V rámci zkoumání ARMových notebooků s Windows jsem si přitáhl další kousek. Tentokrát od HP a křičí z něj ještě mnohem víc snaha zaujmout zákazníky, kteří by si jinak šli koupit nějaký MacBook. Neuškodí, když se v rychlosti podíváme, jak si tedy vede nejen proti Applu, ale i proti minule testovanému DELL Latitude 7455, a především, zda se chová procesor Snapdragon X stále stejně.

Jestli se něco HP opravdu povedlo, tak je to design notebooku. Opravdu je to jeden z nejhezčích PC notebooků za poslední dobu, co jsem měl v ruce. Líbí se mi odkaz na staré modely OmniBook z přelomu tisíciletí. Kovové tělo počítače má mírný fialový nádech a poměrně netradiční je tmavě šedá klávesnice se světle šedou horní řadou. Vypadá to stylově, přitom jsou popisky kláves pořád velmi kontrastní přes jak den, tak v šeru se zapnutým podsvícením kláves.

Právě to podsvícení mě zaujalo. Drtivá většina PC notebooků má problém, že podsvícení kláves prosvítá mezi klávesami, pokud se díváte na klávesnici příliš pod úhlem. Zde to mají vyřešené stejně dobře jako na mém MacBooku Air M1, takže se ani pod velkým úhlem nestane, že by vám svítilo ostré světlo bílých diod přímo do očí nějakou mezerou. Zrovna u HP to vidím snad úplně prvně, ale když se chce, tak to evidentně jde.

Mechanická pevnost je na úrovni standardu tenkých stylových PC notebooků. Oproti MacBook Air i zmíněnému Latitude je znát o něco větší poddajnost, pokud ho chytnete za rohy a zkusíte kroutit. Celkově však je pevný dost a normální zacházení zvládne v pohodě.

Vstupní zařízení

Klávesnice má jistý chod a překvapivě uklidňující necvakavý zvuk (s výjimkou mezerníku). Působí velmi kvalitně a kultivovaně. Okamžitě jsem na ní byl schopen psát plnou rychlostí bez překlepů a je rozhodně lepší než ta v minule testovaném DELL Latitude 7455. Klávesy v horní řadě mají primárně funkci definovanou ikonkou (jde přepnout Fn+Shift), ale pokud je během jejího stisku držen některý z přepínačů (Ctrl/Alt/Shift), interpretuje se jako standardní F1-F12, takže klávesové zkratky je možné vyvolávat přímo.

Stejně jako u ostatních ARMových notebooků s Windows, i zde nám sebrali pravý Ctrl a místo něj dali klávesu pro Microsoft Copilot. Já bych tedy radši zpátky ten Ctrl.

Ke klávesnici mám jednu zásadní výtku, kterou jsem si uvědomil až s velkým zpožděním, neboť si nepamatuju jinou klávesnici, která by se takto chovala. Page Up/Down, Home a End jsou přes Fn na kurzorových šipkách a nemám s tím automaticky problém. První notebook, kde to tak bylo, jsem měl už v roce 2006 a ocenil jsem, že nemusím hrabat pro tyto funkce do vzdálenějších řad klávesnice. Problém u tohoto HP však je, že nejde udělat třeba Shift+Home/End, což jsem až nyní zjistil, že při psaní používám. Stisk Shift+Fn je totiž detekován jako zámek funkce Fn na horní řadě kláves. Dá se to obejít leda tím, že držím nejdřív Ctrl+Fn, pak stisknu Shift a pustím Ctrl. Pak už můžu zmáčknout klávesy kurzorových šipek a provede se správná akce. Ale takhle to nikdo nebude chtít dělat.

Touchpad má elektroniku ELAN a jen mírné zpoždění (input lag), ale není to tak hrozné, jak to dřív u ELANu bývalo. Všechna gesta jsou řízena systémem bez extra aplikace od výrobce a nemám si vlastně na co stěžovat. Dřív byly pro mě touchpady ELAN důvod si daný notebook nevzít. V současném provedení by mi to už bylo jedno.

Malý maximální jas

Displej má rozlišení 2240×1400 a poměr stran 16:10. Oceňuji, že po vzoru Applu teď výrobci PC notebooků mnohem častěji nabízí něco jiného než příliš širokoúhlý poměr 16:9. Pro kancelářskou práci je více místa na výšku rozhodně praktické.

