V minulém zápisku jsem psal o problémech s reklamací notebooku VBI v případě poničení nálepky se sériovým číslem na spodku šasi. O tom, jak moc si musel stát na vedení člověk, který rozhodl umístit sériové číslo pouze na toto místo, asi nemá ani cenu polemizovat. Pokud už si ale koupíte nějaký podobný notebook, tak by bylo dobré o nálepky co nejvíce pečovat (u normálního notebooku to řešit nemusíte, tam mají většinou jen informační charakter). V případě běžného používání se totiž můžete dočkat takového výsledku:

ta dlouhá nálepka vpravo původně nesla čárový kód a sériové číslo

Zde mám několik účinných rad, jak předejít opotřebení těchto nálepek:

notebook nezapínat
uložit notebook do větraného chladného prostoru bez přístupu světla (v případě, že dorazil v krabici, tak jej vůbec nevybalovat)

(pokračování článku)

O garážovém prodeji těchto notebooků jsem nikdy neměl velké mínění. I tak mě ovšem dokážou některé (negativní) zkušenosti uživatelů opravdu překvapit. Tentokrát jsem si však na fóru přečetl takovou „libovku“, že se o ni prostě musím podělit. Objevil se tam jeden uživatel ze Slovenska, který si ve velkoobchodě Asbis(.sk) zakoupil notebook VBI FL90. Ten při nižší ceně proti konkurenci nabízel kdysi výbornou grafiku GeForce 8600M GT, čím se stal pro mnoho lidí zajímavým.

Technik při práci? (zdroj vbi.sk)

Jenže výkon procesoru a grafická karta nejsou všechno. Zmíněnému uživateli přestal na jeho VBI FL90 fungovat audio výstup, a tak se v létě rozhodl pro reklamaci. Během školy se mu do toho nechtělo, protože proklamované 3 dny reklamaci jsou nejspíše z říše pohádek a na fórech píše většina lidí zkušenosti spíše s reklamací trvající téměř měsíc. Nikdo nechce být během školy měsíc bez notebooku.

Knihy, školní pomůcky a servis VBI notebooků

Na Slovensku funguje jeden autorizovaný servis provádějící záruční opravy VBI notebooků – společnost Daniel NETRI. Jde o malé knižní vydavatelství, které zároveň před pár lety začalo fušovat i do notebooků. Nemohu si pomoct, ale servis notebooků bych si sám představoval trochu jinak. Určitě ne jen jako nějakou činnost bokem. Náš uživatel sem byl odkázán z velkoobchodu, který se tak chová v případě všech zařízení s vlastním autorizovaným servisem.

(pokračování článku)

V minulém díle jsem mluvil o lesklé klávesnici, což asi většina lidí uzná, že je úlet první kategorie. Tentokrát se podívám na podstatně rozšířenější nešvar – konektory zvukové karty umístěné na čelním panelu. Vlastně jsem ještě neviděl člověka, který by vyžadoval takto umístěné konektory. Za to lidí, kteří to vyloženě nesnáší, lze najít na fórech celé řady. Sám patřím mezi ně, ačkoli mám už třetí notebook, kde se při umisťování těchto konektorů nepřemýšlelo.

Většina sluchátek má zahnutý konektor. V případě konektorů vpředu je podobné zahnutí kontraproduktivní, neboť kabel musí vést k uživateli od konce konektoru kolmo. Kabel se v některých případech i víc namáhá. V případě připojení externích reproduktorů je konektor často podstatně masivnější a není zahnutý. Jenže na rozdíl od sluchátek zde nikdo nechce, aby kabel vedl dopředu. Kabel je tak nejčastěji nutné ohnout na nějakou stranu, kde se pak perfektně plete pod rukama. Úplně největší specialitkou pak jsou některé notebooky, které nabízí 5.1 výstup analogem a všechny tři potřebné konektory mají umístěné také na předku. Zkuste si takto vést 3 tlusté kvalitní kabely do vaší repro-soustavy. Já to zkusil a nic moc.

Kam tedy s nimi?

Nejlepší místo je asi na levém boku prakticky v libovolném místě (klidně blízko uživatele). Případně se mi také líbilo umístění na pravém boku dále od uživatele. Na pravém boku blízko uživatele už jsem audio konektory měl také a tolik to nevadí. V případě použití zahnuté redukce pak kabel nepřekáží ani myši. V případě umístění konektoru na čelní panel by takové redukce byly nejspíš potřeba dvě.

Snad každé místo je lepší, než to rvát na předek. Proč to tam tedy výrobci tak často a rádi dávají, mi hlava nebere.

