Jsou situace, kdy si rád zahraju nějakou hru. Sice hraním na počítači netrávím dny a noci a nikdy jsem nehrál World of Warcraft, ale za začátečníka se nepovažuju. Hodně jsem hrál tak do roku 2004 a dohrál do konce spoustu největších pecek od začátku devadesátek (a někdy i starších). Pak obtížnost her klesla a já si v životě začal hledat jiné výzvy. Zaklínač 2 mi připomněl dávné zkušenosti…

Každý rok dohraju tak jednu až tři hry. Baví mě to, líbí se mi, kam se posunuly grafické možnosti, ale ruku na srdce, ta obtížnost už není, co to bývalo. Nemůžu říct, že bych se zlobil. Když jsem byl malý fakan, bylo na všechno hodně času, takže jsem měl možnost desetkrát umřít u každé drsnější obludy. Dneska si hru pustím jednou za čas na odreagování, a pak je dobře, když se za tu hoďku hraní někam posunu. V tom jsou dnešní hry snadné. Vedou v podstatě za ručičku, nedá se odbočit blbě a celé je to jako trochu akčnější sledování filmu.

Zaklínač 2 vyšel někdy v roce 2011, takže už nejde o nejnovější pecku, ale já si občas rád počkám. Zkušenost mě naučila, že vývojáři betatestují až na platících zákaznících, a tak je fajn, když začnu hrát až po vydání základních oprav. Druhou výhodou je cena. Stačí rok počkat a klesne na úroveň okolo 500 Kč. Na posledního Zaklínače si lidé na fórech hodně stěžovali, a tak jsem mu dal pro jistotu času trochu víc. Přesto jsem si hned v několika ohledech musel vzpomenout na 90. léta a obtíže, které hraní provázely.

Nepřiměřená hardwarová náročnost a chyby

Nechci tvrdit, že můj Acer Aspire 5943G je nějaké herní dělo. Zvláště pak s těmi roky, co už má za sebou. Nicméně první generace Core i7 a Radeon HD5850 něco ještě musí zvládnout a s potěšením mohu říct, že zatím většinou zvládá tak, aby si hra sama nastavila detaily, všechno vypadalo hezky a bylo to plynulé v nativním rozlišení displeje (1366×768). Nepotřebuju Ultra detaily. Pouze nechci, abych koukal na rozmazané textury, ze kterých není poznat, co vlastně znázorňují.

Tady přišel první fail Zaklínače 2. Při prvním spuštění na střední detaily a nativní rozlišení displeje jsem se dočkal tak nízkých fps, že hra byla dokonale nehratelná. To je snad poprvé za dobu, co tento notebook mám. Ano, Zaklínač je hodně náročný, ale stejně mě to zaskočilo, protože grafika, jakkoli se mi líbí, prostě není to nejlepší, co jsem viděl, a jiné hry s (dle mého názoru) lepší grafikou běžely plynule.

Ale ok, smutný obličej jsem si odbyl, vlezl do nastavení a nastavil nejnižší detaily. Co myslíte? Zase nehratelné. Nízké fps, zpožděné reakce na myš a klávesnici a při běhání viditelné záškuby. Koukl jsem se znovu na krabici, abych se ujistil, že minimální specifikace splňuji. Pomohlo až snížení rozlišení na úroveň netbooků – 1024×600, jenže pak jsou některé malé texty téměř nečitelné. Kdybych tu hru stáhl z warezu, tak ji teď pravděpodobně smažu. Jenže já za ni zaplatil, a tak jsem začal hledat, co musím udělat, abych ji nešel vrátit nasraný do obchodu.

Nakonec to skončilo tím, že jsem si musel stáhnout tweaker, který edituje nastavení v konfiguračních souborech hry a umožňuje lepší nastavení. Pak následovalo googlení různých změn. Zpoždění myši se trochu snížilo zablokováním vyhlazování jejího pohybu. Asi nejotravnější zasekávání při pohybu postavy zas vyřešilo zvýšení prostoru pro textury v grafické kartě. Nevím proč, ale hra při nižších detailech automaticky alokuje málo prostoru pro textury, které se pak musí při pohybu neustále načítat a zahazovat. Mám sice SSD, ale stejně to způsobí záškuby hry. Zvednutí hodnoty z 200 na 700 MB problém dokonale vyřešilo.

