V jednom z nedávných článků a na Facebooku jsem psal o možném přechodu na novější ThinkPad, konkrétně 15,6“ model T520. Počítač jsem vybavil nejvýkonnějším SSD od Intelu (520 ve 240GB verzi) a překlonoval na něj systém z mého ThinkPadu (zrcadlo), abych nemusel nic znovu instalovat a mohl jsem ihned nahradit původní stroj.

Když jsem se do neplánovaného zkoušení pouštěl, neměl jsem tušení, co přesně čekat. Odjakživa jsem se nejvíce orientoval na 14“ modely a po zkušenostech se zvukem ventilátoru 14“ T420 a 12“ X220 jsem se bál i zde. Navíc mám možná smůlu, ale ani jeden ze jmenovaných neměl moc dobrý displej.

Volba na 15,6“ nebyla náhodná. Jak jsou nyní notebooky ještě širokoúhlejší, je najednou moje 14“ R61 stejně „hluboká“ jako dnešní 15,6“ modely. Preference v rozměrech bývají velmi subjektivní. Mně je třeba skoro jedno, jak je notebook vysoký, pokud si kvůli tomu nemusím křivit zápěstí. Šířka je důležitá, když se vedle notebooku musí na malý stolek vtěsnat také blok papírů. To je typický případ ve škole, což se mě netýká. Řeším tak jenom hloubku, jelikož právě ta rozhoduje, zda mohu pracovat s notebookem v letadle, autobuse a jiných stísněných prostředích. S T520 bych si tedy proti R61 nepohoršil.

15,6“ notebook bývá pochopitelně těžší, ale rozdíl při použití stejné baterie není velký, aby nepřevážil hlavní výhodu v podobě kvalitního displeje s vyšším rozlišením. U 14“ je známo, že displeje kvalitou neoplývají téměř bez výjimky (existuje pouze jedna a tu u nás neseženete). V 15,6“ je situace mnohem lepší. Pokud se vyhnete základnímu rozlišení HD (1366×768), je úroveň úplně jinde.

Displej

V nabídce 15,6“ HD+ (1600×900) se dají sehnat displeje, které odpovídají mým skromným požadavkům. Jejich širokoúhlost mi nevadí, pokud nejsou nikde zbytečné okraje. Hlavní je podání bílé (bez nádechu do jiné barvy, maximálně trochu teplejší) a černé (nesmí to být šedé blitíčko a nesmí být spodek výrazně světlejší než hořejšek). K tomu pak samozřejmě musí být rozumná saturace barev (aspoň 50-60% NTSC).

V T520 mám zkušenosti s dvěma osazovanými displeji (nevím, jestli se jich používá i víc) a v mém kuse je ten lepší (LG LTN156KT02401). Má velmi mírný nádech do červené, nadstandardní černou a příjemné teplejší barvy. Přesně takový displej mi v notebooku stačí. Nepotřebuju integrovanou kalibrační sondu, ani 100% NTSC a ani 178° vertikální pozorovací úhel s IPS maticí.

Rozdíl proti LED displeji v R61 je právě v černé a v sytosti barev. U R61 (kde mám konkrétně WXGA displej z R400) je špatná zejména červená barva, která je úplně šílená. Původní CCFL displej měl hezčí barvy, ale přes den při cestách vlakem moc nesvítil a ve tmě zas s nižším jasem rychle ztrácel kontrast. Ani hrozné barvy mě proto nedonutí k přechodu zpět. Fotky na notebooku upravuju jen občas a řídím se spíš histogramy a konkrétními hodnotami barev. Při analýzách v Excelu a úpravách zvukových nahrávek v Cubase barvy podstatné nejsou. Přesto je vždy příjemnější koukat do displeje, který nemá barvy úplně mimo. S tímto displejem jsem zas po večerech začal koukat na filmy, což s R61 nikdy nedělám.

Vlevo T520, vpravo R61 – R61 má velmi studené barvy a špatné podání červené.

Srovnání starého displeje s refencí. Nedostatky v zobrazení žluté a červené jsou ještě výraznější.

Zejména teď, kdy zpracovávám rozsáhlé regresní analýzy v Excelu, dokážu ocenit vyšší rozlišení. S 1280×800 už jsem nic složitějšího nedělal, pokud jsem neměl připojený alespoň jeden externí monitor. Na 1600×900 se mi při zoomu na 70% vejde většina potřebného při rozumné čitelnosti písmen (na R61 jsem používal zoom 50% a už to není ono). Přínos vyššího rozlišení v Cubase nemá cenu vůbec rozebírat, tam je to jasné (a navíc je tam velký plus právě širokoúhlost).

