Před začátkem léta 2010 jsem na dlouhodobý test dostal 15,6“ multimediální model od Aceru s vysokou pořizovací cenou přes 40 tisíc. Celé to vzniklo trochu náhodou, když jsem na jedné tiskovce řekl něco ve smyslu, že příliš nevěřím v možnost existence prémiových notebooků od Aceru a že bez ohledu na cenu moc dlouho nevydrží. Skončilo to tak, že mi dorazila krabice s jedním kusem, ať se přesvědčím sám. A taky přesvědčil…

Dávná historie

Díky tomu, že jsem se k IT dostal docela brzo, pamatuju Acer v několika rolích. Zprvu šlo o OEM výrobce notebooků pro značku Texas Instruments (TI) – to už vám dnes kromě kalkulaček a procesorů do mobilů možná tolik neřekne, ale kdysi šlo o oblíbenou značku přenosných počítačů. Později Acer odkoupil část TI, která se týkala notebooků a začal vše dělat čistě ve své režii (s nákupem dostal také značky jako TravelMate a Extensa). Přesněji továrna se nejmenovala Acer – slovo vzniklo jako značka jejich vlastních notebooků pro zámořský trh – původní název byl poněkud více asijský.

Další pohled na Acer by šel definovat jako „zaměření na cenu“. Právě tento výrobce měl svou nezanedbatelnou roli při rozšiřování notebooků mezi běžné lidi. Například v ČR to byl on, kdo jako první nabídl první notebook s cenou pod magickou hranici 40 tisíc (bylo to v roce 2001 a šlo o TravelMate 212TX). Takový notebook šlo konečně v účetnictví odepsat v jednom roce.

V Aceru si dobře uvědomovali, že spousta lidí bude kupovat teprve první notebook, tudíž nebude mít velké nároky z minula a cena bude rozhodující. Ne, že by vyráběl jen levné notebooky, měl i drahé a dobře vybavené pracovní modely, ale levných měl hodně a z velkých výrobců ty jeho byly obvykle nejlevnější – i za cenu ústupků ve kvalitě.

Bohužel právě tohle s postupným tlačením ceny dolů v polovině minulé dekády znamenalo pošramocení dříve dobré pověsti Aceru (tedy zejména kauza s praskajícími klouby v unifikovaných šasi Folio).

Před lety se situace na trhu výrazně změnila. Už měl najednou notebook kde kdo, uživatelé byli poučení a každý z výrobců si ukousl svou část trhu. Bylo proto potřeba přehodnotit strategii. Tím se dostávám k dnešní filosofii Aceru. Už není potřeba být nejlevnější ze všech, ale nabídnout cenově dostupné produkty s rozumným výkonem i výbavou, ovšem bez výrazných ústupků v kvalitě. Aspoň tak to říkal jejich generální…

Acer Ethos

Na jaře 2010 měl tento výrobce v rámci nové strategie snahu oslovit také ty segmenty trhu, kde dominovali spíše jiní. K tomuto účelu vytvořil řadu Ethos (v překladu „charakter“) – místo šílených plasťáků se spoustou světýlek najednou hi-end Aceru zvolil elegantní minimalistický vzhled, jednoduché linie a minimum zbytečností.

Při tiskovce k příležitosti představení řady jsem byl prezentovanými stroji uchvácen. Konečně se objevilo něco multimediálního, co má vysoký výkon a zároveň se mi to líbí. Před rokem 2010 většina multimediálů vypadala, že snad musí být zacílená na kolotočáře, tohle byla těžká výjimka.

Moc mě nepřekvapuje, že nakonec jeden kousek dorazil až ke mně domů. Konkrétně 15,6“ verze 5943G v nejvýkonnější konfiguraci s první generací čtyřjádra Core i7-720QM (1,6-2,8GHz), 8GB RAM, 640GB pevným diskem a BluRay vypalovačkou.

