Zašel jsem se svou milou na výborné představení Joe Dipietra a Jimmyho Robertse Miluju tě, jsi prima, ale rychle se změň! v podání žáků Mileny Klinecké v jednom malém divadle v Praze. Přiznám se, že do divadla chodím jen zřídkakdy, tentokrát jsem byl ovšem nadmíru nadšen. Humorné muzikální představení se věnuje roli muže a ženy a jejich problémům (rodina, sex). Je pravděpodobné, že mnoho lidí se v těch rolích vzhlédne, takže dostávají ještě větší kouzlo.

Hra samotná je výborná, ale i realizace mě velice nadchla. Úplně mě to vtáhlo do „děje“ a do reality jsem se vrátil až ve chvíli, kdy představení skončilo. Snad nikdy jsem se v divadle nebavil tak jako právě včera večer, takže můžu jedině doporučit.

Pokud je mi známo, tak někdy v únoru bude další možnost představení shlédnout. Pravděpodobně půjdu znovu a pozvu i pár přátel, protože to stojí za to. Vstupné je dobrovolné a atmosféra příjemná (mraky pěkných holek na jevišti i v obecenstvu :-)).

Jenom si tak říkám, jestli jsem se tímto zápiskem trefil do noty aspoň někomu, kdo to tady čte? Chodíte tu někdo do divadla? Jak žijete (kulturně?) i mimo počítače (resp. notebooky)?

Počínaje tímto týdnem na ČVUT FEL začalo zkouškové období. To je i důvod, proč zde teď pár dní nic nepřibylo. Jde o mé páté zkouškové na této škole. To znamená, že už mi zbývá jen jedno a hned po něm mě čeká bakalářská zkouška, obhajoba bakalářské práce a možná i titul (ačkoli s Bc. bych se asi nikde nechlubil, protože se mi nelíbí).

Za těch pár let jsem se naučil, že není dobré odkládat problémy. Proto jsem si tu nejtěžší zkoušku napsal hned na první den zkouškového a vyplatilo se. V pátek jsem šel ještě do školy a celý víkend jsem pak trávil intenzivní přípravou (vždy od rána pozdě do noci). Zkoušku jsem dal (a nakonec i celkem v pohodě) a, přestože mám ještě 4 zkoušky před sebou, pocitově už mám většinu za sebou, protože ty ostatní zkoušky jsou podstatně jednodušší.

Přebytek volného času ale budu muset trávit především svou bakalářskou prací (přenos videa přes USB 2.0 s použitím řadiče Cypress), protože další semestr bude pro nás třeťáky zkrácený a nemuselo už by se nic moc stihnout.

Pro znalejší šlo o zkoušku z předmětu SRI (Systémy řízení). Pro neznalejší jen uvedu, že je to o navrhování zpětnovazebních a stavových regulátorů různými metodami a že s tím má mnoho studentů velké problémy (ani já jsem se dvakrát moc během semestru nepředvedl).

Normálně jsem ani nic psát nechtěl, ale teď jsem si přečetl článek Radka Hulána na mainpage tohoto serveru, který je nazvaný „Pamflet, porno a warez“. Protože jsem měl chuť k němu napsat nějaký komentář, tak ten čas investuji raději do plnohodnotného článku sem, protože to vyjde nastejno.

On řeší, zda má psát seriózní články, které čte méně lidí, nebo takové ty blafy, co čte kde kdo. Co si vybere on, může být mně asi úplně jedno, ale otázkou je, co bude s mým blogem dál v příštím roce. Myslím si, že velká část článků, které tu píšu, se snaží jít cestou co největší objektivity a serióznosti. Toho bych se rád držel i dále. Otázku jako Radek jsem si ani pokládat nemusel. Z toho všeho psaní nemám ani korunu. Může mi být tedy jedno, jestli s články pro blbce sem bude chodit 10x víc lidí.