Můj hlavní problém s tímto konkrétním displejem je v podání barev. Obraz má mírně nazelenalý nádech, což je znát především na podání bílé barvy. Ta není neutrální ani přes den, ani za umělého osvětlení a obraz nepůsobí tak kontrastně. Přitom rozsah barev se 100% pokrytím sRGB je ok. Druhý problém se týká jasu – jen 300 nitů v maximu je dnes u notebooku v této cenové kategorii za mě nedostatečné. 400 beru jako rozumné minimum. Tady mám pořád pocit, že bych si chtěl jas zvýšit, ale už jsem během dne pořád na maximu. Celkově, pokud chce HP oslovit zákazníky Applu, nemůže nabízet výrazně horší displej, než jaký měl jeho nejlevnější model už před pěti lety.

Minimální jas není tak vysoký jako u DELLu, ale na použití ve tmě by to chtělo ještě méně. Potěšující je absence PWM blikání podsvícení při libovolném jasu. Dokonce to není náhodou – HP se ve specifikaci samo chlubí „potlačeným blikáním díky stejnosměrnému řízení jasu“.

Při napájení z baterie displej ve výchozím nastavení trpí zhoršením kvality obrazu vlivem funkce dynamického kontrastu. Normálně se u x86 strojů musela tato funkce vypínat v ovládacím panelu ovladače grafiky. Zde je integrovaná v ovládacích panelech Windows hned vedle nastavení jasu (zdá se, že zde to teď ve Windows 11 půjde vypnout i u notebooků s jinými grafikami).

Zase ty reproduktory

Po delší odmlce v recenzování mě minule testovaný DELL příjemně překvapil kvalitou reproduktorů. Byly tam sice nějaké drobné chybky, které bych nejradši upravil v úpravě signálu (přílišné zvýrazňování sykavek ve špatně masterovaných nahrávkách), ale jinak hrály opravdu skvěle. Byl to výrazný nadstandard – poměrně blízko toho, co nabízí právě staré MacBooky. Už jsem si skoro říkal, že PC výrobci pochopili, že dobré reproduktory zákazníci ocení.

Ale ne, byla to výjimka. OmniBook X hraje jako průměrný PC notebook. Tedy špatně a naprosto bez bassů. Repráčky jsou na spodku v přední zkosené části a míří do země.

Těší mě, že se v posledních letech stala standardem mnoha řad PC notebooků integrovaná posuvná krytka webkamery. Ani nejde o to, že bych se tolik bál špehování, ale když se připojujete hromadou různých aplikaci na konferenční hovory denně, ale ve většině nechcete být vidět, je fajn, když máte hardwarově jistotu, že se kamera náhodou nespustí.

Výdrž dobrá, ale opět samovybíjení

Pokud jde o spotřebu, vyšlo to podobně jako u Latitude. Je tu ovšem větší baterka – 60 Wh. Při psaní ve Wordu přes den s maximálním jasem (zde tedy jen 300 nitrů) se spotřeba pohybovala okolo 3,5-4,5 wattu. Z toho plyne reálná výdrž 12-16 hodin. Při online kancelářské práci by mělo být možné bez většího omezování přestát 10 hodin na jedno nabití. Minimální spotřeba se snížený jasem a pouhým čtením textu byla dokonce pouhých 2,5 W, tedy na úrovni MacBooku Air. S touto velkou baterií to znamená až 23 hodin výdrže.

Maximální zátěž všech procesorových jader testem Cinebench R23 umí zvednout spotřebu celého počítače na 60 wattů, kdy si rozhodně nezadá s x86 – také se hned ozve ventilátor, který bohužel podle toho, na čem je počítač položený, umí mírně pískat (mimo tyto situace však o notebooku nevíte, i když se obvykle ventilátor točí na minimální rychlost většinu času bez ohledu na zátěž). Přímo hlučný však není. Spotřeba 60 W se drží jen minutu, pak se výkon procesoru omezí a s tím plynule spotřeba spadne na 40 W. V takovém rozpoložení by tedy počítač teoreticky vydržel ani ne jeden a půl hodiny.

