Zatím jsem měl v muzeu jen klasické notebooky a jeden „luggable“. Rozhodl jsem se to trochu ozvláštnit a podívám se občas také na kategorii handheldů. Nenapadá mě lepší kousek pro tematický přesun od notebooků než právě HP 200lx – zařízení do kapsy, které je kompatibilní se standardem IBM PC a mohou na něm beze změny běžet i programy pro klasické velké počítače.
Je spousta činností, na které si vystačíte i s hodně starým notebookem. Když si ale chcete jednou za čas hrát moderní AAA hry, chce to obměňovat hardware. Vzhledem k tomu, že doma netrávím tolik času, aby se u mě užil desktop, udržuji pro tento případ už roky nějaký lepší multimediální notebook. Od roku 2010 to byl 15,6“ Acer Aspire Ethos (5943G). Tomu už ale pomalu docházel dech a tak jsem si udělal radost novým kouskem – Nitro Black Edition v jedné z nejvyšších konfigurací.
Už jsem dlouho nic nenapsal, nicméně neumřel jsem a ani jsem se nepřestal zajímat o notebooky. Vzhledem k tomu, že se nejsem schopen dokopat k dopsání některých delších článků, bude ten dnešní složením několika střípků poslední doby, které mě hodně zaujaly.
V poslední době stále častěji vidím, jak lidé preferují zařízení dva v jednom, tedy různé „konvertibly“. Takových lidí sice není většina, ale rozmáhá se to a mnozí, co si takové zařízení koupí, ho nezřídka používají pouze v jednom z režimů. Opět jsem měl několik zařízení různých konstrukcí, a tak je nejvyšší čas, abych k nim něco sepsal z mých osobních zkušeností.
Obvykle recenzuji jenom notebooky, ale proč občas neudělat výjimku. Před časem jsem vyměnil jedničkovou Oktávku za nový Hyundai i30 Kombi, a vzhledem k tomu, že už má teď na krku svých prvních pět tisíc kilometrů a odseděl jsem si v něm sto hodin, zrodil se v mé hlavě seznam věcí, které se mi líbí, nebo mě štvou, ale v obvyklých recenzích jsem se o nich nedočetl.
Jako několikrát v minulých letech, i tentokrát jsem se rozhodl navštívit akci Bytefest na smíchovském nádraží, kde se sešly desítky příznivců starších počítačů různých platforem. Letos byla účast o něco nižší než loni (nicméně z veřejnosti tam bylo v sobotu docela narváno) a také to lidi tak nějak dřív zabalili (k večeru bylo v sobotu dost prázdno, když šly některé skupinky raději chlastat), ale to by samozřejmě nezabránilo, abych se zabavil.
TurboBoost je technologie, která řeší u Intelovských procesorů automatické přetaktování ve chvílích, kdy je výkon potřeba a procesor ještě má nějaké rezervy z hlediska teplotního vyzařování. Taková je jednodušší definice. Dnes už je tato technologie pokročilejší a na jednu stranu sice dostáváme maximum výkonu ze svých procesorů, na druhou však dnes není teplota procesoru nad 90°C ničím neobvyklým. Proč? To jsem se pokusil letmo shrnout.
Na jaře jsem se snažil všechny varovat, když se do levnějších notebooků postupně cpaly pomalé procesory Atom přejmenované na Celeron/Pentium N. Od té doby se však nabídka notebooků opět trochu vyvinula, a co bylo předtím špatné, může být v určité situaci alespoň dostatečné, a tak jsem se k problematice levných notebooků znovu vrátil.
Před měsíci jsem psal o tom, jak jsem po hromadě telefonů s QWERTY klávesnicí přešel na obyčejný Androidí dotýkáč od Aceru. Pár dní na začátku to byl trochu šok, ale nějak jsem se přes první nesnáze přenesl. Teď už ho mám čtvrt roku, což je ideální čas, abych shrnul ty z mého pohledu nejdůležitější praktické poznatky.
Je pro mě až s podivem, kolik měsíců uteklo od posledního dílů tohoto seriálu, ale nešlo to jinak (změna pracovního režimu, velké problémy s technikou a i v životě to už není stejné). Nicméně nezapomněl jsem na něj a dnes se podívám na poslední notebook, který by po testech DELLu, Fujitsu, Lenova a Aceru neměl chybět. Jde o 14“ HP ZBook 14, resp. taky jeho světle šedou variantu bez dedikovaného grafického čipu: HP EliteBook 840. Shodou několika náhod se povedlo, že jsem se nakonec dostal k oběma variantám, a aby to nebylo málo, ZBook jsem si dokonce vyzkoušel v jeho nejslabší i nejsilnější konfiguraci, což také dá lepší možnosti srovnání.
NoteBookBlog.cz
Retrocomputing (RSS)