Co jsem tak koukal pod články, tak za první den po vydání u nich vždycky naskočí 100 přístupů. Není to sice moc (ale ani úplně málo), ale články, které píšu, se asi do hledáčku mainstreamu hned tak nedostanou. A víte co? Mně to nevadí :-). Nebloguji proto, abych se někomu zavděčil, abych se dočkal nehynoucí slávy a ani pro peníze. Bloguju, protože mě to baví. Baví mě psát o věcech, o kterých se jinak moc nemluví, a vím, že se stále najdou i lidé, kteří jsou podobně zaměřeni a rádi si to přečtou. Pokud si právě čtete tento článek, tak jste to pravděpodobně i Vy.

Takže Vám čtenářům přeji všechno nejlepší v dnes již započatém novém roce, hodně štěstí, zdraví a především úspěchu. Úspěch je totiž hnacím motorem žití a bez něj to prostě nejde :-).

Windows Vista nejsou špatný systém. Sám je (i když z donucení) používám již skoro rok. Přesto tu jsou věci, které mě i po tom roce stále vytáčí a stále jsem si na ně nedokázal zvyknout. Při té své paměti na ně většinou velmi rychle zapomenu. Rozhodl jsem se, že když mě nějaká fičura zase nasere, tak o ní napíšu kratičký zápisek… no a zde máme první :-).

Některé dobré nápady občas Microsoft umí neskutečně trapně zabít. Když připojím nějaký nový hardware (jako že připojuji velmi často), tak mě dokáže neskutečně moc vytočit vyhledávání ovladače přes internet. Nevím proč, ale občas se mi tato funkce vnutí implicitně. Jenže jak ji odkliknu, tak se v 99% případů připravím o několik minut svého života. Microsoft na tuto část systému evidentně neměl žádné kvalitní programátory a je to velmi znát. Jinak si totiž nedokážu vysvětlit, proč mu trvá několik minut marné vyhledávání vhodných ovladačů k USB zařízení, které je úplně přesně definováno třemi unikátními hodnotami (které si z něj systém může přečíst i bez ovladačů).

Že je ten vyhledáváč tak hloupý, že zjistí, že vlastně neví, co má hledat, až po několika minutách, to bych ještě tak nějak překousl. Vyhledávání ovšem nejde ani žádným normálním způsobem zrušit (tlačítko Zavřít tabulku jenminimalizuje) a když není zrušeno vyhledávání, tak nemůžete vybrat ovladač manuálně.

Prostě jen další funkce, která nasere 98% uživatelů. Nic víc.

Když jsem byl malý, tak jsem se na Vánoce vždycky těšil hlavně kvůli dárkům. Volného času jsem měl kopec, ale peněz moc ne. Přál jsem si tedy vždycky o rodičů spousty věcí (ale dočkal se vždy jen minima :-)) a možností něco dostat byly jen Vánoce, narozeniny a svátek. Dnes je situace jiná. Peníze mám. Když něco chci, tak si to jdu koupit. To, co mi chybí, je ale čas. Dělám strašně moc věcí a volného času mám minimum (ač na blogu píšu jenom o noteboocích, v životě takhle jednoznačně vyhraněn nejsem).

Pokud bych tedy měl něco ostatní popřát, tak to bude jednoznačně klid a pohoda. Ideální Vánoce si představuji tak, že nebudu muset myslet na to, co všechno musím odevzdat do školy/práce hned po Novém roce, nebudu muset řešit žádný reklamace a nebudu muset řešit ani žádné dárky. Radši bych si s lidmi, které mám rád někam vyšel, poseděl, pokecal a měl bych z toho větší radost. Když mi někdo nedá dárek, tak se mě to vůbec nijak nedotkne. Pokud si na mě vzpomene a dá mi to upřímně najevo, tak je to pro mě víc než dost.

Vánoce totiž nemají být o stresu. Pokud máte pocit, že ty vaše jsou, tak se zamyslete, jestli to náhodou nechce nějakou zásadní změnu.

