Je mi jasné, že z cílové skupiny tohoto blogu většina lidí zůstává u Windows 7 a nové verzi se zatím brání (dle statistik mi přijde s „osmičkami“ jen každý dvanáctý čtenář). Loni na podzim jsem si od Microsoftu vyžádal licenci na Windows 8 Pro a (mimo jiné) jsem jej podrobil dlouhodobému pracovnímu testu. Nyní již emoce v internetových diskuzích nejsou tak bouřlivé, a je tedy nejvyšší čas sepsat, jak si tento operační systém stojí.

Vzhledem k tomu, že je toho více, rozhodl jsem se rozsekat článek na více částí. Raději to předesílám, než mě někdo obviní z nevyváženosti, neboť v první části chci začít negativy a pozitiva proberu až příště.

S čistou hlavou jsem používal Windows 8 několik měsíců a sledoval, kde došlo k objektivnímu zlepšení a kde se vyskytují obtěžující nedostatky. Chtěl bych se podívat spíše na ty skutečné nedostatky a neřešit dlaždice místo klasické Start nabídky. Upřímně zrovna tohle byla věc, přes kterou jsem se přenesl během pár dní. Neříkám, že je lepší, ale nakonec to je hlavně otázka zvyku (hlavní je nejdřív vyházet všechny původní dlaždice a začít s čistou obrazovkou).

Instalace, konfigurace

Vzhledem k tomu, že dotykových zařízení s nízkým výkonem se s Windows 8 objevuje dost standardní cestou recenzenta, instaloval jsem systém na výkonný notebook klasické konstrukce bez dotykového displeje, neboť to je stále pravděpodobnější varianta pro většinu z vás. V mém případě jde o 15,6“ Acer Aspire 5943G, u kterého jsem proces instalace systému zmínil již v článku s dlouhodobými zkušenostmi.

Ve zkratce bych jen řekl, že tento skoro 3 roky starý notebook má podporu pouze pro Windows 7, nicméně většina hardware běžela automaticky po upgradu systému bez manuálního zásahu. Instaloval jsem pouze novější ovladač grafiky od AMD (nefungoval správně Catalyst Control Center) a řešil nový ovladač pro čtečku otisku prstů, neboť ovladače čteček z Windows 7 nefungují kvůli odlišnému způsobu přihlašování (to platí i pro ostatní výrobce). Vše ostatní fungovalo korektně, dokonce trochu klesla spotřeba počítače při nečinnosti (přisuzuji ovladači grafiky – nejžravější komponenty).

Kompatibilita, použití

S hardwarovými nároky nejsou problémy. Windows 8 běží na starších strojích stejně rychle jako Windows 7 a opět platí, že rozumně použitelný je až s 2 GB RAM. Vzhledem k tomu, že běží solidně i na Atomech, stačí k jeho provozu i stařičké Pentium-M 1,5 GHz a větší omezení skýtá pouze volba grafiky pro plnou podporu akcelerovaného rozhraní. Mělo by to být něco, s čím běžela akcelerace alespoň ve Windows Vista (v případě integrovaných grafik Intel alespoň GMA 950 z roku 2006).

Systém provozuju na konfiguraci: Core i7 720QM, 8GB RAM, AMD Mobility Radeon HD5850, 160GB SSD, integrovaný DVB-T TV tuner a 640GB HDD (šifrovaný TrueCryptem) občas vyměněný za BluRay vypalovačku. Na takové konfiguraci běží všechno svižně. Řekl bych, že stejně jako na Windows 7. Na starších noteboocích nečekejte rychlejší starty systému, pokud nemáte podporu posledního UEFI. Můj notebook například má UEFI firmware, ale nabízí zavádění systému pouze v režimu emulace BIOSu. Prostě smůla.

Počítač během testování sloužil k celé škále činností od práce ve starších statistických programech, jednoduššího programování, VBA skriptování v rozsáhlých dokumentech Excelu a napsání větší části mé diplomové práce až po hraní starých (zejména Diablo 2 po síti) a nových (teď hlavně Zaklínač 2) her.

