Poslední týden byl silně ve znamení aut. Asi jsem se už dostal do věku, kdy si moji vrstevníci dělají na všech stranách radost nepraktickými, ale zas o to výkonnějšími auty. V rámci jistého rozhodování jsem měl domluvený Hyundai Tucson na dva dny – takový ten „sen českých offroaďáků“, jak to naštěstí marketing českého zastoupení tentokrát nenazval. Aby to byl ten pravý kočár do tvrdých podmínek, šlo rovnou o variantu bez pohonu všech kol a se základní naftovou motorizací. Pokud o něm uvažujete, zde pár mých rychlých postřehů…

Kdysi jsem testoval předchůdce v podobě modelu ix35 a nebylo to špatné auto. Jen bylo ošklivé a v mém případě i s nejhorší možnou motorizací. Tentokrát jsem už pochopil, že do levného SUV nemá cenu atmosférický benzín dávat, pokud má mít jen čtyři válce, protože to vůbec nejede.

Výkon a řízení

Proto volba základní nafty s výkonem 85 kW. Oproti dvoulitrovému benzínu s výkonem nějakých 120 kW je auto mnohem svižnější snad ve všech situacích, až by se mi tomu nechtělo věřit. Vlastně dokud jezdíte do 90-100 km/h, nejspíš ani nebude mít potřebu silnější motorizace. Ve městě se umí rozjet pěkně a oproti i40 mě ani neštval ten příšerný turbo-efekt při rychlém rozjezdu na křižovatkách, kdy auto zprvu nedělá v podstatě vůbec nic a pak zapískají gumy. Spojku a plyn už teď u Hyundaie konečně umí vyladit tak, aby i člověk zvyklý na benzín sedl do auta a spokojeně jezdil bez chcípání motoru nebo cukání. To se mi hodně líbí.

Celkově se dá říct, že je auto velmi čitelné při ovládání. Trochu jsem měl problém snad jen s volantem. Jde neskutečně zlehka. Jak neklade odpor, začnete mít pocit, že vlastně do řízení nic kromě vás nezasáhne, ale jakmile ho v zatáčce na chvíli pustíte, má tendenci se hodně rychle srovnat, což nemusí být v určitých situacích vhodné. Volant lze přenastavit ještě do módu sport, když klade větší odpor, ale lepší pocit jsem z řízení stejně neměl.

Nevnímám to jako velký problém. Při pohodové jízdě je auto příjemné a na nějakou přehnaně dravou zas není. To, co v i30 Kombi na klikatých silnicích projedu ještě celkem s klidem, bych si v Tucsonu vůbec nedovolil. Při normálním ježdění potěší nižší spotřeba. Vystřídal jsem město i dálnice a průměrná spotřeba se ustálila na 6,0 litru na sto. Párkrát jsem pospíchal, naopak vyloženě na spotřebu jsem se jezdit nesnažil. S větší snahou by se podle mě dalo dostat ještě o půl litru dolů, ale to bych nesměl jezdit v těch největších špičkách a nesmělo by mi vadit, když bych svou defenzivní jízdou omezoval všechny okolo.

Výslednou spotřebu považuju za dobrý výsledek na auto této velikosti. Nakonec nic lepšího jsem nečekal. Naftová i30 Kombi je ve srovnatelných podmínkách o 0,7 litrů úspornější.

Pohodlí

Interiér je zas o něco logičtější a vidím, jak Hyundai s každým rokem dospívá a přibližuje ovládání jednotlivých modelů. Ty, které jsou vydané po zásadní obměně v posledních dvou letech, mají konečně všechny základní prvky na stejném místě (naopak cokoli, co dostalo jen facelift, má pořád všechny neduhy neopraveny). Líbí se mi, že tlačítka jsou velká a mají jednu konkrétní funkci, takže za jízdy se na ně po čase nemusíte dívat a všechno snadno najdete.

Vzhled interiéru se mi líbí jen částečně. Asi bych byl raději, kdyby byla tmavě šedá víc kombinovaná třeba s černou. Takto jsem měl zprvu pocit, že je to celé trochu levné. Vlastně by nejspíš stačilo, kdyby nebyl ten kožený volant celý tmavě šedý (podařilo se jim ho udělat tak, že jsem se musel mockrát přesvědčit, zda to vůbec je kůže).