Připadá mi až neuvěřitelně otravné, co všechno jsou výrobci schopni nacpat do standardní instalace notebooku. Specialistou na podobné úchylnosti bývá Toshiba (Sony a Acer jsou v těsném závěsu), která vám notebook naplní bloatwarem až po okraj takovým způsobem, že už po prvním spuštění máte pocit, že systém by si zasloužil přeinstalovat.

první spuštění notebooku po vybalení z krabice

Výrobci za tento způsob reklamy dostávají dobře zaplaceno a uživatel často vůbec nemá na výběr, zda tyto věci nějakým způsobem při instalačním procesu vynechat. Výsledkem je tedy nutnost všechno smazat ručně, což je otázkou aspoň půl hodiny i pro zkušeného člověka. Některé programy (typicky poslední verze různých antivirů) se navíc dokáží obstojně bránit a uživatele terorizují do smazání posledního bajtu z disku.

Já „předinstalované reklamy“ vyloženě neodsuzuji. Nic by se však nemělo přehánět. Pokud vám ještě 5 minut po zapnutí vyskakují okna všemožných nechtěných programů a disk jede naplno, tak je holt někde asi něco špatně. O tom, že práce je proti čisté instalaci citelně pomalejší, ani nemá cenu diskutovat.

Většinou nové platformy Intelu přijímám s rozpakem, protože už dávno nejde o takovou revoluci, jak nám Intel vždy ve svých prospektech tvrdí. Tentokrát jsem však mile překvapen. Během recenzování nových modelů notebooků všemožných značek zjišťuji téměř všude lepší výdrž na baterie. Výrobci se také chytají nové „Péčkové“ řady procesorů, které se chlubí sníženým TDP na 25 W. Kupodivu šla tedy nahoru i výdrž multimediálních modelů, u kterých se na nic podobného nikdy moc nehrálo, a lze se proto setkat i s modely s výdrží kolem 4 hodin.

I teď mám doma jedno 16,4“ (1600x900px) Sony VAIO s obyčejnou 52Wh baterií (6cell) vybavené (relativně žravým) dvoulampovým displejem a lowend dedikovanou grafikou – výdrž je kolem 3 hodin a 40 minut při kancelářské práci, což je více než slušné.

Závěrem

Intel mi teď dělá radost a nové notebooky vypadají velmi dobře. Nakonec ani ceny nejsou nijak vysoké a proti současným dobíhajícím modelům nejdou moc nahoru. Ještě jsem neměl možnost zkusit žádný ostrý kus na AMD Puma platformě, ale co jsem měl možnost přečíst jinde, tak bohužel nejde o nic oslnivého. Pevně doufám, že AMD nabídne také něco dobrého, protože konkurence je potřeba a momentálně není AMD v notebooku žádná velká výhra.

Nedávno jsem se v jednom zápisku zmiňoval o politém 15,4“ Lenovo ThinkPad R61, který reagoval na zásah limonádou vypnutím. V souvislosti s tím mi přišel jeden zajímavý mail, který mě vedl k zamyšlení. Nevím, proč autor nevyužil cesty komentáře, ale jeho mail mi přišel natolik zajímavý, že jej zde celý „přetisknu“:
Zdravim

Narazil jsem ve vasem blogu na zminku o politem Lenovu.

Taky jsem s tim mel zkusenost – nicmene nelil jsem nic primo dovnitr jen se me nad klavesnici rozstriknula naplynovana mineralka.

Notebooku jsem chtel sam okamzite rychle vypnout – nicmene ten se vypnul sam jeste drive nez jsem se rukou dostal k vypinaci.

V ‚tezke depresi‘ jsem ho rozebral a nechal vysusit – rano nesel zapnout – spasnou myslenkou bylo odpojeni interni baterie schovane pod klavesnici –  odpojeni a zapojeni a notebooku zase najel.

Takze IMHO Thinkpady maji nejakou kontrolu na vlhkost s snazi se okamzite pri detekci celou desku odpojit od napeti a je pak otazkou, jestli je rychlejsi voda a neco vyzkratuje a nebo je dostatecne rychla detekce vody (jsou videt kolem touchpadu a jinde vodici pasky, ktere zrejme na vlhkost reaguji)

V mem pripade, kdy se voda snad opravdu nikam hluboko nedostala stacilo jen vypnout napajeni BIOSu.

Tak treba se to bude hodit jako rada priste ;)….

Z.
(pokračování článku)

Každý, kdo se trochu vyzná, by asi řekl: „no, jsou tam nějaké odtokové kanálky a výrobce se tím chlubí, takže asi nic“. Rád bych souhlasil, ale musím vás zklamat. Odpověď na otázku je – chcípne.

Notebooky nejsou vodotěsné a podobné technologie jako „spill-resistant keyboard“ nejsou všespásné. Pouze je vyšší šance, že notebook přežije. Já už jsem viděl hodně notebooků, co přežilo, a žádné podobné věci neměly. Zároveň teď ale k dobrému kamarádovi, který dělá „ajtíka“ v jedné firmě, přinesl zaměstnanec 15,4“ ThinkPad R61, do kterého se vylila limonáda a je úplně zdechlý.

Je to holt vždycky o náhodě a o štěstí. Pokud budete chtít zamachrovat před kamarády, co váš nový ThinkPad umí, tak praktickou ukázku s políváním tekutinou si raději rozmyslete :-).

