V poslední době stále častěji vidím, jak lidé preferují zařízení dva v jednom, tedy různé „konvertibly“. Takových lidí sice není většina, ale rozmáhá se to a mnozí, co si takové zařízení koupí, ho nezřídka používají pouze v jednom z režimů. Opět jsem měl několik zařízení různých konstrukcí, a tak je nejvyšší čas, abych k nim něco sepsal z mých osobních zkušeností.

Když přišly tablety, spousta notebooků rázem musela mít dotykový displej. Je jedno, že ty stroje měly 15,6“ palce a jejich displej byl spíše hnusnější TN, prostě dotyk byl zrovna v módě, tak se tomu přizpůsobila i nabídka. V jednu chvíli to vypadalo, že už mimo pracovní třídu nepůjde sehnat něco bez dotykového panelu, nicméně už se to zas srovnalo a dneska i multimediální hi-end může být s kvalitním matným displejem a bez dotykové vrstvy. Ovládání dotykem je někdy fajn, ale zrovna u 15,6“ notebooku klasické konstrukce je jen málo situací, kde by šlo využít. Kdo takový notebook dlouhodobě používal, ten už to ví.

Pokud se tedy má přizpůsobit notebook dotykovému ovládání, je nutné sáhnout po změně konstrukce. Takové, aby uživatel nemusel natahovat ruce k displeji přes klávesnici. Zprvu bylo různých konvertibilních konstrukcí tolik, že snad každý výrobce měl svou vlastní. Nyní už se už naštěstí ty ne moc dobré odfiltrovaly a zbylo jen několik základních, které si od sebe výrobci navzájem okopírovali.

Co tu tedy zůstalo a co lze od toho očekávat?

Yoga-style, aneb skoro klasický notebook

Mám pocit, že teď není výrobce, co by nechtěl na trh přijít s nějakým modelem, co má Yoga-style dvojité panty. Dlouhé roky byly konvertibilní počítače (ještě než to bylo v módě… takové ty profesionální s Wacom digitizérem a pořádným stylusem) s jedním otočným kloubem uprostřed, takže po otevření šlo víko otočit kolem svislé osy a zavřít displejem od klávesnice. Taková konstrukce měla svůj smysl, ale platilo, že kloub uprostřed omezoval možnosti vložení baterie a navyšoval hmotnost.

Lenovo to s Yogou vyhrálo. Klasické rozmístění kloubů s dvojitým otáčením umožňujícím přetočit víko proti základně o 360° je geniální prvek. Proč? Protože skoro nic nestojí a neváží skoro nic navíc. Je to prostě stejné jako vyrobit klasický notebook – jen se změní klouby a dá se dotyková obrazovka. Cena není o moc vyšší, uživatel, který chce primárně notebook, nemusí nic oželet, a ještě se výrobce může chlubit miliónem kombinací, jak lze počítač položit na stůl, aby s ním ještě šlo pracovat.

Tohle je ten typ zařízení, který se hodí pro mě. Jsem věrným uživatelem notebooků, protože tam může být kvalitní klávesnice a kloub pro snadnou nastavitelnost sklonu displeje. Použití v režimu tabletu je pro mě spíš bonusová záležitost párkrát za rok (případy stísněného cestování, nebo rychle předvedení čehokoli někomu dalšímu v místě, kde si nemůžu sednout).

Pokud si myslíte, že budete podobné zařízení používat jako klasický tablet, tak se rychle probuďte. Většinou mají ~13“ a hmotnost 1,5 kg. Na tablet prostě velké a těžké. Zkoušel jsem to párkrát jako tablet doopravdy používat, ale nejde to. Tablet je potřeba udržet čtvrt hoďky ve vzduchu, aniž by vám po tom měly upadnout ruce. Pokud chcete funkcionalitu tabletu jako bonus a nechcete moc připlácet, radši si běžte koupit za necelé tři tisíce jednoduchý Androidí stroj (ideální je třeba 7“ ASUS MemoPad) a uděláte lépe.

Ono ani to pokládání na stůl není ideální. Pochopíte to ve chvíli, kdy si budete chtít „tablet“ položit klávesnicí dolů třeba na stolek v Mekáči někde u dálnice

Odpojitelné s klávesnicovým dokem včetně kloubu

Tohle řešení je mnohem víc na půl cesty mezi notebookem a tabletem. Po odpojení klávesnice máte klasický tablet a po připojení zas více méně klasický notebook. V obou případech to však má určité kompromisy. Z hlediska použití notebooku potěší možnost polovat displej díky klasickému kloubu, obvykle však bývá omezený úhel otevření. Ještě aby ne, uvnitř tabletu je v podstatě všechno, takže je tou hlavní (= těžší) částí. Klávesnicová základna se musí této hmotnosti přiblížit, aby notebook při otevření nepřepadl. Buď se prostě udělá těžká třeba použitým materiálem, nebo se dovnitř dá disk (móda poslední doby), případně druhá baterie (to mi přijde lepší, ale nějak se od toho upustilo).

