten program si už s nejnovější verzí kompilátoru gcc nerozumí kvůli tomu, jak se jazyka C++ chytili úředníci a neustále jej mění. Chvíli jsme se snažili program a knihovny na něj navázané modifikovat, ale vyšlo by to na příliš mnoho času. Starší verze gcc podporující Mac/ARM pro změnu neexistuje. Simulace nakonec běžela na jiném počítači (vzdáleně přenášena do Maca přes X Window protokol), kde byl sice taky jen nový kompilátor, ale díky tomu, že šlo o platformu x86, stačilo zkopírovat původní zkompilovaný program. Holt mít ve vlastním počítači stejnou procesorovou architekturu jako na velkých produkčních strojích má svoje výhody.

Morální životnost

Obrovskou předností x86/PC strojů je vzájemná kompatibilita a standardizace i na úrovních, které dnes běžně lidé vůbec neřeší. Část možná přímo považují za samozřejmost. To, že dneska vezmu Windowsí notebook (anebo tablet) a můžu na něj nainstalovat generickou instalačku téměř libovolného PC operačního systému, není u jiných platforem samozřejmost.

ARMové tablety a notebooky s Windows RT (tj. uměle ořezanými Windows 8.x, upravenými pro ARM) se nikdy dalšího systému nedočkaly. Windows 10 on ARM na ně dát nešel a nebylo to ani v plánu. Jakýkoli jiný Windows taky ne. Pokud tam budete chtít dát alternativní OS, dost se zapotíte. Zavaděče jsou upravené na míru těmto zařízením, takže instalace jiného OS je závislá na tom, zda výrobce zařízení nějaký takový OS sám nabízí, anebo na tom, jak moc je zařízení modifikované od referenční architektury použitého čipu. Pro některé čipy (například NVIDIA Tegra) mohou existovat na míru upravené Linuxové instalačky. Pokud se vám však takový systém podaří do počítače nějak dostat, pořád to neznamená, že všechen hardware poběží tak, jak by měl. Zařízení s Windows 10 on ARM zas typicky nebudou mít možnost upgradu na Windows 11 a možnosti instalace Linuxu nějak také nepřišly.

Je to tedy situace podobná mobilům a tabletům s Androidem. Tam typicky výrobce připraví jednu verzi operačního systému na míru zařízení a tím to končí. Jakmile systém zastará, užitná hodnota zařízení jde dolů. Mám takto doma dvě zařízení od Aceru – na svou dobu výkonný tablet s Androidem z roku 2016 (paradoxně s x86 procesorem Intel Atom) a mobil s Androidem z roku 2017. Žádné updaty OS nikdy pro tato zařízení nevyšly. Komunita nic použitelného nevytvořila a kompatibilní image OS z jiného telefonu není. Zatímco x86 notebook z roku 2017 dnes velmi pravděpodobně může perfektně sloužit, do Androidu z roku 2017 už nenahraju skoro žádnou aplikaci, která nějak pracuje se zabezpečením. Mám tak dvě zařízení, kterým stále dobře slouží baterie, mají pěkný displej a stále i přijatelný výkon, ale většina aplikací, které potřebuju, už je pro ně v obchodě Google Play schovaná. Přitom můj hlavní PC notebook je z roku 2018 a ani omylem jej nepovažuju za jakkoli zastaralý.

Acer Predator 8 (GT-810) s procesorem Intel Atom X7-Z8700 byl výsledkem tehdejší snahy znovu oživit hi-end Androidí tablety. Marně.

Pokud jde o mě, budu k nové vlně ARMových notebooků přistupovat opět spíše skepticky. Byť věřím, že směr ke konci nadvlády x86 už je evidentní, přechod je pořád spíše na začátku. Za plnohodnotnou alternativu ve Windowsím světě budu ARM brát v tu chvíli, kdy pro ně bude možné stáhnout jeden generický obraz instalačky Windows a provést čistou instalaci. Případně až uvidím, že existuje generická instalačka Linuxu a že ten Linux má přiměřenou podporu základních zařízení v daném procesoru. Ono totiž nestačí mít jen trochu vyšší výdrž na baterku, anebo časem třeba i vyšší výkon. Kompatibilita a morální životnost mají také svou hodnotu.