Linux na specifické účely používám už od dob, kdy tu většina lidí vůbec netušila, o co vlastně jde. Začínal jsem s ním ještě v době, kdy můj notebook měl procesor 486 a 4 MB RAM (co si pamatuju, tak šlo o Slackware s upraveným kernelem). Tenkrát na podobné konfiguraci ještě bylo možné v Linuxu pracovat i v grafickém prostředí (u mě 640×480 při 256 barvách).

Časy se mění a později přišla po roce 2000 první vlna popularizace. Věřím, že Linuxu tenkrát hodně prospěla. Těšilo mě sledovat ten vývoj. Není to zas tolik let zpátky, kdy se ještě muselo každé hardwarové zařízení konfigurovat manuálně. Vzpomínám si, jak mě potěšilo, když mi SuSE poprvé dokázalo detekovat samo zvukovou a televizní kartu, nebo později, když se mi podařilo dostat do systému ACPI moduly s podporou mého notebooku Toshiba. (pokračování článku)

Oni jsou ty internety hrozně zrádná věc. Někdy se na nich něco objeví, a pak je to zase fuč. Tentokrát je fuč moc pěkný článek o srovnání workstation modelů mezi HP a čínskou skládačkou (Clevo přenálepkované na Eurocom a následně ještě přenálepkované na Goldmax). Vůbec by mě nenapadlo, že HP může vyhrát i při porovnávání ceny, leč čísla hovoří jasně. Zde je ten původní článek:

Pri svojích potulkách na internete som narazil na jednu novú českú firmu, ktorá sa snaží dovážať k nám notebooky Eurocom z Kanady. Odhliadnúc od toho, že sa jedná o šasi Clevo s nálepkou XYZ (v Európe napr. UMAX) mi nedalo porovnať 17″ workstation konfigurácie.

Do porovnania sa tak dostali notebooky Goldmax Flame („s brutální grafickou silou“) a HP Elitebook 8730w. Ceny z ČR budú prepočítané aktuálnym kurzom Tatrabanky (k 17.4.2009), Poďme sa však pozrieť na konfigurácie*: (pokračování článku)

Prodávat jen drahé business stroje už dávno není tak výdělečné. Nejprodávanější kousky jsou většinou ty největší šmejdy – jen musí mít dobrý procesor, hodně RAM, nějakou dedikovanou grafiku a nejlépe, když se lesknou jako čerstvě olíznuté psí kulky.

Lenovo pochopilo, že v této kategorii by se mělo také více angažovat, což byl celkem logický krok. Řada Lenovo 3000 evidentně nestačila, a tak nám tu vznikl jaký hybrid v podobě notebooků Lenovo ThinkPad SL.

Tato řada patří do kategorie small-business. To jsou ty notebooky, které je ještě nemají dostatečně výkonnou grafiku na označení gamming a zároveň jim chybí rozsáhlejší možnosti zabezpečení od business modelů. Na druhou stranu něco si na nich zahrajete, většinou připojíte i nějakou tu větší televizi přes HDMI a když na to přijde, jde na to dokoupit i dobrá servisní podpora. (pokračování článku)

Denně mi na mail chodí mnoho dotazů s prosbou o radu ohledně notebooků. Svůj mail mám uvedený na těchto stránkách, ale mám hned u něj nápis, že neslouží na dotazy kolem notebooků. Proč mi tedy lidé stále posílají své dotazy?

Jsem z toho nějak zmaten a začínám mít pocit, že ta jedna jednoduchá věta a jedno souvětí (o dvou větách) jsou napsány příliš složitě. Co byste na nich změnili, aby byly účinnější? Kde jsem jen udělal chybu? (pokračování článku)

Pokud člověk rád konzumuje „gumové cosi“ a koná tak častěji než průměrný smrtelník, časem se mu i nejlepší Haribo omrzí. Takový člověk pak jde hledat nějaké méně tradiční alternativy. Výrobci se sice snaží vyjít vstříc, ale ne vždy dojdou k tomu správnému výsledku.

(pokračování článku)

Dostal se mi do ruky další Windows Mobile telefon, tentokrát HTC Touch 3G. Dělal mi společnost posledních několik dní jako jediný kus elektroniky a vedl mě k zamyšlení, co vlastně dělá takový chytrý telefon tím chytrým, a napadají mě následující rozdíly proti běžným telefonům.

(pokračování článku)

Potřeboval jsem si trochu oddechnout někde mimo přetechnizovanou civilizaci, takže jsem odjel s přítelkyní na lyžování do Rakouska. Musím říct, že bych tam snad klidně zůstal a počítače nechal navždy daleko za sebou. Má to tam své kouzlo. Bylo parádní – sněhu spousta, slunce svítilo, výborný dohled a žádné fronty. Teď jsem zas doma a vše se vrací do zajetých kolejí.

(pokračování článku)

Kdo má ve firmě více notebooků od Lenova, zcela jistě zjistil, že mimo baterky už do poslední generace ThinkPadů (Tx00, Rx00, Xx00, Wx00) už nelze vložit nic z původního příslušenství. Přiznám se, že mě to moc netěší, protože v korporátním prostředí tyhle nekompatibility znamenají problémy. Podíval jsem se tedy, co se v šachtě tak důležitého změnilo.

Na obrázku jsou vidět SATA adaptéry na disk. Zatímco původní adaptér má nějaký speciální konektor, nový využívá klasického SATA. Tento krok mi připadá zcela logický, protože šetří náklady díky standardizovaným konektorům. (pokračování článku)

Když se mi před rokem a půl dostal do ruky poprvé ASUS EeePC 701, vadilo mi u něj především nízké rozlišení displeje. Netrpělivě jsem proto očekával, až se objeví druhá generace těchto zařízení, která nabídne vyšší rozlišení.

Do této doby nejčastější rozlišení 9 a 10″ displejů, tedy 1024×600, nelze brát jako ideální, ale lze ho považovat za použitelné minimum (naprosté minimum). U miniaturních notebooků je problém v tom, že větší úhlopříčka displeje je zvětšuje nejen do šířky ale také do hloubky, což je svým způsobem nežádoucí. (pokračování článku)

Nějakých 30 zápisků je zase za námi, takže je nejvyšší čas na ohlédnutí do historie. Když máme to jaro, tak trocha sentimentální nálady snad nikoho nezabije. Tento díl se proti minulému přesouvá o 4 roky dál do roku 2003. Přechod na nové tisíciletí již tedy máme za sebou a Y2K se neukázalo jako takový problém, jak všichni strašily (tenkrát se to skloňovalo třeba i u výrobců klávesnic a myší).

Ve světě notebooků se toho za ty 4 roky až zas tolik nezměnilo. Žádná revoluce v oblasti hardware nepřichází a všechno se zas jen zrychluje a zvětšuje. Ano, poslední slovo minulé věty je správně – tento trend platí ještě dnes. Notebooky se zlevňují a kupuje je více lidi jako svůj hlavní/jediný pracovní nástroj, což vytváří u výrobců požadavek na větší úhlopříčku displeje. V roce 2003 je nejčastější úhlopříčkou 14,1″ a poměr stran ještě samozřejmě 4:3. Nyní však přichází zlom. (pokračování článku)