Nějaký ten měsíc zpět jsem se tu pustil do ovládací utility Fn klávesy noteboocích HP za jejich kradení focusu (focus udává, které okno je právě aktivní). Jejich ovládací software ale určitě není nejhorší. Ten nejhorší mají totiž notebooky Toshiba.

Notebooky Toshiba jsou specifické tím, že drtivá většina funkcí Fn klávesy je řízena softwarově. Na jiných noteboocích po odebrání obslužné aplikace většinou všechno funguje dál, jen třeba chybí vizuální odezva. Na Toshibách se většina funkcí „umrtví“. Sám jsem mnoho let používal notebooky Toshiba a vystřídal jsem v dlouhodobém používání všeho všudy asi tři. Měl jsem je velmi rád právě za jejich obslužný software, který byl extrémně rychlý, logický a přehledný. To, v co se ale změnil tento software na nových modelech, je něco strašného.

Toshiba si tento software nazývá Flash Cards. V případě stisku Fn se z horní části obrazovky vysunou jakési kartičky. Mimo běžného použití v kombinaci s klávesami F1-F12 lze všechno ovládat i myší. Proti tomu samozřejmě vůbec nic nemám. Problém je ale v implementaci. Mám tady notebook „nabušený“ tím nejlepším a ani top procesor Core2Duo T7700 2,40GHz není dostatečně výkonný, aby tuto aplikaci utáhl bez krutých lagů.

(pokračování článku)

Hádat se na forech s „neinformovanými“ za dosažení objektivní pravdy vyžaduje obrovskou obětavosti. Nedávno se ze mě někdo snažil dělat idiota, když jsem se snažil vysvětlit, že reálná rychlost USB 2.0 má daleko k té teoretické. Abych to tazateli zjednodušil, tak jsem mu řekl, že rychlejší notebookové disky už jsou výrazně limitované touto rychlostí. Dotyčný na mě vytáhl něco o SCSI discích s 10 000 rpm a tím, že takový disk už asi bude limitovaný, ale že normální notebookové disky jsou v pohodě. Samozřejmě kecal.

Tohle je takový ten typický případ teoretika, kterých je na forech mraky. To jsou ti uživatelé, co všechno vědí a všechno znají, a kvůli takovým blbům jsou pak tuzemská fora taková, jaká jsou. Abych vše uvedl na pravou míru, tak jsem vzal jeden notebookový disk a otestoval ho. Jde o 120GB variantu 7200rpm disku Seagate Momentus 7200.2.

(pokračování článku)

Modré LEDky jsou prostě dnes víc „cool“ a „in“ než standardní zelené. Aby se tedy výrobci zalíbili, cpou je do všeho. Dřív bylo zvykem, že na notebooku byly všechny diody zelené a „jiná“ tam byla maximálně dioda dobíjení baterie, která si uměla svítit oranžově. Dnes se běžně setkáte s notebookem, který má úplně všechny diody modré (třeba i ten můj, který je teď zrovna v servisu).

Osobně ale modré diody nemám vůbec rád a přijdou mi i dost nepraktické. Kdo v životě aspoň něco vystudoval, tak ví, že lidské oko je na modrou barvu podstatně méně senzitivní (proti zelené). To bohužel výrobci řeší použitím svítivějších diod. Pokud jste se někdy podívali do UV lampy, tak jste si museli všimnout, že je to asi tak příjemné, jako koukat do slunce, přestože vidíte jen tlumené modré světlo. Tohle platí i u takových modrých diod. Možná, že jsou víc „cool“, ale pro oči je to nepříjemnější (mě z toho teda přímo bolí hlava, když dělám na notebooku v noci a nezakryji je). Schválně jsem vyfotil indikační diody na FS Lifebooků S6410. Všimněte si, že modrá dioda je tak intenzivní, že to na fotce udělalo přímo koronu. Já už jsem se u některých notebooků uchýlil k tomu, že takové diody přelepuji černou páskou.