Na počítači jsem si okamžitě oblíbil tiché chlazení (zejména v zátěži), výborné integrované reproduktory (stále těžký nadstandard mezi drahými multimediály), klávesnici bez extra výmyslů v rozložení a skleněný touchpad, po kterém prst klouže zlehka a jeho povrch se nemůže vyšoupat.

První rok

V rámci dlouhodobého testu jsem pro notebook.cz napsal zkušenosti po devíti měsících používání. Ve zkratce bych řekl, že jsem si notebook nevzal pouze na hraní her, ale také na občasnou práci s HD videem, běžnou kancelařinu a náročný matematický/analytický software. Rozhodl jsem se jej hned ze začátku používat bez sebemenšího omezování – baterie se bude nabíjet, když to zrovna potřebuju, počítač se bude často přenášet a tak vůbec. Prostě všechno to, co se s univerzálním notebookem dělá.

Během první roku jsem se dočkal rovnou dvou reklamací (vypínací tlačítko a pevný disk; vyčištění chlazení) a obě byly vyřízeny kladně a rychle. Mechanická poškození jsou popsaná v odkazovaném článku – nějaké drobné škrábance na touchpadu, jedna ulomená vnitřní packa spojující obě části víka (není poznat, pokud se je nesnažíte rozklížit) a pár škrábanců na hliníkovém víku. To je vše.

Mechanické opotřebení

Od doby napsání článku uplynuly další dva roky. Přesto si počítač zachoval své kouzlo díky nadčasovému vzhledu a minimálním vizuálním defektům vlivem používání. Na víku se objevilo několik dalších škrábanců a některé jsou hlubší, ale vidět jsou jen pod určitým úhlem světla.

Viditelnější je ošoupání plastu v zadní části základny, která při drsnějším otevírání a zavírání může drhnout o hliníkový blok, ale zase nejde o nic extra, co by se u použitého notebooku neočekávalo.

Mechanicky inženýři z Acer podcenili snad jen plastové části okolo pantů. Zejména té vpravo nejspíš neudělaly dobře některé pokusy o přenášení za roh víka – je u ní cítit asi milimetrová vůle nahoru a dolů. Na funkci to nemá vliv. Stejně tak na funkci nemá vliv z části oškrábané pochromování těchto dílů po stranách – z mého pohledu je u notebooků takové hloupé pozlátko a jsem rád, že ho zde bylo použito jen málo.

K důležitým mechanickým komponentám nemůžu mít žádné výhrady. Nikde není ani prasklinka a všechno drží pohromadě bez vrzání. Klouby mají stále plynulý chod a optimální tuhost. Netváří se, že by byly na konci životnosti, přestože zrovna můj kus si prožil vrchovatě otevírání/zavírání.

Klávesnice jako nová

Speciálně musím vyzdvihnout klávesnici. Zůstala totiž přesně taková jako v době nákupu. Na rozdíl od řady jiných notebooků se u ní nezměnil stisk (typické pro ThinkPady), ani zvukový projev.

Co mě překvapuje ještě víc, povrch kláves vypadá také jako nový – žádné typické vyšoupané plochy nejsou patrné ani na mezerníku, u kterého se obvykle objevují jako první. Popisky kláves nevybledly a nikde se žádná nesloupla. Zde jsem naprosto spokojen. Něco podobného se dnes téměř nevidí, bez ohledu na cenu.

Touchpad bez multimediálních funkcí

Jednu dobu byla móda dělat touchpady multimediální – zpravidla se někde něco přepnulo a na dotykové ploše se rozsvítily ikony pro změnu hlasitosti a ovládání přehrávače. Ethos má také podobnou funkci. Aktivuje se kulatým tlačítkem pod dotykovou plochou.

Tedy aktivovala. Ovladače touchpadů se od roku 2010 posunuly o pěkný kus kupředu kvůli snaze kopírovat Apple. Výsledkem je dnešní plynulý posun stránek ve většině moderních aplikací (webové prohlížeče, Office,…).