Na fórech se čas od času vždy objeví nějaká diskuze o kovových pantech a je jedno zda jde o větu: „na tom notebooku se mi líbí kovové panty“, nebo: „ty panty jsou z kovu, takže něco vydrží“, nebo přímo otázku: „a má tento notebook ty panty kovové?“

Dnešním zápiskem bych rád uvedl na pravou míru, jak že to s těmi panty vlastně je – všechny jsou kovové ;-). Víte proč? Ono je to jednoduché. Plastové panty by totiž víko notebooku neudržely ani náhodou. Tlak, který působí na panty je neuvěřitelně vysoký – na nějakém starém notebooku si schválně zkuste sundat celé víko s displejem a ohněte pant do jiné polohy. Půjde to hodně ztuha. Tady by se teď hodilo trochu fyziky, na které bych vám to vysvětlil i se vzorečky, ale fyzika nikdy nebyla mou nejsilnější stránkou, takže to směle přeskočím.

Lepší a horší panty

Když jsou tedy všechny kovové, tak je samotná otázka v názvu zápisku úplně zbytečná. To už jsme si vyjasnili. Jenže to zároveň vůbec neznamená, že panty všech notebooků jsou tím pádem stejně kvalitní. To rozhodně nejsou. Na pantu jsou dva důležité prvky, které výrobce musí řešit.

První se týká spojení obou jeho částí. Ty musí držet dostatečně pevně, aby víko drželo v poloze, do jaké ho nastavíte. Zároveň nesmí být moc pevné, protože se rychleji opotřebují (vznikne typická vůle) a také víc namáhají konstrukci okolo. Jedna část končí jakýmsi válečkem, který je obalen druhou částí. Ta ho drží, aby se nevychýlil ze své pozice. Někdy bývá obalová část příliš slabá, a snadno pak může mít tendence k praskání. Jakmile praskne, tak už to má kloub za sebou. Všechna váha se přesune na druhý a tomu se začne zkracovat životnost. Příznaky jsou jednoduché. Víko už nemusí držet ve své poloze (nebo jen v krajních polohách) a klade výrazně menší odpor.

(pokračování článku)

Nedávno jsem kupoval nějaké ty IT blbinky a jednou z nich byl také fotoaparát Canon PowerShot A720. U něj se ovšem objevila hloupá závada s mírně rozostřeným optickým hledáčkem. Systém jmenovaného velkoobchodu mě odkázal na autorizovaný servis, a jelikož ta oprava zrovna docela pospíchá, vyrazil jsem radši ještě dnes, i když do Prahy dnes jinak ani nepotřebuji.

K mému překvapení mě autorizovaný servis odbyl, že nemám vyplněný záručák a že takhle mi to nevezmou. Takže mi nezbylo nic jiného, než nabrat smět Alza a nechat si to tam někde potvrdit. V Alze jsem samozřejmě čekal standardní dobu 40 minut (mimochodem na reklamacích byl standardní stav – jeden mlaďoch reklamoval notebook, protože mu instalátor Windows XP nenašel disk a jiný 14letý chlapec se svým otcem rozčíleně přešlapoval u reklamačního pultíku se svým zánovním naleštěným MSI žadoníce se převzetí), a pak hurá zpět do servisu, než mi stihnou zavřít.

Závěrem

Překvapuje mě, že tohle Alza nijak speciálně neřeší. Nejsem u nich vedený jako dealer, takže zboží nebude dál prodáváno, a jinak je mi nepotvrzený záručák úplně k ničemu. U notebooků jsem podobné zbytečnosti nikdy řešit nemusel, ale pokud to někde je třeba a Alza jen suše odkazuje na autorizovaný servis, tak mi stávající situace připadá maximálně otravná.

Tento zápisek byl stejně jako mnoho jiných napsán při cestě Prahou pomalou a extrémně předraženou MHD na mobilu Nokia 9300 :-)

Ačkoli název určitě zaujal, nepůjde o žádný extra-dlouhý článek, který by rozepisoval všechny aspekty prototypů. Musím se však pochlubit touto fotografií, která zachycuje notebook, který mám právě teď na stole a ze kterého také píšu tento zápisek. Jde o „sample“ kus notebooku VAIO, který byl vytvořen ještě v době, kdy zřejmě Sony nemělo úplně jistou představu o tom, jak se vlastně nakonec bude jmenovat :-).

nebojte, tak se tento model ve finále jmenovat nebude ;-)

Na druhou stranu musím říct, že tento kus je ještě velmi zdařilý a řekl bych, že odpovídá téměř jistě i finálním modelům. Už jsem měl i několik jiných (při mé práci je to běžné) a některé sloužily opravdu jen jako prezentace nějaké součástky uvnitř. Například, když na notebooku nejsou vyraženy a natištěny žádné popisky tlačítek/diod a celý vypadá jen jako jednobarevný kus plastu, to je pak taky zajímavé pokoukání.