Jak je zřejmé z minulého článku a ze zápisku na Facebooku, odešel mi disk v mém hlavním počítači a nedostatek času zjednat nápravu způsobil, že jako správný digitální houmles žiju s tím, co se zrovna vyskytne na recenzi. Nějak se to zvláštně sešlo a na delší dobu mi zůstaly vždy pouze notebooky s vyšším rozlišením displeje na nějaké menší úhlopříčce, což mě donutilo začít naplno využívat změny DPI ve Windows 8.1 a nedobrovolně zjišťovat kompatibilitu napříč řadou nových i starých programů, stejně jako řešit přebíhání mezi interním displejem notebooku (vyšší DPI) a externími monitory (základní DPI). Zde jsou mé osobní zkušenosti.

Vystřídal jsem postupně tři notebooky (teď ještě píšu z toho třetího) a každým dalším bylo nutné o kousek zvýšit hodnotu zvětšení v operačním systému. První byl HP ZBook 14 (14“ 1920×1080 -> 125 %), druhý Lenovo ThinkPad Yoga (12,5“ 1920×1080 -> 150 %) a třetí Fujitsu LifeBook S904 (13“ 2560×1440 -> 200 %). Když člověk nemá žádný další počítač, ke kterému by mohl v případě problémů utéct, má mnohem větší motivaci vyřešit některé problémy, které změna DPI přináší.

Předně musím říct, že na jemnější rastr se zvyká snadno a rychle. Je to příjemné, když jsou písmena prokreslenější a není vidět mřížka pixelů. Na druhou stranu ani teď po čase to nepovažuju za něco, co bych musel nutně mít (na rozdíl od dobrého kontrastu, správné teploty bílé a jiných věcí, které jsem již popisoval v samostatném článku). Bohužel se změnou DPI mohou přijít také kostrbatější nebo rovnou rozmazaná písmena v aplikacích, které změnu nepoberou, takže vysoké rozlišení na malé úhlopříčce zdaleka není jednoznačná výhoda. O nějakých obecných nástrahách hi-DPI displejů jsem už psal před časem a všechno, co jsem tam zmínil, je stále platné.

Odlišná funkčnost zvětšení 125 %

První vyšší stupeň zvětšení má hodnotu 125 %. Pokud si jej zapnete v rámci standardního zvětšovacího dialogu Windows 8.1, budete nejspíš trochu zklamáni, neboť na rozdíl od starších Windows se spousta starších částí systémů stejně jako řada programů roztáhne rastrově, a když si vyzkoušíte cokoli roztáhnout 1,25x, zjistíte, že výsledek je hodně neuspokojivý. Přitom právě tato úroveň zvětšení je poměrně užitečná u rozšířených displejů s rozlišením 1920×1080 na úhlopříčce 13,3-14,0“. Naštěstí se lze tohoto rastrového roztahování zbavit.

Nabídku změny zvětšení najdete, když pravým tlačítkem myši kliknete na plochu, zvolíte Přizpůsobit a následně vlevo dole odkaz Zobrazení. Odkrýt klasické zvětšení 125 % lze pouze v případě, že zaškrtnete položku „Zvolím jednu úroveň velikosti pro všechny obrazovky“. Jakmile tak učiníte, dostanete původní obrazovku výběru z minulých verzí systému. Zde doporučuji nejdřív zvolit základní zvětšení, udělat restart a až pak zvolit 125 % (bude to chtít pak ještě jednou odhlásit/přihlásit).

Výhodou této možnosti kromě kompromisu z hlediska pracovní plochy (1536×864) je fakt, že s tímto zvětšením si poradí i hodně staré programy. Proč? Protože tohle zvětšení najdete už ve Windows 3.1, tedy v podstatě dvacet let. Tehdy bylo přístupné od rozlišení 1024×768 a označovalo se ve výběru dodatkem „velká písma“.

Dá se říct, že s tímto nastavením jsem nenarazil na žádný problém. Starší programy neuměly zvětšit ikony v tlačítkách, ale o pětinu menší velikost ještě není něco, co by stálo a řeč. Text byl naopak vždy ostrý a novější programy fungovaly úplně bez problémů. Je jen potřeba počítat s tím, že po připojení externího monitoru budete muset ručně přepnout na zvětšení 100 % a provést odhlášení/přihlášení. Nakonec jsem to řešil tak, že jsem tento proces podstupoval pouze v případě, že jsem se doma u externího monitoru zdržel na delší dobu a jinak jsem vše nechával na 125% zvětšení.