Ve všech svých recenzích se vždy zabývám i kvalitou VGA výstupu na externím LCD s vysokým rozlišením (1680×1050). Důvod je jasný. Dneska má mnoho lidí notebook jako svůj primární počítač a, ačkoli u stolních PC už nejde najít žádný bez DVI, u notebooků je situace tristní a většina žádný digitální výstup pořád nemá. Jedinou možností tak je své stolní LCD připojit přes VGA.

Ačkoli je VGA jedinou možností výstupu, tak má často velmi špatnou kvalitu. Letos jsem recenzoval přibližně nějakých 28 notebooků, takže už mám určitý přehled, jaká je situace. Některé notebooky mají tak příšerný výstup, že to nejde použít rozumně ani s rozlišením 1280×1024, některé zas naopak i při 1680×1050 mají obraz jako víno, který je k nerozeznání od DVI (těch je ale fakt málo ;-)). Smutným faktem je, že nejvíce na kvalitu VGA trpí právě malé notebooky, kde bych očekával připojování externího LCD úplně nejvíc. Pokud bych měl ukázat prstem na nějaké konkrétní notebooky, tak špatné VGA výstupy měly:

11″ ASUS U1F (60 000,- Kč s DPH v době recenzování) – rozmazaný obraz
11″ Sony VAIO TZ11XN (75 000,- Kč s DPH v době recenzování) – silné duchy
15,4″ HP Compaq 6710b (38 000,- Kč s DPH v době recenzování) – barvy se v obraze vlnily při připojeném napájení
12,1″ UMAX VisionBook 7200WXN (24 000,- Kč s DPH v době recenzování) – obraz dokonale ostrý, ale špatná horizontální synchronizace (poskakovalo to)
13,3″ ASUS U3S (52 000,- Kč s DPH v době recenzování) – úplně rozmazaný obraz, pravděpodobně to nejhorší, co jsem kdy viděl (při přepnutí na dedikovanou grafiku je ale možno použít HDMI/DVI)
14,1″ ASUS V2S (53 000,- Kč s DPH v době recenzování) – silné duchy (možnost použít HDMI/DVI)

(pokračování článku)

Tak jsem dnes v redakci dostal další notebook na recenzi. Jde o jeden FS Lifebook. Výrobce se u něj vůbec chlubil, že má dobrý power management, který je schopen dobře šetřit spotřebu. Musím říct, že jsem byl velmi mile překvapen. Takovou výdrž, jakou mi Visty ukázaly jsem fakt nečekal. Ale ruku na srdce – kdo by takovou nechtěl :-).

Sešlo se mi teď doma pár notebooků, tak jsem udělal takové malé reálné srovnání velikosti. Největším kouskem je 17″ ASUS F7Sr (3,5kg). Proti němu je téměř poloviční 12″ FS Amilo Pro V3205 (1,8kg). 7“ (i když s velkým rámem kolem displeje) ASUS Eee PC je zas poloviční (0,9kg). Pro srovnání jsem ještě přidal Psion Series 5MX (0,3kg), který má 6″ displej (ale 8:3 a do krajů). Dalo by se říct, že rozměrově to sedí i k váze.

Jak jste si mohli přečíst na notebook.cz, do redakce se dostal ukázkový kus intenzivně diskutovaného mininotebooku ASUS Eee PC. Rozhodně je o co stát a tak se můžete těšit na další vyčerpávající recenzi, kterou teď právě intenzivně připravuju. Mno a nějaké první dojmy? Je to menší než jsem myslel. V podstatě poloviční jak můj 12″ FS V3205. Dále určitě musim vyzdvihnout Linuxový operační systém, díky kterému mi pro své primární účely přijde celé zařízení o dost lepší, než kdyby bylo s Windows. Tady je jednoznačně výhoda bleskového startu, okamžité odezvy programů a kompletního vybavení, kdy stačí jen spustit a lze rovnou používat.