Plynulý posun mi zrovna zde docela chyběl, a tak jsem na podzim vyhodnotil, že si nainstaluju univerzální ovladač přímo ze stránek Synaptics, neboť Acer nikdy žádný aktualizovaný nevydal (to ostatně platí skoro všechny ovladače k tomuto modelu). S univerzálním ovladačem multimediální schopnosti zmizely – kulaté tlačítko jde ovšem konfigurovat, a tak jsem si na něj přidal mnohem praktičtější funkci ztlumení zvuku (regulace hlasitosti se dělá kolečkem vedle něj). Vzhledem k tomu, že multimediální mód moc dobře stejně nefungoval, nemám pocit, že bych o něco přišel.

Nový ovladač jsem chtěl vyzkoušet ještě z jednoho důvodu. Přecházel jsem později na Windows 8 Pro (dostal jsem upgrade licenci) a touchpad byl jedna z komponent, kde jsem se bál možné nekompatibility.

Neviditelný řadič Firewire a čtečka karet JMicron

Nejspíš někdy letos se přihodila taková hardwarová nepříjemnost – v počítači se přestal hlásit řadič JMicron JMB380, který obsluhuje Firewire a čtečku paměťových karet. Možná jde o hardwarový problém, ale něco podobného se stalo mnoha lidem po celém světě v různých dalších noteboocích, kam se tento low-end řadič cpe. Mohu tedy nadávat na Acer, ale stejná komponenta se roky osazuje i v noteboocích od HP, DELLu, Cleva, Toshiby a Alienware (a nejspíš i jinde – jen tohle jsou značky, u kterých někdo reportoval podobný problém).

Řadič má vyhrazenou svojí vlastní část PCIe sběrnice, kterou si sám umí odpojit z důvodu šetření energie. Někdy se ovšem zmate a skončí trvale odpojený, nebo se připojuje pouze v určitých případech. U sebe jsem jej bohužel nedokázal zprovoznit žádným způsobem ani ve Windows 7, ani v Linuxu. Vzhledem k tomu, že není vidět na sběrnici, nedají se u něj zkoušet ani ovladače. Něco jsem k tomu napsal na fóru notebookreview.com, ale nečekám odpověď.

Tahle chyba mě docela štve, přestože čtečku zde potřebuju jednou za půl roku. Asi se s její nefunkčností budu muset smířit. Naopak nefunkčnost Firewire je mi úplně ukradená. Tyto lowend čipy se stejně nehodí na připojování Firewire zvukovek.

Naštvaný jsem trochu na sebe, neboť jsem si problému nevšiml před koncem záruky. Mohl jsem to poslat do servisu a nejspíš bych se dočkal výměny základní desky.

Nekvalitní zvuk se studiovými sluchátky

Když už jsem zmínil zvukovky, integrovaný aparát v notebooku mi vyhovuje. Jen je to pouze do chvíle, než připojím svoje Sennheisery HD280 (impedance 64 Ohm, vysoká citlivost). Do sluchátek se totiž ozývá celá řada ruchu od „crčení“ a nepravidelného pískání, až po tiché klapání, pokud v konektoru vedle výstupu připojeno USB zařízení.

S připojenými obyčejnými Koss Porta Pro je něco málo slyšet jen v úplném tichu, ale na lepší sluchátka zkrátka výstup není. Ani se vlastně nedivím – konektory zvukovky spolu s anténou TV tuneru a jedním USB jsou na samostatném modulu, který je se základní deskou spojen jediným plochým kabelem. Divil bych se, kdyby se zde nějaké rušení nepřenášelo.

Reproduktory v pokoji mám naštěstí jako stálou instalaci s externí zvukovkou a lepší sluchátka kdekoli jinde řeším ASIO zvukovkou, kterou mám na mobilní nahrávání kvůli hudebnímu táboru.