Pro někoho může být výhoda, že pro tento způsob zvětšení nepotřebuje Windows 8.1 a může s klidem zůstat u Windows 7, pokud mu vyhovují více.

150% zvětšení a rozmazané starší programy

Hodnota zvětšení 150 % je asi největší zlo z celé škály. Je to takový nešikovný stupeň, neboť starší programy (a spousta vnitřních komponent operačního systému) si s ním neporadí a Windows je automaticky vykreslí tak, jak by byly ve zvětšení 100 %, aby následně ještě provedl rastrové zvětšení okna jako obrázku 1,5x, s rozmazáním. Obyčejný bilineární filtr pro zvětšení udělá písmena ošklivě rozmazaná a vy se pak akorát bude snažit jakémukoli programu s tímto způsobem vykreslení vyhnout (na rozdíl od 125% zvětšení zde není možné pro celý systém roztahování obejít).

Výhodou je, že programy, které se tváří jako plně podporující vyšší hodnoty DPI, přestože podpora není úplná (nezvětší se všechno), vypadají při 150 % ještě relativně dobře. Obecně platí u programů, že čím větší je stupeň zvětšení, tím víc problémů se může objevit, když program není dokonale připraven (tj. má někde velikost okna nebo ikon v pixelech).

Můj názor je takový, že notebookům, kde bych musel zvolit tento stupeň zvětšení, bych se raději vyhnul. Ony totiž při způsobu vykreslování písmen ve Windows (extrémní hinting) sice fonty mohou být větší, ale jejich tloušťka v určitých případech zůstane stále jeden pixel, takže působí tence a nejsou tak dobře čitelné. Když si k tomu připočtu rozmazané starší programy, už je to příliš mnoho problémů proti malému přínosu.

Tohle je z mého pohledu asi největší problém hlavně na strojích s rozlišením 1920×1080 na úhlopříčce 11-13“.

Pokud jde o externí monitory, tak tam je situace horší než v předchozím případě. Ve výchozím nastavení (nové oddělené přizpůsobování DPI pro každou obrazovku) bohužel nefunguje nic, jak má. Plocha a hlavní lišta s taskbarem si zachovají rozměry z interního displeje (resp. displeje, který byl primární v době přihlášení), naopak programy (jak ty, které jsou na změnu DPI přizpůsobeny, tak ty ostatní) jsou všechny rastrově přepočítány a výsledkem je, že je všechno neostré. Jediné řešení je přepnout primární monitor na externí a následně proces odhlášení/přihlášení.

200% zvětšení – staré aplikace bez vyhlazení, ale systém není dokonale připraven

Od příchodu Windows 8.1 už uplynul nějaký čas a vyšel i další update, nicméně v systému je pořád vidět tak strašně moc nepřipravených míst pro skutečné Hi-DPI displeje, až to není hezké. 200% zvětšení má systém připravené extra pro obrazovky s velmi jemným rastrem, které po zvětšení stále nabídnout efektivní plochu alespoň 1280×720. To znamená všechno od 2560×1440 nahoru.

Co je důležité, starší aplikace se nyní vykreslují rastrově roztažené 2,0x a roztažení nepoužívá filtr. Fakticky se tedy každý pixel roztáhne na čtyři (2×2). Při pohledu z blízka jsou jednotlivé pixely vidět více než na notebooku s klasickým displejem, neboť jsou jejich hrany ostřejší a nemaskuje je mřížka obrazovky. Na druhou stranu třeba já při běžné pracovní vzdálenosti od notebooku rozdíl skoro nevidím a starší aplikace tak s novými bez problému koexistují, aniž by vás to vytáčelo.

U programů, kde vše funguje, je výsledek při 200% zvětšení moc pěkný. Jsou to typicky moderní grafické programy a webové prohlížeče (snad s výjimkou zaostalého Chrome). Bohužel tam, kde není podpora bezchybná, se vše ještě zhorší proti 150% hodnotě. Jde hlavně o statické rozměry oken, do kterých se dialogová hlášení sotva vejdou, a malé ikonky (když máte někde ikony fixně 16×16 a ty se neroztáhnou, tak je pak na Hi-DPI displeji problém se do nich vůbec trefit).