U programů jsem nenarazil na žádný zádrhel a nemusel jsem po upgradu žádný ani přeinstalovat. U her jsem narazil na problém pouze u Diabla 2, které v módu staré verze Direct3D „zaškubávalo“. Jde o známou chybu, která se řeší wrapperem 3Dfx Glide na nové Direct3D. Je možné, že problém bude i s nějakými jinými hrami na prehistorických verzích Direct3D, ale nevím, zda jde vyloženě o problém systému a ne třeba nových ovladačů od AMD.

Nedostatky převážně uživatelského rozhraní

Windows 8 je podle mě pod kapotou lepší systém než předchozí verze. Sem tam se něco vyčistilo a přepsalo, takže v určitých činnostech je cítit plynulejší reakce, nebo rychlejší odezva. Ty hlavní změny se udály v oblasti uživatelského rozhraní a radikální změny už Microsoft od nepaměti provází řada přešlapů.

V principu nevnímám myšlenku dvou UI (uživatelských rozhraní) jako špatnou. Vzhledem k tomu, že některá nová přenosná zařízení lze používat různými způsoby s odlišnými nároky, je cesta dvou rozhraní pochopitelná. Problém je zde pouze implementace, kdy část prvků se (zbytečně) vyhodila z klasické plochy a předala se do Metra (správně by se dotykovému rozhraní mělo říkat bezpohlavně Modern UI, ale zůstanu u původního označení) a v samotném Metru je toho stále málo. Ve výsledku tedy jste v klasické ploše a chcete se dostat k nějakému jinému prvku plochy, ale jde to pouze cestou přes Metro (typicky problém nastavení). Nemožnost práce s každým jednotlivých UI naplno vnímám asi jako největší nedostatek.

Více těchto problémů zmíním spíše útržkovitě a konkrétně v následujících bodech. Nejde o ucelený přehled, ale spíše o záležitosti, které mě při práci nejvíc vadily:

(1) Příliš primitivní integrované aplikace pro Metro. Chápu, že integrovaný přehrávač videa nemusí nutně umět externí titulky, nebo změnu poměru stran (jakkoli to považuju za důležité), ale že nejde zjistit ani čas do konce filmu, to už je spíše ostuda.

Prohlížeč obrázku pro změnu neumí po kliknutí na jeden soubor v Průzkumníku přecházet ve složce na ostatní (gestem, tlačítkem, cokoli). Když jej zavřete, nevrátí vás systém zpět do Průzkumníku, ale do obrazovky start, odkud se přejde do Průzkumníku výběrem dlaždice plochy. Podobné nedostatky jej činí nepoužitelným. Alespoň, že v systému zůstal původní (mnohem lepší) prohlížeč obrázků. Stačí změnit asociaci souborů.

Speciální případ je třeba prohlížeč PDF, který sice v menu umí zobrazit povolení tisku dokumentu, ale tlačítko, které by k tisku vedlo, nikde není. Buď tomu nerozumím, nebo ve Windows 8 opravdu chybí možnost tisku PDF souborů.

(2) Zmizela správa bezdrátových sítí. Zde mi není jasné, co k tomu Microsoft vedlo, ale v centru sítí a sdílení zmizela v levém panelu položka pro nastavení bezdrátových sítí, kde jsou vypsány všechny konfigurované Wifi sítě a můžete je editovat, mazat, ručně přidávat nebo měnit jejich prioritu. Snad všichni moji přátelé, kteří řeší IT v nějaké firmě, na to narazili a pěkně je to naštvalo. Stejnou funkcionalitu teď dělají pomocí krkolomných příkazů v příkazové řádce, ale třeba jak se mění priorita sítí, ke kterým se notebook připojuje, to zatím netuším.

(3) V Metroidních částech systému chybí elementární prvky nastavení. Většina integrovaných aplikací Metra pro jistotu nastavení nemá, protože v podstatě nic neumí, ale třeba takový Internet Explorer toho umí dost, jen ve verzi pro Metro z nastavení nabídne minimum. Můžete si změnit velikost textu a pár dalších drobností, ale domovskou stránku (!!) už ne. Přitom OEM výrobce vám do IE s chutí přidá spoustu zbytečností v několika tabech. Kdybych vyznával konspirační teorie, měl bych dojem, že to Microsoft udělal kvůli tajné smlouvě s provozovateli těchto balastů.

