Ze všech pracovních stanic od DELLu mě nejvíc zajímal základní model už od ohlášení nové generace. Přece jen vyšší modely jdou vždy jen cestou, jak to samé narvat do tenčího těla, nebo nabídnou mnohem víc, než potřebuje většina uživatelů. Precision 3510 je koncipován jako úplný základ pro nasazení coby skutečná mobilní pracovní stanice. Na rozdíl od pokusů jiných výrobců však v sobě má plnohodnotné čtyřjádrové procesory (včetně Xeonů). Času bohužel není moc a nevystačil by na plnou recenzi, a tak jsem se rozhodl aspoň pro rychlý test v podobě kratšího zápisku na blogu.

Řada Precision se teď dělí na tři skupiny – modely 3000 (plná konektorová výbava, základní grafika), 5000 (tenké provedení a lehké na úkor konektorové výbavy, ale s vyšším grafickým výkonem) a 7000 (tlusté klasické pracovní stanice s nejvyšším výkonem a čtyřmi sloty pro RAM). Řada Precision 3000 je pouze modifikací business řady Latitude E5000 ve variantách s čtyřjádrovými procesory a v tuto chvíli zahrnuje pouze 15,6“ model 3510 (odvozený od Latitude E5570). Rozdíl je v možnosti osadit i procesory Xeon, jiné nabídce volitelných komponent a certifikované variantě grafického čipu od AMD. U řady Precision 5000 je to podobné – 15,6“ model 5510 je odvozen od multimediálního XPS 15 stejným způsobem. Až řada Precision 7000 jsou notebooky od začátku navržené jen jako pracovní stanice.

Vzhled, konstrukce, ergonomie

Odvození nejlevnějšího Precisionu 3510 od Latitude E5000 byl dobrý krok. Pětitisícovky se totiž staly náhradou za ukončenou řadu E6000, když si zákazníci začali stěžovat, že nové notebooky sice jsou tenčí, ale jen s úspornými dvoujádry, která nemají potřebný výkon. Čtyřjádrové varianty pětitisícovek jsou navrženy od píky a s dvoujádrovými kromě základních vizuálních rysů nemají mnoho společného – díky tomu už je výkon vměstnán do relativně kompaktního těla s hmotností 2,25 kg a tloušťkou jen 25 mm. Není to tedy nejtenčí možný notebook v dnešním světě, ale působí relativně štíhle a na cestách nemáte pocit, že vám někdo do batohu schoval pytel cementu.

Vzhled není tak pěkný jako třeba u tenké stanice ThinkPad W550s a černé tělo s jemně zaoblenými rohy působí především seriózně a účelně. Materiály jsou tomu podřízený a na zvolených matných površích aspoň není vidět každý otisk.

Když zvednete otevřený počítač za roh základny, nebudete mít pocit, že by se měl každou chvíli rozpadnout a základna má takovou odolnost, aby se pod tíhou rukou nekroutila. Víko je na tom podobně – trochu se prohne při použití větší síly, ale na displeji se to neprojeví.

Klouby mají kupodivu klasickou konstrukci – víko jde díky tomu vyklopit až do úhlu 180° a zadní strana může být osazena konektory.

Displej, zvuk

Displeje jsou nabízeny ve dvou kategoriích, přičemž ta vyšší může být i dotyková (dotykové verze jsou lesklé). Základní možností je HD TN panel (1366×768), což je volba asi jen pro největší zoufalce vzhledem k tomu, jak nekvalitní tyto panely jsou. Za příplatek jsou 6-bit full-HD IPS-like panely (1920×1080) a dostat můžete různé typy. S jistotou jde o LG (156WF6) a AUO (B156HAN). V reálu jsem viděl oba a ten od LG je podle mě hezčí. Oba mají dobré pozorovací úhly i kontrast, ale LG má podle mě o kousek lepší barvy (byť garance je na 72 % AdobeRGB v obou případech) a hlavně lepší bílou barvu. U panelů AUO je klasický problém s mírným nádechem do žluté (obvykle to řeším nastavení kontrastu červené na 48 a zelené na 47 v ovládacím panelu od Intelu). Pro dlouhodobou práci je však podstatné, že obrazovka nebliká při libovolném nastavení jasu od 25 do 100 %. Blikání podsvícení vlivem PWM se projevuje až při jasech pod 25 %, nicméně frekvence blikání je vysoká (1 kHz), takže ani v tuto chvíli nebudou oči nadměrně namáhány.

Celkem mile mě překvapil zvuk po všech zkušenostech s modely XPS, kde byl otřesný. Repráčky sice nehrají tak jako v lepších multimediálních modelech, ale softwarová úprava MaxxAudio dělá zvuk „plnější“ a s náznaky nižších frekvencí. Výsledek je mnohem lepší, než bych čekal od kancelářského počítače – rozhodně lepší než mají pracovní stanice od HP a Lenova.