V případě zátěže jednoho jádra ve stejném testu se spotřeba drží na 10 W (cca 6 hodin), ventilátor běží na nejnižší rychlost (neslyšitelný) a výkon je možné podávat stabilně celou dobu.

Při hraní her se ukázal Snapdragon X opět přiměřeně úsporný. V Beam.NG bral s plným jasem celý počítač 30 W, takže skoro dvě hodiny hraní by zvládl. Když jsem při jedné neplánované LAN party půjčil notebook na hraní Flatout 2 v multiplayeru (hra z roku 2006), zaujalo mě, že notebook při hraní spotřebovával jen 10 W, což je výrazně méně, než bych čekal u průměrného PC notebooku, kde běží něco, co používá grafiku (a to i když je fps omezené na 60 kvůli V-syncu), takže po dvou hodinách hraní zmizela jen třetina baterie.

Ale abych jen nechválil – na rozdíl od DELLu se zde objevil klasický PC problém, a to rychlé vybíjení uspaného notebooku. DELL měl uspaný přijatelnou spotřebu 0,34 W. HP však ještě před nainstalováním většího množství aplikací už mělo uspané spotřebu 0,78 W. Pokud notebook jen zaklapnete přes noc, za deset hodin se z baterky ztratí 13 %. Na můj vkus je to už docela dost (tolik má teď HP EliteBook 840 G10 s Intelem, který jsem nově nafasoval) a obávám se, zda spotřeba u plně zabydleného notebooku nakonec ještě nestoupne.

V tomto notebooku není možné ručně nastavit, aby se nenabíjel stále do 100 %. Má však v nastavení firmware položku (ve výchozím stavu zapnutou), která se jmenuje „Adaptive Battery Optimizer“. Ta se údajně stará prodloužení životnosti baterie. Předpokládám, že při častém ponechávání počítače v plném nabití začne omezovat kapacitu baterie, se kterou pracuje, což půjde poznat jako snížení reportované kapacity baterie v diagnostických nástrojích (uživatel tedy stále uvidí, že nabil do 100 %). Takto se některé notebooky chovají.

Výkon

V DELLu byl na desce připájený Snapdragon X Elite – X1E-80-100, který má dle specifikací základní takt 3,4 GHz a turbo pro 1-2 zátěž jednoho až dvou jader 4,0 GHz. V tomto HP je však X1E-78-100, což je o stupínek nižší varianta. Základní takt je stejný, ale chybí turbo. Takže i v případě zátěže jednoho jádra, nejde takt nikdy přes 3,4 GHz.

Důsledek je logický – klesl jednojádrový výkon. Teoreticky by měl klesnout až o 15 %, v testu mi vyšel o něco menší rozdíl.

Cinebench 2024 / Single Core (jeden běh testu):

• Snapdragon X Elite X1E-78-100 (HP OmniBook X) = 107 pts (nativně ARM64)
• Snapdragon X Elite X1E-80-100 (DELL Latitude 7455) = 122 pts (nativně ARM64)
• Apple M1 (Apple MacBook Air M1) = 109 pts (nativně ARM64/macOS)

Cinebench 2024 / Multi Core (jeden běh testu):

• Snapdragon X Elite X1E-78-100 (HP OmniBook X) = 927 pts (nativně ARM64)
• Snapdragon X Elite X1E-80-100 (DELL Latitude 7455) = 880 pts (nativně ARM64)
• Apple M1 (Apple MacBook Air M1) = 420 pts (nativně ARM64/macOS)

V případě zátěže všech jader by měl být výkon stejný, ale realita je složitější. Procesor, který si v zátěži bere přes 50 wattů, už je silně závislý na kvalitě chlazení. Je tu tedy stejný problém jako u Intelu, kdy v praxi nižší model procesoru může podávat vyšší výkon, pokud je umístěn do notebooku s lepším chlazením.

Intenzivnější chlazení v OmniBooku umožnilo procesoru podat o 5% vyšší výkon. Ani jeden z notebooků v plné zátěži nedokázal udržet základní takt 3,4 GHz. Ten se udrží jen minutu (spotřeba 60 W), ale s plynulým snížením spotřeby (na 40 W) následně osciluje mezi 2,5 a 2,7 GHz.