Problém ovšem není jen v IE (speciálně ho jmenuju, protože dnes jde o jednu z nejdůležitějších aplikací pro běžného uživatele), stačí vejít do hlavního nastavení v Metru, kde toho jde nastavit méně než v iOS a Androidu. Ono už samotné vcházení do nastavení je vtipné, protože popisek „Změnit nastavení počítače“ nemá ikonu a vypadá přidružený k ikonám Wifi, reproduktoru, jasu atd. jako jejich nadpis.

Ve vlastním nastavení například můžete vytvořit uživatele, ale nemůžete ho změnit na správce, nebo některý z účtů smazat. Ok, zkušenější uživatel z minulých verzí ví, že někde jsou ovládací panely, a tam to nejspíš půjde, ale méně zkušený uživatel má smůlu – systém ho nenavede, jak se dostat k dalším funkcím, ani nenabídne přímý odkaz (to je takový problém vytvořit tlačítko, které otevře ovládací panel uživatelů v klasické ploše?). Aby Microsoft donutil uživatele otevírat Metroidní část nastavení, ořezal z ovládacích panelů některé funkce – třeba vytvoření nového uživatele vás přesune do Metra (zpět už ne). Na ovládací panely mimochodem není jediný odkaz v celém nastavení.

(4) Ukryté možnosti znesnadňují používání obyčejným lidem. V takovém Mac OS když hledáte programy, otevřete si seznam programů. Když chcete něco nastavit, otevřete si seznam možností nastavení. Podobné to bylo i ve starších Windows. Ve Windows 8 ovšem musíte přesně vědět, co hledáte, a musíte znát několik míst, kde se může nastavení ukrývat.

Microsoft byl ve schovávání některých prvků opravdu důsledný, takže když jsem postavil obyčejné lidi před Windows 8, prakticky nikdo z nich nebyl schopen najít seznam programů. Někteří vůbec nepřišli na to, že v obrazovce s dlaždicemi mohou začít psát (třeba jen proto, že jsem jim půjčil tablet bez klávesnice), někteří zas našli jako jedinou cestu začít psát a pak napsaná písmena smazat, čímž se jim zobrazí nejvíce „nalezených výsledků“. Že se k seznamu aplikací můžete dostat tahem prstu od spodního okraje (případně pravým tlačítkem myši na volný prostor), čímž se vám odkryje lišta s potřebným tlačítkem, na to nepřišel nikdo.

Další problém byl najít ovládací panely – když napíšete přímo „ovládací panely“, tak se vám nabídnou, ale část „testovacích“ lidí napsala „ovlada“ bez diakritiky a s něčím takovým nenajdete relevantní výsledky ani v aplikacích, ani po explicitním výběru „nastavení“. Zmiňuji je zejména proto, že ve výpisu všech aplikací (který je mimochodem strašně nepřehledný) se nevyskytují. Správnou cestou je najít si je v bočním vysouvacím menu v horní části. Platí to však pouze v prostředí plochy. Nezobrazí se ani v obrazovce Start.

Programy byste měli hledat zadáváním jejich názvu a nastavení podobně (jen pak musíte přepnout cíl hledání). Pro člověka, který ví, co hledá, a především ví, že dané nastavení se opravdu dá běžně měnit, je takový přístup přijatelný, ale běžní lidé často nevědí, co potřebují, a chtějí být směrováni. To jim Windows 8 nenabízí.