Ani jednu z těchto voleb nemůžete změnit v základním nastavení hry. Bez googlení a stahování dalších programů (případně přímé konfigurace přes ini) bych hru do hratelné podoby nikdy nedostal. Na něco podobného jsem byl zvyklý kdysi, když člověk před spuštěním hry řešil konfiguraci portů, IRQ, DMA zvukovky, zaváděl ovladače rozšířené paměti a uvolňoval svých 640 kB konvenční paměti, aby se hra vůbec načetla. U hry, která byla dle slov výrobce vyráběná primárně na PC, bych čekal, že si to někdo vyzkouší i na něčem jiném než hi-end desktopu. To tam z těch Poláků nikdo nemá notebook nebo starší desktop? Asi jsem naivní, když jsem si myslel, že se dnes hry testují na všech možných konfiguracích, aby se vyřešily problémy.

Ono třeba zpoždění pohybu myši, které tuto hru provází, je opravdu otravné a z pozice vývojáře by nemělo složité řešení opravy (HW kurzor jako v prvním Zaklínači). Bohužel se tam nad tím nejspíš nikdo nezamyslel. Na to, že pro hru vyšly tři patche, teda nic moc.

Neustálé umírání

No dobře, hru jsem po pár hodinách ladění a přetaktování grafiky rozběhal a běží na hranici plynulosti (30-40 fps, 1366×768, detaily blízko středních). Další věc, co mě zarazila (po otřesné výukové misi s místy chybnými popiskami kroků), je určitě obtížnost. Po ukončení tréninkové mise mi hra nabídla tu nejnižší. Sice už nehraju tolik, ale řekl bych, že bych měl zvládat běžné hry na střední (tj. vyváženou) obtížnost, takže jsem to manuálně přepnul.

Přesto umírání v této hře je běžnější než cokoli jiného. U nějakých situací jsem umřel snad desetkrát, než jsem se dostal přes nějaké souboje. Nemůžu říct, že by mi to úplně vadilo, ale rozhodně mě to v dnešní době překvapilo. Hra je alespoň milosrdná v tom, že na každém kroku ukládá. Nicméně vzpomněl jsem si na 15 a více let staré hry, kde stačil jeden zásah a hráč umřel, a aby to nebylo všechno, musel celou úroveň projít od začátku.

Myslím, že ze všech her, co jsem v posledních letech hrál, mi gameplay Zaklínače 2 připomněl asi nejvíce doby hraní dnes již old-school her, ať už jde o boje, kde vám hra moc nepomůže, nebo záseky při řešení, kam jít dál (přestože určité navádění samozřejmě je cítit).

Závěrem

V Zaklínačovi 2 ještě zdaleka nejsem na konci, takže celou hru nechci soudit. Nicméně z posledních her patří k těm, které se asi nejvíce vymkly mému očekávání. V něčem negativně (zejména chyby a problémová náročnost na hardware), v něčem neutrálně (vyšší obtížnost ala staré hry) a v něčem velmi pozitivně – modely a animace postav jsou opravdu dobře zpracované, příběh má hloubku a je hezky vyprávěný… no a pak ta krajina. Pohledy do dálky středověce stylizovaných lokací jsou překrásné. Věřím, že by mě hra svým příběhem mohla pohltit více než první díl.

V souvislosti s hrou a jejími problémy (hlavně zpoždění pohybu kurzoru při fps pod 50) mě fascinuje, že velký tým profesionálních vývojářů, schopných vytvořit tak komplexní RPG, snižuje požitek ze hry tak základními omyly, které sám dokážu jasně identifikovat i s řešením jako člověk, co vytvořil akorát ve volném čase pár hříček. Možná si ty kluky moc idealizuju; nakonec když po nich hráči požadovali možnost nastavení poměru stran nezávisle na rozlišení, udělali v opravě přesný opak jejich požadavku.

Zůstává tedy otázka – má cenu pro příležitostného hráče zkoušet Zaklínače 2? Pokud máte rádi fantasy světy a máte náladu na nějaké RPG dobrodružství, je to v rámci žánru za poslední roky určitě dobrá volba. Mluví pro něj překrásně zpracovaný svět a poctivý RPG systém. Oproti hrám od Bethesdy (např. Skyrim) je svět Zaklínače uvěřitelnější a pestřejší. Jednoduše vypadá reálněji. Tady je podle mě jedna z nejsilnějších stránek hry – po dlouhé době hraju rozsáhlejší RPG, kde nevidím v každém úkolu jen „odnést tohle a přines tamto“ a dialogy má smysl číst.

Možná je to tím, že na hraní nemám tolik času, ale u většiny her mám problém, že mě nebaví moc dlouho. Zaklínač 2 je opačný případ a rád si k němu odběhnu. Je to tedy dobrá volba i pro ty, kteří už většinu her ponechávají bez povšimnutí.