Mechanické zpracování

Někteří tvrdí, že kvalita ThinkPadů upadá. Já ten pocit nemám. Dnešní T520 stojí podobně jako kdysi R61. Po mechanické stránce na mě působí T520 lépe. Nejsou tu velké mezery mezi některými plasty. Nejsou tu zkřivení základny a víka a hlavně tu jsou lepší klouby, které po půl roce netrpí „houpačkou“. Základna má přitom stále příkladnou pevnost a víko je podle mě také v pohodě.

Při různém kroucení mi nepřipadá o moc poddajnější než u R61 (kde je ve víku u 14“ roll-cage) a displej přežil, když jsem v noci omylem po zavřeném notebooku prošel (bez jakýchkoli následků, ani klávesnice se neobtiskla). Pořád je to těžký nadstandard proti tomu, co je u notebooků běžné.

Našel jsem pouze dvě věci, které kazí perfektní dojem z fyzické schránky. První je vrzající zámek při odemykání víka (když se s ním pohybuje pomalu, povrzává). Druhá je spíše nelogičnost návrhu. Nějaký idiot dal tlačítko optické mechaniky na zkosenou hranu, takže přes den asi 20x musím zasouvat omylem vysunutý podavač optické mechaniky. Nechápu, že někdo na něco tak zjevného nepřišel ještě před začátkem výroby. Shame on you Lenovo! Stejnou zkušenost mám bohužel i u T420/T420s, a co nepochopím, také u některých business modelů HP a DELLu. Je to zvláštní, ale ty hloupé věci od sebe výrobci kopírují rychleji než ty dobré.

Ve výsledku jsem spokojený i v přísných měřítkách, která uplatňuji na své vlastní notebooky. Povrchy opěrek mají příjemný matný povrch, gumové víko se prasí jen tak, jak jsem zvyklý z R61 a R400, a přední hrana je pěkně zakulacená.

Klávesnice a touchpad

Škoda, že Lenovo v přicházející generaci nezůstalo u sedmiřadé klávesnice se zdvojeným Esc a Delete, kterou mají současné prodávané ThinkPady T a X. Píše se na ní báječně. Mám ji o něco radši než tu starší verzi. Je to pro mě ideální klávesnice na rychlou práci s dokumenty. Mít klávesy pro pohyb v dokumentech pohromadě a všechna Fka v blocích, to je něco, co výrazně zvedá produktivitu. Víc k tomu asi není co dodat – plná spokojenost.

Těší mě, že trackpoint je stejně dobrý jako u starších ThinkPadů. Nepostřehl jsem jediný problém. S touchpadem je to horší. Umí sice více dotyků, ale vroubkovaný povrch není můj šálek čaje. Kdybych si měl T520 nechat, asi využiju alternativních řešení, přestože to není zas tak hrozné.

Konečně dva digitální monitory

Velký přínos nových modelů s novými dokovacími stanicemi vnímám ve dvou digitálních výstupech. Pouze ThinkPady, ProBooky/EliteBooky a Latitude mají v dokovacím konektoru dvě linky pro DisplayPort, obě podporující emulaci single-link DVI. Monitor s DisplayPortem nyní může běžet v rozlišení 2560×1600 i u modelů s integrovanou grafikou a přes DVI emulaci je vždy možnost rozlišení do 1920×1200.

Vzhledem k tomu, že základní dokovací stanice má fyzicky DVI (emulace druhé digitální linky) a DisplayPort (první linka s případnou možností emulace s DP-DVI kabelem), není problém připojit dva velké monitory v digitální kvalitě.

Dva externí monitory používám i s R61 v kombinaci DVI+VGA, ale všechny R61 a T61 mají podprůměrnou kvalitu analogového VGA a ne každý monitor umí vyhladit všechny vzniklé defekty. S digitálním připojením byl obraz mého druhého monitoru lepší na první pohled.

Webkamera a mikrofon

V R61 nemám webkameru a mikrofon je v opěrce ruky, takže je úplně nepoužitelný. Možnost video konference se ocení, když máte přítelkyni mimo starý kontinent, a musím uznat, že kamera v T520 je nadstandardní. Funguje dobře i ve velmi špatných světelných podmínkách a obraz není černý ani v úplné tmě.

Duální mikrofon pod displejem mě ovšem zklamal. Lidé, se kterými jsem si volal, nebyly s hlasitostí a kvalitou zvuku moc spokojení, takže jsem nakonec stejně připojil USB webkameru (používám Microsoft LifeCam VX-7000), která má integrovaný mikrofon s výborným zvukem. Doufal jsem, že s novým notebookem už USB kamera nebude potřeba, takže jsem v tomto ohledu zklamán.