Na rozdíl od OS X bohužel opět nefunguje správně připojení externího monitoru. OS X zmiňuji záměrně, neboť tam se v základu počítá se zvětšením 100 a 200% (jsou tam i další, ale jsou jinak řešené) a vše je vykreslené tak, aby po zmenšení na polovinu v obou rozměrech vše vypadalo na externím monitoru správně, takže rázem není problém přetahovat okna mezi obrazovkami, přestože má každá jiné DPI. Ve Windows to ani v tomto případě správně nefunguje a nějaký zvláštní filtr rozmazává úplně všechno. Řešení? Opět jedině odhlásit/přihlásit po změně primárního monitoru na externí.

Špatně umístěná šipka pro odkrytí schovaných ikon. Jediné řešení je nepoužívat schovávání, jinak se na tuto chybu budete muset dívat pořád.

Jedna vizuální drobnost mě při 200% zvětšení hrozně vytáčí. Jde o šipečku, která je u tray-baru vpravo dole a slouží k zobrazení schovaných systémových ikon. Už při výchozím nastavení velikosti lišty je šipka posunutá dolů. Horší je to ve chvíli, kdy si zapnete v liště malé ikony – pak je totiž půlka šipky mimo obrazovku. Mám velké pochybnosti o testerech sedících v Microsoftu, protože podobné chybky nacházím dost často. Jen nechápu, že někdo přehlédne něco podobného, čeho lze dosáhnout na dvě kliknutí.

Připravenost aplikací

S operačním systémem se to má tak, že čím větší zvětšení zvolíte, tím více se může objevit problémů. Pokud jde o Microsoftí aplikace, tak Office 2007/2010 jsou z hlediska funkčnosti téměř v pořádku, ale třeba podpůrná okna (galerie stylů,…) mají rám okna nezvětšený a hůř se tedy přesouvají po obrazovce. Ikony v nabídkách jsou uloženy rastrově v několika verzích, z nichž nejvyšší je pro 150% zvětšení. Při 200% se použijí největší ikonky a bez rozmazání se roztáhnou. Při bližním pohledu to je vidět, ale je to jedna z věcí, co mě nijak netankuje. Věřím, že Office 2013 už má vyřešené úplně všechno.

Pokud jde o webové prohlížeče, tam je bezproblémový samozřejmě Internet Explorer, k jehož funkčnosti v tomto ohledu nemám žádné výhrady. Pro stránky automaticky používá zvětšení dle systému, ale můžete jej globálně v hlavní nabídce změnit, což je docela užitečné. Typická situace je u notebooků s rozlišením 2560×1440 na úhlopříčce od 13“. Z hlediska funkčnosti Windows si raději zvolíte 200% zvětšení, ale na webu chcete taky trochu vidět, tak si tam přepnete zvětšení třeba na 175%.

Dalším prohlížečem, který v aktuální verzi mění DPI dobře je Firefox. Ten si také umí přečíst hodnotu zvětšení ze systému, ale neumí snadno globálně měnit zvětšení pro všechny stránky. Samozřejmě můžete použít změnu velikosti (Ctrl s +/-), ale to je odděleně pro každý web. Řešení se skrývá v nastavení na adrese about:config, kde stačí do vyhledávání napsat pixel a jedna z nalezených položek se jmenuje layout.css.devPixelsPerPx. Ve výchozím stavu je na hodnotě -1.0, kdy se přebírá zvětšení systému. Pokud dáte třeba hodnotu 1.75, bude aplikováno zvětšení 175 % jak na webové stránky, tak na rozhraní Firefoxu (reakce na změnu je okamžitá).

Firefox při 200% zvětšení v základním režimu a v režimu úpravy vlastního zvětšení na 175%.

Chrome sice nepoužívám (prohlížeč, co mu nestačí ani 8 GB RAM a po přepnutí zahazuje z paměti otevřené taby, bych používat nemohl), nicméně z reakcí v diskuzích to vypadá, že změnu zvětšení ve Windows nezvládá a systém jej vykresluje rastrově roztažený (třeba už to nejnovější verze konečně řeší, netuším).

