Někomu to připadá jako špatný krok od výrobců, ale já z něj mám vyloženě radost. Na trh se totiž dostává stále více mobilních pracovních stanic v tenkém a lehkém provedení. Často slýchám tvrzení, že pracovní stanice musí mít maximální výkon, ale ono to není univerzální pravidlo. Hlavní je, aby svým výkonem odpovídala nárokům jejích uživatelů – a právě na ně jsou tenké varianty odpovědí.
Z mnohých notebooků nám postupně mizí kabelové připojení do sítě. Nějak totiž nezapadá do té moderní filozofie, že by se k technice neměly připojovat žádné kabely, nabíjet by se mělo „vzduchem“ (bez ohledu na to, jak je neefektivní a neergonomické) a ideálně, aby nikde nebyly žádné konektory – ty přece akorát ničí čistý design. Jaká je realita bezdrátového síťování?
Měl jsem na pár dní zapůjčené levné SUV ix35, neboť jsem přemýšlel, zda by to nebyla lepší alternativa k tomu, co mám teď. S nadšením jsem si pak přečetl několik recenzí na českých webech o autech, abych s lítostí zjistil, že jsou dost napsané moc od boku a nic moc se v nich čtenář nedozví. Dokopalo mě to, abych sepsal ty zásadní věci, které by měl vědět každý, než si to auto koupí (zvlášť v tomto případě, kdy ix35 se prodává jak housky na krámě). Všechny zkušenosti jsem posbíral na jednom větším výletě s pěti lidmi a kufrem narvaným až po strop.
Zatím jsem měl v muzeu jen klasické notebooky a jeden „luggable“. Rozhodl jsem se to trochu ozvláštnit a podívám se občas také na kategorii handheldů. Nenapadá mě lepší kousek pro tematický přesun od notebooků než právě HP 200lx – zařízení do kapsy, které je kompatibilní se standardem IBM PC a mohou na něm beze změny běžet i programy pro klasické velké počítače.
Je spousta činností, na které si vystačíte i s hodně starým notebookem. Když si ale chcete jednou za čas hrát moderní AAA hry, chce to obměňovat hardware. Vzhledem k tomu, že doma netrávím tolik času, aby se u mě užil desktop, udržuji pro tento případ už roky nějaký lepší multimediální notebook. Od roku 2010 to byl 15,6“ Acer Aspire Ethos (5943G). Tomu už ale pomalu docházel dech a tak jsem si udělal radost novým kouskem – Nitro Black Edition v jedné z nejvyšších konfigurací.
Už jsem dlouho nic nenapsal, nicméně neumřel jsem a ani jsem se nepřestal zajímat o notebooky. Vzhledem k tomu, že se nejsem schopen dokopat k dopsání některých delších článků, bude ten dnešní složením několika střípků poslední doby, které mě hodně zaujaly.
V poslední době stále častěji vidím, jak lidé preferují zařízení dva v jednom, tedy různé „konvertibly“. Takových lidí sice není většina, ale rozmáhá se to a mnozí, co si takové zařízení koupí, ho nezřídka používají pouze v jednom z režimů. Opět jsem měl několik zařízení různých konstrukcí, a tak je nejvyšší čas, abych k nim něco sepsal z mých osobních zkušeností.
Obvykle recenzuji jenom notebooky, ale proč občas neudělat výjimku. Před časem jsem vyměnil jedničkovou Oktávku za nový Hyundai i30 Kombi, a vzhledem k tomu, že už má teď na krku svých prvních pět tisíc kilometrů a odseděl jsem si v něm sto hodin, zrodil se v mé hlavě seznam věcí, které se mi líbí, nebo mě štvou, ale v obvyklých recenzích jsem se o nich nedočetl.
Jako několikrát v minulých letech, i tentokrát jsem se rozhodl navštívit akci Bytefest na smíchovském nádraží, kde se sešly desítky příznivců starších počítačů různých platforem. Letos byla účast o něco nižší než loni (nicméně z veřejnosti tam bylo v sobotu docela narváno) a také to lidi tak nějak dřív zabalili (k večeru bylo v sobotu dost prázdno, když šly některé skupinky raději chlastat), ale to by samozřejmě nezabránilo, abych se zabavil.
TurboBoost je technologie, která řeší u Intelovských procesorů automatické přetaktování ve chvílích, kdy je výkon potřeba a procesor ještě má nějaké rezervy z hlediska teplotního vyzařování. Taková je jednodušší definice. Dnes už je tato technologie pokročilejší a na jednu stranu sice dostáváme maximum výkonu ze svých procesorů, na druhou však dnes není teplota procesoru nad 90°C ničím neobvyklým. Proč? To jsem se pokusil letmo shrnout.
NoteBookBlog.cz
Retrocomputing (RSS)