Nedoceněný displej

Ve starším článku jsem se vyjádřil negativně o displeji a zejména o funkci notebooku, která mu dodatečně vylepšuje obraz. Od té doby jsem se názorově posunul a původní stanovisko přehodnotil. Dříve jsem si myslel, že kromě kalibrace hi-endu by se měl displej v notebooku používat tak, jak je, aby zůstala schopnost zobrazit co nejvíce barev (jakákoli změna se u 6bit panelu projevuje snížením plynulosti gradientů).

Dneska už to vnímám jinak. Svůj ThinkPad bych bez upraveného profilu snad ani nedokázal používat a u recenzovaných notebooků si klidně gammou a saturací barev hýbnu od oka, abych se přiblížil obrazu z kvalitních externích displejů.

Acer v podstatě udělal totéž, ale implementoval to přímo do BIOSu, takže si uživatel nemusí složitě něco nastavovat pro každý operační systém a programy. Původně mi vadilo, že v případě krajních barev (těch nejsytějších) jsou někde ostré přechody, ale když nad tím přemýšlím dnes, beru to jinak – barvy blíž ke středu spektra se alespoň zobrazují podobně jako na mém externím LCD a u těch krajních není na vině „kalibrace“, ale nedostatečné schopnosti LCD notebooku.

Obraz z tohoto Aceru mi totiž docela vyhovuje. Mým očím tolik nevadí, když se do obrazovky Ethose dívám několik hodin. Obraz nemá typickou notebookovou zašedlost a hry vypadají dobře. Velkou výhodou je odlišné nastavení pro každý stupeň jasu, takže displej neztrácí rychle kontrast při ztlumování podsvícení.

Novější BIOS nabídl možnost vylepšení barev vypnout – když jsem to vyzkoušel, zjistil jsem, že mi vylepšené barvy vyhovovaly více.

Samozřejmě to nic nemění na faktu, že notebook nad 40 tisíc už mohl mít nějaký prémiový displej i v roce 2010 (něco s HD+ by neurazilo).

Drobný diskový upgrade

Nevím, jestli s lítostí, ale musím se přiznat, že jsem nakonec BluRay vypalovačku nikdy nepoužil k vypálení BluRay disku. Čtení této technologie jsem vyzkoušel jen jednou u nějaké placky s ukázkami filmů. To bylo vše. Sloužila prakticky jen pro čtení originálních DVD z mé malé herní sbírky.

Mechanika šla ven a díky bratrovi se na její místo přesunul adaptér s původním diskem, který byl pro změnu vystřídán starším 160GB SSD (Intel G2). Z notebooku se hned stala raketa. Původní systém jsem ze zašifrovaného disku z části překlonoval na menší SSD a velká data jsem pouze prolinkoval pomocí symbolických odkazů na původní místo.

Nainstalované hry si tak stále myslí, že jsou v C:\Program Files (x86), ale ve skutečnosti jsou v úplně jiném adresáři na druhém disku s písmenem D:. Celý proces přidání SSD s adaptací systému zabral půl dne, což je nesrovnatelně méně proti případné čisté instalaci a uvedení do rozumného stavu.

Trochu mě potrápil BIOS notebooku, který disk místo mechaniky vůbec nevidí, pokud se nevypne AHCI. AHCI jsem z logických důvodů (Trim, rychlost) vypínat nechtěl, takže mě potěšilo, že operační systém se o neschopnost BIOSu nezajímá a druhý disk v něm funguje. Jen bych z něj nenabootoval.

Stále dobrá baterie

Po devíti měsících od vybalení se kapacita snížila o 13% z původních úctyhodných 89 Wh. Na této hodnotě zůstala docela dlouho. Nyní se opotřebení dle diagnostiky pohubuje mezi 15% (77 Wh) a 21% (70 Wh). Nestálost je způsobena chytrou nabíjecí elektronikou, která automaticky zamezuje plnému nabíjení, pokud se s notebookem pouze přechází mezi zásuvkami a nevybíjí se pod polovinu kapacity. Běžně tedy mohu nabíjet do 70 Wh, ale když notebook vybiju a potom nechám nabít, většinou se dostanu na hodnotu okolo 77 Wh.

