První díl článku o Windows 8 se dočkal velké čtenosti a není se čemu divit. Psal jsem hlavně o záporech a negativní články čtou lidé tak nějak radši. Našla se také další skupina, která se mě brzy po vydání začala ptát na druhý díl, neboť jeho sepsání je prý podstatně větší výzva. Druhý díl s klady je tu.

S druhým dílem jsem si dal na čas, ale není to tím, že bych se horko těžko snažil nějaké klady vymyslet. Ve skutečnosti jsem si poznámky k oběma dílům sepsal předem. Pouze nebyl čas psát kvůli pracovnímu vytížení všeho druhu (dokončují se nějaké projekty, jiné právě začínám a do toho tu ještě byly inženýrské státnice).

Část se zápory byla v minulém díle delší, než jsem původně čekal, a v diskuzi se našla spousta dalších problémů. Je to tak – Windows 8 se snaží posunout uživatele ve využívání některých funkcí (jedny vnuceny, jiné bez náhrady odebrány) a to se vždy setká s odporem (mnohdy oprávněným). To, že kladů (ve smyslu zlepšení) nakonec tolik není, dle mého názoru není chyba.

Drobná zlepšení a zpříjemnění

Na věc se musí nahlížet komplexně. U produktu, který se vyvíjí tak dlouho už nelze očekávat mraky zásadních vylepšení s každou novou verzí, protože je již z velké části definován, rozšířen a pro masové udržení vyžaduje určitou setrvačnost. Na některá velká zlepšení ještě nedospěla technologie, jiné zas majoritní uživatel nevyžaduje (ostatně podívejte se, kolika lidem dnes v pohodě stačí Windows XP). Něco pozitivního se naštěstí najde na každé verzi a ani Windows 8 si nezaslouží rovnou zatratit.

(1) Unifikovaná změna hlasitosti a jasu. Zní to nepodstatně, ale za tohle zlepšení jsem rád ze dvou důvodů. Zaprvé, někteří výrobci měli i po tolika letech problém vyrobit dobrý ukazatel, takže nebylo takovou výjimkou najít službu, která zbytečně sežrala stovky megabajtů v operační paměti, načítala se dlouho při každé změně jasu/hlasitosti (pár sekund čekání od změny od objevení ukazatele) nebo občas spadla. Integrovaný ukazatel žádným z těchto problémů netrpí. Navíc je jednoduchý a vkusný.

Druhá výhoda se týká konkrétně změny hlasitosti výstupu. Pokud máte kvalitní sluchátka s velkou citlivostí, jistě jste třeba na Macu narazili na klasický problém, kdy hlasitost můžete měnit pouze ve třech nejnižších stupních, které lze označit jako „nic“, „hraje nahlas“, „už to řve“. OS X bohužel s kvalitními sluchátky příliš nepočítá (nezměnilo se něco v posledním roce?). Podobný problém se týkal i některých PC notebooků, kde byla regulace v nízkých hodnotách příliš hrubá. Změna hlasitosti ve Windows 8 je dostatečně jemná a tím, že ji mají všechny notebooky, konečně odpadl tento nepříjemný problém.

(2) Rychlejší start a hibernace u systémů s UEFI bootem. Nový způsob zavádění systému v režimu UEFI je zásadní změnou. Windows 8 konečně nemá problém ani ve výchozím stavu s GPT dělením disků (bez omezení na čtyři primární oddíly) a zavaděče operačních systémů konečně mohou být na začátku disku ve formě adresářů v samostatném oddílu (odpadá tedy klasická pruda se zápisy do boot sektorů).

I tyto změny se podepsaly na kratším čase nutném k započetí zavádění systému a přechod mezi startem firmware a systému je nyní méně zřetelný. Dalšího zrychlení je dosaženo hibernací určité menší části systému i pro potřeby „čistého startu“. Pokud totiž nedochází k zásadním změnám hardware, načítá se část systému vždy stejně. Nyní je tento start rychlejší.

Skutečné zrychlení však poznáte pouze s SSD. To je důležité zmínit. Pokud vezmete moderní notebook s plotnovým diskem, UEFI a všechny vymoženosti vám sice dopřejí rychlý začátek startu, ale nakonec stejně nejvíc času zabijete u přihlašování uživatele a načítání všech knihoven/programů. Zde jde o klasický syndrom Windows Vista a vyšších, které jsou mnohem náročnější na práci disku. Pokud ovšem máte v moderním notebooku SSD, jsou starty rychlejší než s Windows 7.

Windows obecně má své rezervy, pokud jde o rychlost startu. Na mém starším ThinkPadu T400 s Core2 Duo T9900 a SSD Intel 320 mi moderní Linux s rozhraním KDE nastartuje od výběru systému v zavaděči do přihlášení a následného uzamčení profilu za asi čtyři sekundy, což je hodnota, ke které se nepřibližují ani nejnovější testované hi-end notebooky s Windows 8.