Přesto si na výkon nemohu stěžovat. Dostal jsem notebook s Intel Core i7-1370P (6 výkonných jader, 8 úsporných), což je nejsilnější procesor, který se do daného notebooku vůbec dodával, a přijde mi, že je výrazně slabší prakticky ve všem, co jsem zkoušel a běželo nativně. Ono se to odráží i v tom Cinebench 2024, kde má na jedno jádro 102 pts a na všechna pouze 531 pts. Evidentní, ale poměrně standardní problém je, že se procesor pod zátěží tlačí na vysokou spotřebu a notebook jej nedokáže dlouho uchladit, takže jde pak s výkonem dolů. Nejvíc je to poznat tam, kde programy používají vektorové instrukce (AVX), jinde to tak zlé není.

Závěrem

HP OmniBook X je opravdu hezký notebook (mnohem hezčí než minulý DELL). Takhle nějak si představuji design, který je elegantní a nevtíravý, ale zároveň ne tuctový. Ukázalo se, že nižší verze procesoru bez podpory turbo boostu je pomalejší jen v zátěži jednoho až dvou jader (jen o 13 %), ale při zátěži všech jader dle očekávání poskytuje stejný výkon. Zde v HP (zřejmě kvůli intenzivnějšímu chlazení) dokonce o něco vyšší.

Dále se ukázalo, že stále záleží na výrobci notebooku, jak vyladí spotřebu v režimu spánku, neboť HP ji má více než dvojnásobnou proti dříve testovanému DELLu založenému na stejné architektuře. Odpovídá přibližně spotřebě moderních HP notebooků s procesory od Intelu.

Hlavní bolístkou, a důvodem, proč bych sám pro sebe nakonec nemohl tento notebook pořídit, je displej. Sice nebliká (PWM) a má skvělé pozorovací úhly, a dokonce i to rozlišení je pro mě ok (2240×1400), ale přes zelený nádech bílé barvy bych se nepřenesl a s ohledem na časté používání venku bych měl problém i s nízkým maximálním jasem (300 nit). Horší reproduktory, kdyby byly jediným nedostatkem stroje, bych asi neřešil, ale zamrzí. Speciálně dnes, kdy konkurence dobrý zvuk udělat umí.

Počítač je u nás nabízen výhradně s tím procesorem a Windows 11 Home. Konfigurace se liší velikostí SSD (512 až 1024 GB) a RAM (16 až 32 GB). Cena s DPH je mezi 35 a 40 tisíci korun. Současná nabídka počítačů se Snapdragon X ukazuje, že při požadavku na plný výkon nejde o zásadně úspornější procesory než konkurence s x86 (byť při střední a nízké zátěži úspornější jsou znatelně), ale hlavně také že za počítač s alternativní architekturou ARM64 (v kontextu Windows) si zatím musíte značně připlatit, byť Qualcomm tvrdí, jak jsou tyto procesory levné na výrobu. Přesně v tomto ohledu se (bohužel) opakuje historie RISC pracovních stanic z devadesátých let.

UPDATE

Zjistil jsem, že jsem článek napsal a dva měsíce mi trvalo ho publikovat na web. Tohle je přesně důvod, proč nemá cenu, abych se snažil psát o aktuálním dění čehokoli. Nicméně za tu dobu HP začalo používat značku OmniBook (bez X) i pro novou generaci procesorů Core Ultra (taky bych měl nějaký otestovat, jestli je to opravdu o tolik úspornější než předchozí generace), takže už to není výlučně spojené jen se Snapdragony X.

Větší zajímavost je, že se v akci objevují tyto notebooky (nové, nerozbalené) už i v kategorii 25-30 tisíc korun s DPH, čímž začaly být mnohem zajímavější (zároveň ASUS už má notebooky s ořezaným Snapdragonem X Plus od 20 tisíc s DPH). Je potřeba si přiznat, že Qualcomm Snapdragon je pořád pro spotřebitele nová značka a nová platforma. Navíc je tu tvrdá konkurence, kdy Intel maká na tom, aby jeho procesory nebyly tak žravé, AMD se nyní velmi daří a Apple s M4 předvedl zase velký skok ve výkonu. Pokud má Qualcomm nalákat zvědavce, je potřeba mít zastoupení zejména v kategorii notebooků za 20-30 tisíc korun.