Už je to dlouho, co jsem si poseděl v nějaké moderní Škodovce. Když se mi naskytla možnost vyzkoušet (nepochybně) sen českých rodin, nemohl jsem váhat. No dobře, trochu jsem váhal, ale vyzkoušet si vůz té nejlevnější třídy připravený odvézt dvě dospělé osoby a dvě čivavy, to se nedalo odmítnout. Zvláště když mi bylo jasné, že to bude můj první kontakt s tříválcovou bestií o výkonu 44 kW.

S miniaturní škůdkou jsem toho zas moc nenajezdil. Měl jsem ji dva dny a projel jsem s ní tak sto kilometrů v několika cestách. Na zevrubné hodnocení bych si netroufl, ale několik postřehů k autu stejně mám a rozhodl jsem se je vydat aspoň formou kratšího článku.

Citigo se mi vždycky líbilo. Zvenku je poměrně pěkné, a to hlavně v levnější třídveřové verzi, byť ta pětidveřová (kterou jsem měl půjčenou) je praktičtější. Nikdy jsem se po tomhle autě moc nepídil, ale v mých zvrácených představách to byla taková malá alternativa pro lidi, kteří velké auto nechtějí, ale rádi by stále něco pohodlného a dobře vypadajícího. Ke konfliktu očekávání tedy nevyhnutelně muselo dojít hned po nastoupení do vozu.

Zatímco zvenku je auto pěkné, zvláště je-li posazeno na ALU kolech. Jakmile vlezete dovnitř, z plastů je cítit ta největší levnota, jaká může být (něco napoví už hlasitý plechový zvuk při zavření dveří). Tohle Škodovka v nejlevnějších autech umí a nelze to brát za vadu, když si uvědomím, kde auto s cenou začíná. Jen jsem začal mít pocit, že jsem asi zbytečně zhýčkaný.

Prostor a interiér

V autě moc místa není. To se dá tušit už při pohledu zvenčí. Pokud cestujete sami, je vše v pořádku a budete mít pro sebe všude místa dost. Až dva statnější lidé vedle sebe začnou mít pocit, že mají blíž, než by třeba mohli chtít. Na druhou stranu, není to ještě takové, abyste se spolujezdce dotýkali ramenem. Nějaké letmé osahávání kolene slečny spolujezdkyně je možné, jen když se řadí pětka.

Horší to bude, když se rozhodnete jet někam ve čtyřech. To ostatně není výhra ani ve větší Fabii. Zde je však prostoru tak málo, že pokud si nastavím sedačku řidiče, za sebe si sice můžu sednout, ale kolena mám u sebe a tlačím s nimi do sedačky přede mnou (výška lehce pod 190 cm). Ne ve smyslu, že se sedačky koleny jen dotýkám – prostě tam musí být zaražena tak, že řidiči můžu tvarovat záda. Boky sedačky jsou tvrdší, takže tam tlačit nelze. Menší děti by dozadu šlo narvat, ale z mého pohledu byla zadní sedadla spíš lepší odkládací prostor, abych nemusel otevírat kufr.

Levný šedý plastový vzhled jsem už zmínil. Nepatřím mezi interiérové olizovače a chmatáky, takže tvrdost plastů vůbec neřeším. Volant je proti těm potaženým kůží, na které jsem zvyklý, klouzavější, ale nic speciálního. Drží se dobře a tvar má taky pěkný, jen na něm nejsou žádné ovládací prvky (ovládání rádia na volantu jsem stejně nečekal ani ve svých nejšílenějších fantaziích).

Většina prvků je pro koncerny charakteristická. Středová konzole je jednoduchá a tlačítek moc nepobrala. Výbava je minimální (i když konkrétní konfigurace představovala spíš střed). Půlka prvků uprostřed řeší chlazení/topení a rychlost ventilátoru (velmi hrubě; už na dvojku je hlučný, ale nefouká o moc víc proti jedničce). Druhá půlka je pro ovládání rádia. Na to, že rádio vůbec nic neumí, je až nezvykle uživatelsky nepřívětivé. Dražší a schopnější rádia od Škody mi připadají intuitivnější co do ovládání. Reproduktory jedou hlavně středy a nejvíc nestíhají v podání výšek. Hrají ovšem lépe než to, co dostanete třeba v novém Hyundai i20.

Moje frajerská konfigurace na hlínách kupodivu měla i palubní počítač, který ukazuje všechno to co palubní počítače dražších aut a zvládá to přehledně. Jen ten zeleno-černý displej je kvůli malému kontrastu a malému písmu ne moc dobře čitelný.

Samotné sezení v autě je docela příjemné. Sedačku se mi podařilo nastavit, jak to mám rád. Vadil mi jen volant (nastavitelný pouze ve vertikální ose), protože pokud jsem si ho nastavil níže, kde mi nejvíc vyhovoval, neviděl jsem na rychlosti od 70 do 130 km/h, protože je zakrývala horní část věnce. Když jsem ho zvedl, abych viděl na celý ukazatel rychlosti, přišel mi volant pro změnu zbytečně vysoko. To je snad jediný prvek, který trochu snižoval jízdní komfort.

