V krátkosti jsem již na blogu zmiňoval, jaké problémy přináší displeje s velmi vysokým rozlišením při práci ve Windows, a to včetně posledních 8.1. Rozhodl jsem se k tématu vrátit a popsat všechno, s čím musíte počítat, pokud se rozhodnete pro notebook s takovým displejem. Problémů je opravdu hodně a netýkají se zdaleka pouze pokročilých uživatelů.
Je tady dost čtenářů, kteří podobně jako já sledují kategorii 14“ business notebooků střední a vyšší třídy, protože jde o skvělé stroje pro univerzální pracovní použití. Nejsou moc velké, mají rozumnou ergonomii a dají se připojit k dokovací stanici. Čas od času se zde na nějaký stroj podívám a jako první vyšla řada na DELL.
V prvním díle jsem se vrátil do úplných počátků přenosných počítačů typu PC, a protože se lidstvo nespokojilo s 16 barvami a rozlišením 640×480, je i nadále o čem psát. Zavítám do doby, kdy grafické karty začaly ulehčovat práci procesoru, a ukážu, co se změnilo s masivním rozšířením systému Windows.
Málokdy mám potřebu tady protežovat nějaký program, nicméně tento si to jistě zaslouží. Standardní ukazatel baterky ve Windows je příliš hrubý a notebooky už dávno nemají chytré stavové displeje, které by zobrazovaly procenta nezávisle na běžícím systému. BatteryBar je výborné řešení, když chcete mít v dolním panelu velký ukazatel baterky s výpisem procent, nebo se jen občas chcete podívat, jakou spotřebu váš notebook zrovna má.
Posledně jsem se podíval do roku 1991 na první opravdový notebook od Toshiby (tedy ten s hmotností pod 3 kg a rozměry A4). U modelu T3600CT se v miniaturizaci došlo ještě dále. Má totiž rozměry podobné spíše dnešním mini-notebookům. Přitom tehdy dokázal nabídnout plnou výbavu charakteristickou pro velké notebooky.
Konečně mám doma na delší dobu notebook vybavený displejem s velmi vysokým rozlišením (3200×1800). Spousta podobných notebooků čekala na uvedení Windows 8.1, neboť není tajemstvím, že všechny starší verze mají s podobnými displeji problém. U Windows 8.1 má bohužel situace k ideálu také hodně daleko. Chystám k tomu rozsáhlejší článek, ale dnes se zaměřím na to, co mě vytáčelo nejvíce.
Přenosné počítače byly dostupné již v 80. letech, ale ty plnohodnotné byly často relativně těžké a drahé. Až kolem roku 1991 přišla (spolu s 2,5“ disky) velká odtučňovací vlna a s ní boom notebooků. T2200SX bylo u Toshiby prvotinou v této nové vlně.
Dotaz na hybridní disky a malé SSD paměti dostávám nějak podezřele často. Vzhledem k tomu, že nejde o něco, co bych považoval za extrémně přínosné, bude nejspíš fungovat marketing výrobců. Co takhle si stručně povědět, jak to funguje a jaké jsou výhody?
Dnešní přírůstek jsem si vypůjčil přímo od lidí z Toshiby, a to rovnou na tiskové konferenci, kde jej měli (mimoděk) vystavený. Nebylo jasné, zda je vůbec funkční, ale je to tak zajímavý stroj, že jsem se na něj musel podívat. Jednak jsem nikdy doma neměl notebook s procesorem 286 a jednak jsem chtěl vidět, jak v reálu vypadaly staré modro-bílé displeje.
Když se dnes mluví o grafických kartách v noteboocích, většině se vybaví AMD, NVIDIA nebo Intel. Jenže historie notebooků je dlouhá a u jejích počátků nebyl ani jeden z této trojice. V prvním díle série se vrátím ke vzniku prvních přenosných počítačů PC a podívám se na firmy, které si už dnes s grafickými kartami asociuje asi jen málokdo.
NoteBookBlog.cz
Retrocomputing (RSS)