Pro odevzdání svého notebooku do reklamace jsem zjistil, že na zapůjčené Toshibě není žádná verze kancelářského balíku MS Office (většinou právě bývá na každém NB trial verze). Místo stažení samostatné trial verze mě nejprve napadlo zkusit OpenOffice.org. Mnoho lidí o tomto kancelářském balíku hodně mluví, a tak jsem si říkal, že na nějaké to psaní zápisků, než je hodím na blog, by to mohlo stačit.

Po prvním spuštění jsem ale byl spíše zděšen. Doufal jsem, že uživatelský interface se za ty roky vývoje nějak hnul kupředu, ale asi jsem se mýlil. Takhle ošklivé ikonky neměl MS Office snad ani před 15ti lety. Dále mě překvapilo několik zvláštností – proč například není na liště „rozevírátko“ pro změnu přiblížení (lupa)? Pokud si chci změnit přiblížení na jinou konkrétní hodnotu, tak musím otevřít další dialogové okno, v něm přepnout na zvětšení na „proměnné“ a čísly zadat přesnou hodnotu (mezi definovanými hodnotami totiž chybí jakýkoli mezikrok mezi 100 a 150%). I přes to jsem se nějak přenesl. Nepřenesl jsem se ale přes nefunkční kontrolu pravopisu. Ačkoli jsem stahoval OO.org z českých a údajně oficiálních stránek a vypadá to, že v programu je nahraný český slovník. Kontrola pravopisu stejně nefunguje. Možná, že to všechno má nějaké jednoduché řešení, ale já nechápu, proč na webu nemohou mít plně funkční verzi, kde by člověk mohl rovnou začít psát a nemusel řešit proč to a to nefunguje.

Nyní už jsem si stáhl trial verzi MS Office a nějak to s ní doklepu. Na svém notebooku mám nainstalovanou legální retail verzi MS Office 2003 Pro. Nová verze 2007 mě nijak nenadchla, ale svou starou 2003 s freeware alternativami stále nelze srovnávat ani v jednom ze tří základních ohledů: rychlost, množství funkcí, uživatelský interface.

Někdy se až divím, v jak hloupoučké zemičce to vlastně žiju. Dnes jsem si při večeři pustil zprávy na Nově a co to nevidím. Moderátorka tam vesele oznamovala, jak jsme skoro všechno naše vyhořené jaderné palivo pěkně poslali na východ Rusákům. Každý, kdo je aspoň trochu z oboru ale ví, že toto palivo jednou bude neskutečně cenným zdrojem energie.

Rusko ho teď zkupuje velmi levně od mnoha evropských států. Je ale jasné, že až jednou dojdou nerostné suroviny, které potřebujeme pro chod našich atomových (ale i jiných) elektráren, bude cena tohoto paliva úplně někde jinde a my si pak budeme draze kupovat elektřinu z východu. V budoucnosti se předpokládá, že na stejné množství vyhořelého paliva budou elektrárny schopny vyrobit desetkrát tolik energie, kolik vyrobí ty dnešní na své (nevyhořelé) palivo.

Co na to říct? Snad jen krátkozrakost. Stejně tak si ale musím postesknout vůbec nad znalostmi těch, co zprávy připravují. V jiné reportáži se tam mluvilo o ekologii a o velkém množství CO2, které je vypouštěno z továren atd. No a co myslíte? No jasně, záběrem k tomu byl pohled na Temelíské komíny. Vysvětlovat někomu, že to jsou chladící věže a že z nich vychází pára by bylo asi vážně zbytečné.