Motor a jízdní vlastnosti

Auto může pohánět litrový atmosferický tříválec. Jde o typ MPI, takže bez přímého vstřikování, což považuju spíše za výhodu. Na výběr je buď základ s 44 kW, nebo lepší varianta s 55 kW. Neočekávám, že by se mělo chování v nízkých a středních otáčkách nějak zásadně lišit, neboť nižší verze má maximum výkonu v 5000 rpm, zatímco vyšší v 6200 rpm. Předpokládám, že výkonnější motor je ke skutečně vyššímu výkonu nutné dohnat až k omezovači.

Na to, jak je auto malé a motor slabý, není hmotnost zas tak nízká. Nějakých 930 kg. Nedostatek výkonu je hodně znát v nízkých otáčkách, a pokud to chcete aspoň v rámci mezí „odpálit“, musíte si rovnou podřadit někam do 3500-4000 rpm, jinak budete motor nutit k vytočení celou věčnost, kdykoli není zařazená jednička.

Na jízdní projev motoru nemám tak jasný názor. Pokud bych se držel rad palubního počítače, co mám zařadit, nejspíš bych se nikdy nerozjel. Počítač pořád nutí zařadit něco, co motor úplně zadusí – stačí mírný kopeček a počítač vám lišácky poradí takový stupeň, se kterým auto nedokáže zrychlit už ani o kousek, ale současně ještě nezačne zpomalovat. Vůbec bych řekl, že už mírné stoupání je zde hodně znát i na nižší převodové stupně.

Na druhou stranu, jakmile jednou držíte motor v otáčkách (~4000 rpm), tak se auto probudí a je s ním chvílemi zábava. Co mě překvapilo, mimo kopce docela pěkně zrychluje i na dálnici třeba z 80 na 120 km/h. Pokud už ho dostanete na 150 km/h, můžete rychlost udržet kopec-nekopec, ale nesmí vás ve stoupání nikdo zbrzdit.

Na rozdíl od jiných aut mi v tomto vůbec nevadilo vytáčet motor a nechávat ho ve vyšších otáčkách. Specificky zde je totiž motor hlučný pořád. V nízkých i vysokých otáčkách. Zatímco ve skutečném autě je motor něco vzdáleného tam někde na přídi a dělí vás od něj spousta hmoty, zde si můžete představit motor jako takového upovídaného kámoše, co sedí přímo vedle vás. Jediný případ, kdy motor ztichne, je, když jedete z kopce a nešlapete vůbec na plyn.

Zvuk tříválce je ve vyšších otáčkách příjemnější než v nízkých. Tak do 2500 rpm bych zvuk po sešlápnutí plynu přirovnal ke zvuku starých vrtulových stíhaček. Třeba tenhle Messerschmitt zní naprosto identicky (bez nadsázky).

Tak jako mám u motoru z hluku pocit, jako kdybych seděl přímo na něm, podvozek odhlučnění také moc nepobral. Každý kamínek je slyšet, jak kdyby vlétl rovnou do kabiny. Na druhou stranu od kol/podběhů tolik hluku nejde. Na rozbité silnici je hluk velký,ale na dálnici někde ve 100 až 110 km/h kupodivu není zásadně větší ve srovnání s některými auty nižší a nižší-střední třídy.

Řízení má dobrou odezvu a působí to na mě, jako by byl posilovač hydraulický (možná je, nehledal jsem podrobnější specifikace). Řazení je také v pohodě. Kdo si zkusil řadit ve Fabii, je zde jako doma. Trochu mě jen zarazilo, že při rychlém řazení se ozve ne úplně tichý zvuk, jak kdyby auto plivlo oheň do výfuku. Chudí závodníci si přijdou na své, byť zde ten zvuk bude nejspíš mechanického původu.

„Závodníky“ ale asi nejvíc potěší, že auto drží na silnici jak přibité. Snese i hodně ostré průjezdy zatáček a bez výrazného naklánění.

Spotřeba

Spotřeba je při ježdění na pohodu v kombinaci města a dálnice (~110 km/h) 5,0 litru na sto. Dá se jezdit i eko-rallye půl litru pod tuto hodnotou, ale to už vás fakt musí bavit, jinak je to spíš za trest. Pokud se naopak neomezujete a chcete z auta dostat maximum jeho dynamiky, bude spotřeba 6,0-6,2 litru na sto.

Motor se umí docela rychle zahřát a auto relativně rychle začne i topit.

Závěrem

Citigo je roztomilé malé autíčko. Přímo ideální na rychlé průjezdy městem a následné parkování v místech, kam byste se s opravdovým autem asi nevešli. Je s ním legrace a nemusíte jet ani moc rychle. V třídveřové verzi je navíc auto zvenku hezké.

Ovšem ve chvíli, kdy bych nešel primárně po miniaturním autě, tohle bych si nekoupil. To už raději přihodím těch 30 tisíc a vezmu si Fabii se stejně šíleným motorem. No a ve chvíli, kdy nebudu vyloženě trvat na Škodovce, tak je tu za stejné peníze i Hyundai i20. Ten aspoň uvnitř v základních konfiguracích nepůsobí tak levně a bez příplatku tam můžu mít rovnou čtyřválec s příjemnějším chodem a skoro stejnou spotřebou.