Běžný externí mikrofon už nyní nepřipojím bez redukce, protože vstup i výstup v Lenovu zkombinovali do jednoho konektoru. Dříve by mi to vadilo, ale už dlouhou dobu vstup zvukovky nepoužívám ani na R61. Navíc mám stejně všechny mikrofony s konektorem XLR.

Vadí mi ovšem umístění výstupu na pravý bok do místa, ze kterého trčí konektor až do prostoru pro manipulaci s myší. Ačkoli to není dobré umístění, pořád je to 100x lepší, než když u některých starších ThinkPadů (včetně 14“ R61) byly konektoru zvukovky zepředu.

Výkon

Intel Core i5-2540M s taktem 2,6 GHz a turbem do 3,3 GHz je pochopitelně úplně jinde než moje Core2 Duo T8100 2,1 GHz. Když se k tomu přidá dvakrát vyšší takt pamětí (DDR3 vs DDR2) a SATA-3 řadič podpořený vhodným SSD, které umí využít plnou rychlost, je jasné, že se někde musí projevit výkonový skok.

A projevil. V době, kdy píšu tyto řádky, na T520 běží dvě instance mého programu pro diplomovou práci, který prochází obrovské množství dat a ze všech jejich kombinací vytváří lineární regresní modely, u kterých rovnou ověřuje platnost. Tuto zátěž už počítač podstupuje dnem i nocí, protože je toho opravdu hodně.

Mezi Core procesory generace Sandy Bridge a mým Core2 Duo je značný rozdíl ve výkonu na jeden MHz a obě jádra v režimu TurboBoost zvládají mou úlohu provozovat s vysokým taktem 3,1 GHz. Dohromady je T520 skoro dvakrát rychlejší a jestli se mi úloha počítá tři, nebo šest dní, už je docela rozdíl.

Kromě této situace ovšem vyšší výkon procesoru nepociťuji. Je několik situací, kde ho poznám. Třeba otevření většího množství záložek ve Firefox a start OS (což moc často nedělám). Naopak 2GB databáze mailů v Thunderbirdu občas před stažením pošty potřebuje stejné dvě sekundy, kdy program nereaguje, a zavírání záložek s FaceBookem (a jeho překomplikovanými skripty) má pořád tu půlsekundovou prodlevu, která je nejspíš závislá na připojení.

Kromě výjimečných extrémních zátěží (jako je teď moje diplomka), se žádný velký rozdíl nedostavil. Zrychlení startu OS pak ještě přičítám rychlejšímu SSD se SATA-3 (240GB Intel 520 místo 300GB Intel 320). Přestože Intel 520 má v syntetických testech výrazně vyšší rychlosti, v praxi při otevírání programů a práci s daty žádný rozdíl necítím. Ani v jednom případě se na disk nikdy nečeká.

Méně indikačních diod

Původně jsem neměl příliš v lásce, jak se Lenovo snaží osekat indikační diody, ale nyní v tom spatřuji i jisté výhody. Na jednu stranu mám rád tři diody na vnější straně víka, ze kterých vždy poznám, jestli se nabíjí a jestli je připojené napájení, bez nutnosti otevírat počítač, ale v noci mi ta tři zelená světýlka vždy vadila. K tomu se ještě přidává světýlko u optické mechaniky, které mě vždy jen štvalo, a dokovací stanice, na které září jedno světlo červené a jedno zelené.

Hibernovaný zadokovaný notebook v noci vytváří zbytečně moc světla, o které při spaní nestojím. Na svůj ThinkPad jsem vždy zvyklý něco položit, což není zrovna koncepční řešení. Nová dokovací stanice má jen velmi tlumenou diodu, která neruší ani v noci, a pokud je notebook hibernovaný, nesvítí na něm nic, i když je připojen do stanice. Zjišťuju, že mi to vyhovuje víc.

Vadí mi snad jen absence diody připojeného napájení pod displejem. Někdy mám programy ve fullscreenu a tuhle informaci bych rád viděl pořád, abych předešel situacím, kdy půl dne běžím na baterii, a když potřebuju odejít, je vybitá.

Při práci v noci mě potěšil nový systém odpojení notebooku z dokovací stanice, u kterého už není nutné vyvinout při mačkání tlačítka tak velkou sílu a který nedělá při odpojení takový rámus.