(3) Rychlejší vykreslování GUI. V Microsoftu zapracovali na rychlosti vykreslování. Jednak jsou okna jednodušší, jelikož místo průhledného zaobleného rámu s rozmazáním pomocí shaderů jde jen o jednobarevné obdélníky. Jednak je přepsán kód, aby se vykonával efektivněji. Vykreslování prvků uvnitř oken se zdá být stále stejné, ale kompozitní desktop jako takový je teď tak rychlý, že i velmi slabá grafika (například PowerVR v Atomech) vše zvládá plynule.

Rychlé je také dotykové rozhraní Metro a aplikace jako Internet Explorer (i v desktopu). Konkrétně vykreslování v IE by si skoro zasloužilo samostatný bod. Posun a přibližování jsou tam dle mého názoru nejplynulejší ze všech desktopových prohlížečů (kvůli UI a přenositelnosti ale stejně preferuju Firefox).

(4) Dotyk konečně jako plnohodnotné ovládání. Rozpoznávání písma, virtuální klávesnice a další funkce pro dotykové počítače jste mohli najít už ve speciální edici Windows 3.1 a nutno dodat, že od té doby se toho zas tolik nezměnilo. S příchodem Windows 7 se rozšířila podpora dotyků a rozpoznávání konečně dostalo i češtinu. Windows 8 přináší další zlepšení. Dvě zásadní jsou pro mě touch remoting a větší integrace virtuální klávesnice.

První ocení uživatelé vzdálené plochy. Při připojení z jednoho W8 na druhý konečně funguje ovládání dotykem stejně jako na lokálním počítači. Můžete prstem posouvat stránky, přibližovat zobrazení atd. Druhý znamená, že vždy lze snadno vyvolat virtuální klávesnici díky ikoně ve spodní liště. Za důležité považuji, že se můžete z tabletu připojit na nedotykový počítač a ten pozná, že klientská stanice dotyk podporuje, takže do lišty dočasně ikonu virtuální klávesnice přidá. Až s Windows 8 lze jednoduchý tablet rozumně použít pro práci se vzdálenou plochou. Sám vzdálenou plochu používám často, takže jde pro mě o jedno z nejdůležitějších zlepšení.

(5) Konečně akcelerovaná verze vzdálené plochy. Microsoft pochopil, že je potřeba vzdálenou plochu vylepšit, jelikož její důležitost s příchodem malých zařízení pouze stoupá. Server vzdálené plochy je opět dostupný až od profesionální verze, ale oproti Windows 7 už tato edice zvládá práci s kompozitním desktopem Aero (což předtím bylo možné pouze u edice Ultimate). Konečně tedy mizí nepříjemnost v podobě přepínání vzhledu při vzdáleném připojení (ten modrý non-Aero ve Windows 7 je vrchol nevkusu) a bez ohledu na způsob připojení budete mít identický vzhled. Možná také proto se už Microsoft rozhodl odstranit jiné vzhledy (například můj oblíbený klasický ve stylu Windows 95-2000) a ponechat pouze tento. Vzhledem k tomu, že přenos kompozitního desktopu byl už v dřívějších verzích alespoň v edici Ultimate, bude vše fungovat i s klienty starších systémů.

Kromě kompozitního desktopu došlo také k zefektivnění přenosu redukcí přenášených příkazů. Nejde jen o jednodušší vzhled, celkově je práce se vzdálenou plochou svižnější a poznáte to i při činnostech jako posouvání stránek ve webovém prohlížeči, přehrávání videí z Youtube nebo spuštění 3D modelovacího nástroje. Při přehrávání videa konečně nedochází k rozcházení a zasekávání zvuku a při dobrém (kabelovém) připojení si na vzdálené ploše klidně otevřete na webu video a dáte si ho do fullscreenu, aniž by to dokonale zasekalo počítač. Na hraní her vzdálená plocha použitelná není, ale občas se mi stane, že se potřebuju připojit na svůj počítač a udělat drobnou úpravu na nějakém 3D modelu – když to není moc složité, zvládám to nyní přímo přes vzdálenou plochu.

(6) U starších 3D aplikací se konečně nevypíná Aero. Jsou starší 3D programy, které si s Aerem příliš nerozumí. S Windows Vista/7 se při spuštění takového programu Aero vypnulo a vzhled se přepnul do hnusného vybledle modrého (bez ohledu na nastavení). S Windows 8 zůstane vzhled stejný a žádné pobliknutí při přepínání nebudete pozorovat. Zkoušel jsem programy, kterých se to týkalo, a nevšiml jsem si žádného snížení kompatibility.

(7) Lepší správce úloh a dialog přenosu souborů. Od Windows Vista je součástí všech systémů praktické sledování prostředků, které lze rychle vyvolat příkazem „perfmon /res“. Používám ho často, protože to byl dříve jediný způsob, jak rychle sledovat třeba vytížení sítě a pevného disku a především zjistit, který program za to může. Ve Windows 8 je řada jeho funkcí přidána do přepracovaného správce úloh. Vedle zmíněných funkcí v něm konečně najdete i zobrazování aktuální frekvence procesoru (bez které je jaksi sledování vytížení trochu zbytečné) a nové rozhraní je přehlednější i hodnotnější.