Klávesnice, touchpad a trackpoint

Samotná mechanika nových chiclet kláves je docela dobrá a od začátku jsem dokázal psát rychle a bez překlepů. Velký vnitřní problém mám s odstraněním dedikovaných kláves pro Home a End, místo kterých je teď nad numerickým blokem čtveřice kláves pro ovládání přehrávače a spuštění kalkulačky. V aktuální generaci už neexistuje pracovní notebook od DELLu, který by tyto klávesy měl. Nemám tušení, zda je to jen nějaký zvrácený vtip, ale bude zajímavé sledovat, zda se DELL k těmto klávesám ještě vrátí. Pokud ne, budeme je dál muset vyvolávat jako kombinace Fn a kurzorových šipek.

Podsvícení klávesnice je regulovatelné ve dvou stupních intenzity. Počítejte však s tím, že diody blikají při nižší jasu vlivem PWM na nízké frekvenci okolo 60 Hz, což může být při delší práci nepříjemné.

Touchpad je DELLovská klasika s elektronikou Alps. Je tu určité zpoždění snímání, ale zas velké plus má ode mě výrobce za samostatná tlačítka s příjemně měkkým a nehlučným stiskem. Trackpoint má trochu moc hladkou a zapuštěnou čepičku, ale lepší než nic a při práci s notebookem na klíně jej považuju stále za velkou přednost, přestože v podání DELLu jsem častěji sáhl po touchpadu.

Konektory a diody

Výbavou rozhraní je na tom 3510 asi nejlépe ze všech pracovních stanic. Je to dáno tím, že základ v podobě Latitude E5000 je určen pro řadové zaměstnance, kde není prostor pro vymýšlení blbostí, jako jsou zmenšené konektory vyžadující redukce. Jsou tu klasické obrazové výstupy HDMI a VGA, trojice USB 3.0, LAN, slot pro SD i SmartCard a kombinovaný zvukový konektor.

K tomu si připočtěte ještě dokování na klasický velký DELL E-Dock a volitelně ještě WiGig (60GHz bezdrátové dokování) a za pár měsíců také ThunderBolt 3.0 (DELL už má svůj TB dock).

DELL se rozhodl použít všude bílé indikační diody. Zejména ty na klávese CapsLock a hlavním vypínači svítí zbytečně intenzivně. Na čelní hraně je ještě trojice informující o zapnutí, nabíjení baterky a aktivitě disku. Jestli mě něco vyloženě štve, je to ten hloupý nápad DELLu dát na konektor napájecího adaptéru svítící kroužek. Některé adaptéry ho nemají, ale většinou je buď modrý, nebo bílý. Bez ohledu na barvu vždy v noci osvítí celou místnost, takže donutí i ty hodně natvrdlé uživatele, aby adaptér před spaním odpojili ze zásuvky (a dobře udělají, protože spát u takového světla není ani zdravé).

Výkon a komponenty

Na rozdíl od nejmenovaných jiných výrobců (HP, Lenovo) si DELL nedovolil nikdy dělat mobilní pracovní stanice s úspornými procesory. Nic se nebude měnit ani tentokrát a uvnitř mohou být čtyřjádra i5, i7 a Xeon E3. Pro paměť jsou dostupné dva sloty DDR4, lze osadit dohromady až 32 GB RAM a v případě konfigurace s Xeonem fungují paměti typu ECC.

V testovaném kusu je opravdu nadstandardní procesor Core i7-6820HQ a v případě výsledků testů na jedno jádro si vede opravdu skvěle. V plné zátěži však výkon zůstává jen lehce pod úrovní základního čtyřjádra i7. Je to podle mě dáno omezením TDP na úrovni firmware počítače. Mám zkušenost s menší verzí Latitude E5000, kde se kombinovalo čtyřjádro i5 s integrovanou grafikou a v extrémní zátěži už bylo chlazení na hraně. Je možné, že v případě konfigurací s dedikovanou grafikou už bylo nutné výkon trochu přiškrtit, aby se počítač neupekl. Tak jako tak je výkon při dobře paralelizovatelných úlohách více než dvojnásobný proti pracovním stanicím s úspornými dvoujádrovými procesory Core i7 U.

Moc radosti mi neudělalo řešení diskového systému. V minulé generaci byl totiž jeden z větších rozdílů mezi Latitude E5000 a E7000 v možnosti osadit SSD i pevný disk (v případě vyšší řady, pochopitelně). Pětky tuto funkci nedostaly ani nyní, kdy v sedmičkách došlo k takovém ztenčení, že už tam klasický disk ani nedáte (a spoléhá se na jedno SSD v M.2).