Typická ukázka je změna rozložení klávesnice. Používám české rozložení QWERTY, jelikož neuznávám německou zrůdnost QWERTZ aplikovanou na češtinu (v němčině je Y v rohu, protože se moc nepoužívá). Změna rozložení klávesnice ovšem není tak jednoduchá. Dříve stačilo v dolním panelu kliknout pravým tlačítkem a otevřela se nabídka se změnou. To už teď nejde – musíte si v nastavení vyhledat: „Změnit metody zadávání znaků“ jako podoblast „Hodiny, jazyk a země či oblast“, tam vybrat češtinu, možnosti a teprve zde je malý text „Přidat metodu zadávání znaků“ (pod čímž bych spíše čekal zadávání znaků myší, joystickem nebo myšlenkou, než pouhou změnu rozložení kláves).

Zde by se problémů dalo najít ještě víc, ale pro ukázku to, myslím, stačí.

(5) V Metru si neotevřete dva dokumenty vedle sebe. Nemyslím, že bych musel být extrémně náročný uživatel, abych mohl dojít do stavu, že potřebuju projít dva PDF dokumenty, které spolu nějak souvisí. V prostředí plochy s doinstalovaným vhodným programem na čtení PDF (pro plochu v základu Windows 8 nic nemá) jednoduše otevřete dvě okna a dáte si je vedle sebe. Ostatně to je jedna z těch výhod, které širokoúhlé displeje mohou přinášet.

Integrovaná čtečka PDF pod Windows 8 ovšem pracuje pouze celoobrazovkově, takže v jednu chvíli můžete mít pouze jeden dokument na obrazovce. Metroidní aplikace pracují jako na mobilním telefonu, takže bez ohledu na 15“ displej a 8GB RAM vám neumožní mít otevřené dva dokumenty a alespoň mezi nimi rychle přepínat. Při otevření druhého dokumentu se první zavře. Musíte tedy přes menu, nebo Průzkumníka dokola klikat na soubor, který chcete. Podobně se chovají i ostatní aplikace. Došel jsem do situací, kdy šlo o velmi frustrující záležitost, ale nebyl čas na stahování a instalaci dalších (desktopových) aplikací.

Microsoft integroval chytrý nápad dělení obrazovky, který je na velké obrazovce notebooku (proti mobilu) smysluplný. Implementace je však omezena a nabízí pouze jedno fixní rozdělení, kdy jedna aplikace má dvě třetiny obrazovky a druhá zbytek. Nic jiného (ani 50:50) nejde. U mobilu to nevadí, ale u notebooku nebo nedej bože 23“ all-in-one dotykového počítače, je to plýtvání.

(6) Dementně navržená česká dotyková klávesnice. Jako naprostý výsměch a hodně hloupý vtip vnímám dotykovou klávesnici, která se vám objeví na tabletech s Windows 8 a nastavenou češtinou. Microsoft dal totiž znaky z háčkami a čárkami vpravo od základních písmen, čímž všechna základní písmena odsunul doleva. Výsledek je nepoužitelný tak moc, že je vhodnější přepnout vstupní jazyk na angličtinu a psát bez diakritiky (pak jsou základní znaky na střed a na tabletu lze psát palci). Všechny alternativní metody zadávání diakritiky z iOS a Androidu zde zůstaly nepovšimnuty stejně jako možnost v této standardní klávesnici zobrazit o jednu řadu víc a do ní tyto znaky dát tak, jak jsou uživatelé naučení.

Řešením může být zapnutí alternativní klávesnice s plným rozložením a všemi speciálními klávesami okolo. Tuto možnost ovšem Microsoft pro jistotu schoval, aby s ní běžné uživatele netrápil. Musíte ji tedy nejprve povolit v nastavení systému a až pak se objeví další ikona v typech klávesnice. Pro americké uživatele je asi všechno v pořádku, ale českou verzi evidentně nikdo netestoval (alespoň ne nikdo kompetentní).

(7) Omezené možnosti nastavení barev v prostředí plochy. Klasická schémata ve starších Windows měla vždy možnost barevného nastavení jednotlivých ovládacích prvků, takže si každý mohl nastavit, co mu vyhovuje. Základní nastavení bývalo dobré samo o sobě a ve schématu Aero zas bylo všechno poloprůhledné s tím, že černé texty se zobrazovaly na zesvětleném podkladu – nastavení barvy bylo spíše otázkou vkusu.