Kopírovací dialog konečně zvládne pozastavit přenos souboru, což asi nevyužije každý, ale jsou situace, kdy je to velmi praktické. Líbí se mi také možnost vykreslování grafu rychlosti. Přesto schopnosti Průzkumníku ještě nejsou na takové úrovni, abych se na svém počítači obešel bez jiného správce souborů. Pořád nedám dopustit na Altap Salamander (jehož starší verzi jsem používal už kdysi na 386), kde mám možnosti jako „ponechat stejné, přidat nové a přepsat starší soubory bez ptaní“, případně omezit rychlost přenosu.

Kromě vypsaných bodů se dají najít i další drobná vylepšení. Ve Windows 8 je pravděpodobně nějak lépe řešené posouvání stránek touchpadem z pohledu API, anebo Microsoft dokopal výrobce touchpadů k lepším ovladačům. Nevím, kde je přesně pravda, ale výsledkem je, že spousta i starších touchpadů teď zvládá plynule scrollovat, přestože se stejnými programy pod Windows 7 byl posun trhaný. Dobré touchpady nicméně zvládaly plynulý posun už dříve, takže bych řekl, že Microsoft jen trochu zatlačil na výrobce kvůli „better touch experience“.

Závěrem

Jak tedy Windows 8 zhodnotit? V mnohém je to pořád klasický Windows se vším, co to obnáší, a nečekejte brutální změny architektury, které by zhoršily kompatibilitu aplikací. Uvnitř jsou osmičky efektivnější a úspornější, takže v určitých situacích může být trochu rychlejší odezva a menší spotřeba paměti. Dále je tu ještě rychlejší start při kombinaci SSD a UEFI a rychlejší hibernace. Z pohledu změn v jádře a hlavních komponentách si není na co stěžovat.

Největší rozdíly jsou patrné navenek kvůli snaze protlačit samostatné dotykové rozhraní, které je k systému nalepené – právě to je důvodem největšího odporu mezi uživateli. Něco je opravdu kvůli změnám zbytečně nekoncepční, nebo složitější, ale nedá se říct, že by šlo o nepřekonatelný problém. Na testovacím notebooku jsem si ponechal Metro a původní obrazovku Start (pouze jsem z ní vyházel všechen původní balast) a nemám pocit, že bych kvůli tomu pracoval s počítačem méně efektivně. Pro ty, kteří mají s těmito změnami problém, se snaží mezeru na trhu vyplnit různé alternativní nabídky Start. Viděl jsem jednu u bratra a s ní se systém choval v podstatě jako Windows 7 – Metro jste běžně nemuseli vůbec potkat. Řešení tedy existuje na všechno.

Pokud cítím nějaké zklamání z Windows 8, je to málo změn v práci s DPI. Displeje s velmi vysokým rozlišením tady budou do pár měsíců alespoň v hi-endu (zatím asi jen jako konkurence MacBooky Pro Retina), na 11“ úhlopříčce už dnes nezřídka najdete 1920×1080, ale spousta aplikací (včetně řady těch přímo ve Windows 8) stále neumí pracovat se změněným DPI nad 125%, takže dojde pouze k bitmapovému roztažení okna s vyhlazením s ne moc dobrým výsledkem. Změna DPI navíc stále vyžaduje odhlášení uživatele (alespoň ji je konečně možné provést i přes vzdálenou plochu). Největší problém vidím v tom, když je pro interní displej potřeba nastavit DPI na 150% a více, a pak někde při prezentaci chcete připojit XGA projektor – bez odhlášení a přihlášení se neobejdete. Jestli to někde chtělo změny, bylo to právě zde.

Přiznám se, že většina změn by mě pro přechod na novou verzi z Windows 7 nepřesvědčila. Důvody pro přechod vnímám dva – lepší podpora pro dotyková zařízení a vzdálená plocha. Máte-li klasický notebook (stolní počítač) a neplánujete se na něj připojovat vzdálenou plochou, nemá upgrade z Windows 7 příliš smysl. Pokud je (stejně jako u mě) vzdálená plocha jednou z vašich nejčastěji používaných aplikací, bude Windows 8 velkým přínosem. Zrychlení bezpečně poznáte na lokální gigabitové síti i při spojení přes internet. Jakmile víte, že byste se na svůj notebook/počítač chtěli vzdáleně přihlašovat z moderních tabletů s Windows 8, je volba jasná.

Některé z nedostatků zmíněných v minulém díle se bude snažit napravit Windows 8.1, který by měl být letošním upgradem pro původní osmičky. Nechám se překvapit, ale třeba až u něj se podaří přesvědčit váhavější uživatele, aby se nejnovějšího Microsoftího systému nebáli.

Co příště?

Operační systém jsem zhodnotil a mohlo by se zdát, že to je konec. Není. Mám v plánu ještě rozebrat různé změny nastavení a postupy, které ve Windows (8) používám, aby mě tolik neštvaly a moje práce byla efektivnější. Něco podobného jsem se chystal sepsat už s Windows 7, ale nenašel jsem si na to čas. Tentokrát budu důslednější.