Z toho plyne, že tento typ zařízení bude vždycky těžší a tlustší, než podobně velký notebook s podobným výkonem. Téměř polovina hmotnosti je tu jen kvůli fyzikálním zákonům. Také z toho vyplývá, že rozdíl hmotnosti proti notebooku je tím větší, čím větší zařízení si vyberete. 13“ zařízení s touto konstrukcí už jsou úplně průšvih. Jako notebook jsou těžká a jako tablet jsou zas strašně velká. 13“ je na tablet jednoduše mimo.

Největší smysl má úhlopříčka 10,1“. Tam je v nabídce i spousta levných zařízení, jejichž hlavní výhodou proti podobně drahým malým notebookům jsou poměrně slušné IPS displeje proti těm nejhnusnějším TNkům. Bohužel cena se projevila na kvalitě a většina kousků jsou takový plastový šmucky, až to není hezký (třeba ASUS T100TA – vrzající šasi, děsná klávesnice, úplně šílený touchpad). Ze všech těchto zařízení se mi líbí snad jen Acer Switch 10, který má aspoň dobrý touchpad a klávesnici, na které lze s trochou cviku rychle psát.

Je velká škoda, že už tady není nic s druhou baterkou u klávesnice. O Vánocích jsem vyhrál v novinářské foto-soutěži od HP malý Envy X2. Velmi slušně zpracovaný hliníkač se skvělým displejem, výbornou klávesnicí a výdrží až patnáct hodin práce. To je mi pak jedno, že tam je šíleně utahaný dvoujádrový Atom (ten první SoC), když to dá celý den bez baterky. Je to takový jednoduchý psací stroj s možností připojení na internet – ideální cesty do zahraničí letadlem.

Dnešní podobná zařízení kvůli jediné a menší baterii už kolikrát dají maximálně šest hodin práce a to zas není ono…

Tablet s klávesnicovým pouzdrem

Poslední kategorie, která stojí za zmínku, jsou v podstatě čistokrevné tablety, ke kterým se dělá pouzdro s vestavěnou klávesnicí. Tablet je tedy držený v pracovní poloze ala notebook nějakým stojánkem, případně zkroucením pouzdra.

Tuhle kategorii jsem dlouho považoval za největší nouzovku, pokud někdo plánuje klávesnici používat častěji. Stály za tím bohaté zkušenosti s různými tablety napříč výrobci. Hlavní problémy vždy souvisely (a ještě souvisí, spousta těch strojů je stále na trhu) buďto s šílenou mechanikou klávesnice (někdy i rozložením), jediným fixním úhlem podložení tabletu, nebo nešikovnou konstrukcí pouzdra, kdy na to moc silně fouknete a zboří se to jako domeček z karet. Stále si troufám tvrdit, že většina zařízení na trhu s touto konstrukcí trpí jedním nebo více ze zmíněných problémů.

Na druhou stranu výhody jsou jasné – dohromady s klávesnicí (tj. pouzdrem) to moc neváží, a když to náhodou chcete používat jako klasický tablet, nemusíte klávesnici někam odkládat (případ konstrukce základny s kloubem).

Musím přiznat, že v této kategorii je jediné zařízení, u kterého nemám pocit, že je to jeden velký kompromis. Je to MS Surface 3 Pro, na který jsem do té doby pohlížel s velkým despektem. Jen zde jsem našel dobře vyřešenou konstrukci, která je lehká a zároveň umožňuje práci tabletu s klávesnicí na klíně třeba při cestách vlakem. Stojánek je totiž pořádný macek po celé šíři, je libovolně nastavitelný a magnetická konstrukce klávesnice umožňuje také určité polohování. Na stole to působí velmi stabilně a při přenášení nemusíte mít obavy, že by klávesnice odpadla, pokud vše nebudete držet opatrně. Takhle, jak o tom píšu, mám pocit, že zmiňuji úplně základní věci, ale bohužel jsou stále spíše výjimkou.

Pro Surface pak samozřejmě mluví i kvalitní displej se skvělým poměrem stran 3:2, přijatelná výdrž baterie a mechanicky docela povedená klávesnice. Zápory by se taky našly – nelze z klávesnice regulovat jas displeje a při plné zátěži se tablet může celkem záhy začít podtaktovávat na minimum. Mě nejvíc štvalo, že pro přístup k F1-F12 bylo nutné držet Fn, ale pak mi někdo vysvětlil, že Fn Lock je pomocí Fn+CapsLock. Nejde zrovna o nejlevnější zařízení a nevím, jestli bych měl potřebu dát tolik za něco, co je primárně tablet, ale je fajn, že už tu konečně taková možnost je.

Závěrem

Je to s podivem, ale ač už tu jsou různá konvertibilní zařízení nějaký čas a jsou jimi zaplněny nabídky obchodů, skutečně použitelných a smysluplných zařízení je stále jen pár a situace se moc nezlepšuje. Představa nahrazení klasického notebooku nějakým hybridem, aby to mělo opravdu smysl je stále pro mnohé spíše utopií.

Nemůžu se zbavit dojmu, že se sice pracuje na tenčích dotykových vrstvách, lepších krycích sklech a úspornějších procesorech, ale málokterý výrobce se opravdu zamyslí nad možnostmi použití jejich zařízení jako celku, a tak na trh leze to, co na něj leze…