Ve Windows 8 se situace změnila. Klasické schéma známé od Windows 95 zmizelo poprvé úplně. Poloprůhledné původní Aero také a objevil se zcela nový vzhled, který je výchozí. V něm je průhlednost omezena pouze na spodní lištu. Jestli mám s něčím opravdu velký problém, jsou to možnosti nastavení barev, kdy změnit můžete pouze jedinou a ta se aplikuje na rám oken i spodní lištu – JENŽE – v rámech se používá černé písmo (nelze změnit) a ve spodní liště bílé písmo (také nelze změnit). Pokud používáte výchozí sdružování oken podle programu do jediné ikonky (které považuju za špatné pro člověka, co má otevřená tři okna Wordu, Excel, dvě PDF a pár poznámkových bloků), moc textů ve spodní liště není a dá se to snést, ale pokud vyznáváte starý způsob z Windows Vista a dřívějších, budete hledat použitelnou barvu jen obtížně.

Nakonec jsem zjistil, že dostatečný kontrast obou písmen nabízí pouze tmavě šedá, což sice není moje nejoblíbenější, ale holt nemám na výběr. Rozšířenější možnosti nastavení (alespoň lišta + rámy oken odděleně) citelně chybí. Toto bylo mimochodem mé největší zklamání po instalaci Windows 8.

(8) Metro-verze Internet Exploreru zbytečně přebírá omezení z mobilů. Již jsem zmínil různé obtíže, které přináší upravená verze IE pro tablety, jako chybějící základní nastavení, změna domovské stránky a rozumná práce se záložkami. Primitivní rozhraní přináší i další omezení. Jedním z nich je zcela nepochopitelně počet současně otevřených stránek (8-10). Stačí tedy narazit na stránku, kde je řada obrázků jen ve formě odkazů – pokud si je rozkliknete a máte více stránek otevřených, IE prostě nejstarší bez milosti zahodí, a to i v případě, že v nich máte něco rozpracovaného. Nedojde k upozornění nebo nabídnutí řešení.

Pravděpodobně je to dáno cílením na obyčejné spotřebitele, kteří přece nemají v prohlížeči nárok vytvářet cokoli hodnotného, tudíž nevadí, když se cokoli zahodí. Chápu omezení na počet otevřených stránek u mobilu, ale jednou mám 8 GB RAM, tak bych je rád využil.

(9) Minimum zobrazovaných informací. Zatímco u mobilů snad i v případě Windows Phone můžete vidět stavový pruh, který se zobrazuje spolu se spuštěnou aplikací a informuje o nabití baterie, aktuálním čase a událostech, ve Windows 8 nic takového není. Metroidní aplikace využívají celou obrazovku a nenabídnou vám ani možnost vidět hodiny. Pokud vás zajímá čas, na tabletu musíte prstem táhnout od pravého okraje, zatímco s myší musíte najet do některého z pravých rohů a teprve pak táhnout nahoru/dolů. Někdy se stává, že pospíchám nebo na něco čekám na poslední chvíli, a pak mi vyhovuje, když vidím pořád na hodiny, aniž bych musel přerušovat práci. To už v Metru nejde.

Společně s hodinami se po zmíněném gestu zobrazí také drobné ikony nabití baterie a signálu Wifi. Skutečný stav baterky (procenta, případně zbývající čas) se však můžete dozvědět pouze přepnutím do režimu plochy a kliknutím na původní ikonu baterie. U PC to tolik nevadí, ale na ovládání prsty je tato ikona docela malá.

(10) Nekonzistentní vzhled. Když už se Microsoft odhodlal k odstranění všech původních vzhledů oken a nahrazení novým, jednoduchým, měl být důslednější. Někteří z vás už to možná neznají, ale existují aplikace typu MDI (Excel, staré Photoshopy a spousta aktuálního profesionálního softu). V těchto aplikacích jsou v hlavním okně zobrazována další okna, která jsou vztažená k hlavnímu oknu a vykreslují se pouze v něm.