Radkem Hulánem (adminem tohoto serveru) mi byl nabídnut přesun pod křídla jeho webzinu s mírně kontroverzním názvem myego.cz. Protože se mi to zdálo dobré, tak jsem trochu zapracoval a všechny články odtud přesunul i na novou adresu http://swarm.myego.cz. Jsem přesvědčen, že nový design a vzhled zápisků je o dost lepší. Mimo to mi nabízí také mnohem více možností. Výhodou bude i pozdější jednodušší možnost případného přesunu na vlastní doménu, kde bych si mohl nasadit obdobný redakční systém. Ostatně více se mi líbí i systém komentářů. Věřím, že sem bude chodit stejně, nebo více lidí, než na minulou adresu. Pevně také doufám, že se tu rozjede minimálně stejná diskuze pod články.

Pro ty, kteří tu jsou noví

Nová adresa si jistě najde i úplně nové čtenáře. Těm bych tedy určitě doporučil zabrouzdat do kategorie Technika a projít si návody a články týkající se technologií, kde by se dalo určitě najít i něco zajímavého :-).

Pevně doufám, že přechod na novou doménu bude brán především pozitivně (je mi ale jasné, že všem se určitě nezavděčím).

Jednou z věcí, které mě ve škole opravdu baví, jsou prezentace. Člověk si jde obhájit svůj postup, své řešení, či jen nápad před větší skupinou lidí. Většina lidí okolo mě tyto situace nesnáší. Prezentaci (resp. obhajobu) berou skoro jako něco za trest. Když pak stojí před (pod) plátnem, na které se promítá obraz projektoru, tak se krčí v koutě, něco si kuňkají pod nosem a většinou jsou ještě otočeni zády k publiku, aby si to z těch slajdů mohli po sobě rovnou číst.

Ano, takový produkt nezřídka vyleze z mnoha vysokých škol technického charakteru. Je to v podstatě o tom samém, jako jsem tu povídal v souvislosti s komunikací. Umět prezentovat sebe a svou práci patří k tomu nejdůležitějšímu, pokud chce být člověk úspěšný. Když se podíváte do historie, tak zjistíte, že ti nejúspěšnější např. v softwarovém průmyslu ani nemusí být nějací super geniální programátoři. Příkladem za všechny budiž Bill Gates, když šel prodat „svůj“ OS do IBM. Někteří ho za to haní – já ho naopak obdivuji.

(pokračování článku)

Vždycky mě to hrozně táhlo k bastlení a vadilo mi, že už k tomu doba, ve které jsem, není dostatečně nakloněna. Dřív si stačilo spájet jednoduchou desku a napojit ji na sériový nebo paralelní port, případně na ISA sběrnici. Logika těchto portů a sběrnic je velmi jednoduchá. Dnes je situace ovšem jiná. Sériové a paralelní porty šly do kytek kvůli USB a ISA byla nahrazena PCI, které zas bylo nahrazeno PCIe. Tito nástupci už ovšem nejsou tak naklonění amatérskému domácímu bastlení. Používají se miniaturní SMD čipy se spoustou miniaturních vývodů a sběrnice i porty mají velmi komplikovanou logiku, na kterou je potřeba používat speciální řadiče a já nevím, co všechno :-).

Nakonec jsem se k bastlení přece jen zas dostal. Jako bakalářskou práci mám totiž přenos obrazu, resp. univerzálních dat, po USB2 sběrnici. Jde o to, aby to bylo co nejrychlejší. To je hlavní cíl. Možná to vypadá jednoduše, ale není to tak úplně pravda. Někdo si řekne: „vždyť je to jen ubohé USB“, jenže takový USB čip, na kterém já budu pracovat, má v sobě mimo USB řadiče i jednočipový počítač Intel 8051, 16kB RAM, možnost připojit externí ROM (případně se dá firmware nahrát při připojení k PC), I2C sběrnici atd. Takový čip je v podstatě schopný pracovat autonomně i bez připojení k PC.

Jsem zvědav, jak obstojím při tak low-level práci. Něco tak komplexního jsem ještě nikdy neřešil, ale je to výzva, a tak to má být, aby člověk nezakrněl.