Najdete zde slot M.2 v dlouhé variantě i potřebnou šachtu pro 2,5“ pevný disk. Problém je však v tom, že jsou na jednom místě a zařízení vložené do jednoho fyzicky zabraňuje instalaci druhé možnosti. Na výběr tak máte tři možnosti primárního úložiště, které nelze kombinovat:

• Klasický 2,5“ pevný disk s kapacitou až do 1 TB (až 500GB pro modely s šifrováním)
• 2 SATA SSDaž 512GB (klasické i s šifrováním)
• Výkonné M.2 NVMe PCIe SSD až 1TB

Nových DELLů jsem měl v ruce několik, takže mám představu, o kolik může být rychlejší PCIe SSD (2-2,5x), nicméně zde je použito (průměrné) SATA SSD, které také není špatnou volbou. Proč? Je to jednoduché – počítejte s tím, že s PCIe SSD bude spotřeba v průměru asi o jeden watt vyšší. Nárůst rychlosti navíc poznáte jen ve specifických situacích, protože na běžnou „notebookovou“ práci je SSD výkonné dost. Ostatně ani v serverech se ještě nikdo nepřetrhne s nasazováním PCIe SSD.

Všechny konfigurace mají na základní desce dedikovaný profesionální čip AMD FirePro W5230 s vlastními 2 GB 128bit paměti GDDR5. Je to jádro hodně podobné low-end Radeonu R9 M265X – jen má méně shaderů (512 místo 640) a na vyšších taktech(vhodnější pro zátěž v CADech).

Výkon grafiky je sice vyšší než u herních čipů, ale je docela nevyrovnaný. Ve srovnání s low-end Quadro K520M (odvozena od GeForce 840M) si nevede příliš dobře. Někde je rychlejší a někde naopak celkem znatelně pomalejší. Kopíruje tak spíše výkon profesionální varianty integrovaných grafických jader v procesorech Intel Xeon E3. Nakonec se tedy klidně může stát, že pokud si tento notebook koupíte s Xeonem, bude v některých profi programech úplně jedno, zda pojedete přes dedikovanou, nebo integrovanou grafiku… což je trochu smutné.

Dle všeho bude hlavní problém v ovladačích. Předchozí generace totiž často podávala vyšší výkon. Bohužel AMD ne nadarmo není leaderem v segmentu profesionálních grafik, protože hardware sice není špatný, ale zákazníci podobných řešení potřebují maximální odladěnost, kterou v grafické divizi AMD nějak neumí.

Chlazení, baterie

Systém chlazení je nastaven tak, aby při nenáročných činnostech nebylo nutné ventilátor vůbec spouštět. Ve výsledku tak notebook nevydává žádné zvuky, na což se snadno zvyká ve chvílích, kdy s notebookem pracujete večer v posteli. Menší nárazové zátěže se projeví roztočením ventilátoru jednou za pár minut, aby se po desítkách sekund zas vypnul. Běží však v nízkých otáčkách, kdy si jej většina lidí pravděpodobně vůbec nevšimne. Až dlouhodobá nižší až střední zátěž donutí ventilátor k běhu v těchto otáčkách neustále.

Plná zátěž všech jader procesoru vede ke zvýšení otáček, ale hlučnost je snesitelná. Jen místy se ventilátor dostane do maxima, kdy má lehce svištivý projev, který není příjemný. Při reálném nasazení naštěstí nejsou takové otáčky časté. Celkově jde v rámci třídy o nadprůměrně tichý stroj, neboť notebooky s čtyřjádrovými Core a hmotností 2,0-2,5 kg bývají hlučnější.

Bez zátěže se základna zahřívá jen mírně a to pouze na spodku vzadu kvůli teplu, které se zde drží vlivem pasivního chlazení. V zátěži jsou nejvyšší teploty na plastu vlevo od klávesnice (45,2 °C) a vlevo vzadu na spodku pod výdechem chlazení (52,2 °C).

Jediná baterie je schovaná v útrobách počítače a pro přístup k ní musíte odšroubovat celý spodní kryt. Tím se dostanete také ke všem vyměnitelným komponentám a k chladiči (kvůli čištění). Kapacita základní baterie je 62 Wh a stejnou baterii najdete i modelech Latitude E5470 a E5570. V extrémním případě šetření a offline kancelářské práce se dostanete někam k deseti hodinám provozu. V reálném provozu ale počítejte spíše s pěti až šesti. V případě zapnuté grafiky (byť minimálně zatížené) si odečtěte ještě další hodinu. Při modelování v 3D CADech se výdrž drží okolo dvou až tří hodin na jedno nabití.