Tato okna měla dříve stejný vzhled jako klasická okna, ale v MS se vzhled měnil nějak narychlo, takže okna MDI mají vzhled jako ve Windows 7 se zaoblenými rohy.

Kromě toho některé nabídky a zvýraznění položek stále lpí na ne moc hezké vybledlé modré z Windows Vista/7, která je v systému zadrátovaná a neměnná, ačkoli ve vzhledu Windows 8 již nemá opodstatnění.

(11) Media Center již jen za příplatek. Od speciální edice Windows XP do nás Microsoft už 10 let tlačí potřebu multimediálního centra a počítače s Windows jako jeho srdce. K tomuto účelu vznikla aplikace Windows Media Center, která se postupně rozšiřovala, zlepšovala a ve Windows 7 již byla přítomna ve všech „dospělých“ edicích. Z Windows 8 zmizela i v případě vyšší verze Pro a Microsoft ji dále nabízí pouze za peníze ve svém obchodě.

Nemilé je to zejména z toho důvodu, že spousta TV tunerů v posledních letech spoléhá na přítomnost této komponenty v systému a nepřibaluje žádný speciální program. S takovým tunerem máte ve výchozí instalaci Windows 8 smůlu (o Media Center přijdete i v případě, kdy jste upgradovali z Windows 7, kde jste ho měli).

(12) Chybí poštovní klient. První integrovaný poštovní klient jsem ve Windows viděl snad u verze Windows 3.11. Windows 8 dlouholetou tradici ukončuje a ve výchozím stavu v něm není žádný standardní poštovní klient, do kterého byste zadali adresu server a přihlašovací údaje a on by vám pak stahoval poštu.

Ve Windows 8 je místo toho jakási služba, kvůli které si musíte založit Microsoft ID. S ním se pak do služby přihlásíte a až do ní zadáte přihlašovací údaje pro svůj mail. Místo přímé cesty musíte zvolit cestu s prostředníkem, kterému vnucujete hesla pro cizí služby. Takový přístup se mi příčí a nepotřebuju si přístup ke svému mailu ukládat ještě někde na serverech Microsoftu. Když jsem přišel na to, že jinak si poštu bez dalších programů nestáhnu, program „Pošta“ jsem raději rovnou odinstaloval.

Microsoft se svoje ID snaží procpat všem. Řada lidí naletí na to, že je potřeba pro vytvoření uživatele v počítači hned při prvním spuštění (menším písmem je dole odkaz na vytvoření klasického lokálního účtu). Ti, kteří výchozí možnost zdvořile odmítnou (jako já), budou později donuceni, neboť bez Microsoft ID mi po několika dnech bez instalací dalších programů v mém případě všechny aplikace Metra přestaly fungovat. Pouze oznámily chybu (ovšem ne jakou).

Nakonec jsem tedy jedno Microsoft ID vytvořil, abych je mohl opravit přes Microsoft Store. Zatímco aktualizace lze pro ně stahovat i bez přihlášení pro volbu opravy mít účet musíte. Každou aplikaci Metra jsem pak musel ručně zvolit a kliknout na opravu (ta proběhla okamžitě bez jakéhokoli stahování). Prostě cílená pruda.

Závěrem a příště

Většina zmíněných problémů se týká uživatelského rozhraní nebo cílených omezení a dalo by se říct, že kromě úzce zaměřeného návrhu (omezené možnosti Metra, chybějící multitasking jeho aplikací) pramení odpor některých uživatelů v přílišné snaze vše dělat ještě hloupější a omezenější. Strategie, která funguje na mobilních telefonech, ovšem nemusí nutně fungovat i u dospělých počítačů a najít tu hranici, co jo a co už radši ne, nebývá jednoduché. Mám pocit, že tady Windows 8 trochu přestřelil a něco mi napovídá, že nová verze se bude snažit část obtíží napravit.

Windows 8 ovšem není špatný systém. Má dost much, ale má i své přednosti proti předchozím verzím. Na ty se podívám příště a s nimi také proberu nějaké užitečné postupy, které jsem si musel osvojit, abych mohl na Windows 8 efektivně pracovat.