Maximální ticho

U různých posledních ThinkPadů na recenzi jsem s ventilátory neměl příliš štěstí. Jestli mě něco opravdu překvapilo, je to chlazení v T520. Běžně při práci nevydává žádný zvuk (ventilátor stojí a SSD hluk nedělá). Ani občasné zátěže na tom moc nemění. Tohle je více méně standard, který očekávám u stroje, který mi má sloužit.

Překvapení přišlo se zátěží. Představte si, že ani po pěti hodinách maximální zátěže jednoho jádra (3,3 GHz), není produkovaný hluk v místnosti s více lidmi poznat, přestože zrovna nikdo nemluví. Notebook si jen tiše fouká a nemá přitom problém držet rozumné teploty. Neměl jsem problém například hodinu cestovat vlakem a na pozadí tuto náročnou úlohu nechat běžet, aniž bych se od notebooku popálil.

Když běží obě jádra, je hluk trochu vyšší. Skoro na takové úrovni, na jaké jsou současné ProBooky a EliteBooky při nečinnosti. Stačí si pustit tichou hudbu a je klid. Vybavuju si řadu notebooků, kde pouhé přepnutí napájecího profilu na Vysoký výkon způsobí rychlejší otáčky ventilátoru a plná zátěž obou jader promění notebook ve startující stíhačku (například dlouhodobě testovaný Pavilion dv7). Nevybavuju si nic takhle tichého minimálně za posledního půl roku.

Notebooků, které jsou při zatížení všech jader relativně tiché a na povrchu maximálně vlažné, moc není. Je dobré vědět, že se notebook neupeče po několika dnech složitých výpočtů.

Ticho je jeden z důvodů, pro který jsem zvolil konfiguraci, která má pouze integrovanou grafiku. U modelů s NVIDIA Optimus jsou totiž grafické výstupy připojeny pouze k dedikovanému čipu. K jeho zapnutí tak nedochází pouze u aplikací požadujících výkon, ale také po připojení externího monitoru. Dva externí monitory v dokovací stanici znamenají u modelů s NVIDIA Optimus vyšší spotřebu a tím i častější spouštění ventilátoru.

Vyšší výdrž

Situace, ve kterých dám s 9cell baterkou v R61 okolo šesti hodin, mi s T520 zajistí výdrž okolo devíti hodin. Jasně, baterka má vyšší kapacitu článků, ale to mě nemusí zajímat. V obou případech jde o největší dostupnou baterii. Hlavní zásluhu na výdrž má stejně úspornější provoz.

Bez většího omezování se většinou pohybuju okolo 7 hodin provozu a maximální zátěž jednoho jádra současně s přehráváním videa je možná po dobu tří a půl hodiny. Ani zde si tedy nemůžu stěžovat.

Závěrem

Nakonec musím říct, že ThinkPad T520 obstál. Je to notebook, který bych si byl ochoten koupit a používat dalších několik let. Má skvělou klávesnici, je tichý bez ohledu na zatížení, nehřeje a nestudí, a dlouho vydrží na baterii. Mám s ním lepší zkušenosti než s 15“ MacBookem Pro, který také mám a na některé úlohy používám. Napadá mě, že pokud se nedostaví nějaký zkrat v mozku, pravděpodobně další stroj Mac nebude. Koupím si tedy nakonec T520?

Nekoupím. Je to super notebook, ale moje 14“ R61 je taky super notebook. Taky má výbornou klávesnici, tiché chlazení a dlouhou výdrž (i když ne tolik). Výkon je sice papírově nižší, ale při běžných úlohách v praxi nelimituje. Jediné, po čem se mi bude stýskat s návratem zpět, je vyšší rozlišení (1600×900 na 15,6“ mi vyhovuje) a hlavně výrazně lepší obraz. Kdybych teď notebook neměl, nebo R61 chcípla, bez váhání bych kupoval, ale stále je tu ten problém, že když střízlivě zhodnotím přínos takové investice, nemá cenu nahrazovat postačující funkční notebook jiných podobně postačujícím funkčním notebookem. To bych si vnitřně neospravedlnil.

Přestože bych mohl mít tento kus T520 za směšně nízkou cenu, nebudu vyhazovat zbytečné peníze a udělám pouze jedinou změnu v R61. Vyměním LED panel s rozlišením 1280×800 za LED panel s 1440×900. DPI totiž více méně odpovídá tomu, co mám teď v T520 a s tím se dá žít. Počítám, že když chvíli počkám, nedám za to víc než tisícovku a můžu spokojeně přečkat dalších pár generací počítačů. Zatím to vidím tak, že ještě aspoň dva roky by se měly dát s R61 vydržet.