Vždycky mi přišlo lepení štítků s ověřením pravosti Windows na spodek notebooku jako hloupý nápad. Ukázalo se však, že při běžném používání má tento štítek šanci přežít mnoho let. To nejspíš lidem z MS nějak vadilo, a tak vymysleli další úplně stupidní prvek ověření na tomto štítku. V jeho prostředku je díra, kterou prochází neporušený stříbrný proužek. Já jsem si bohužel koupil notebook z doby, kdy s tím nově přišli a ty jejich díry rozhodně nebyly nejmenší. Nevýhodou pak je, že je štítek velmi náchylný na poškození. Při běžném používání po necelý rok pak může takový štítek vypadat následovně:

Docela by mě zajímalo, jak tohle MS řeší. Asi jim schválně na truc napíšu, abych zjistil, kde je pravda. Určitě by si nedovolili říct, že se tím stává instalace Windows nelegální, to by se dostali na šikmou plochu. Na druhou stranu pochybuji, že mi pošlou nový štítek. Za pokus to však stojí :-). Evidentně nejsem jediný, kdo řeší něco podobného. Možná i proto mají dnešní štítky pravosti podstatně menší díru.

rendem posledního roku je zkracovat přívodní šňůry k napájecím adaptérům. Nějak netuším, kolik je rozdíl ceny, kdyby byla šňůra o metr delší, ale to, co vidim u některých notebooků, už mi přijde jako extrém. Takhle to vypadá, když jsem se potřeboval připojit na napájení na chodbě v budově ČVUT na Karláku.

Krátký kabel

Když jsem přemýšlel, jak ztrávím dnešní večer, určitě mě nenapadlo, že se budu několik hodin mořit se zprovozněním jednoho nového notebooku, ke kterému výrobce zapomněl přibalit „driver cd“. Pravděpodobně v minulé redakci ho někde zapomněli (místo toho nám v krabici nechali CD s linuxovou distribucí huh.gif ). Pokud je na notebooku systém už v nějakém „pokročilém“ stavu, tak je většinou nejlepší možností obnovit systém pomocí recovery médií. Dělá se to tak celkem běžně. Hloupé je, když Recovery DVD doběhne a pořádá o driver disk, který ovšem v krabici nikde neni. Nakonec jsem se tedy snížil ke stahování driverů z netu.

Instalace podle ASUSu

Jde o notebook ASUS V2S. Stránky ASUSu jsou extrémně pomalé a stahování trvá neskutečně dlouho. Drivery jsou rozsekané na milióny samostatných balíčků, které jsou úplně nelogicky pojmenovány a nelogicky rozházeny do několika kategorií. Díky tomu mi teď trvalo asi dvě hodiny, než jsem rozchodil funkce Fn klávesy (nakonec utilita začala fungovat až ve chvíli, kdy jsem nainstaloval ovladač VGA). Bylo potřeba nainstalovat všechny moduly až na jeden a to ještě ve správném pořadí. ATK moduly jsou rozházeny do více kategorií (někdy i duplicitně), takže je v tom strašný bordel. Jeden z těch modulů, když byl nainstalovaný moc brzo, způsobil nefunkčnost průzkumníku, takže se nešlo dostat ani do ovládacích panelů. Jakou souvislost má VGA driver s ovládáním Fn kláves mi ale vážně není jasné. Když jsem se s tím musel já tak dlouho srát, tak se pak ani nedivím, že jsou fora plná dotazů spořivců (co nechtěj platit za systém), jak rozběhat ty které Windows na nějakém notebooku. Neni to žádná sranda.

Abych tedy nebyl zaujatý proti ASUSu, tohle je situace, která se objevuje u většiny výrobců (horší je to třeba u HP). Nějak mi vůbec nedochází, proč ty instalace výrobci vlastně dělají čím dál tím složitější.