Na baterii, kterou používám už třetím rokem a v podstatě obden je vybitá, je to výborný výsledek, na který nedosáhne ani kdejaký pracovní notebook (zejména tam, kde se již používají výhradně články Sanyo).

Možná se na dlouhé životnosti baterie podepsalo i relativně pomalé nabíjení 20-25 W, přestože má adaptér velkou výkonovou rezervu a mohl by do ní drtit klidně dvojnásobek.

První generace Ethosu v čtyřjádrové konfiguraci nikdy nepatřila mezi úsporné notebooky. Čtyřjádrové Core i7 první generace bylo ještě dělané starou výrobní technologií a z části má blíž k Core2 Duo než k později vydaným dvoujádrům. Navíc v sobě nemá integrované grafické jádro, což znamená nutnost nechat celou dobu běžet žravý hi-end čip Radeon HD5850 s jeho 800 skalárními shadery.

Dlouho se spotřeba notebooku pohybovala v klidu okolo 25 W (člověk se až diví, že se zvládá uchladit tak tiše), což by dnes stačilo pro čtyři UltraBooky, případně deset tabletů s Atomem. Není to ovšem tak dávno, co jsem nahrál poslední BIOS, a provedl všechny aktualizace (zarazilo mě, že jsem prováděl poslední aktualizace v únoru 2011, nějak to letí), a od té doby mám v klidovém stavu 14-16 W a kancelářskou práci ve vlaku zvládám na jedno nabití necelé čtyři hodiny i s ojetou baterkou.

Instalace Windows 8

Od Microsoftu jsem dostal placky s upgrade Windows 8 Pro. Chystám o různých úskalích a výhodách tohoto operačního systému dva články, které brzy vyjdou. Potřeboval jsem jej někde dlouhodobě testovat, a tak jsem jej před pár měsíci nainstaloval právě na Ethose, kde jsem jím přehrál původní instalaci Windows 7 Home Premium. Nedělal jsem čistou instalaci, ale opravdu jen upgrade při zachování všech programů a dat.

K mému překvapení se upgrade povedl a počítač nastartoval s původním nastavením, vytvořenými uživateli a nainstalovanými programy. Narazil jsem na tři problémy. První se týkal absence ovládání TV tuneru – k integrovanému tuneru Acer žádnou aplikaci nedodával a počítalo se s využitím Windows Media Center, jenže tato komponenta z výchozí instalace Windows 8 hloupě zmizela. V minulém roce ještě fungovala bezplatná registrace u MS k získání licence a následné instalaci. Nejsem si jistý, jestli to tak je ještě dnes.

Druhý problém se týkal čtečky otisku prstů – ovladač běžel, v ovládací aplikaci šly registrovat otisky, ale po zadání otisku v přihlášení uživatele se vždy zobrazila hláška systému o špatně zadaném heslu. Evidentně se něco změnilo v procesu přihlášení. Původní program nefungoval ani po přeinstalaci. Čtečka je v Ethosu od firmy Egistek, která pro jistotu na stránkách nemá jakoukoli podporu. Dá se sehnat ovladač pro Windows 8, jenže ten je samotný k ničemu, když nejdou registrovat a zadávat otisky. Jejich software je snad za $30, což bych za takovou blbost z principu nedal. Acer pro jistotu ke stažení svou upravenou verzi pro Windows 8 nemá, a to ani u modelů, které jej mají mít předinstalovaný (nové TravelMate). Je u nich opět pouze ovladač – jak se to řeší, když si člověk nahodí čistý systém, nemám tušení. Nakonec jsem sehnal program ve verzi pro Lenovo (v seznamu ovladačů jednoho IdeaPadu), zadarmo a funkční.