Příjemnou funkcí, kterou jsem několikrát s radostí využil, je rychlé nabíjení (u DELLu nazvané ExpressCharge). Standardně je nabíjecí výkon 37 wattů. V případě, že zapnete rychlé nabíjení, zvýší se na 52 wattů, takže vám stačí přibližně hodina, abyste prázdnou baterii dostali na 90 %. Když někde cestujete a dostanete se k zásuvce jen na omezenou dobu, budete tuto funkci milovat…

Závěrem

Je čas na finální verdikt. Precision 3510 rozhodně je zajímavé řešení a věřím, že se jich i hodně prodá. Nicméně jako grafická pracovní stanice bude vhodný jen pro low-end CAD systémy, resp. méně náročné projekty. Certifikovaná grafika od AMD není ideálním řešením pro náročnější, a to jak kvůli nevyrovnanému výkonu, tak kvůli podpoře. Raději bych viděl možnost osadit i grafiku Quadro M1000M, jenže pak by se taky mohlo stát, že tento model bude kanibalizovat vyšší řadu, resp. základní konfigurace modelu Precision 7510. Když si ovšem odmyslím tohle, pořád jde o model, který má v rámci pracovních stanic níže nastavenou cenu a může tedy být ideální cestou i pro další profese, kde budou uživatelé chtít procesory Xeon E3 kombinované s ECC pamětí.

V ostatních parametrech jde o dobrý stroj – lze jej osadit čtyřjádry, není hlučný, má relativně dobré reproduktory i full-HD IPS displeje a všechno je to odolně zpracované. Dobře poslouží ve všech těch profesích, kde není extrémní 3D výkon zas tak zásadní.

Z hlediska konkurence z vlastní stáje se hodí zmínit modely E5000 s čtyřjádrovými procesory, od kterých je tento odvozen. 15,6“ Latitude E5570 je zvenčí identickým notebookem, jen v něm nedostanete Xeon, ani ECC paměti a místo AMD FirePro dostanete buď obyčejný Radeon stejné třídy, nebo si můžete vzít konfiguraci pouze s integrovanou grafikou. Právě v případě, že si vystačíte s integrovaným jádrem a ECC nepotřebujete, můžete se u konfigurací s čtyřjádrovým Core i5 a full-HD IPS displejem dostat na velmi zajímavé ceny. No a v případě, že oželíte numerickou klávesnici (resp. vám stačí zástupná numerika přes Fn), je tu i 14“ verze E5470, která je po stránce výkonu i většiny parametrů shodná.

V případě reálné konkurence v rámci třídy pracovních stanic je to zatím takové nejednoznačné. DELL všechny stanice vypálil s předstihem. V případě Lenova se nabízí ThinkPad P50, ale ten už je tlustší a těžší a cenově i konfiguracemi jde proti Precision 7510. Je tu však také nově ohlášený ThinkPad P50s, který je nástupcem W550s. Ten bude mít na desce Quadro M500M, u kterého je zatím výkon velkou otázkou, ale pravděpodobně bude o 20 % lepší než u Quadro K520M. Problém je, že v této tenčí variantě (ne o moc lehčí než testovaný notebook) bude Lenovo osazovat jen úsporné dvoujádrové procesory. Očekávám také, že minimálně tady v ČR budou ceny nastavené výše, takže mimo větších firem s velkými slevami bude P50s postrádat smysl (i se slevou bych bál).

V případě HP si můžete portfolio nových ZBooků prohlédnout na oficiálních fotkách. Máme tu v 15,6“ provedení třetí generaci ZBook 15 (klasický hi-end, konkurence Precision 7510), ZBook 15u (základní model s tenkým provedením) a Zbook Studio 15, což je úplná novinka. Nové Studio bude našlapané dobrým hardwarem, ale nebude určitě levné. Je to přímá konkurence pro Precision 5510, takže tu nenajdete numerickou část klávesnice, standardní dokování, ani některé konektory a touchpad je beztlačítkový pro ukojení zvrácených potřeb těch, co počítač designovali (bohužel).

Proti půjde cenově pouze Zbook 15u. Nové má i numerickou část klávesnice a nabízí v nejvyšší konfiguraci UHD displeje (3840×2160), které u tohoto notebooku nenajdete. Další výhodou je možnost připojit současně jak M.2 SSD (podpora SATA i PCIe), tak klasický 2,5“ pevný disk. Nevýhodou je starší generace profi grafiky AMD FirePro (W4190M) a podpora pouze úsporných dvoujádrových procesorů (maximálně Core i7 U). Vypadá to, že až na DELL se všichni zatím bojí dávat čtyřjádrové procesory i do nižších modelů.