Pokud nemáte rádi Outlook (třeba proto, že ho musíte používat v práci), ale webová poštovní rozhraní považujete za neergonomická, je tu poštovní klient Mozillla ThunderBird. V poslední verzi by se měl chovat stejně jako Firefox, tedy bezproblémově. Já z jistých důvodů používám ještě verzi 2.0, která je sice trochu z doby kamenné, ale vyžaduje nejméně systémových prostředků. Ta se překvapivě vždy tváří, že podporuje změnu DPI a kupodivu to docela funguje až na to, že všechny maily jsou drobným písmem. Při čtení to jde řešit klidně přes Ctrl s +/-. Při psaní to standardně nefunguje, ale v Config Editoru stačí změnit hodnotu mousewheel.withcontrolkey.action na 3, a pak funguje změna velikosti písmen pomocí Ctrl v kombinaci s kolečkem myši. Nakonec se dá i docela stará aplikace vyřešit.

V případě moderních grafických aplikací typu Zoner Photo Studio, Lightroom nebo produktů Adobe CC vše funguje skvěle a to jsou chvíle, kdy budete za jemný rastr displeje rádi.

Z toho, co je pro mě standardní součástí hlavního počítače, bych zmínil IrfanView a Altap Salamander. Oba programy se totiž spouští v režimu kompatibility rastrově roztažené. Oba jsou přesně ty programy, pro které je ve vlastnostech zástupce na kartě kompatibility položka Zakázat změny velikosti zobrazení při vysokých hodnotách DPI.

V IrfanView je to nutnost, protože jaksi není moc vhodné mít grafický prohlížeč, ve kterém se všechno zobrazuje roztaženě a rozmazaně. Když tuto volbu aktivujete, vše kupodivu v IrfanView je správně – jen ikonky v liště zůstanou malé.

V případě Salamandra jakožto typického zástupce dvouokenních souborových manažerů není potřeba mít vše 1:1 jako u IrfanView. Na druhou stranu, používání programu na 150% zvětšení, kdy je všechno máznuté, není příliš pohodlné (na 200% bez vyhlazení je to ok). Přitom po vypnutí zmíněné položky v kartě kompatibility vše funguje opět dobře (s výjimkou ikonek v nástrojové liště). Stejné je to i se spoustou dalších programů. Pokud tedy nejste s rastrovým roztažením spokojeni, doporučuju tuto volbu zkoušet u všech starších programů. Vrátit se to dá vždy.

IM (Instant Messaging) klient Miranda je jeden z menšího množství programů, který jinak než v režimu kompatibility použít nejde. Pokud se zruší rastrové roztahování, zůstanou všechny fonty a ikony drobné a špatně čitelné. V případě roztahování jsem však narazil na další chybu Windows. Program je sice roztažený pěkně, ale pokud byste ho chtěli přichytit ke kraji obrazovky, přichytí se špatně – okno z části zaleze pod systémovou lištu a otevřené programy jej z části překryjí. Důvod je prostý, okno je sice systémem rastrově roztažené, ale oblast, kterou si z pracovní plochy ručně odřízne po přichycení, si definuje v pixelech, které už systém nepřepočítá (tohle bude problém asi mnoha programů, které se umí přichytit na část obrazovky a zmenšit oblast, do které se maximalizují ostatní programy).

Závěrem

Nakonec jsem zjistil, že z programů, které běžně používám na denní bázi nakonec vyšší DPI, nerozchodil pouze IM klient, který ponechávám v režimu kompatibility (rastr 2×2). Vše ostatní funguje přijatelně, byť někde bylo potřeba sem tam něco doladit. Na jemnější písmena jsem si zvykl a nestěžuju si. Pouze jsem přišel na to, že kvůli všemožným problémům nerad připojuju externí monitor. Ono to není jen o tom, že se musíte při každém připojení/odpojení znovu přihlásit. Jsou tu také problémy, že sem tam něco přizpůsobíte ručně v dané aplikaci a takové nastavení pak bude vypadat špatně na externím monitoru. Nemusím chodit ani daleko – stačí okno příkazového řádku, kde si budete muset ručně zvětšit text, a na externím monitoru bude všechno obří, dokud ho ručně nezměníte zpět.

Výsledek? Kdybych si kupoval notebook, raději bych zatím volil vždy takový, kde bude možné rozumně provozovat systém i s výchozím (100%) zvětšením. Bezproblémové je to zatím totiž pouze v OS X a ani ve Windows a rozhodně ani v Linuxu není situace optimální. Bohužel ani v jednom případě si nemyslím, že by došlo k nápravě dřív než za dva roky (v ideálním případě).