Poslední problém se týkal neprobouzení z režimu spánku při chodu na baterii. Na vině byl nejnovější ovladač grafiky od AMD určený přímo pro Windows 8. Pomohla o desetinu starší verze instalovaná v režimu kompatibility s Windows 7. Než jsem na to přišel, zabil jsem hledáním příčiny celý den.

Notebook je s Windows 8 jen o trochu rychlejší než s Windows 7. Rozdíl je poznat při startu a hibernaci. Není ovšem tak významný jako u nových notebooků startujících v režimu UEFI. Vtipné je, že Acer sice má UEFI firmware, ale je fixně nastavený na režimu kompatibility s BIOSem.

Závěrem

V podstatě jsem již přesáhl dobu, kdy většina zákazníků kupujících podobné modely notebook obměňuje, ale nemám pocit, že by byl Ethos na odpis. Svůj účel plní stále stejně dobře jako v době, kdy jsem ho vybalil nový z krabice. Běžnou kancelářskou práci na něm dělám rád kvůli pro oči příjemnému LCD a výborným vstupním zařízením, rád na něm dělám výpočetně náročnější práci, protože ji díky čtyřjádru zvládá rychleji než můj ThinkPad T400, a rád na něm hraju hry, protože na ně stále výkonově stačí a má reproduktory, které mi nabízí dostatečnou kvalitu, abych nemusel ihned připojovat něco externě (ne vždy jsou po ruce kvalitní reproduktory a ne vždy chci mít půl dne na hlavě sluchátka).

Je zajímavé sledovat, jak se změnil výkon ve srovnání se současnou nabídkou. To, co dříve olizovalo hi-end (základní čtyřjádro a hi-end grafika, jen omezená GDDR3 paměťmi) je nyní spíše střední třída. Moje simulace a rendering HD videa zvládá Core i7-720QM stejně rychle jako moderní Ivy Bridge Core i5-3210 (2,5-3,1 GHz). S novými ovladači grafiky mám pro změnu reálný výkon ve hrách někde mezi Keplerovskou NVIDIA GeForce GT640M a GT650M. V základu blíže k tomu prvnímu, ale pokud dojde na přetaktování pamětí (grafiku zde brzdí pouze paměť, jádro tedy nemá cenu taktovat), dostanu se k úrovni té druhé. Kdo se trochu zajímá, ten ví, že s nativním rozlišením displeje (1366×768) to stačí na hraní všech dnešních her – těch náročných se středními detaily, což mi úplně stačí.

Notebook s podobným výkonem dnes seženete za 17 tisíc, ale bude to za cenu ústupků v kvalitě mechanického zpracování, zvukového podání reproduktorů a mnohdy tichosti chlazení. S trochu rozumnou kvalitou cena stoupne na 20 tisíc, což pro Ethos nevyznívá tak špatně.

Zatím výměnu Ethose nezvažuju, i když se u něj projevilo několik chybek (hlavně nefunkční čtečka). Od října do konce roku jsem jej používal téměř jako jediný stroj, protože jsem potřeboval něco sem tam spočítat pro diplomku, a to se pak hodí, když výpočet doběhne za poloviční dobu, a klávesnice má numerický blok. Není to sice pracovní notebook, ale dělalo se mi na něm dobře, takže jsem se dostal do stavu, kdy jsem s ním i cestoval. Teď po diplomce (a před státnicemi) jsem pracovní činnosti opět přesunul na ThinkPada (je přece jen mobilnější a mám k němu spoustu baterií). Nicméně po státnicích se budu chtít trochu odreagovat a už tu na mě pokukuje nerozbalená krabička Zaklínač 2 a na Originu čeká Battlefield 3 – pak přijde Ethos zase vhod.

V mém dlouhodobém testu tedy Ethos prospěl velmi dobře. Mám sice nějaké výhrady, ale celkově jsem spokojen.