Výhradu mám k sedačkám. V i30 jsou tak nějak lepší, ale možná je to jen tím, že v Tucsonu jsou asi stavěné na tlustější uživatele. Třeba je to jen rozumná odpověď na potřeby jiné cílové skupiny, kdo ví. Takto je to víc jako jízda ve Škodovce – prostě to člověka tolik neobepne. Taktéž mám pocit, že podsedáky jsou nějaké krátké. Zdaleka nejvíc mi ovšem vadí, že sedačka spolujezdce nejde výškově nastavit. Na sedadle spolujezdce je prostě svezení mnohem horší, protože sedačka je nízko a nejde zvednout. Nechápu, že v nižších modelech mají výškově nastavitelné obě sedačky a zde ne. Tedy v Tucsonu to jde také, ale až v nějaké vysoké výbavě a v ceně, kde bych se už možná poohlížel po jiných autech.

Středový displej už má jiný operační systém s lépe zpracovanými aplikacemi a kompletně přepracovanou navigací. Nová navigace je sice trochu ukecaná, ale přišla mi mnohem lepší, než co Hyundai nabízel dříve. Konečně se displej umí ztlumit spolu s ostatními svítícími prvky auta pomocí centrální regulace, takže v noci nemusí navigace nepříjemně zářit po kabině (navíc už nemá problém s přepínáním do nočního módu).

Je tu pořád i mé oblíbené tlačítko, které středový displej úplně vypne (to bych dal povinně do všech aut). Oproti i30 je pěkné, že se vypnutí displeje nezruší ani ve chvíli, kdy změníte hlasitost, nebo přepínáte skladbu. I kdyby pak bylo možné procházet skladby jen naslepo, vnímal bych to jako posun k lepšímu. Zde je však konečně rádio lépe propojené se zbytkem, takže si název přehrávané skladby můžete přečíst i na malém displeji mezi budíky. Škoda jen, že nelze středový displej vypnout ve chvíli, kdy je vypnuté rádio (to se na něm pak zobrazují jen hodiny – kdyby radši hodiny byly na displeji mezi budíky). Na i30 to šlo, zde ne.

Pro jízdu v noci je Tucson navržen lépe než i30, ale pořád tu je hromada modrých diod. Většinou jsou v pohodě, ale ty vlevo od řadící jsou namířeny přímo na řidiče a zrovna ta, která vypíná systém start-stop, mě svým intenzivním svícením při jízdě v noci umí pěkně štvát. Pro jízdu přes den bych zas viděl raději středový displej natočený víc dolů. Takto při správném svitu slunce umí být úplně nečitelný.

Odhlučnění kabiny od podvozku je stejné jako v ix35. Je to trochu lepší než v i30, ale na hlučném asfaltu mít samozřejmě v kabině ticho nebudete. Když to srovnán s hlučností, jakou mám v BMW X3, tak je to ještě pořád docela velký rozdíl – tam běžně skoro nevnímám, po čem zrovna jedu (jsem si vědom, že je to nefér srovnání). Kromě toho třeba ve městě při klidné jízdě benzínový šestiválec jen tiše přede, zatímco všudypřítomné dunění nafťáku v Tucsonu nikdy nezmizí. Ale zas aby to nevyznělo špatně – motor je v něm odhlučněný rozhodně lépe, než jsem čekal (a podle mě mnohem lépe než v naftové i30). Při tempomatových 140 km/h na dálnici je v kabině přijatelná hladina hluku i na delší cesty, a to jsem v tomto ohledu celkem náročný.

Závěrem

Z levných SUV mi přijde Hyundai Tucson jako jednoznačně nejhezčí auto. Když vezmu v potaz, jak byl ten minulý ošklivý, je to až neuvěřitelný pokrok v designu. Na tom autě je vidět, že už dospělo vzhledem i funkcemi. Dospělo však také cenou – není už tak levné a v rámci jednotlivých výbav toho také vždy nabízí o stupínek méně. Pro mě je to možná z levných SUV to aktuálně nejzajímavější. Jen už neplatí, že by to byl tak supervýhodný nákup z hlediska poměru cena-výbava.